Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 5. Setkání - začátek

08.09.2009 (21:00) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1784×

5. SETKÁNÍ - ZAČÁTEK

Užívala jsem si toho bezstarostného dne plnými doušky. Myšlenky se mi rozutekly všemi možnými směry, najednou mě nic netížilo, byla jsem svobodná, volná. Jen já, nic víc, žádný svět okolo mě, žádné starosti, pokoj a mír, když mě s tohoto snění vyrušil něčí sametový hlas. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se mi to jen nezdá, jestli nespím, ale hlas byl stále hlasitější a já si uvědomila, že jsem neusnula. Rychle jsem se otočila a leknutím jsem nadskočila, když jsem uviděla… Najednou jsem znovu myslela, že sním, nebo jsem se ocitla v pohádkovém příběhu. Nikoho takového jsem nikdy před tím nepotkala. Ta sněhově bílá pleť, jantarové oči, ty ladné pohyby, ten neuvěřitelně krásný a přátelský úsměv. Byla to dívka, vypadala jako víla, když ke mně přistupovala blíž. Ne, ona nešla, ona se vznášela, tančila.

V zápětí jsem se přistihla, jak ji pozoruji, určitě s nějakým šíleným výrazem v mém obličeji, jediné co jsem stačila, než na mě znovu promluvila, bylo zavřít pusu, měla jsem ji totiž otevřenou dokořán údivem.

„Ahoj nechtěla, jsem tě polekat, jen jsem netušila, že bych tady někoho uprostřed lesa mohla potkat“ pronesla. Už jsem se probrala a pochopila, že to opravdu není sen, ale stále jsem žasla nad její krásou. „Aho… Ahoj já jsem…, nepolekala jsi mě, jen jsem byla zrovna myšlenkami mimo, a taky jsem nemyslela, že bych tady na někoho narazila.“ Vypadlo ze mě. „Víš, já myslela, že o tomto místě tady v lese nikdo neví, myslela, jsem, že je tak dokonale schované, že ho žádný člověk nikdy nenajde.“ Začala další konverzaci. „No já toto místo taky nehledala, jsem tu dneska poprvé a vlastně úplně náhodou. Vydala jsem se na výlet do kamarádovy chaty, ale asi jsem musela někde špatně zahnout, a pak jsem uslyšela zvuk padající vody a vydala jsem se za ním, až jsem se prodrala hustým lesem a přede mnou se rozléhal tento kousek ráje. Já neodolala, musela jsem tady zůstat, je to tu nádherné.“

„Ano to je.“ Souhlasila se mnou. „Asi bych se měla představit, jmenuji se Alice, Alice Cullenová. Přisedla si ke mně a podala mi ruku.

„Ahoj, já jsem Bella Swanová, moc mě těší Alice.“ „Alice“, zeptala jsem se „Toto je tvoje místo?“, jestli ano, nechci ti tady narušovat tvoje soukromí.

„No není to ani tak moje tajné místo, jako spíše mého bratra, občas mi ho půjčí, když potřebuji být chvilku sama, nebo když je pryč.“

„Taky jsem potřeboval být dneska sama a na vše zapomenout. Slibuju, že už tady nebudu chodit, nerada bych tobě nebo tvému bratrovi ukradla vaše oblíbené místo.“

„Ale ne Bello, to nemusíš. Brácha je celé prázdniny pryč, a sem chodím opravdu zřídkakdy a myslím, že ani brácha nebude mít nic proti, když sem občas zajdeš. Je strašně fajn, škoda, že je pryč určitě by tě rád poznal.“

Zareagovala na mou nabídku, že jim nebudu narušovat soukromí. "Bello, ty jsi tady na návštěvě, nebo výletě?"

"Ne, ne já tady bydlím", odpověděla jsem.

„Ale to je zvláštní, nepamatuji se, že bych tě někdy viděla ve škole.“

Ještě jsem ve zdejší škole nebyla, přistěhovali jsme se s tátou začátkem prázdnin, bydlím ve Forks jen asi měsíc.“ "Aha tak to jo, no vlastně, já jsem taky byla celý měsíc pryč, takže jsem na tebe nemohla narazit ani ve městě.“ Dodala Alice.

Najednou jsme si začali povídat jako staré kamarádky, jako bychom se znaly odjakživa. Být s Alicí bylo tak snadné. Vyprávěla jsem jí, kde jsem před tím bydlela, jak jsme se s tátou často stěhovali, kvůli jeho práci. A proč jsme se rozhodli zrovna přestěhovat do Forks, vysvětlila, jsem jí, že vlastně jsme se znovu vrátili domů, kterým Forks pro tátu bezesporu bylo a začínalo se stávat i mým domovem. Vykládala jsem jí, koho jsem už ve Forks poznala, vyprávěla jsem jí o mých kamarádech z La Push, ale i o těch z města.

Pak ze mě začala tahat, co mám ráda, jakou hudbu, co mě zajímá a hlavně jestli ráda chodím nakupovat. Když padlo to kouzelné slůvko nakupovat rozvykládala se jak mě určitě vezme brzo sebou na nákupy do Port Angels, nebo do Olympie, nebo dokonce můžeme jet až do Seattlu. Pak jsem s výslechem, zase začala na chvilku já. Pověděla mi, že žije na okraji Forks ve velkém domě s celou svou rodinou. Je jich celkem sedm, její rodiče Esme a Carlisle a pak tu byli Jasper, Rosalie a Emmet a taky nejmilejší bratr Edward, to jeho je toto tajné místo, jak mi prozradila. Další podstatnou věcí, o které se zmínila, bylo, že jsou všichni adoptovaní, ale že jejich rodiče jsou ti nejlepší na světě a taky, ač se to může, někomu zdát divné ona chodí s Jasprem a Rosalie zase s Emmetem. Jen Edward prý chudák zůstal sám, na to se na mě tak zamyšleně usmála a ve vyprávění pokračovala dál.

„Ještě před dvěma lety jsme bydleli na Aljašce, ale pak jsme se rozhodli přestěhovat a táta dostal nabídku ve zdejší nemocnici, on je totiž lékař. Esmé může pracovat prakticky kdekoliv, je restaurátorka, takže nás nic na Aljašce nedrželo. Ve Forks je celkem fajn, ale nejvíc miluju nákupy a velké obchoďáky, móda je má závislost, jak mi vždycky bráškové říkají. Určitě musíme o víkendu vyrazit, uděláme si dámskou jízdu a vyrazíme do Seattlu.“

Neměla jsem slov, Alice byla neuvěřitelná, ale jakmile se na mě usmála, nedokázala jsem jí říct ne. Ač nákupy nijak zvlášť nemusím, potřebovala jsem si trochu dovybavit šatník a poznat Seattle, taky nebylo k zahození.

„Souhlasím Alice. Ráda s tebou pojedu na nákupy.“ Alice najednou byla v sedmém nebi.

„Skvělé, pojedeme jen my holky, vezmeme ještě mou sestru Rose, uvidíš je moc hodná, budeš ji mít ráda.“ S Alicí jsem se opravdu cítila sama sebou, byla naprosto úžasná, někdy sice trochu hyperaktivní, ale šířila kolem sebe dobrou náladu, cítila jsem, že budeme nejlepšími kamarádkami, i kdyby se stalo, nevím co, což se později potvrdilo.

Mezitím co jsme si s Alicí povídali, ani jsem si neuvědomila, jak dlouho to muselo, být začalo se stmívat. „Alice moc ráda bych tu s tebou ještě zůstala a povídala si, ale už je docela pozdě a táta bude mít strach. Měla bych se už vrátit domů“ „Ano, samozřejmě máš pravdu, taky jsem si neuvědomila, jak se setmělo.

“ Doprovodím tě k autu, znám to tu líp než ty, nechci, aby ses mi ztratila, ale slib mi že zítra se zase sejdeme, ráda bych tě představila Rose a všem ostatním, co kdybys přišla k nám domů?“

„Moc ráda.“ Souhlasila jsem. Došli jsme k autu, kde jsem se s Alice rozloučila, prý má auto taky kousek odsud. Dostalo se mi také pochvaly, prý mám skvělý vkus, co se aut týče. To mě potěšilo. Nasedla jsem do auta a vydala se domů. Táta už byl doma z výletu s Billym. Byli na rybách, už zase. Nastěhovali jsme se do Forks teprve před měsícem, ale náš mražák už byl nacpaný k prasknutí a mě už ryby lezly i ušima.

„Ahoj tati.“ Pozdravila jsem ho, jakmile jsem vešla do dveří.

„Ahoj Bello, už jsem začínal mít strach, že ses někde ztratila, jak ses měla?“

„Skvěle. Na tu chatu jsem sice nedošla, musela jsem někde špatně zahnout, ale zato jsem našla naprosto neuvěřitelné místo, kde jsem strávila celý den a tak jsem tam nečekaně potkala novou kamarádku. Jmenuje se Alice Cullenová, její táta je doktor v nemocnici a zítra mě pozvala k nim domů a v pátek mě chce vzít na nákupy do Seattlu, hned jsme si padly navzájem do oka.“

„Říkáš Cullenová, ano kluci na stanici mi vyprávěli, že Policii občas pomáhá Carlise, je to prý fajn chlap, se ženou prý adoptovali celkem pět dětí, ač jsou ještě hodně mladí.“

„Jo, jo. Alice mi o nich vše vyprávěla, budou určitě fajn.  Připravila jsem si ještě něco rychlého k večeři, Charlieho ryby jsem s úsměvem na rtech odmítla, pak jsem si dala sprchu a šla spát. Dnešní den se opravdu vydařil, ale to že to byl začátek něčeho nového, jsem pochopila až později.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 5. Setkání - začátek: