Kdo Bellu zastavil? Dále se dozvíme, co Dave dělá na psychiatrii...
02.11.2011 (11:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 3979×
Chtěla jsem otevřít dveře do oné místnosti, když mi ruce, pevné jako skála, zabránily ve vstupu…
„Pusť!“ křičela jsem a snažila se dostat ze sevření.
„Uklidni se!“ prosil mě mužský, uličnický hlas. „Ještě chvilku budeš řvát, tak opět půjdu na samotku a věř, že tam se mi moc nechce!“
„Dave?“ pípla jsem ustrašeně.
„Čekalas někoho jiného? A co se vůbec stalo?“ odmlčel se a začal si mě prohlížet odshora dolů.
„N-nic,“ zašeptala jsem. „Co tu vlastně děláš?“
„Já? Já jsem si šel lehnout, ale ty jsi utíkala, jako by za tebou hořelo…“
„Taky si jdu lehnout?“
„A víš, že ti to nevěřím?“ zašklebil se a otevřel dveře do pokoje. Jak to? Neměla tu být herna? To jsem opravdu zapomněla, odkud jsem přišla?
Zavřela jsem dveře, sedla si na postel a sledovala Dava před sebou. Seděl stejně jako já, ale mému pohledu se vyhýbal. Řekla jsem snad něco, čím bych ho urazila? Čím bych umlčela věčně užvaněného Dava?
„Co tu vlastně děláš ty?“ zeptala jsem se ho.
„Už jsem ti řekl, že jsem si šel lehnout, ale tys mi neřekla, proč jsi utíkala.“
„Ale já myslím to, proč jsi tady, na psychiatrii.“ Nervózně jsem žmoulala peřinu v ruce. Řekne mi pravdu?
„Ty jsi mi taky neodpověděla, tak proč bych měl já?“ Koutky úst mu cukaly nebezpečně nahoru. Vyděrač to je!
„Proč se mi každý snaží vecpat tu jejich pravdu? Fajn… Možná mám menší problém, ale zas tak strašný to není! Kdybych chtěla, tak jsem opět tlustá, ale… Mně se to takhle líbí!“ zvyšovala jsem hlas a vylévala si své srdce.
„Jen se ti snaží pomoct. Dokud to jde…“ Poslední slova se ke mně stěží dostaly. Zněly smutně a vystrašeně nebo se mi to jen zdálo? Chtěla jsem opět zopakovat svou původní otázku, ale nedostala jsem se k ní.
„Drogy…“
„Čte snad myšlenky?“ blesklo mi hlavou. „Drogy, prostituce… Ani nevím, jak jsem se sem dostal. Myslím, že jsem při jednom z auťáků upadl do bezvědomí, ale Edward mi to nechce říct.“
„To… to mi je líto.“ Tak já tu pomalu brečím nad svým osudem, jak jsou ke mně všichni nespravedliví a Dave? Ten si musel prožít opravdové peklo.
„Víš, jak se tvrdí, že je první dávka nejlepší? Jsou to kecy! Nejlepší dávka je ta poslední. Proč? Nikdy na ni nezapomeneš a vždy, když budeš mít chuť si šlehnout, tak si vybavíš ji,“ slastně zavřel oči a rukou si přejížděl po celé délce paže, „ze začátku to bylo v pohodě. Taťka je úspěšný podnikatel, takže peníze? Bez starostí. Jenže po čase mě vyhodil z domu, prý nebude živit feťáka. Idiot!“ Prudce uhodil do matrace. „Naštěstí jsem si za dobu své činnosti našel pár kamarádů, takže jsem měl kde přespat, ale s penězi to bylo horší. Ze začátku jsem se bál, ale nakonec to nebylo špatný a po čase se mi to i líbilo. Vždy jsem za svou aktivitu dostával slušnej balík, tak na dvě dávky.“
„Dave…,“ zašeptala jsem.
„V poho, Isabello… Hele? A nebylo by něco kratšího? Než tohle vyslovím, tak zapomenu, co jsem ti chtěl říct!“ zasmál se a tím uvolnil atmosféru.
„Bella, ale už to nemám moc ráda.“
„Bella. Víš, že to zní líp, Bello?“ S pečlivostí vyslovil mé jméno a mrkl na mě. Pomalu si přelezl ke mně na postel a dál jsme pokračovali v rozhovoru, ale tentokrát na jiná, a hlavně veselejší, témata. Nevím, jak dlouho jsme si povídali, ale po chvilce mě přemohla únava a já ji s radostí přivítala.
„Co to má být?!“ probudil mě křik. „Vypadněte od sebe!“
„Spí, ne? Tak ji nebudu budit, i když vám se to podařilo!“ Dave provrtal sestřičku zlostným pohledem, ale bylo mu to k ničemu. Hned do pokoje přišli nějací dva svalnatí kluci a rvali Dava ode mě.
„Ta tvoje drzost se ti právě vymstila!“ řekla výhružně, přišla k němu a silně mu stiskla loketní jamku, až Dave vykřikl bolestí.
„Tam ne!“ křičel a slzy mu smáčely tváře. Bolelo mě takhle vidět mého, teď nejlepšího kamaráda, ale nevěděla jsem, jak bych mu pomohla.
„A ty!“ vyhrkla sestřička a udělala dva kroky ke mně. „Jestli si myslíš, že se vyhneš trestu, tak jsi na omylu, děvenko!“
Ještě chvilku to prosím vydržte s touto délkou textu. Snažím se přidávat každý den kapitolu, ale kdybych psala delší... Pokusím se vám to vynahradit o víkendu, ale nic vám neslibuji.
Dále bych vám všem chtěla poděkovat za vaše krásné komentáře. Děkuji.
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 7. kapitola:
Blbá sestrička! Som však zvedavá, čo za trest im pripravila.
Dokonalá kapitola, to mi môžeš veriť.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!