Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 9. První školní den


Láska napříč životy - 9. První školní denJak už sám název této kapitoly napovídá, tentokrát s Bellou prožijete první školní den a co se bude dít dál, to se dozvíte, když si přečtete tuto kapitolu.

9. PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN

 

Pobíhala jsem po pokoji a řádila doslova jako hurikán. První školní den, pro mě navíc první den na téhle škole, jakoby nestačilo, že už tak budu středem pozornosti a mě se podaří zaspat. To se na úvod předvedu v tom pravém světle, nikdy jsem nezaspala a zrovna dnes, ach jo. Za všechno může on, kdyby mě včera málem nepřeválcoval, mohla jsem spát v klidu.

Většinu noci jsem nemohla usnout, znova a znova se mi hlavou honilo to, co se včera stalo. Jak se mu podařilo vyhnout se srážce s mým autem, kde se tam vlastně vzal a kdo to byl. Tyhle myšlenky mě zaměstnávaly celou noc a ty jeho oči, tak temné, ale zároveň milé, nešel z něho strach, ten měl asi on ze mě.

Pořád jsem si opakovala, jestli má reakce přece jen nebyla moc přehnaná, ale na druhou stranu si to zasloužil, vždyť jsme mohli být oba dva mrtví. Skoro celou noc jsem nezamhouřila oka, a když jsem konečně usnula, usnula jsem tak tvrdě, že jsem zamáčkla budík, aniž bych si to uvědomila a klidně spala dál, kdyby náhodou nezavolal táta, aby mě zkontroloval, spala bych asi až doteď. Hodila jsem na sebe jeden z Aliciných oblečků, které mi pořídila a hnala jsem se k autu. Šlápla jsem na plyn a vydala se na cestu do školy, dneska mně žádné rychlostní omezení nezajímají, musím dohnat, co se dá. A kdyby náhodou táta je přece náčelník místní policie, nějak se z toho vyvlíknu.

 

EDWARD

Včerejšek byl delší, než jsem si mohl myslet. Věděl jsem, že výslechu se nevyhnu, ale netušil jsem, že výslech CIA by byl ve srovnání s tímto, úplnou brnkačkou. Hned po mém příjezdu se na mě všichni vrhli a málem mě už nechtěli pustit. Docela mě to překvapilo, nejdřív se mi skoro měsíc ani neozvou, jen občas zavolala Esme či Carlisle, aby se optali jak se mám a kde zrovna jsem. Za to bráškové a mé dvě roztomilé sestřičky na mě asi zapomněli, ale jakmile jsem byl doma, nenechali mě ani vydechnout a už ze mě páčili veškeré informace. Vyprávěl jsem, co jsem zažil a, kde jsem všude byl, celou noc a oni to kupodivu vydrželi poslouchat a zdálo se, že je to dokonce baví. Ani jsme se nenadáli a byl tu nový den a k tomu všemu ještě, první školní den, nedalo se z toho vyvléknout. Ale já si musel ještě něco vyřídit, poslal jsem ostatní do školy napřed se slovy, že je brzo doženu, ať na mě nečekají.

-----

Konečně jsem dorazila na parkoviště, bylo pět minut po osmé, takže už bylo naprosto prázdné, alespoň co se lidí týče, za to aut tady bylo více než bych si přála, projížděla jsem uličky a hledala jedno prázdné místo. Konečně jsem ho zahlídla a vydala se zaparkovat do vedlejší uličky, jen co jsem do ní zahnula, stalo se to znova.

To je snad jenom sen, to si ze mě někdo dělá srandu. Znovu se šílenou rychlostí naproti mně vyřítilo to stříbrné Volvo a zajelo na mnou vyhlídnuté místo, ještě jsem si stačila všimnout, že vedle stálo červené BMW, no jasně Rose a Alice mi určitě držely místo do poslední chvíle. Znovu mě popadl ten vztek, stejně jako včera, měla jsem sto chutí mu pořádně vynadat, ale na to jsem neměla čas, však já si to s ním ještě vyřídím.

Jakmile vystoupil z auta, zpražila jsem ho pohledem a zatroubila jsem na něj, ať uhne a jela jsem hledat další volné místo. Našla jsem ho asi po dalších pěti minutách až na druhém konci parkoviště. Rychle jsem zamkla auto a dala se doslova na útek do školy. Po cestě jsem studovala mapku školy a hledala učebnu, kde jsem měla mít první hodinu. Vlítla jsem do dveří a zůstala zaraženě stát, ve třídě by se nenašel nikdo, kdo by mě nepozoroval. Tak tak jsem ze sebe vykoktala omluvu za zpoždění a snažila jsem se z toho vymluvit, že jsem se ve škole ztratila. Učitel to naštěstí moc nerozebíral a jen se s pochopení usmál a poslal mě si sednout. Snažila jsem se nevnímat ty pohledy všech kolem, ale utéct před nimi nešlo. Na štěstí tu bylo i pár známých Jess a Mike, ale z Cullenů tu nebyl nikdo.

První hodinu jsme měli matematiku, ne zrovna můj oblíbený předmět, ale měla jsem štěstí, učivo, které jsme začali probírat, jsem už znala. Jak se zdá ve Phoenixu jsme byli trochu napřed. Na matice jsem seděla vedle Mika, jak se mi během hodiny svěřil, schválně mi držel místo, zjistil totiž, že tuto hodinu máme spolu a chtěl, ať nesedím s někým cizím. Na jedné straně mě to potěšilo, alespoň někdo koho znám, ale na druhou stranu měla jsem z něho stále pocit, že by chtěl, abychom byli více než jen přátelé, ale po tom jsem já opravdu netoužila. Další tři hodiny utekly stejně rychle jako ta první.

Na každé hodině jsem potkala někoho známého. Španělštinu jsem měla dohromady s Angelou a hned jsme si sedly spolu. Na čtvrté hodině jsem konečně zahlédla Alice a Jaspra, no konečně už jsem myslela, že s nimi žádnou hodinu mít nebudu, ale stačili jsme sen jen pozdravit. Než jsem totiž našla tuhle učebnu, zbývala asi jen jedna minuta do zvonění. Jakmile jsem je zahlédla, vydala jsem se k nim, ale v tom zazvonil zvonek a učitel už vcházel do dveří a já se musela posadit na volné místo, tentokrát mi ho držela Jess.

Celou hodinu jsme proklábosily, nebo spíše Jess. Neustále do mě něco hučela a ptala se mě na Cullenovi. Když zazvonil zvonek a hodina skončila, uvědomila jsem si, že ani nevím, jaký předmět jsme to zrovna měli. Chtěla jsem se vydat za Alice a Jasprem, ale Jessica mě nechtěla pustit a stále mě zpovídala, Alice na mě mrkla a naznačila, že se sejdeme v jídelně. Do jídelny jsme došly s Jess a Angelou, která se k nám po cestě přidala, alespoň mi pomohla ztlumit ty Jessičiny nekonečné otázky, vím, že jsme se poslední dobou nevídaly tak často, ale tohle už bylo moc. Když jsem si konečně vystála frontu na oběd a nabrala jídlo, omluvila jsem se hlavně Ange, že dneska s nimi obědvat nebudu, že už jsem to slíbila Alice a taky si s ní potřebuju něco probrat.

Rozhlédla jsem se po jídelně a v nejvzdálenějším koutě jsem je našla sedět, byli tam všichni a Alice už na mě mávala. Když jsem se posadila, hned na mě spustila. „Tak co pak jsi dělala tak zajímavého celý včerejšek, že ani večer si nepřišla na návštěvu. To muselo být teda něco, když se ti podařilo i zaspat, jestli pak si nešla na nějaký večírek a mě nechala doma? Jinak se to tvé dnešní zpoždění snad nedá vysvětlit.“

Celou dobu se při tom na mě usmívala. Aby to nebylo dost, na tu její poslední narážku zareagoval ještě Emmet. „Já bych věděl o jiném důvodu, co se toho zpoždění týče. To ses nám Bello nepochlubila, že seš taková tygřice, kohopak si nechtěla pustit z postele?“ V tom všichni vyprskli v obrovský smích. Já jen cítila, jak rudnu a myslela jsem, že Emmeta vlastnoručně na místě zaškrtím. Tak to trošku přepískl. Alice si všimla, že tohle mi opravdu nebylo příjemné a donutila ho, se omluvit.

Když se uklidnili, začala ze mě páčit informace. „Tak se pochlub, co jsi včera měla tak důležitého, že si nás zazdila.“ Při tom se tvářila trochu dotčeně. „No Alice zaprvé bych se Vám měla asi omluvit. Vím, že jsem ti říkala, že už mám něco domluveného, ale neměla jsem. Chtěla jsem být včera sama a zajít si k jezírku. Ale když jsem odtamtud odjížděla, chtěla jsem se k vám zastavit, to mi věř. V tom se stalo něco, co mi plány překazilo. Tak tak jsem unikla ze spárů smrti. Mohla ze mě být jen šmouha, mastný flek, ani nevím, jak jsem se tomu vyhnula, asi strážný anděl.“

Cítila jsem, jak se mi vrací včerejší pocity a jak se mi začíná vařit krev. Všichni na mě jen nechápavě hleděli a čekali na vysvětlení, jen Alice to nevydržela. „Proboha Bello, co se stalo?“  Zrovna jsem vyjížděla z lesa, když se ze zatáčky vyřítilo auto, muselo jet tak 200km v hodině, málem mě smetlo. Potom z něho vystoupil, nějaký mladý kluk, typický frajer, co si myslí, že předpisy pro něj neplatí. Nezmohl se na to ani se mi omluvit. Když jsem dojela domů, trochu mě dohnal ten šok, tak jsem si řekla, že už raději zůstanu doma. A aby toho nebylo málo, ráno se mi poprvé v životě podařilo zaspat. Když jsem dojela na parkoviště, hledajíc jediné volné místečko, ve chvíli když jsem ho konečně našla, shodou okolností, vedle Rosaliniho BMW, tak on mi ho zabral. Vjel tam dvě sekundy přede mnou a já musela hledat znovu. Má štěstí, že jsem na něj ráno neměla čas a že jsem ho ještě dnes nepotkala, ale až ho potkám tak něco uvidí. Určitě je to rozmazlený synáček nějakého zdejšího zbohatlíka.

Když jsem domluvila, všichni se dívali jeden na druhého a za chvíli se začali hlasitě smát. „Něco mi uniklo?“ Musela jsem se zeptat, nechápala jsem co je tak pobavilo na tom, že jsem mohla být mrtvá. Alice se přestala nahlas smát, ale pořád s takovým tím šibalským úsměvem se mě zeptala. „A neřídil náhodou stříbrné Volvo?“ „Jo jak to víš?“ Stále mi to nedocházelo. Víš Bells, rádi bychom ti někoho představili právě včas, už je tady.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 9. První školní den:

 1
1. AliceCullen2
27.06.2013 [15:54]

rychlo dopisat komentar a idem na ďalšie to je bomba hlavne tie riadky na konci ,,a neriadil nahodou strieborne volvo?" ved ja len zadržujem smiech aby som pred rodičmi nevizerala ako idiot Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!