Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska za mřížemi - 31. kapitola

27.11.2011 (15:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 3829×

„Jsem rád, že ses přišla léčit, Vivien. Jen tě upozorňuji, že na záchod tě nepustím…“

„To nemůžeš,“ zašklebila se na Edwarda.

„Ale ano. Opravdu si myslíš, že dovolíme to, aby k nám přišla anorektička, a propustíme bulimičku? Ani náhodou.“ Edwardův hlas zněl výsměšně a arogantně. To Vivi nesnášela za všeho nejvíc.

„A kdo řekl, že budu zvracet?“ smála se. Znala jsem ji až moc dobře, takže jsem poznala, že se snaží skrývat zděšení. Spoléhala na to, že to jídlo ze sebe nějak dostane, a Edward jí to všechno zkazil. Nemá ráda, když jí někdo něco zkazí…

„Jsi strašně předvídatelná, takže já.“

Vivien ho propalovala nenávistnými pohledy. Ti dva se nebudou mít v lásce, aspoň někdo. Vždy byla Vivi oblíbená a ihned si okolo prstu obtočila každého kluka. Někdy mě to štvalo, ale slíbila, že mě to naučí. Stačilo mít perfektní, bezvadnou postavu bez chybičky jako má ona, úsměv na tváři a je to. Bohužel… Mně se to nikdy nedařilo tak, jak bych chtěla.

„Kam jdeš?“ zeptal se přísně Edward.

„Jen odnést tác, pak ještě přijdu, neboj se.“ Hraný milý až přeslazený tón v jejím hlase byl až moc slyšet.

„Neposlouchej ji, prosím,“ šeptal Edward, jakmile byla Vivi dál od stolu. „Nedělej to, zničí tě to.“

„Ty to nechápeš. Ty vůbec nic nechápeš! Nepleť se do toho, rozumíš?!“

„Ne! Budu se do toho plést!“

„To teda ne! Vůbec nic ti do toho není!“

„To teda je, Bello! Jsem tvůj psychiatr, takže mám právo se do toho plést!“

„Jsi jenom můj psychiatr! Nic víc, nic míň!“ křičela jsem na něj, ale tak, aby to slyšel jen on.

„Jenom?“ zašeptal a sklonil hlavu ke stolu. „Mrzí mě, že to vidíš takhle… Vivien!“ vykřikl a rozeběhl se ke dveřím.

Nechápavě jsem na něj koukala. Co to mělo být? Co ta s tím má co společného? Je to prostě idiot… S touto myšlenkou jsem šla odnést tác a poté navštívit Dava.

***

David:

„Co se jí stalo?!“ vykřikl jsem, když jsem uviděl Bellu v Edwardových rukách. Ten parchant! Jestli zjistím, že jí něco udělal, tak ať si mě nepřeje!

„Do toho ti nic není,“ odsekl.

„Není? Podívej se, jak… Proboha!“ Koukal jsem na její tvář plnou modřin. Co se té mé chudince, proboha, stalo? Opatrně jsem ji pohladil po tváři. Ta se jí bolestí zkřivila a z jejích úst vyšlo tiché zamručení.

„To jsi mi na ni nemohl dávat větší pozor?!“ vyčetl jsem mu. Jakmile ji položil na postel, okamžitě jsem si k ní přisedl a přikryl ji. Opatrně jsem ji vzal za ruku. Musí aspoň tušit, že jsem tu s ní. Jak moc mi na ní záleží.

„Nech ji být!“ zašeptal výhružně Edward.

„Nebo co! Ona si vybrala mě a ne tebe! Tak už se do toho nepleť!“

„Tak hele!“ Během vteřiny byl u mě a odhodil mě od její postele. Přimáčkl mě ještě víc k zemi.

„Nech ji být! Jestli ti na ní záleží… Dostaneš ji jenom do problémů!“

Cítil jsem, jak mi potůček krve stékal po tváři a bolest, kterou způsobovalo mé vykloubené rameno. Edward se na mě zvláštně podíval, popadl mě za zdravou ruku a vytáhl mě na nhoy. Silně mi stiskl loket a někam mě vedl.

„Carlisle… Měl bys ho ošetřit,“ řekl doktorovi na ošetřovně a vypařil se stejně rychle, jako jsme přišli. Ten chlap se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Nechápu, jak někdo jako on může pracovat na psychiatrii, mezi lidmi. Vždyť je výbušný, až to není hezký!

„Co se ti stalo?“ zeptal se mě doktor.

„To se zeptejte jeho!“ odsekl jsem naštvaně a nechal si ošetřit ránu na hlavě.

„Teď to bude trochu bolet…“ Doktor mi škubl s ramenem. Držel jsem v sobě tu nesmírnou bolest, kterou mi právě způsobil.

Poté mi pomohl dostat se do postele na ošetřovně, spolykal jsem nějaké prášky proti bolesti, které mi dal, a čekal na vytoužený a hlavně bezbolestný spánek…

Shrnutí

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 31. kapitola: