Přijme Bella pozvání? Na konci se nám Bella svěří Davovi. Nepokazí to?
08.11.2011 (17:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3420×
„To myslíte vážně?“ zasmála jsem se. Proč by někdo jako on, se mnou někam chodil? Proč by někdo, ze kterého si jen dělám srandu a provokuju ho, se mnou někam chodil? Byla by to opravdu krásná představa, kdybych se mohla podívat ven, ale za jakou cenu? Co po mně bude chtít?
„Myslím.“ Jen jediné slovo vyšlo z jeho úst.
„To je všechno? Co za to?“
„No… Nic připraveného, promyšleného nemám, ale co takhle další sezení?“ zeptal se. Jeho rty se zvedly do pokřiveného úsměvu, hlavu lehce sklopil a jednou rukou se na ní poškrábal. Vypadalo to roztomile a myslím, že kdyby to nebyl můj psychiatr, který před chvilkou nechal vyvést mou nejlepší a jedinou kamarádku s tím, že už sem nikdy nesmí, tak bych ho začala mít ráda.
„Dobře? Ale kam bychom šli? Já… Nechci do Forks.“ Chci se vyhnout těm zvědavým pohledům, které by mým příchodem nastaly. Nikdy jsem nebyla ráda středem pozornosti a tím to tak bylo i teď.
„Dobrá. Víš, že kousek odtud je právě pouť?“
„Nemám peníze? Něco dalšího…“
„Ale já je mám! Můžeš to brát jako… Teď mě nic nenapadá, ale ty něco vymyslíš,“ mrkl na mě. Pomalu vstal, ale když chtěl odejít, zastavila jsem ho.
„Kdy?“
„Zítra!“ zavolal a zmizel. Ještě chvilku jsem seděla v místnosti a snažila se uklidnit. Nechtěla jsem, aby mě Dave viděl opět ubrečenou. Už tak si o mně musí myslet, že jsem nějaká hysterka, co nic nevydrží.
Raději jsem sledovala ostatní pacienty. Měli opravdu velkou radost, když někdo za nimi přišel. Bylo zvláštní, jak moc se dokážou radovat z maličkostí. Jejich šťastné obličeje, výkřiky a gesta mi dokonale zvedly náladu a já se konečně odhodlala k odchodu.
„Co návštěva?“ přivítal mě opět usměvavý Dave.
„Propadák prvního stupně?“ zahlásila jsem a skočila do postele. Složila jsem si ruce za hlavu a všimla si Dava, který mě s napětím sledoval.
„Chápu… Každý má někdy nějaké tajemství, ale mohla bys to laskavě vyklopit?!“ Chtěla jsem se mu podívat do tváře, ale nestihla jsem to. Dřív, než se naše oči setkaly, tak jsem schytala polštářem do obličeje.
„Hej!“ zaječela jsem a polštář mu vrátila. Smáli jsme se jako malý děti a poté jsem se rozhodla mu říct, co se stalo.
„Edward mi zakázal návštěvy od mé nejlepší kamarádky a poté mě pozval na vycházku.“
„Moment… Takže hezky po pořádku, ano? Přišla za tebou tvá nejlepší kamarádka, ale Edward za vámi přišel a zakázal ti návštěvy a pak ti udělil vycházku? To je trošku pošahaný a divný, ne?“
„Ale houby! Nezakázal mi všechny návštěvy, ale jen ji, no, a s tou vycházkou… On půjde se mnou. Zve mě na pouť,“ řekla jsem a nevině se usmála. Koukala jsem na jeho vyjevený obličej. Vypadal opravdu vtipně. Začala jsem se smát na celé kolo, když mu z otevřených úst ukápla slina na peřinu.
„Hups…“ zamumlal a začal jí stírat. „To bylo omylem?“
„Máš mít zavřenou pusu, když se divíš!“
„A ty by ses mi mohla přestat smát!“ řekl nabroušeně.
„Nemohla?“ Ukázala jsem mu jazyk.
„Ha ha… Mně to vtipný nepřijde. Raději mi pověz, proč máš zakázanou kamarádku. Jsem strašně zvědavej! Taky mi Edward zakázal návštěvy, ale to už je dlouho. Bylo k nezaplacení vidět překvapenej obličej otce a matky, když jim to sděloval.“ Tentokrát jsem na něj zírala já. On se směje tomu, že mu zakázali rodiče? Ten kluk je asi opravdu blázen!
„On poslouchal, co si říkáme,“ snažila jsem se vyhnout přímé odpovědi.
„A co ti říkala?“
„No… Byla na mě naštvaná, protože jsem ještě nezvracela,“ zašeptala jsem a zčervenala.
„Nerozumím.“ Dave zakroutil hlavou sem a tam. „Nezvracela?“
„Vivi našla nový způsob hubnutí… Prostě něco sníš a…“
„To si děláš srandu, ne?!“ vztekle se rozkřičel. „To ať tě ani nenapadne, Bello!“
„Nekřič prosím.“
„Fajn… Ale slib mi, že nebudeš zvracet!“ Jeho přísný pohled mě propaloval a já se pod jeho tíhou otřásla. Bylo to opravdu nepříjemné.
„Uf… A kdy máš to rande s Edwardem?“ uculil se.
„Rande?“ ozval se ode dveří jeho hlas.
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 13. kapitola:
tak rande jo?:Dhaha
wow....pěkně to rozjíždíš...honem dalšíí
Há! Rande! Tak to je fakt výborný. Já osobně bych se asi neodvážila jít na pouť se svým psychiatrem, ale proti gustu... Úžásná kapitola, Dave je evidentně rozumný kluk, doufám, že si z něj vezme Bella ponaučení. Těším se na další kapitolu.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!