Co na celou situaci řekne Vivien? Opět další hádka s rodiči, tentokrát však nedopadne podle plánu...
24.10.2011 (20:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 4077×
„To myslíš vážně?!“ zeptala se mě překvapeně Vivian.
„Vypadám, že žertuju? Normálně mi to řekli!“ Vší silou jsem uhodila do kapoty náklaďáčku.
„Chtějí se tě zbavit,“ prohlásila po chvilce.
„Jak to myslíš?“ To by mi přece neudělali. Jsou to moji rodiče!
„Že už nejsi ta malá, sladká Bellinka, ale máš své potřeby, rozum a zajímáš se o kluky. To nedokážou překousnout, tak tě pošlou na psychárnu… To je jasný jak facka!“ rozčilovala se. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou. To není pravda! Ale když si to tak vezmu… Už když jsem s ním začala chodit, tak oba dva byli proti. Teď se jim pro změnu nelíbí má postava.
„Asi… asi máš pravdu, ale co s tím? Já tam nechci!“
„Víš, jak jsme včera zkoušely ten nový způsob hubnutí? Používej ho… Jestli to nezabere, tak den před tím, než tě tam šoupnout, utečeme. Táta bydlí v někde v Evropě a myslím, že bychom mu nevadily.“
„Jsi nejlepší!“ zapištěla jsem a skočila jí kolem krku. Mám to největší štěstí na světě!
„Teď už běž… Ale dávej si bacha, aby tě při tom nenačapali,“ mrkla na mě a nastoupila do auta. Udělala jsem to samé, ale s pocitem spokojenosti a radosti.
„Bello?“ volala na mě mamka, když jsem stála mezi dveřmi. Neochotně jsem se rozešla za jejím hlasem. Mamka seděla v obýváku na pohovce s nějakými papíry. Oči měla opuchlé, zarudlé, stejně jako nos.
„Potřebuju pomoct,“ zašeptala. Rukou poklepala na sedačku a uvolnila mi místo. Překvapeně jsem si sedla vedle ní a s otazníky v očích jsem se na ni koukala.
„V přijímacích papírech máme uvést tvou výšku, váhu a přibližnou dobu trvání tvé… tvého problému.“ Sledovala jsem, jak z jejích úst vycházela slova, která mi drtila srdce. Vivi měla pravdu – chtějí se mě zbavit!
„To mě opravdu tolik nesnášíš?!“ odsekla jsem.
„Broučku, já…“
„Ty co? Prostě už nejsem podle tvých představ, tak proč se mě nezbavit, co?“ Prý rodičovství obsahuje všechny úlohy spojené s výchovou dítěte… Jsou to pouhé kecy!
„Takhle to není…“
„Není?! Pravda… Já zapomněla… Já jsem nezvladatelná!“ Ani ve snu by mě nikdy nenapadlo, že bych mohla křičet na svou matku. Kdyby mi to někdo řekl ještě včera ráno, tak bych se mu vysmála do obličeje, ale teď?
„Bello…“
„Žádná Bella! Pro vás Isabella!“ Bolela mě slova, která jsem říkala, ale můžou si za to sami! Nekoukala jsem se na tu zrádkyni a raději šla do pokoje. Pořádně jsem třískla dveřmi a lehla si do postele. Zachumlala jsem se do teplé přikrývky a snažila se zapomenout…
Já mám takové štěstí! Usnout uprostřed dne se mi nepovede každý den. Takže až se mě budou ptát, proč jsem nic nejedla… Perfektní!
Přesto jsem se raději zvedla z postele, trošku se upravila a rozhodla se jít „najíst“. Sestoupila jsem na jeden schod a měla jsem pocit, že ještě pořád sním. Věci, barvy… vše se nepříjemně pootočilo. Připadala jsem si, jako bych právě vylezla z horské dráhy. Pevně jsem uchopila zábradlí a víčka tiskla pevně k sobě. Pomalinku jsem se snažila posadit a doufala, že to skončí. Jedna, dva… deset!
Opatrně jsem rozlepila víčka a ze srdce mi spadl obrovský balvan. Vše je v pořádku! S úsměvem na tváři jsem se zvedla a už bez problému sešla dolů. Namířila jsem si to rovnou do kuchyně, jenže při mé smůle…
„Isabello! Můžeš mi říct, co měl znamenat ten tvůj odpolední výstup?“
„Nic, Charlie?“ Chci pryč. Pryč z tohoto města a hlavně pryč z téhle rodiny! Zítra poprosím Viv, jestli bychom nemohly odjet co nejdřív, nebo z nich zešílím!
„Jak jsi mi to řekla?! Jsem tvůj otec, tak mě laskavě neoslovuj jménem!“ rozčiloval se. Ignorovat… Proč bych se měla bavit s někým, kdo na mě pořád jenom ječí?
Raději jsem se otočila a vzala si jablko. Nestihla jsem si do něj ani kousnout, když se do místnosti vřítila matka a snažila se uklidnit otce.
„Charlie… My jsme si to vyříkaly. Uklidni se, prosím.“
Bylo mi z nich nanic. Teď si chtějí hrát na šťastnou a dokonalou rodinku?
„Já s tebou mluvím, Isabello, tak se na mě otoč!“ křičel jak smyslů zbavený.
„Co!“ oplatila jsem mu a prudce jsem se otočila. Z očí mi úplně všechno zmizelo. Místnost, rodiče – to vše nahradila ničivá temnota…
„Ahoj, Bello. Jak se máš?“ Své rty přitiskl na ty mé a já se opět dostala do ráje. Jak dlouho z něj budu tak mimo? Všímá si toho, co se mnou dělá?
„Teď už krásně.“ Z jeho úst se vydral božský smích. Jako pokaždé, když se byť jen malinko usmál, se mi rty zvlnily do úsměvu a snad milion motýlích křidýlek mě lechtalo v podbřišku.
„Víš, jak moc jsi sladká, když se červenáš?“ dráždil mě a ruce mi obmotal kolem pasu.
„Teď už ano.“
„Miluji tě,“ zašeptal a rty se mi otřel o ucho. Lehce jsem se zachvěla a jeho ruce si mě přitáhly ještě blíž.
„Vstávej,“ řekl hrubým hlasem.
„Co?“ Co to do něj vjelo? Takto to být nemá, nebo ano?
„Isabello!“
„Slyšíte mě?“ To je na mě? Kdo to je? Ten hlas neznám.
„Slečno! Jsem doktor Cullen, slyšíte mě?“
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 3. kapitola:
Kiki, já to myslela tak, že je slabá na to, aby to zvládala sama, a tak do toho tak trošku navezla Bellu. Je to jen můj pocit, vy to určitě máte myšlené jinak.
lelus: Díky.
DarkFireflies: Vadný Newton? jsem zvědavá, co řekneš na důvod jejich rozchodu, tedy důvodem jejích problému. Jsem ráda, že jsem napsala to, co jsem myslela. Protože podle tvého komentáře... Moc děkuji!
kajka007: Moc ti děkuji za krásná slova. Sice nevím, proč Viv začala s anorexií, ale nejde o to, že by byla slabá, ale o to, že ve dvou se to táhne líp. Obě dvě jsou přesvědčené, že dělají správnou věc.
BellaSwanCullen8: Děkuji.
patulka13: Rychle? To nevím, ale doufám, že další kapitola bude (v rámci možností) brzy. Moc ti děkuji za komentář.
BellaEdward: Děkuji.
LadyLilianne: I tobě děkuji.
Faire: To i já Díky.
mňamka: Já a zlá? Nikdy! Bella je prostě moc slabá. Skoro vůbec nejí, její tělo slábne. Nezvládá to, i když ona si myslí pravý opak.
TeenStar: Souhlasím... Taky bych souhlasila s pobytem na psychiatrii, kdyby můj psychiatr byl Edward Cullen!
Veubella: Naprosto perfektní komentář, Veu. A víš, že se nestydím?
lucka2010: Díky za komentář.
winna: Možná by stihla, ale to by se nesměla objevit zákeřná Kika!
Moc děkuji i těm, co nezanechali komentář. Jsem ráda, že to aspoň někdo čte. Díky!
uf, bála jsem se, aby nestačila utéct:)
Naprosto suprová kapča, Kiko! Už aby tam byl Edward! A takhle to utnout - že se nestydíš!
Už se nemůžu dočkat další!
Haha, tak sa útek nepodaril. Chvála Bohu! Nechcem byť zlá, naozaj nie, ale konečne ju Charlie s Reneé dostali tam, kde chceli. WOAH!
Dostali ju k Edwardovi. Tak ale toto je môžem jedine závidieť.
Dokonalosť!
Ty si zlá!!!! Proč to všichni končí v tom nejlepším? Jinak úžasná kapitola, hrozně se mi to líbilo. Zajímalo by mě co je s bellou...no nechám se překvapito. doufám, že brzo bude další kapitola!! Tleskám
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!