Setkání Dava, Edwarda a Belly. Jak to proběhne?
03.12.2011 (17:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 4449×
Nebyla to ani hodina po probuzení a přišli za mnou Dave s Edwardem. Dave měl zrovna sezení, tak to věděl mezi prvními. Jakmile jsem viděla jeho rozzářený obličej, samovolně se mi vytvořil úsměv na tváři. Je možné, abych ho milovala ještě víc, než předtím?
„Ahoj, zlato,“ řekl, jakmile stál u mé postele. Uvolnila jsem mu kousek místa, aby si mohl sednout a přitom z něj nespustila oči. Jeho obličej byl jiný, ale nedokázala jsem říct proč.
„Ahoj,“ zašeptala jsem nazpět a chytla ho za ruku.
„Vyděsila jsi mě, víš to? Slib mi, prosím, že už to nikdy neuděláš!“ Jeho zoufalost, smutek a strach se jasně odrážely v jeho hlase. Nechtěla jsem, aby se trápil. Proč, když jsem si strkala prst do krku, jsem nemyslela na to, jak by se mohl cítit, kdyby se vše zvrtlo? Opravdu jsem tak sobecká?
„Slibuji…“ Nedokázala jsem se mu podívat do očí. Jak moc velkou bolest a hlavně zklamání bych v nich viděla?
„Bello…“ zašeptal a sklonil se nade mě. „Víš, že tě miluji, že ano…“
Tiše jsem přikývla hlavou a čekala, co se bude dít. Narovná se nebo se skloní ještě níž a spojí naše rty? Bude na mě křičet, že jsem blbá husa nebo bude mlčet? A co mám dělat já?
Dave si opřel čelo o to mé a nic nedělal. Mrzelo mě to. Já… Čekala jsem, že bude dělat něco jiného, než jenom sedět a mlčet. Čekala jsem křik, výčitky… Cokoli jiného, než tíživé ticho.
„Jak ti je,“ uslyšela jsem Edwardův hlas. Dave na něj zareagoval trhnutím, jakoby se probral z nějakého transu. Pouze se mu podíval do očí a narovnal se. Nervózně si hrál s mou rukou.
„Líp?“ On tu celou dobu stál? Proč? On je poslední člověk, kterého bych tu čekala.
„To je fajn.“ Působil nervózně a zmateně. Koukal se všude okolo, jen ne na mě a pořád si dával a vyndával ruce z kapes. Co to s nimi je? Můžu za to já nebo se za tu dobu, co jsem byla mimo, něco změnilo?
Dál už se nemluvilo. Edward asi po pěti minutách odešel s tím, že se půjde podívat po pacientech a Dave chvilku po něm. Mrzelo mě to. Nechtěla jsem být sama, teď ne. Jediná zábava bylo obdivování bílých stěn… Já bych jim to okamžitě přemalovala!
Večer jsem se domluvila s Carlislem, že mě zítra pustí zpět na svůj pokoj. Nechápu, proč jsem se ho bála. Vyprávěl mi, co obnáší být upírem, a také o tom, koho „zabil“. Po skončení jeho vyprávění jsem měla pocit, že vím vše o jeho rodině a celkově o upířím světě. Fascinovala mě mocná italská rodina, jejich zákony a také Edwardova a Jasperova minulost. Upíři jsou opravdu super…
Ráno bylo odporné. Sestřička mě budila v nelidskou hodinu kvůli měření teploty. Bylo to nepříjemné, a poté už jsem neusnula. Nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy přijde doktor a „propustí“ mě. Nikdo jiný, kromě mě, jeho a Edwarda, čtenáře myšlenek, o tom neměl ani tušení, takže takové překvapení pro Dava. Co mi na to řekne? Bude stejně šťastný jako já?
„Tak… Můžeš jít, ale opatrně!“ přikázal mi. Otevřel dveře a čekal, až vyjdu. Poté zavřel a připojil se ke mně. Zastavovali jsme se u každého nového obrázku a obdivovali jsme je. On mi vyprávěl, kdo ho nakreslil a co mají zobrazovat, protože někdy to opravdu nešlo poznat.
„Nebuď labuť, brouku. Ona se nic nedozví,“ slyšela jsem za rohem. Ten hlas jsem moc dobře znala – Vivien. Chudák kluk, kterého ulovila. Ona je, co se týče vztahu, opravdu náročná. Většina kluků to po týdnu vzdala, ale jí to nevadilo. Byl to její styl – užít si a jít o dům dál.
„Ne, Vivi.“ Jako odpověď se jí dostal ještě známější smích. Kašlu na nějaké obrázky! Potřebuji vědět, co se tam děje… Musím!
To, co jsem uviděla, mě srazilo na kolena, doslova. Cítila jsem, jak mě doktorovy paže zachytily těsně před srážkou se zemí…
A blížíme se ke konci... Čekám, že tak pět kapitol a jsem v cíli.
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 35. kapitola:
Počkat jak jako, že se blížíš ke konci? To nemůžeš mislet vážně, že? Já nechci Ale jinak je mi to jasná, že viv zbalila dava... jáj teď kdyby to bylo jinak vážně skvělý a honem dalšííí
urcite to bude dave a vivi, ale som stastna, lebo bude e+b, vsak , vsak?!
Ke konci? Kiko, to přece ne! Tohle je tak úžasná povídka a já se mám smířit s tím, že během týdne skončí? Doufám, že to ještě nějak protáhneš, i když... No rozhodně jsem pro HE, ne jak u VVRS... No co, mě se to bude líbit tak i tak, ale stejně, šak mě znáš.
Jinak nevím, jak bych tuhletu kapitolu okomentovala, protože se tam zas až tak moc nestalo, takže si nějaká ta slova nechám až na příště.
určite videla Dava a Vivien:D
Přenádherná kapitolka, ale ty tvé konce... To je na zabití, fakt. Jestli je to tak, jak si myslím, tak to sice bude pro Bellu slušný šok, ale taky by to mohlo být spojovadlo pro její vztah s Edwardem.
Ta kto tam bol??? Úžasná kapitolka!!! Rýchlo ďalšiu!! Takto to skončiť by mal byť hriech! Dokonalé!!!
za ty otevřené konce mám chuť ti udělat něco strašlivého:D
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!