Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 4. Výprava

07.09.2009 (21:30) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1705×

4. VÝPRAVA

Mnoho času jsem trávila s Jacobem a jeho kamarády, teda už teď jsem mohla říkat s mými kamarády, přijali mě do party, i když jsem jediná nebydlela v La Push a nebyla jsem potomkem indiánského kmene. Ale i ve městě jsem našla pár přátel, minimálně jsem získala svou nejlepší kamarádku, alespoň tehdy jsem si to myslela.

Jmenovala se Angela. Setkali jsme se náhodou, sem tam jsem jezdila do města nakoupit, pořád jsem si ještě trochu dozařizovala pokoj, už když jsem tam byla poprvé, stál u pokladny nějaký kluk. Blond vlasy, modré oči a neskutečně si mě prohlížel a culil se. Ze začátku jsem si ho moc nevšímala, ale když jsem došla zaplatit, hned na mě promluvil

„Ahoj ty musíš být Isabella Swanová, dcera našeho nového policejního náčelníka, mí rodiče jsou staří kamarádi s tvým tátou, vlastní tenhle obchod, takže tady pomáhám. Mimochodem, já jsem Mike Newton, rád tě poznávám.“

No páni, byla jsem v šoku, byli jsme ve městě chvilku a už o mně všichni věděli. Odpověděla jsem mu, že mě taky moc těší a ať mi říká jen Bella. Od té doby si se mnou povídal pokaždé, když jsem jela nakupovat. Asi po dvou týdnech ve Forks jsem se seznámila s Angelou, bylo to vlastně díky Mikovi, zrovna jsem něco nakupoval, když na mě Mike zavolal, ať se k nim přidám, bylo jich tam víc, Ben, jak jsem se později dozvěděla Angelin kluk a Jessica, trošku hyperaktivní, ale docela fajn, no občas. Mike mě představil, ale všichni už o mně věděli, všechno se tady hned roznesli, hold nevýhoda malého města, každý tady ví vše o všech, ale to největší tajemství, kterého tehdy Forks skrývalo, nikdo nevěděl, to jsem musela odhalit až já.

S Angelou jsme si hned padly navzájem do oka a brzy se z nás staly opravdové přítelkyně, i všichni ostatní mě mezi sebe přijali a tak jsem byla najednou členem hned dvou part. To se mi v životě nestalo, nikdy jsem neměla opravdové kamarády a náhle jsem ji měla tolik. Střídavě jsem trávila čas v La Push a v městě. Někdy jsme vyrazili i do kina nebo na nákupy jen my holky samozřejmě do blízkého Port Angels.

Prázdniny plynuly jako voda, táta byl z našeho návratu domů nadšený a byl rád, že jsem si tady tak rychle našla nové kamarády, takže mé sžívání s Forks proběhlo rychleji, než jsme oba předpokládali.

Bylo to asi tak v polovině prázdnin, když jsem se rozhodla, že si zase udělám den jen tak sama pro sebe. Nebyla jsem z dřívějška zvyklá trávit celý svůj čas s kamarády, dřív sem byla většinou pořád sama, takže mými kamarády byly hlavně knížky, ale co jsme přijeli do Forks, měla jsem problém na čtení vůbec najít čas.

Rozhodla jsem se projít po lese, často jsme s partou z La Push vyráželi do lesů a i po pro mě těžkých začátcích, teď už jsem takové problém s pohybem v přírodě neměla. Jacobem mě vybavil kompasem a mapkou a radami ať se držím vyšlapaných cestiček a orientačních značek. Na výlet jsem se vydala hned po snídani, Charlie byl sice trochu nesvůj, že jdu takhle sama, ale já se nedala, potřeboval, jsem být chvilku sama.

„Tati, vždyť mám mobil, kdyby něco tak zavolám a neboj, budu opatrná a nepůjdu nikam daleko, tak dobře na tom ještě nejsem.“

Na to jsem vyrazila za dobrodružstvím. Nasedla jsem do mého nového autíčka, které mi Charlie dal jako dárek. Koupil mi úžasné černé mini, nevím, jak věděl, že zrovna tohle autíčko jsem vždycky chtěla, nevzpomínám si, že bych se mu o něčem takovém zmínila, ale byl to ten nejlepší dárek, muselo být drahé, ale nemohla bych ho odmítnout. Ale díky tomuhle autíčku jsem zase na sebe strhávala pozornost, protože tady jezdila spíše starší auta, no některým už jste mohli říkat vraky a tak jeepy, těch to bylo hodně, takže se pokaždé za mnou někdo otočil.

Dojela jsem na okraj lesa asi tři kilometry od našeho domu, auto zaparkovala tak, aby nikomu nevadilo na cestě a vyrazila jsem po stezce do lesa. Jacob mi na mapce označil místo, kam jsem měla dojít, měla jsem namířeno do jejich malé chatky uprostřed lesa.

Mohla jsem být na cestě už tak dvě hodiny, začínala jsem si říkat, že už bych tam měla brzo dorazit, snažila jsem se držet značek, ale jednou jsem se ocitla na křižovatce a nevěděla kam dál, tak jsem se vydala do vpravo a doufala, že je to správně, takže jsem byla trošku nervózní, jestli chatu vůbec najdu.

Za chvilku jsem však uslyšela téct vodu, vydala jsem se za zvukem padající vody, sešla jsem ze stezky a vydal jsem se do hustého lesa. Zvuk byl stále blíž a blíž. Musela jsem jít tak deset minut, když jsem vyšla z lesa a přede mnou se rozprostřel kousek ukrytého ráje v srdci lesa.

Bylo to neuvěřitelné, něco tak krásného jsem v životě neviděla, bylo tam malé jezírko, ale nejen to byl tam vodopád, to byl ten zvuk padající vody, co jsem uslyšela a co mě sem zavedl. Vypadalo to tu jako v ráji, okamžitě jsem věděla, že toto bude mé místo, tady budu utíkat, když budu chtít být sama.

Posadila jsem se na břeh jezírka, nejdřív jsem si roztáhla malou deku, kterou jsem si zabalila sebou a vytáhla svou oblíbenou knihu Pýcha a předsudek od Jane Austen. Četla jsem ji snad stokrát, ale milovala jsem ji. Vždy jsem trnula, jestli se pan Darcy a Elizabeth dají opravdu dohromady. Četla jsem a četla, dala si i pár sandwichů, které jsem si sebou vzala. Počasí mi opravdu vyšlo, bylo teplo, sluníčko se sice po obědě schovalo za mraky, ale jinak bylo pěkně. Rozhodla jsem se vymáchat si nohy v jezírku, nejdřív jsem vodu zkusila rukou, jestli jen není příliš studená, ale nebyla, bylo to opravdu osvěžující, jen jsem tak seděla a přemýšlela, když jsem za sebou uslyšela něčí sametový hlas.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 4. Výprava :