Co se stalo po pěti minutách? Dále se nám Bella pohádá s Edwardem a tím mu pomůže s odkrytím její minulosti.
05.11.2011 (17:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 4294×
Stála jsem tam asi pět minut, když…
„Ty asi nepůjdeš dál, co?“ ozvalo se za mnou. Vyděšeně jsem vykřikla a prudce se otočila. Mé srdce opět běželo maraton a ne a ne zpomalit.
„Do háje! Neříkal jste, že mě chcete zabít!“ křičela jsem a dala si pozor, abych mu netykala. Přišlo mi to takhle… správné? Proč bych se měla kamarádíčkovat s někým, kdo mě tu drží a ještě k tomu to má být můj psychiatr, nebo co to vlastně je?
„Omlouvám se… Já jen, že už tu docela dlouho stojíš, tak…“
„Tak co? To ti dává právo mě opět děsit?!“ přerušila jsem ho. „A co tady vlastně děláš?“
„Já? Já jsem šel do kanceláře, ale tys tu stála, tak jsem čekal, co uděláš…“ dostal ze sebe, vytáhl klíče z kapsy a odemkl svou pracovnu. Rukou mě vyzval dál, zavřel a sedl si za obrovský stůl.
„Nechceš si sednout?“ Poukázal na gauč. Musela jsem se uchechtnout. Myslela jsem, že takovéto gauče jsou pouze ve filmech a ono asi ne.
„Myslím, že to vydržím. Co tedy potřebujete?“
„Potřebuješ,“ opravil mě. „A myslím, že by sis měla přeci jenom sednout. Nebo jestli opravdu chceš hodinu stát…“
„Hodinu? Co bych tu měla dělat hodinu?!“ On se snad zbláznil!
„Máme sezení. To znamená, že si tu budeme aspoň hodinu povídat, o čem budeš chtít.“
„A to se mě ptáte nebo oznamujete?“ zeptala jsem se nevinně.
„Oznamuji… A já jsem Edward.“ Vstal a natáhl ke mně ruku. „Když to nepomohlo na poprvé, tak snad teď.“
„Já jsem Isabella a nepomůže.“ Stiskla jsem jeho ledovou ruku a poté si šla sednout. Hodinu se mi stát opravdu nechce…
„Nechceš mi vyprávět o svém životě?“ zeptal se mě, popadl blok a tužku a přesunul se na židli poblíž gauče.
„Uhádl jste, nechci.“ Ignorovala jsem jeho další slova. Rozhlížela jsem se kolem. Sice je to přechytralý doktor, ale i tak… Mít v kanceláři dvě velké stěny zakryté od shora dolů knihami? Vstala jsem a přešla k nim blíž. Ve vrchních poličkách byly samé odborné, hlavně lékařské knihy, ale v těch spodních?
„Netušila jsem, že někdo jako vy může číst klasiku.“
„Netušil jsem, že někdo jako ty pozná klasiku,“ vrátil mi stejnou mincí.
„To bylo ubohý,“ zašeptala jsem. Dál jsem si všímala pouze knih na poličkách. Po každém hřbetu jsem přejela prstem a plně si to užívala. Už je to dávno, kdy jsem každou volnou chvilku strávila v knihovně nebo v knihkupectví. Četla jsem ty dokonalé, romantické příběhy plné lásky a doufala, že i já něco podobného zažiju. Že najdu někoho, kdo by pro mou lásku byl schopný udělat cokoli. Riskoval by kvůli mně život a raději by zemřel, než být na toto světě beze mě. Ach ano… I o Romeově lásce jsem kdysi snila. Vždy jsem si přála být aspoň na moment Julii. Uslyšet jeho krásná slova lásky, silné paže, které by se kolem mě obtočily a už nikdy nepustily, nebo ochutnat jeho rty.
Vytáhla jsem knihu z poličky a oprášila ji od prachu. Už na první pohled byla opravdu stará a tímto přístupem by byla hodně brzy zničená. Vrátila jsem ji na její místo a posunula si dále. Pouze jsem pročítala názvy, dokud mě nepřerušil jeho hlas.
„Jestli chceš, tak si nějakou můžeš půjčit.“
„Mohla bych?“ zeptala jsem se nevěřícně. Bylo by to opravdu skvělé, protože tu měl knihy, které jsem si již dávno chtěla přečíst, ale ve městě jako je Forks nebyly k sehnání.
„Když mi slíbíš, že je nezničíš… Trvalo mi docela dlouho, než jsem je sehnal,“ odpověděl. „Tuto bych ti doporučoval.“ Zničehonic se objevil za mnou. Jeho ruka sáhla po knize v nejvyšších poličkách a podal mi ji.
„Má dokonalá sestra? Co to je?“ Proč mi dává tuto knihu? Už název zní… divně. To chce, abych se cítila ještě hůř než teď?
„Měla by sis to přečíst… Možná se ti to bude líbit.“ Knihu mi přímo narval do ruky. „Nechceš si jít opět sednout, abychom mohli pokračovat?“
„Ty chceš pokračovat,“ odsekla jsem mu. Jeho pohled byl víc než zábavný. Myslím, že kdybych ty jeho obličeje natáčela a poté je poslala do nějaké video soutěže, tak bych vyhrála na plně čáře.
„Isabello! Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale pouze na mně záleží, jak dlouho tu zůstaneš, jestli budeš mít návštěvy nebo vycházky! Měla bys spolupracovat…“
„Nebo?“ přerušila jsem ho.
„Nebo ti můžu dokázat, že i já umím udělat ze života peklo! Já tu nejsem kvůli tomu, aby si ze mě někdo jako jsi ty dělal srandu!“ To, že na mě zvyšoval hlas, se mi vůbec nelíbilo. Jako by nestačilo, že mi nahání strach, ještě mi tu naznačuje, že jsem nějaký podřadný druh.
„Fajn… A já tu nejsem od toho, abych dělala to, co řekneš! Máš smůlu, Edwarde! Dřív, než jsem ho potkala, bych si to nechala líbit, ale teď?! Nejsi o nic lepší než já!“ křičela jsem. Dostávala jsem ze sebe vztek, který jsem v sobě příšerně dlouho držela. Nevadilo mi, že si ho vylévám na něm, i když za nic nemůže.
„Než jsi potkala koho?“ zeptal se překvapeně, bez známky vzteku. Do očí se mi při vzpomínce na něj vlily slzy. Ustoupila jsem od něj o krok dál, ale bylo mi to k ničemu. Udělal krok ke mně a tím opět zmenšil vzdálenost, která mezi námi byla.
„Isabello… Koho jsi potkala?“ Jeho tón hlasu byl úplně jiný. Očekávání a netrpělivost byly jasně slyšet v hlasu.
„Nech mě být! Nic ti do toho není! Stejně jsem jen tvůj další případ, který, jen co ho vyřešíš, smeteš ze stolu!“ Prudce jsem se otočila ke dveřím a vší silou jsem zabrala za kliku. Dveře se rozlétly a já vyrazila vpřed. Přes slzy, které mi kanuly z očí, jsem viděla rozmazaně. Všechny věci, barvy se prolínaly a já byla ráda, když jsem uviděla známé dveře do našeho pokoje. Opět jsem je co nejrychleji otevřela a když jsem vešla, tak jsem s nimi doslova třískla. Skryla jsem si hlavu do dlaní a nevšímala si nohou, které mi postupně vypovídaly službu a já klesala níž a níž.
„Bello?“ Prudce jsem zvedla hlavu. Přede mnou klečel Dave s kapesníky v ruce.
„Máš… Máš ležet,“ kuňkla jsem mezi vzlyky. Vytrhla jsem mu kapesník z ruky a utřela si nos.
„Pojď ke mně.“ Jeho ruce se od sebe vzdálily a mně tím utvořily prostor. Opatrně jsem se mu vrhla do náruče a nechala sebou kolébat ze strany na stranu. Nechala jsem se hladit po vlasech a vychutnávala jsem si jeho slova útěchy. Připadala jsem si jako malá holka, co si právě odřela koleno a její starší brácha ji utěšuje.
„Už neplakej, ano? Ať už ti ten idiot řekl cokoli, tak to neber vážně. Nestojí za to, abys kvůli němu brečela.“ Opatrně se ode mě odtáhl a rukou mi setřel slzy. „Co to máš?“ Podíval se na knihu, kterou celou dobu držím v ruce.
„Nevím. Prý si ji mám přečíst.“ Dave mi ji vzal z ruky a otočil ji.
„Moc toho tady nepíšou. Tím myslím, o čem je, ale vím já… Třeba nebude špatná.“ povzbudil mě. „Nechceš se přemístit? Nic proti, ale zem je strašně studená a ještě mi není nejlíp…“ Sklopil hlavu.
„Proboha, Dave! Já se ti moc omlouvám… Nedošlo mi to.“ Opatrně jsem se mu vyvlékla z objetí, vstala jsem a pomohla mu na nohy. Podepřela jsem ho a pomohla mu do postele. Jen co si lehl, pevně semkl víčka a za malý moment se ozvalo slabé pochrupování. Přesunula jsem se do své postele, vzala si do ruky knihu a pustila se do čtení.
Sice je to divný, že musím škemrat o komentáře, ale... S každou kapitolou klesají, a tak se vás ptám, co byste rádi změnili, aby to bylo lepší? ;)
Jak jsem slíbila, tak konečně delší kapitola. Hezké čtení.
Kika57
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 10. kapitola:
Zajímavý nápad Jen doufám, že Bella přijde na to, že se chová jako husa :)
Od teď miluju Edwardovu kancelář 
No... ale to je teď vedlejší... Kapitola byla, samozřejmě, úžasná a já radostně skáču na další! 
Zaujíma ma o čom je tá kniha... 
A inak vieš ako som predtým nadávala na Dave.. no ja som nenadávala len som ho mierne skritizovala 
Ale teraz je strašne milý... joj
Bella bola zo začiatku trošku drzá,ale k tejto Belle sa mi to náramne hodí
A ako si sa pýtala, čo by sme chceli zlepšiť... tak teraz sa mi to už počítať asi nebude, ale ak majú byť Edward a Bella spolu, tak by sa to mohlo nejako prejavovať... ale teraz je to už nanič... 
Skvelá kapitola, najviac sa mi páčilo ako ju Dave utešoval...
A pustila se do čtení... Už jsem se někdy zmínila, že ty tvoje konce jsou čas od času hrozný?! 
Ale tím ti nechci nic vytknout, aspoň jsem navnaděná na další kapču 
jdu dál, ať se ti to líbí nebo ne... ale doufám, že bude 
Kiki, promiň za tak pozdní komentář, ale... Já byla v tom vašem městě (Praha, kdybys nevěděla 
) a jaksi jsem moc neměla přístup k inťasu, takže jsem mimo. No ale kapitola byla moc hezká. Myslím ale, že by se Belle ulevilo, kdyby se Edwardovi svěřila. No uvidíme v další kapitole. 
Táto poviedka je vážne skvelá. 
Už sa veľmi teším na ďalšiu kapitolu. Táto bola vážne nádherná.
Všem vám strašně moc děkuji za komentáře. Dokážete krásně povzbudit.
Edwardův pohled? Fajn. Ale nebude dnes, ale zítra. 
Je to suprová povídka, sem moc moc zvedavá jak to bude pokračovat, tak piš prosííím honem další díleček a honem 
...možno by mohol byt aj pohlad Edwarda, ako sa on na všetko díva...bola by som rada, tak piš, bude poctivo čekat
Jen pokračuj dál, je to skvělé 
moc moc krásná kapča, rozhodně nic neměn! je to úžasná povídka a já ji budu rozhodně číst až do konce a vždy ji okomentuju!
..úžasná kapitolka...úžasná poviedka.. veľmi sa mi páči ako píšeš... suprové naozaj
skvělé
mě se to líbí a neměnila byhc nic...jen by mě zajímalo, kdy si bella uvědomí, že jí chce Ed vážně pomoc.D i když by ji nemusel neustále vracet stejnou mincí.D má mít nahled.D a vědět, že je Bells trochu vztahovačná a hned se urazí:D a co bych teda ráda? Možná Edwardův pohled.. alespoň malinkej náhled...
Tak tuhle povídku už sleduju od prologu a pořád si ji chci přečíst, ovšem dostala jsem se k tomu až teď. No musím říct, že jsem strašně šťastná, že jsem se k ní dopracovala. Je to skvělá povídka. Mám z ní pocity, které při čtení jen tak nenajdu a nemám je pořád. Je to skvělé. Těším se na další a další díly. Bella má skvělou nezkrotnou osobnost, proto jsem zvědavá, jak to s ní bude dál. Dave je taky super, líbí se mi jeho optimismus a doufám, že se někdy dopracujete k tomu, abyste nám řekli jeho příběh. Každopádně by mně zajímalo, kolik je Edwardovi, abych se mi to snadněji představovalo a jestli pracuje s Carlislem, nebo jak to vlastně je. Znovu opakuji, že se mi líbí Belliny nespoutanost a lehká arogance s jakou s Edwardem mluví. Holky je to skvělí jen tak dál.
Prosím o pokráčko. 
JE to úžasné!!! Nič nemeň... Už sa teším na ďalšiu!!!!
uzasna kapitolka
Páni, páni, páni!
Tak tentokrát to bylo vážně něco. Jsem za tu delší kapitolku ráda, alespoň jsem se toho více dozvěděla. Byla skvělá, úžasná, nádherná, překrásná, dlouhá ( ), úžasná, chvilkami a srdcervoucí a smutná, plná rozbrojů, přátelství, naděje i nenávisti. Prostě se mi to šíleně líbilo. 
A tobě se to šíleně povedlo, bylo to plynule, čtivě, poutavě, nádherně, překrásně a dokonale napsané.
Co se týče děje - Minulou kapitolku jsi nás tak napnula... Ještě že byla kapitolka tak brzy a mohly jsme tudíž zjistit, kdo byl záhadný narušitel Bellina klidu/neklidu. Edward... Na jednu stranu se chová skvěle, na druhou dost necitlivě, ale myslím, že to je základ práce psychiatrů, kdyby tam ty dva sborově brečeli, asi by si moc nepomohli. Každopádně, myslím, že když Edward Belle půjčil tu knížku - sakra, jak se jmenovala... Dokonalá sestra, nebo tak nějak, že? 
- asi k tomu měl nějaký důvod. Má to něco společného s anorexií, nebo se soustředím tolik na věci, na které bych se soustředit neměla? Prostě jen hledám něco, co by mi napovědělo, jak se jejich vztah a její nemoc budou vyvíjet dál. A Bella... Co se týče jejího vztahu s Newtonem, tak jsem zvědavá stejně jako Edward, co se mezi nimi stalo. Ale asi to bude něco hodně špatného, když se uchýlila k takovému řešení, jako je anorexie. Ale věřím, že ty to v pravý čas odhalíš. A taky jsem zvědavá, jestli se Bella jednou přece jen rozpovídá a řekne Edwardovi, co se v jejím životě stalo, a také, že mu přestane vykat. Tedy, občas vykat. A co se týče Dave... Já toho kluka miluju. Ještě že ho Bella má, je pro ni tou nejlepší oporou a já pevně věřím, že on jí, stejně jako Edward, pomůže se z toho dostat. Tentokrát se například zachoval úžasně, i když jemu samotnému nebylo nejlépe, snažil se jí pomoct a utěšit ji.
Takže... Já se velice těším na další, jistě stejně skvělou kapitolku. Byla to nádhera, ale to už je u tebe zvykem. Klobouk dolů.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!