Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska za zamčenými dveřmi - 1.díl

mnamkaa

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Láska za zamčenými dveřmi - 1.dílTohle je moje první povídka, takže doufám, že se bude líbit. Co vás čeká: Marie je obyčejná lidská dívka jejíž cestu zkřížil neobyčejný upír (později ho zabili Volturiovi - to v povídce nebude) a něco po sobě zanechal. Mariiny vzpomínky na něj to ale nejsou, ty si vzal s sebou. Je to něco mnohem krásnějšího - miminko. Později bude hlavní postavou děťátko. Bella i Cullenovi tam určitě budou taky, tohle je úvod k jejich vztahu. Pište, co mám zlepšit, opravdu by mi to pomohlo.

06.12.2009 (18:00) • smile • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1519×

Už zase u záchoda

Jmenuji se Marie Brown. Je mi 18 a bydlím v Seattlu. To je jen na úvod, abyste o mně něco věděli.

„Marie, není ti nic? Už zase zvracíš? I když nevím co, protože skoro nic nejíš. Nechceš jít k doktoru?“ valila se na mě přes dveře spousta otázek. Mamka mě zná jako svý boty a tak jí neuniklo, že se mnou není poslední dobou něco v pořádku. Často jsem se vytrácela do koupelny a tak se velmi rychle dovtípila. Dost se o mě bojí a není jediná - taťka vypadá taky ustaraně. Abych řekla pravdu, já sama nevím, co se se mnou děje. Zvracet jsem začala asi dva, tři měsíce po mém temném období. Och, pardon, asi vám dlužím vysvětlení. Temné období říkám době, ve které mi chybí vzpomínky. Zní to zvláštně, ale opravdu to tak je. Jako by mi je někdo vzal a místo nich mi zůstala jen prázdná místa. Vím o nich, ale nedokážu s nimi nic udělat.

Už je to zase tady - poslední zbytky snídaně zmizely v záchodě. Znaveně jsem se zvedla a otevřela dveře od koupelny. Za nimi stála má máma, těsně přilepená ke dveřím, aby slyšela každý zvuk z koupelny.

„Měla by si opravdu zajít k doktorovi,“ začala jemně.

„Ne mami, to přejde, jsem si jistá," odpověděla jsem a při tom se nejistě usmála.

„Marie Brownová, jdeš k doktorovi!“ Wow, tak to jsem od mamky nečekala. Takhle na mě dlouho nevyjela.

„Mami, já to zvládnu, vždyť to trvá teprve týden.“

„No vidíš, to není normální,“ šílela, „a proto půjdeš k doktorovi ještě dnes, rozuměla jsi mi?“

„Dobře.“ Nemělo smysl jí odporovat. Ještě chvíli se s ní hádat a vykopla by mě hned teď, což se mi moc nehodí, protože bych se chtěla ještě upravit. Vypadám hrozně nezdravě.

Po menší, no dobře, velké úpravě jsem uznala, že lepší to už nebude a tak jsem se vydala na cestu. Nasedla jsem do svého autíčka, které sice nemám moc dlouho, ale už jsem si ho zamilovala. Cesta trvala jen deset minut. Vešla jsem do nemocnice a pokračovala rovnou za doktorem. Po chvilce mě přijal a začal se vyptávat, proč jsem přišla, jaké mám problémy, atd. Prostě tak jak to má v popisu práce. Vše jsem mu vypověděla, zatímco on zdvořile kýval hlavou. Slíbil, že pokud budu chtít, tak mi udělá nějaké testy. Souhlasila jsem.

Všechno jsem si vyřídila, a tak jsem se rozloučila a chtěla odejít.

„Kdy jste naposledy měla menstruaci?“ Ztuhla jsem. Rychle jsem se dala do počítání. Pořád mi to nevycházelo. To není možný. Asi jsem něco popletla.

„Nevím,“ řekla jsem popravdě, „možná před dvěma měsíci.“

„Nemohla byste být těhotná, slečno?“ Až teď mi to všechno došlo, až teď, když ta slova visela ve vzduchu, jsem si uvědomila jejich pravděpodobnost. Ne, to není možné, já jsem ještě s nikým... Já nemůžu být těhotná!

„Ne, nemohla!“ vyjela jsem na něj. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, nezní to tak nereálně.

„Mohl bych nechat udělat testy,“ pokračoval doktor. Nevnímala jsem ho, celá jsem se ponořila do svých úvah. Začala jsem přemýšlet nad svým temným obdobím. Co když jsem otěhotněla během tohoto období a pak mi zmizely všechny vzpomínky, které by mi to dokazovali. Jak mi můžou zmizet zrovna tyhle chvíle. Dokud nedostanu zpět své vzpomínky, nic se nejspíš nedovím. Ukončila jsem svou vnitřní debatu a odpověděla zvláštně tvářícímu se doktorovi: „Dobrá, udělejte mi i těhotenský test.“ Ani jsem se na něj nepodívala a odešla jsem.

„Nashledanou,“ stačila jsem ještě říct, než se dveře zaklaply.

Dojela jsem domů, rozhodnutá, že možnost vybouleného bříška, prostě ututlám. Nějak to zamluvím a až si budu stoprocentně jistá, že budu maminka, tak to rodičům řeknu. Nejspíš.

„Co ti je?“ Přede mnou se objevila mamka doufajíc, že zapudím její strach. Svoji nejistotu jsem skryla pod tenkým, ale neprůhledným závojem radosti. Alespoň prozatím.

„Já jsem ti to říkala, mami, nemusela sis dělat starosti, to prý za chvíli přejde.“ Mamce se viditelně ulevilo a mě také. V jejích očích jsem nezahlédla žádné podezření. Odešla do obýváku, nejspíš dívat se na televizi. To mě ale moc nezajímalo. Já jsem se vydala rovnou do mého pokoje. Jakmile se za mnou zavřely dveře, mozek mi začal pracovat na sto procent. V hlavě mi blikala jediná otázka: Jsem těhotná? Propátrala jsem všechny vzpomínky, na které jsem si vzpomněla. Pokusila jsem si vzpomenout na jakýkoli ztracený okamžik, jakýkoli. Nic. Konec, vzdala jsem to.

Celý zbytek dne jsem si na to vůbec nevzpomněla. Snažila jsem se dělat činnosti, při kterých nemusím myslet. Ale jakmile jsem zalehla do postele, rozjel se mi nekonečný myšlenkový proud s hlavním tématem těhotenství. Nakonec jsem usnula psychickým vyčerpáním.

Od té doby jsem pravidelně opakovala už naučený systém. Ráno jsem se probudila, zamkla všechny zbloudilé myšlenky za ocelové dveře s nápisem: Pozor! Upírské myšlenky, které vysávají energii, neotvírat. Pak jsem šla do školy nebo zůstala doma, podle toho jaký byl den, a hlídala zamčené dveře. Večer jsem se nechala unášet volnými myšlenkami, které ustaly, až když jsem usnula. Ze začátku jsem přemýšlela nad tím, co bylo. Co bylo, bylo. To už se nedá změnit, a tak jsem se přesunula do budoucnosti. Co budu dělat, jestli jsem opravdu těhotná, mám si to dítě nechat, nebo ne?

Vůbec jsem netušila, že tyto úvahy jsou mi k ničemu a všechno změní jedna malá zatoulaná vzpomínka - „On, celý můj svět“.

Shrnutí • Další díl

Autor: smile (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska za zamčenými dveřmi - 1.díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře