Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska za mřížemi - Prolog + 1. kapitola

Já a Sharken vám přinášíme novou povídku. O čem?
Isabella Swanová je obyčejná dívka, která je ale až po uši zamilovaná. Jenže každá pohádka jednou končí a taktéž její vztah s ním. Z ostrých slov a zlomeného srdce Bella podniká nebezpečný boj. Boj proti jídlu. Najde se někdo, kdo ji přivede zpátky na správnou cestu a navrátí ji zpět do normálního života? Najde se někdo, kdo jí pomůže znovu objevit ztracené sebevědomí a najde klíč od jejího puklého srdce?
Snad se vám bude povídka líbit.

16.10.2011 (15:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 6211×

Co se to se mnou stalo? Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já. Vždy jsem je odsuzovala a dnes jsem na tom stejně jako oni. Kdybych věděla, jak to dopadne, začínala bych s tím tenkrát? Nevím… Člověk ze zoufalství dělá různé blbosti.

Možná to je smůla. Vždy jsem na ni trpěla. Modřina na těle byla na denním pořádku, občas něco naraženého a na sádru jsem si zvykla. Ne… Toto se smůlou nemá co dělat. Můžu za to já.

Kdo by řekl, že někdy budu vlastní chybou ztrácet vlasy, budu mít špatnou paměť, popraskanou kůži, přijdu o menses… Vlastní chybou jsem si zničila své vlastní tělo, i když na tom nemám vinou pouze já. Kdybych si s ním nikdy nezačala, kdybych ji nikdy nepotkala…

***

„Dobrý,“ pozdravila jsem Charlieho.

„Dobré ráno. Připravil jsem ti snídani,“ prohlásil a s hrdostí v hlase ukázal na míchaná vajíčka.

„No… Děkuji, ale já nemám hlad.“ Nuceně jsem se na něj usmála. Dlouho… Až moc dlouho mi trvalo, než jsem se naučila odolat snídaním. Opravdu bych měla zahodit své úsilí kvůli jeho snaze udělat mi radost? Pro krásu se musí trpět, a jestli chci, aby si mě Mike opět všimnul, tak trpět budu!

„Bello… O tomhle jsme už mluvili,“ povzdychl si. Sledovala jsem, jak si zmučeně sedl na židli a rukama si podepřel hlavu. „Dnes přijede tvá matka.“

„Opravdu?“ Už je to dávno, co jsem ji naposledy viděla. Sice si pravidelně voláme a píšeme, ale to je něco jiného. Cítila jsem, jak se mi koutky úst zvedají do úsměvu. Kdy jsem se naposledy nenuceně usmála? To už je opravdu dlouho.

„Odpoledne, tak přijď včas.“

Nechala jsem ho tam sedět a vydala jsem se ke svému náklaďáčku. Pohladila jsem ho po kapotě, nasedla a s rachotem nastartovala. Dnes byl na silnici zvláštní klid. Nikdo ze spolužáků si nedával závod, nebo na mě netroubil, že jedu příliš pomalu.

„Ahoj, Bello!“ zakřičela na mě Vivi.

„Ahoj, Vivi, co ty tu tak brzy?“ pozdravila jsem ji. Dřív jsem jí záviděla její hubené tělo, ale dnes už ne. Díky její pomoci mám stejně krásné tělo, jako má ona. Každý se za mnou se závistí v očích otáčí.

„Čekám tu na tebe. Na internetu jsem našla nový způsob, jak si udržet postavu a přitom jíst. Nikdo ti nebude nic vyčítat,“ řekla a ďábelsky se usmála. Do rukou mi strčila papír.

Krásná postava? Sen každé holky, ale jak ji získat? Cvičením? Dietami? Ne! Bylo by krásné, kdybychom mohly jíst vše, co chceme a nepřibrat ani kilo, ba naopak zhubnout. Že je to nemožné? Dnes už ne. Stačí pouhý okamžik a pomocí prstu jídlo vyzvracet…

Se zatajeným dechem jsem hleděla na papír v rukou. Čtu dobře? Bylo by to fajn, ale co když se to nepovede? Nehodlám opět nabrat nějaké to kilo navíc.

„Neboj, funguje to. Včera jsem to zkusila a podívej.“ Otočila se kolem dokola. „Jsem pořád stejná.“

Opět jsem zírala na její dokonale štíhlou postavu. Vždy mi říkávala, že tvrdá práce, velké sebeovládání a pevná vůle – to je základ krásy. Podívala jsem se jí do tváře, na které se jí snad pořád držel úsměv. Záviděla jsem jí její život. Štíhlé tělo, půvabný obličej, oblíbenost a dokonalé rodiče.

„Půjdeš do toho?“ zeptala se. Jen jsem pokývala hlavou, otočila se a šla na první hodinu. Biologie. Seděla jsem sama, jako obvykle. Obvykle od té chvíle, kdy… Ne! Nebudu na to myslet! přikázala jsem si v duchu. Raději jsem upřela pohled na tabuli a čekala, až budu mít hodinu za sebou.

Hodina trvala nekonečně dlouho, ale dočkala jsem se. Tímto způsobem utíkaly všechny hodiny a já byla nervóznější a nervóznější. Nebyla jsem si tím nápadem jistá, ale když to Vivi říká a dokonce to na ní funguje… A třeba by to fungovalo i na Charlieho. Přestal by hlídat mou váhu a nadávat mi za každé zhubnuté kilo, nenutil by mě do jídla a nevyhrožoval by mi s psychiatrií… Jo! Je to dobrý nápad!

Se vztyčenou hlavou a úsměvem na rtech jsem se blížila k jídelně. Před ní na mě čekala Vivi jak jinak než s úsměvem.

„Připravena?“ optala se s úsměvem, povzbudivě mě chytila za ruku a táhla do jídelny. Po dlouhé době jsme se vydaly k tácům a nabraly si nějaké jídlo. V tu chvíli nastalo ticho. Každý se na nás koukal s otevřenou pusou a mně se po dlouhé době nahrnula krev do tváře.

„Hele, ony si berou jídlo!“ zaslechla jsem. A to zdaleka nebyla jediná poznámka na toto téma.

„Kašli na ně, jenom závidí,“ šeptala. Kývla jsem na souhlas a šla si sednout ke stolu. S nechutí jsem si vzala vidličku, nabrala na ni první sousto a dala si ho do pusy. Pomalu jsem žvýkala a chtěla s jídlem přestat, ale její pohled mě zarazil. Byla v něm jistota, odhodlání a prosba. Nemohla jsem jí v tom nechat. Do pusy jsem si dávala malá sousta, která jsem okamžitě polkla. Jen, co jsme dojedly, jsme se zvedly a odešly z jídelny.

„Je čas.“ Vedla mě budovou k našemu cíli. Na chodbě nikdo nebyl, což byla obrovská klika.

„Hodně štěstí,“ mrkla na mě a vlezla si do svojí kabinky. Nebyla tam dlouho. Po chvilce vylezla, vypláchnula si pusu, opláchla obličej a podívala se na mě.

„Tušila jsem, že nebudeš mít odvahu,“ šáhla si do kapsy a něco vyndala. „Dej si to na jazyk a uvidíš, že to půjde samo.“

Poslechla jsem ji. Klekla jsem si nad mísu, vytáhla z krabičky onu věc a položila si ji na jazyk. Po pár vteřinách se mi udělalo zle. Cítila jsem, jak se mi zvedá žaludek, tak jsem se nad mísu naklonila ještě víc. Nemusela jsem čekat dlouho…

„Dobrá práce,“ řekla pyšně, poplácala mě po zádech a podala mi pastu a kartáček, které měla v batohu. Na chodbě jsme se s tichým „ahoj“ rozešly každá na svou hodinu. Cítila jsem se zvláštně, prázdně. Jako bych nic nesnědla. Prostě tak, jak říkala – ani kilo navíc. Opět měla pravdu, opět mi pomohla. Doufám, že jí to někdy budu schopná vrátit. Musím jí říct, jak jsem ráda, že ji mám, protože tímhle mi pomohla od sledování.

Tělocvik! S ještě větší nechutí než k jídlu jsem se převlékla do tepláků, tílka a teplé mikiny a vyrazila do velké haly plné nebezpečí. Celou hodinu jsme posilovali a já na konci myslela, že umírám. Proč nás musejí takto ničit? To by mělo být trestné!

Raději jsem se rychle převlékla a šla pryč. Pryč z té hnusné hodiny, školy a nechápajících lidí. Přehrabovala jsem se v batohu a hledala klíčky od náklaďáčku, když se ozval radostný hlas.

„Konečně, Bello! Už jsem myslela, že se tě nedočkám!“ zvolala nadšeně a než jsem zvedla hlavu, tak mě drtila ve svém objetí.

„Mami!“ Toto jsem sdílela společně s ní. Radost, že se konečně vidíme.

 

2. kapitola

Kika57 *** Sharken

 

---

 

Jak se vám líbila první kapča? Další dílek bude v podání Shark, takže se máte na co těšit.

Kika a Shark

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska za mřížemi - Prolog + 1. kapitola:

Omlouvám se za mé zpoždění,
nakonec jsem si našla čas k přečtení.
Přesně o měsíc později, tak dlouho to je,
čas se nakonec vždycky najde.
Měla jsem přečtenou Tu druhou,
chtělo to povídku, která by vše prosvítila jasnou duhou.
Sice to nezačalo moc šťastně,
ale dobře to skončí, to je jasné.
Edward bude s Bellou,
a určitě se vezmou.
A i kdyby to tak nebylo,
stejně by se to krásně čítalo.
Povídku ti moc chválím,
i když některé části špatně strávím.
všeho se totiž bojím,
ale přežít to musím.
Jinak bych nemohla číst další kapitolu,
a prokousat se ke konci,
který doufám špatně neskončí.

Jsem ráda, že jsem se ke čtení nakonec dokopala, protože kdyby ne, tak bych o moc přišla. Je to opravdu nádherné, i když místy hrozně drsné, ale to se mi zároveň líbí. Jdu na další kapitolu.
Tvá Vilinka, která si od tebe přečte absolutně všechno, protože jsi nejlepší. A netvrď opak, protože já mám vždycky pravdu.

Páni! Skvělý nápad... A stejně skvělé zpracování! Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat! Je hrozné, jak Bella své "skvělé kamarádce" důvěřuje... No jo... Bohužel se to stává... Tleskám... Opravdu skvělé!

Dobre, že som si pýtala ten odkaz
Ten nápad je veľmi zaujímavý Viem stručný začiatok, čo si mi povedala, ale rozhodne to bude ešte zaujímavejšie A najviac ma teší ako si odpovedala na tú otázku... ehm veď vieš
Táto kapitola bola skvelé idem sa rýchlo pustiť do ďalšej

skvelý nápad...
nový nápad, ktorý som zatiaľ nikde nepostrehla gratulujem...
je mi Belly trocha ľúto bo predsa len jej postava...
som taká nedočkavá, že bežím hneď na ďalšiu...

Wow...
Fantastické! Vybraly jste si zajímavé téma. Bylo to krásně napsané, čtivé a poutavé.
Přečetla jsem to za opravdu malou chviličku, protože mě zvědavost tlačila dopředu.
Už samotný název mě upoutal. Rozhodně originální! (Ještě aby nebyl... Musí! :P)
To téma mě trošku zarazilo, protože znám několik holčin, co tímhle trpěly/trpí. Každopádně nic není nikdy zahozené a ztracené, snad se z toho Bella dostane. (Dostane, že jo?)
Báječné, fantastické, super, dokonalé!
Doufám, že další kapitola bude brzy.

Tak holky, nechápu, jak je možné, že jsem se do této povídky pustila s takovým zpoždění, ale tlačí mě čas. Už chatu mi ale bylo jasné, že to bude něco skvělého, protože ten nápad je geniální. Obzvlášť v podání dvou takto nadaných a úžasných autorek. Tahle kapitola... *dlooouze přemýšlí* byla skvělá? užasná? dokonalá? perfektní? Jednoduše řečeno SUPER, BOMBA, BEZVA, COOL! Ehm... Vůbec netuším, kde jsme tuto fázi vzala.

Ta Vivien, nebo jak se jmenuje, je ale pořádná kráva. Takhle využívat Bellu pro svoje debilní pokusy. No to je jedno, jsi výborná autorka! A vím, že Shark taky, takže se těším na další kapitolu. Doufám, že bude brzo.

Všem vám moc děkujeme za komentáře. Všechny jsou opravdu nádherné a udělaly nám velkou radost. Další dílek bude do konce týdne a doufáme, že nebudete zklamaný, takže... Trošičku trpělivosti a bude to.

No to je teda kámoška! Bych ji poslala do pr... Prčic i s těma svejma debilníma dietama a podobnejma blbostma! :D Vážně... A Bella je taky na hlavu, když ji poslouchá. Na hlavu, nebo hodně zoufalá... Ne, je na hlavu! :D Ale je to rozhodně zajímavý nápad, jsem zvědavá co, nebo spíš kdo, ji z toho dostane. :D Je to bohužel celkem běžný problém... Těším se na další kapču. ;)

skvělý nápad

Skvelý nápad , ťažká téma , som zvedavá ako sa s tým popasujete , aby to nebolo od veci, ale reálne, i keď veľmi ťažko čítajúce (napr. pre mňa ako ženu, ktorá rada je a našťastie týmto vážnym psychickým problémom netrpela).
Rada si prečítam pokračovanie

tak an totok se velmi těším! :)

Tohle by mě nenapadlo asi nikdy... Obě máte skvělý nápad... snad se dočkáme další kapitoly co nejdřív, co Sharken? Klaním se před vama...

Teším sa na ďalšiu kapitolu. Prvá kapitola bola úžasná a nápad vyzerá veľmi sľubne.
Tak len smelo do toho!

No páni. Som prekvapená stále viac a viac. Takže Bella a bulímia... No toto...
Už začiatok sa mi zdal mimoriadny a od života. Po prvom odstavci ma prepadla ľútosť a úzkosť. Musí to byť strašné, ak je hladná a nedá si raňajky. Ja osobne ráno neraňajkujem, a potom o hodinku som hladná, takže radšej jem. Ale to by si Bella mohla zvyknúť. Také ovocie a šťavy na ráno. Maslo, syry.... Zostavím jej jedálny lístok, ak chce.
Ja osobne jem veľmi rada a vôbec to na mne nevidno, za čo vďačím Bohu - povedané apaticky.

Nápad je sám o sebe skvelý. Je zo života, je dobre spracovaný, teda určite bude a je to krásne zložené a má to úžasný epický dej.

Vivi sa mi zdá veľmi zlá. Vôbec netuší, ako Bella a i sebe ubližuje. Mala by sa nad sebou zamyslieť a nie ešte dávať do úst Belle to svinstvo, po ktorom jej príde zle. Proste katastrofa s tou mládežou na Forkskej strednej.
Tá jedáleň akože celá vie, že ony dve nejedia? Potom je to chudnutie zbytočné, akurát budú považované za chudinky a mám pocit, že už nimi sú.

Som si vedomá, že poviedka nebude ľahká káva, čo sa týka deja. Bude tam veľa tých sĺz, problémov, mučenia svojho tela a čo najhoršieho - psychiky. Som zvedavá, ako toto spracujú obe dievčatá. O tebe Kika, je známe, že si šikovná a píšeš úplne bombovo. A Sharken bude rovnako dobrá. Veľmi sa teším na vašu spoločnú prácu a na to, čo sa bude diať a aké problémy nám prichystáte. Určite si poplačeme, zasmejeme sa...

Prvá kapitola bola úžasná a krásna. Kika, toto sa ti strašne podarilo a mám pocit, že sme na dobrej ceste k novej skvelej poviedke.

Úžasný dej a príbeh ma chytil za srdce. Krása a teším sa na ďalšiu kapitolu...

Ahoj. Táto kapitola je úžasná. Myslím, že aj nápad je bombastický.
Teším sa na pokračovanie,

je to uzasne, ale to me vazne neprekvapuje :) napad je dobry, I kdyz svym zpusobem hrozivy a to vse kvuli Mikovi?? to je priserne :) doufam, ze brzo bude dalsi dil

Holky, přesně, jak se dalo čekat, je to nádherné . Nápad je tak hrozně živý, napsané je to více než perfektně, za což ti, Kiko, patří můj největší obdiv.
Těším se na další kapitolku, tak si, Sharken, prosím pohni Tleskám.

Tak jo, jsem tu. Věděla jsem, že začínáte spolu psát a řekla jsem si, že začnu tuto povídku číst. Musím říct, že je to úžasné. Nápad je tak realistický, tak opravdový a uvěřitelný. Ten kluk, který se s ní rozešel, byl Mike? Tak to je síla teda... Bulimie je strašná svině, znám holku, která s tím měla problémy, a musím říct, že to pak strašně zraní psychiku, ale i samo tělo. A ještě horší je, že má kamarádku, která ji v tom podporuje a ona jí věří, to je prostě hnus. Jsem zvědavá, co bude dál, a jestli tam budou Cullenovi? Každopádně je to skvělý začátek.

Ahojky, holky! Tak jsem se rozhodla, že začnu tuhle povídku číst! A rozhodně toho nelituju! Nápad je moc dobrý a spracování je dokonalé! Kiko, píšeš opravdu fantasticky a já už se nemůžu dočkat další kapitoly od Shark. Tleskám vám holky!

Přidat komentář:

Nick:

Text: