Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 7. Nákupy vyžadují trénink

10.09.2009 (19:30) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1493×

7. NÁKUPY VYŽADUJÍ TRÉNINK

Ráno jsem se probudila v pokoji pro hosty, nebo spíše už bych mohla říct v mém pokoji. Zbytek včerejšího večera jsem strávila společně s Rose, Alice a klukama. Carlisle a Esmé se s námi brzy rozloučili a šli si lehnout. Dívali jsme se na filmy, hráli různé hry, klábosili a jen tak blbli. Byl to nádherný večer, vždycky mi vadilo, že jsem jedináček, na půl sirotek, cítila jsem jakousi prázdnotu, jako by mi chyběla část sebe sama, ale tahle nově nabitá rodina to místo téměř zaplnila.

Když jsem se posadila na postel, uvědomila jsem si, že ani nevím, jak jsem se sem dostala, musela jsem usnout ještě, když jsme se dívali na film. Určitě mě sem zanesl Emmet. V tom do dveří vcházela Alice „No tak ospalče, honem vstávat, ty snad prospíš celý den, s takovou nám na ty nákupy moc času nezbude.“

Za pár vteřin na to už jsem stála v koupelně, kam mě Alice dotáhla. Když jsem byla s hygienou hotová, zabalená do ručníku jsem šla do pokoje. Tam už na mě čekala Alice, „no to je dost, pojď, musíš se obléknout a pak tě trochu zkrášlíme. Tohle jsem ti vybrala, bude ti to slušet.“ A už mi podávala bílou minisukni, modré tričko a modro-bílé lodičky.

„Alice chceš mě zabít, já na takových podpatcích neumím chodit, mám problém udržet balanc na rovné zemi a ta sukně je sice moc krásná, ale taky trochu krátká já tohle…. tohle  opravdu není můj styl.“

Nakonec jsem Alice přesvědčila, že v zájmu ochrany mého zdraví, mi půjčí baleríny a sukni nahradíme šortkami. Když jsem byla oblečená, pustila se Alice do mého zkrášlování, snažila jsem se ji sice přesvědčit, že to opravdu nestojí za námahu a že taky na to nemáme tolik času, jako včera, ale v tomhle byla neústupná. Nemohlo to trvat ani patnáct minut, co Alice řekla hotovo a postavila mě před zrcadlo. No zase mi málem zaskočilo."Nevím, jak to děláš, ale jsi asi čarodějka, jinak si to nedokážu vysvětlit.“

„Nemluv hlouposti Bello, jsi krásná, jen o tom nevíš a pojď se nasnídat, Esme ti připravila kupu jídla, nebyla si jistá, co máš ráda“ a už mě táhla dolů do kuchyně.

Jen co jsem se nasnídala, jsme vyrazili jen my holky na nákupy. Měla jsem trochu obavy z toho, jak to bude probíhat, nikdy jsem s nakupováním neděla žádné cavyky, ale to co mě čekalo, to by zaskočilo snad každého. Celý den jsme strávily pobíháním z obchodu do obchodu, Alice mě donutila vyzkoušet snad milión věcí, které jsem ani netušila, proč bych je měla třeba potřebovat.

Jako například, když jsme dorazily do butiku se spodním prádlem, chtěla jsem si už dlouho koupit něco nového, ale něco obyčejného, jednoduchého, ale tady to bylo samá krajka, a když ke mně Alice s Rose přiběhly asi s deseti různými soupravami, málem mi vypadly oči z důlků. „Holky co blázníte, co já s tím budu dělat, tohle je moc.“ Ale ony se nedaly a vše mně přiměly vyzkoušet, a ač jsem se snažila sebevíc, nakonec mi Alice musela něco koupit. Když mi to dávala, jen na mě mrkla a dodala „nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit.“

Když jsme konečně prošly všechny obchody, některé i dvakrát, a Alice uznala, že už bychom mohly mít asi tak všechno, začalo se už stmívat. Auto bylo po vrch nacpané taškami. Alice byla opravdu nakupovací maniak a Rose ji slušně asistovala. Za nedlouho mě holky vysadily doma, ale nejdřív mi musely pomoct s taškami, jak moc jich bylo. Když to Charlie sledoval, tak se jen tiše smál.

„Vidím, že jste si ty nákupy opravdu užily, a Bells ty sis pořídila snad celý nový šatník.“ Se smíchem v hlase dodal. Věděl, že mě moc na nákupy neužije, ale já mu za pravdu dávat nechtěla, jen jsem se usmála, „ani nevíš tati, jak moc jsem si to užila a mimochodem půjčila jsem si tvoji kreditku.“ V zápětí, ho ten smích přešel.

Holky odjely domů a Charlie tam pořád zaraženě stál, když se konečně probral, vypadlo z něj „to snad nemyslíš vážně, mladá dámo.“ To už jsem to nevydržela a začala jsem se smát. „Čemu se směješ, co je tady tak směšného?“ Nechápavě na mě zíral. „Buď v klidu tati, kartu jsem si sice půjčila, ale jen kdyby náhodou. Platila jsem ze svého, alespoň něco, zbytek mi koupily Alice s Rose, byly neústupné.“

Když jsem se konečně dostala do pokoje, zhroutila jsem se na postel, byla jsem tak utahaná jako nikdy.

Probudila jsem se, venku už bylo světlo a já měla stále na sobě oblečení, v kterém, jsem strávila celý včerejšek. Jen co jsem si včera lehla na postel, tak jsem usnula. Pro příště si musím zapamatovat, že nákupy s holkami vyžadují trénink, a ten mně očividně schází, ale nakoupily jsme toho tolik, že mě další nakupovací maratón snad v blízké době nečeká, to jsem si jen mohla myslet, až později mi došlo, že Alice si důvod vždycky najde.

Prázdniny ubíhaly jako voda a já si je užívala jako nikdy, nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla být ve Forks šťastná, že bych tam mohla najít, to co mi tak dlouho chybělo, přátele a rodinu.

U Cullenů jsem trávila čím dál tím víc času, pořád jsme něco podnikali a někam vyráželi. Esme se mi stala tou nejlepší matkou, jakou jsem si kdy mohla přát. Alice s Rose už nebyly jen mé kamarádky, ale byly jsme jako sestry a kluci, s Jasprem jsme se skamarádili rychleji, než jsem předpokládala a Emmet, Emmet se stal mým oblíbeným bráškou, pořád si mě sice něčím dobíral, ale já věděla, že to dělá, jen proto, že mě má rád. Jednou celou rodinu pobavil hláškou, že prý kdybych se narodila o pár století dřív, Newton by na gravitační zákon přišel trochu jinak, nespadlo by na něj jabko, ale já!!!

Čím více času jsem ale trávila s mojí novou rodinou, tím méně času mi zbývalo na ostatní, kamarády ve městě Angelu, Jess, Bena, Mika, a ostatní a také na mé kamarády v La Push a především na Jacoba. Snažila jsem se s nimi všemi trávit, jak nejvíc času se jen dalo, ale všimli si, že se často vymlouvám, že nemůžu přijít, až jsem jim prozradila, že hodně času trávím u Cullenů.

Nevím, proč, ale jejich reakce mě překvapily. Když jsem to řekla Jess, Mikovi a ostatním, jen na mě nevěřícně koukali a pak mě začali do slova vyslýchat, jak jsem se s nimi seznámila a že jsou prý zvláštní, s nikým se za celou dobu neskamarádili, od všech se drží dál, a jen co přijedu já, jsme s Alice nejlepší kamarádky. Zvláštně reagoval i Jake, když jsem se mu svěřila, proč už tak často nejezdím do La Push. Jeho reakce mě zarazila ještě víc, choval se jako by mi měli Cullenovi ublížit, dalo mi hodně zabrat, abych mu vysvětlila jak hodní a milí jsou, jak mě Carlisle a Esme téměř adoptovali, a že jsou mi více než jen přáteli, jsou má rodina. Poslední věta, kterou mi tenkrát řekl, mi dlouho vrtala hlavou, ale za čas jsem to pochopila. „Bells, každý není takový, jaký se může na první pohled zdát.“

Byl tu poslední prázdninový den a mně se zdálo, jako by to bylo teprve včera, co jsme se přistěhovali do Forks. Rozhodla jsem se tento den strávit sama, už jsem to potřebovala, ani si nevzpomínám, kdy jsem byla naposled o samotě, buď jsem byla s Alice, nebo s Jacobem a nebo s Angelou. Ač se mě Alice snažila přesvědčit sebevíc, že poslední den musím přijít k nim, že něco originálního podnikneme, tak tentokrát jsem byla neoblomná, už dlouho jsem nebyla u jezírka a dneska proto, byla nejvhodnější doba.

Sluníčko se sice střídavě schovávalo za mraky a pak z nich na chvilku vykukovalo, ale bylo neobvykle teplo, tak pětadvacet určitě. Vyrazila jsem tak kolem jedenácté, věděla, jsem, že s mým šnečím tempem tam dojdu tak nejdřív za dvě hodiny, a zároveň jsem doufala, že vůbec najdu cestu, už je to dlouho, kdy jsem tam byla naposled. Dalo mi to zabrat, ale nakonec jsem to našla. Prodírala jsem se křovím, poslední překážkou, která dokonale skrývala tento dokonalý kousek ráje na zemi, když jsem ji překonala, znovu mi ten pohled vyrazil dech. Přede mnou se rozprostíralo malé jezírko s průzračnou vodou, jehož hladinu narušovala padající voda s malého vodopádu tryskajícího přímo ze skály. Lehla jsem si do trávy a nechala se unášet krásou a klidem onoho místa, byla jsem volná a dokonale šťastná.

ALICE

Ráno jsem se rozhodla zavolat Belle, že dneska musí přijít k nám, je poslední prázdninový den a měli jsme pro ni ještě schované jedno překvapení. Dneska se měl vrátit Edward. Ale ona mě odbyla, že už má v plánu něco jiného, že slíbila kamarádům, že dneska bude s nimi. Moc jsem ji to nevěřila, ale nedala se přemluvit.

Všichni jsme se těšili, jak na Bellu bude reagovat bráška, byl tak dlouho pryč a my mu zatím o Belle nic neřekli. A co teprve řekne, až se dozví na to, co jsem o Belle dozvěděla z jednoho mého vidění, tenkrát chvíli před tím než jsme se poprvé setkali. Bylo to zvláštní, objevila se v mé vizi dříve, než jsem ji stačila poznat, a to se mi dřív nikdy nestalo. Samotná vize byla také zvláštní, jsou vždy ovlivněny rozhodnutími dotyčných osob, ale Bella v té době o nás nic nevěděla, ani nás neznala, jak by se mohla rozhodnout být… z mých myšlenek mě vyrušilo nečekané vidění. Edward…

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 7. Nákupy vyžadují trénink: