Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska, nebo přátelství? - 9. kapitolka

26.09.2011 (21:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2019×

9. kapitola – Miláčci Volterry

(pohled Belly)

Od našeho příchodu do Volterry uplynuly dva roky. Měli už jsme vlastní doklady, kreditní karty a volturiovské pláště. Bylo to zvláštní. Edward je popisoval jako suchary, co touží jen po moci, ale byla to jedna velká rodina, která nás přijala s otevřenou náručí.

Nevím proč, ale vládci si nás velice oblíbili. Mě a Viktorii. A ještě víc, než nás dvě, zbožňovali moje dva andílky. Zařídili pro ně pokojíky a měli doslova všechno, na co si vzpomněli. Rozmazlovali je dokonce víc než já. Renesmé i Chris tu byli oba velice spokojení a moc se jim tu líbilo. Ani jsem se jim nedivila.

Našla jsem si tu skvělé přátele. Nejraději jsem měla Jane a Heidi. Taky Viktorii - to byla samozřejmost - zjistila jsem totiž, že máme spoustu věcí společných.

Po návratu upírů vyslaných na misi za zničením nepřátelské armády, jsem získala pár dalších přátel. Alec byl takový všeználek, ale prima kluk. Demetri byl vážnější povahy, ale pravý přítel. Felix mi připomínal Emmetta. Rád si ze všech střílel.

Bála jsem se, jak na mě zareagují, ale naštěstí mě i oni měli rádi, což se samozřejmě nelíbilo Jakovi, který je vraždil pohledem vždy, když je potkal. Poslední dobou byl nějaký divný. Všude mě doprovázel a snažil se na mě zapůsobit. Já se to snažila ignorovat a namluvit si, že to není tak, jak to vypadá. Jane, Heidi i Viktorie si ze mě dělaly srandu. Prý se mu vyhýbám jak čert kříži, ale copak to jde? Byl to přítel a já nechtěla víc, protože jsem stále milovala Edwarda a budu ho milovat už napořád. Tím jsem si jistá, i když on o mně nestál.

Měla bych změnit téma. No, zmiňovala jsem se tu i o té misi, že? Tak vrátili se naštěstí všichni a novorozené zničili. Problém byl, že ta upírka, co za tím stála, utekla. Byla chytřejší, než se zdála. Aro hned po jejich návratu vyslal další a méně důležité upíry, aby ji našli. Demetriho dar tu byl k ničemu, protože ji nikdy neviděl, ani necítil její pach.

Od té doby, co se vrátili, mě také začali pomalu učit bojovat. Mě učil Felix, Viktorii měl na starosti Demetri a Riley s Jakem bojovali s Alecem a Jane. Kdo by do těch dvou řekl, že jsou tak dobří bojovníci.

No, je pravda, že já jsem taky neměla zrovna radost z toho, že mě učí ta hora svalů, ale měla jsem výhodu. Felix byl silný a znal spoustu bojových strategií, ale to bylo všechno. Já byla mrštná a rychlá. No a mazaná. Je pravda, že ze začátku mě pokaždé porazil, ale jak šel čas, dokázala jsem ho porazit. Někdy jindy to zase bylo vyrovnané. Před měsíce Felix konečně uznal, že se už nemám co učit. Byla jsem jako mašina na zabíjení. Rychlá, silná, nadaná, krásná a mazaná – tohle o mně toho večera řekl.

S Arem jsem zase procvičovala svoji moc. Opravdu jsem měla oba dva štíty a nedělalo mi žádné potíže je používat, hlavně když se jednalo o ochranu mých blízkých. Ne, že by se snad někdo pokusil ublížit mým andílkům, ale stačila mi představa toho a síla mého štítu odhodila útočníka až na druhou stranu místnosti. Byla jsem dokonce schopná vytvořit víc štítů najednou a každý okolo jisté osoby. Psychický nebo fyzický, to bylo fuk.

Aro byl ze mě nadšený. Nevím proč, ale začala jsem ho brát jako otce. Nahrazoval mi ho, měla jsem ho ráda. Byl ke mně vždy milý a laskavý. Poznal, že mě něco trápí i bez toho, aby mi četl myšlenky. A dokázal mi poradit.

Byla jsem tu prostě dokonale šťastná. Teda skoro… kdyby tady byl otec mých dětí, bylo by to ještě lepší, ale on je pryč a šťastný s nějakou jinou upírkou. Tím jsem si jistá. Byla jsem ráda, že nikdo tady ve Volteře, kromě mě, Viktorie a Jaka, nezná jeho identitu. A nikdo se mě na ni ani neptal.

Vrátila jsem se do přítomnosti, když ke mně přišel Chris, který teď vypadal tak na pět let.

„Děje se něco, mami?“ ptal se a sednul si vedle mě.

„Ale nic, jen vzpomínám.“

„A na co?“

„Na náš příchod sem. Hele, a ty nemáš co dělat?“

„Měl jsem. Jake se mnou chtěl jet na motokáry, ale Aro ho nutně potřeboval kvůli nějaké misi. Večer odjíždí a musí si zabalit. Jede s ním i strejda Riley,“ vysvětlil mi můj syn. Zamračila jsem se.

„Vážně, to ani nevím.“

„Možná nechtěli, aby sis dělala starosti, mami. Za tři dny se prý vrátí,“ dodal a usmál se. Potom mi skočil kolem krku. Pořádně jsem ho k sobě přimáčkla.

„Děkuji za novinky. Tak, když nemáš co dělat, běž najít sestru, ne?“ Chris protočil oči.

„Buď je někde s Jane nebo otravuje Aleca,“ řekl mi. Znal ji moc dobře. I mně bylo jasné, že Nessie se Alec líbí. Bylo divné, že už takhle brzo, ale bylo to tak. A jediný, kdo byl vůči tomu slepý, byl právě Alec. Ale někdy… zdálo se mi, že ji má taky rád. A hodně rád. Zatřepala jsem hlavou a nechala tyhle úvahy na jindy.

„Tak běž ven,“ navrhla jsem mu.

„Vždyť tam lije!“ odporoval Chris.

„Jenom mrholí.“

„Mami, i kachny mají záchranné kruhy.“ Vyprskla jsem při té představě smíchy. Chris byl číslo, ale za to mohla asi Jakova výchova. Staral se o ty dva uličníky stejně jako já.

„Tak co chceš dělat?“ zeptala jsem se a stála se hihňala.

„Já nevím. Něco si zahrát?“

„A co?“

„Twister!“ vyjekla Nessie, která se právě objevila u dveří, ve zcela určitě jiných šatech. Za ní stála Viktorie s Jane a pobaveně se usmívaly.

„Už zase?“ protestoval Chris a měřil si sestru.

„Bráško, prosím,“ zaprosila Nessie a Chris se musel otočil kvůli jejím psím očím.

„Tak fajn. Ale jenom s ženskejma nehraju. Jdu pro Jaka a Rileyho. Balení bude muset počkat,“ zamumlal si pod vousy a velmi rychle se vydal pryč. Zírala jsem za ním neschopna slova. Viktorie dostala záchvat smíchu. Jane do ní žďuchla a Viky konečně vešla do místnosti.

„Kde ty svoje výroky bere?“ ptala jsem se sama sebe.

„Měla bys ho vidět, když u toho nejsi, mami,“ snažila se mě uklidnit Nessie, ale moc to nezabralo. Poslala jsem jí pro tu hru a složila si hlavu do dlaní. Jak je tohle možné?

„Ne! Já to nebudu hrát! Chrisy, poslouchej mě, ne!“ protestoval něčí hlas na chodbě. Znovu se otevřely dveře a dovnitř vpadl Jake, kterého tam vysloveně dostrkal Chris. Za Chrisem vešel i Riley, kterého Chris táhl za ruku. Tvářil se, jakoby šel na popravu. Zase jsem se začala smát.

„Já nebudu hrát!“ protestoval dál Jake, ale to už se na něj vrhla i malá, která do té doby připravovala hru.

„Koho tu vraždíte?“ ozvalo se ze dveří. Byl to Alec a zvědavě si měřil Jaka, po kterém lezly děti a snažily ho přemluvit ke hře.

„Nikoho, ty jsi nám tu chyběl! Budeš hrát taky!“ řekla Jane a dotáhla ho doprostřed místnosti za límec. Nessie se najednou přestala prát. Seskočila z Jaka a snažila se uhladit si sukni. Dělala jsem, že to nevidím.

Místo toho si stoupla před Jaka a upřela na něj svůj pohled. Jake se zarazil a poraženecky svěsil ramena.

„Fajn,“ zamručel a sednul si.

„Já budu točit!“ zamluvila jsem si to honem.

„Ne, mami, ty budeš hrát,“ trvala na svém Nessie.

„A kdo bude točit?“

„Já bych vám nestačil?“ zeptal se Aro, který zrovna procházel kolem, ale rozruch v mém pokoji ho zaujal.

„Tak fajn,“ pokrčila jsem rameny a pustila ho k tomu.

„A kdo bude hrát s kým?“

„Já chci hrát s mámou, Jakem a tetou Viky!“ vyhrkl honem Chris. Pokrčila jsem rameny a Jake jen poraženecky přikývl. Nessie se zazubila na Jane. Aro si sednul na pohovku a my se mezitím postavili na hrací plochu. Začínal Chris.

„Chrisy, dej pravou nohu na žlutou,“ nařídil mu Aro potom, co roztočil ukazovátko. Chris protočil oči.

„Tak teď ty, Bello, dej levou ruku na modrou.“ Jen neochotně jsem se víc přiblížila k Jakovi. Ten se na mě zazubil. Ještě, že měl kalhoty, protože jinak bych měla výhled přímo na…

„Viktorie, dej pravou ruku na červenou.“ Aro přerušil můj tok myšlenek a Viky si klekla ke Chrisovi, že teď byla o trochu nižší než on. Zdálo se mi to jen, nebo se mu to zamlouvalo?

„Jacobe, levou nohu na červenou!“ Jake tak udělal a trošku tak popošel, díky bohu.

„Chrisy, pravou nohu na červenou.“ Chris dal pravou nohu vedle Viktorie.

„Bello,“ levou nohu na červenou.“ Natáhla jsem nohu a naštěstí dosáhla. Položila jsem ji vedle Chrisovi.

„Viktorie, pravou nohu na žlutou.“ Jenže Viky blokoval Chris. Musela mu nohu protáhnou pod nohama.

„Jaku, levou ruku na modrou,“ Jake se natáhnul a jeho obličej teď spočíval naproti mému a fakt dost blízko. Tahle hra se mi líbila čím dál tím míň. Jane se zachichotala. Zřejmě mému výrazu. Jestli si toho Jake všimnul, nekomentoval to.

„Chrisy, levou ruku na červenou.“ Potom, co to udělal, to vypadalo skoro jakoby Viktorii obklíčil za třech stran.

„Bello, pravou ruku na modrou.“ Ještě, že umím most, prošlo mi hlavou, když jsem viděla místnost vzhůru nohama.

„Viktorie, levou ruku na zelenou.“ Viky dala ruku za sebe, takže to vypadalo, jakoby před Chrisem uhýbala.

„Jaku, pravou ruku na modrou.“ Jakou modrou si myslíte, že si vybral? Uhodli jste správně, právě mě objímal a jeho obličej byl těsně nad tím mým.

„Chrisy,“ pravou ruku na červenou. No, tak na to jsem byla zvědavá, protože to by teď už doopravdy musel Viky objímat. Bohužel jsem to neviděla, neboť to jediné, co se vyskytovalo v mém zorném poli, byl Jakův pohledný obličej. Počkat, pohledný?!

Vtom se na mě Jake natlačil, já spadla a on ležel na mně. Zmateně jsem se rozhlédla. Chris to zřejmě nedokázal a povalil Viktorii, která spadla Jakovy na nohu a on spadnul na mě. Fajn, tahle hra nemá vítěze. Všichni se začali smát. Já se k nim přidala, i když mi moc do smíchu nebylo. Jake byl hrozně moc horký a nechtělo se mu zvedat. Nakonec už to muselo být podezřelé, tak se vytáhl na nohy a pomohl mi.

„Dobrej pád, prcku,“ mrkl na Chrise Riley. Chris zčervenal až za ušima. Povytáhla jsem obočí. Jane mi ukázala - tak aby to nikdo neviděl - že Chris spadnul tak šikovně, že skončil obličejem ve Viktoriině výstřihu. Musela jsem se znovu otočit a potlačit smích.

„Teď my!“ vyhrkla Nessie a už táhla Jane za ruku. Riley s Alecem se na hrací plochu vydali méně ochotně. Aro začal točit. Sledovala jsem, jaké propletence tvoří oni. Neušlo mi, že Riley se chová k Jane podobně, jako Jake ke mně. Snažil se jí být co nejblíže, a když všichni spadli vinou Aleca, který doopravdy nebyl odborník na tuhle hru, napodobil Chrisův pád. S Viktorií jsme propukly v smích. Nessie nespadla, takže zvítězila a radovala se z toho až do večera.

Když jsem poslala své andílky do pokojíku a rozloučila se s Arem, vypařili se i ostatní až na Jaka.

„Dávej na sebe pozor, ano?“ poprosila jsem ho a objala ho. On mě však moc pustit nechtěl.

„Neboj, nic se mi nestane. A ty dávej pozor na ty dva darebáky,“ řekl a usmál se. Potlačila jsem slzy, přesto, že mě někdy štval, nedovedla jsem si představit, co by se mnou bylo bez něj. Vždyť on zastoupil pro ty dva raubíře místo Edwarda. On tu pro mě byl celý ten čas, on chápal jak mi je. Nechtěla jsem a ani si nedovedla představit, co bych bez svého věrného přítele Jacoba dělala.

„Bello, neboj se o mě, já se vrátím, slibuju.“ Zadíval se mi do očí. Odtáhla jsem se.

„Hlavně mi nic neslibuj. Kdyby tak akce nebyla nebezpečná, Aro by tam poslal i mě. Ale on mě tam neposlal, aby tu Nessie a Chris nezůstali sami. Takže nic neslibuj.“ Natáhl ruku, jakoby mě chtěl pohladit po tváři, ale pak si to rozmyslel.

„Vrátím se,“ řekl a odešel. Zírala jsem na dveře, co se za ním zavřely, a sedla si na pohovku. Do očí mi opravdu vstoupily slzy. Přesto, že tu mám spoustu dobrých přátel, Jacoba by nikdy nikdo nenahradil.