Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska za mřížemi - 38. kapitola

07.12.2011 (18:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 4083×

„Mohl bys, prosím, dovnitř?“

Váhal jsem… Co mám čekat? Co jí Alice řekla? Byl jsem natolik zabraný myšlenkami nebo přítomností Davida, že jsem zapomněl poslouchat.

„Ano.“ Rozešel jsem se do kanceláře. Koukal jsem na svůj psací stůl. Nemohl jsem se na ni podívat, nedokázal jsem to.

„Alice… Tamhle jsou dveře.“

„Prosím, Bello…“

„Alice!“ přikázala jí. Slyšel jsem naštvané odfrknutí a tiché kroky, které se vzdalovaly. To má za to, že se plete do věcí, do kterých jí nic není. Asi se začnu zajímat o její a Jasperův vztah. Mohl bych mu říct nějaké její tajemství, aby věděla, jaké to je.

„Proč?“ zašeptala za mnou. Její ruka se dotkla mého ramene a zatlačila na něj. Snažila se mě otočit směrem k sobě, ale neměla nejmenší šanci. Já mám nadpřirozenou sílu. Já jsem nadpřirozená bytost. Já jsem zrůda…

„Edwarde,“ šeptala. Neochotně jsem se k ní otočil, ale jejímu pohledu jsem se snažil vyhnout. Co kdyby v něm bylo zklamání nebo strach? Neunesl bych to. Příliš by to bolelo.

„Tak proč? Ty se mnou nemluvíš?“

„Já… Nevím, co myslíš.“ Mluvil jsem pravdu. Opravdu jsem nevěděl, co po mně chce. Jednou jedinkrát, aspoň na krátký okamžik, bych si přál vědět, co chce. Na co myslí, po čem touží…

„Ty jsi to věděl. O Davovi a Vivien…“ Odhodlal jsem se zvednout hlavu. Koukal jsem se do jejích očí plných slz. Příliš ji to bolelo. Opravdu ho měla tolik ráda? Myslel jsem, že to bylo pouhé pobláznění nebo touha nebýt sama.

„Ano,“ odpověděl jsem jí pravdu. Slzy v jejích očích přetekly a tvořily cestičky po tvářích.

„Neplakej, Bello,“ snažil jsem se ji utišit. Opatrně jsem k ní natáhl ruku a setřel jí z tváře slzy. Ona udělala krok ke mně, a tím překonala mezeru mezi námi. Rukama mě objala okolo pasu, hlavu si opřela o mé rameno a tiše plakala. Byla to opravdu muka. Měl jsem pocit, že snad trpím víc než ona.

„Proč jsi mi to neřekl?“

„Byla jsi mimo. Ani nevíš, jak mě štvalo poslouchat jejich myšlenky. Opravdu jsem ti to chtěl říct, ale on slíbil…“ Přerušila mě.

„On? David?“ Bella se ode mě trochu odtáhla a podívala se mi do očí.

„Ano. Jak jsme za tebou společně přišli, tak ti to měl říct…“

Bella:

„Ne! To ne… Řekl, že mě miluje!“ křičela jsem na něj. Bolelo mě zjištění, že mě podváděl dlouho. Bolelo mě zjištění, že mi vyznával lásku a rozdával si to jinde.

„Netrap se kvůli němu, Bells. Nestojí ti za to.“ Má pravdu, ale jak udělat, aby odešel ten smutek, lítost, bolest… Copak nechápe, že nejde říct budu v pohodě a opravdu být? On asi nikdy nepoznal, co je to zlomené srdce.

„Nechápeš to, Edwarde. Vůbec nic nechápeš.“ Odstrčila jsem se od něj a udělala dva kroky dozadu. Otočila jsem se ke dveřím a rozhodovala se. Mám odejít pryč, být sama, o všem přemýšlet, nebo zůstat tady s Edwardem, jak mi radila Alice? Vše si s ním konečně vyříkat. Jenže ono je to strašně těžký! Štvou mě jeho řeči, které jsou většinou pravdivé. Vadí mi, že on je perfektní a jenom se kouká na cizí neštěstí a utěšuje. Připadá mi, že už všechny ty fráze má nacvičený a jen přemýšlí, kterou z nich použít dřív a kterou později.

„Neodcházej,“ zašeptal a tentokrát to byl on, kdo mi položil ruku na rameno. Slabě přitahoval ruku k sobě, a tím mě k sobě otáčel.

„Proč… Proč bych tu měla zůstat? Abych dál poslouchala kecy o tom, jak je svět na nic, ale určitě se zlepší?“ Odfrkla jsem si.

„Ne… Já… Chci tě tu. Nechci, abys šla pryč.“ Nervózně si mnul ruce a pohledem si propaloval špičky bot.

„Nechceš? To znamená…“

„To znamená, že tě miluji,“ vyšlo z jeho rtů.

Shrnutí

Lidičky... Od zítra do 22. prosince mám povinnou školní praxi, takže nevím, jak to bude s psaním. Podle toho, v kolik budu jezdit domů a jak moc budu utahaná. Každopádně si myslím, že by kapitola mohla být maximálně každý druhý den.

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 38. kapitola: