Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 37. Pravda ukrytá ve snech - 1.část

23.10.2009 (21:45) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1830×

37. PRAVDA UKRYTÁ VE SNECH - 1.část

BELLA

Ležela jsem Edwardově náručí a poslouchala, jak pravidelně oddychoval, určitě ještě spal. Venku bylo stále šero. Muselo být brzo, ale mne se už nechtělo spát, i když jsme většinu noci zůstali vzhůru. Potom co mě těsně po ohňostroji Edward unesl do svého pokoje, jsme si navzájem užívali přítomnosti toho druhého. Být v jeho blízkosti pro mne bylo teď tak snadné a sama jsem si říkala, jak jsem jen bez něj před tím mohla žít. Byl pro mne jako kyslík tolik potřebný k životu.

Byl tu však ještě jeden důvod, proč jsem se probudila tak brzo. Ze spánku mne znovu po dlouhém čase vyrušil onen sen. Téměř jsem již na něj zapomněla, ale vrátil se. Dodnes jsem nechápala, kde má mysl přišla k těm divokým příběhům, které se mi čas od času odehrávaly v hlavě.

Přemýšlela jsem nad tím, proč se mi ten sen zdá jen občas. Hledala jsem společné znaky, které by mě dovedly k původu onoho snu, ale přišla jsem jen na jeden. Vždy když se mi zdál, byla jsem v Edwardově pokoji. Poprvé, když jsem spala v jeho pokoji tu noc, kdy přišel o řidičák. Po druhé když jsem se vybrala na průzkumnou akci jeho pokoje a usnula v křesle a nyní až teď. Dnešní noc jsme strávili poprvé spolu v jeho pokoji, ty předešlé jsme vždy byli u mě. Bylo to šílené, ale zároveň to byla jediná možnost, na kterou jsem přišla. Dnes v noci provedu pokus. Dnešní noc opět strávíme v Edwardově pokoji, a pokud se mi bude zdát ten stejný sen, má teorie se potvrdí, a pokud ne, byla to jen shoda okolností.

Opatrně jsem se nadzvedla, abych se mohla podívat do Edwardovy poklidné tváře, ale znovu mne překvapil. Nespal a stejně jako já jeho i on mě jen tiše pozoroval.

„Dobré ráno, lásko.“ Zdvořile mě pozdravil a políbil mne na čelo.

„Copak že ještě nespíš, vždyť jsme šli spát jen před pár hodinami a ty vždy spíš až do oběda.“

Dobíral si mě, ale měl pravdu, co se spánku týkalo, prospala bych celý den, ale dnes ne. Příčinou byl jak můj zvláštní sen, který jsem nechápala, ale i Edward. Nechtěla jsem přijít ani o minutu našeho společného času, jakoby mi něco našeptávalo, že si mám vážit každé chvíle, kterou nám osud daroval.

„ Nechci přijít ani o jedinou minutu s tebou.“ Jemně jsem mu zašeptala do ucha a chtěla ho políbit na tvář, ale předběhl mé myšlenky a místo toho si jeho rty našly ty mé.

Milovala jsem rána, jako bylo toto a toužila jsem po tom, aby každé další bylo stejné nebo ještě lepší.

Ještě chvíli jsme jen tak leželi v posteli a povídali si, ale brzo se ozval můj hladový žaludek a tak zatímco já se šla osprchovat a trochu zkulturnit, Edward se nabídl, že připraví snídani.

Už když jsem scházela po schodech, ucítila jsem vůni pečené slaniny a vajíček a také se nedal přeslechnout radostný šum vycházející z kuchyně. Mohla jsem vstát jakkoliv brzo a vždy mi přišlo, že jsem poslední, kdo se právě probral a vyhrabal z postele.

Byli tam všichni, Edward přede mne postavil talíř plný jídla a sám si nandal jen trochu a pobídl mně, abych se pustila do jídla. Měla jsem pocit, že jen za poslední týden, který jsem skoro celý strávila v Cullenovic domě, jsem musela přibrat alespoň pět kilo. Neustále mě něčím krmili a hlavně Esme.

Jen co jsem dojedla, všimla jsem si, že mne s Edwardem Esme šibalsky pozoruje a i Alice se nějak smála, jako kdyby věděla, co se bude dít.

„Tak co děti, pamatujete si, co jste mi před pár dny slíbili? Je tu nový rok a vy musíte s pravdou ven.“

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, na co vlastně Esme narážela. Stačilo, když Edward řekl „Charlie“ a hned se mi rozsvítilo.

V bezpečí jejich domu jsme byli dlouhý čas skryti před celým světem, a i když včera se již mnoho mých přátel dozvědělo o našem vztahu, mě to došlo až teď. Dál se skrývat nemůžeme a musí se to dozvědět ještě donedávna nejdůležitější osoba v mém životě, táta. Teda pokud to už neví, protože taková správa už dávno mohla obletět celé Forks a je možné, že na nás bude doma čekat s nabitou brokovnicí.

„Co jsme slíbili, to musíme splnit, ale… nemáte doma náhodou neprůstřelnou vestu??? Jen pro jistotu.“

V mžiku se celým domem nesl hlasitý smích, když má poznámka všechny nadmíru pobavila a hlavně Emmeta, který se málem rozutekl k autu, že Edwardovi nějakou tu vestu raději sežene.

Za hodinu jsme seděli v mém autě a pomalu se blížili k našemu domu. Čím blíže jsme byli, tím jsem jela pomaleji. Nervozitou se mi třásly ruce a málem jsem přejela i sousedovic kočku, kdyby na mě Edward nezařval. Měla jsem strach, tak jako nikdy. Ještě jsem si kluka domů nikdy nepřivedla, takže to pro mě bylo nové, ale Edward mě uklidňoval. Jen co mi pomohl vystoupit z auta, vzal mě za ruku, ač jsem se mu nejdříve snažila vykroutit, ale nenechal mě. Jen se na mě usmál a zašeptal mi do ucha, že se nemáme čeho bát. Vždyť jsme prakticky dospělí.“

Táta byl bezpochyby doma. Auto stálo zaparkované na příjezdové cestě a v kuchyni se svítilo. Jak jsem si matně vzpomínala, měl dneska mít ranní službu, takže bylo dost pravděpodobné, že se taky stavoval v obchodě, kde určitě musel narazit na Mika nebo jeho mámu. Jak je znám, tu novinku vykládali každému na potkání včetně mého táty, takže bylo dost možné, že už vše věděl. Možná by to bylo lepší, ale na druhou stranu, chtěla jsem mu to říct sama.

Edward mi musel pomoci odemknout dveře, když jsem se kvůli třesotu v rukou neuměla strefit do zámku. Druhou rukou stále svíral tu mou a naposled mi věnoval uklidňující pohled a políbil mě do vlasů. Vstoupili jsme do domu a já uslyšela zapnutou televizi. Tátův klasický program. Myslela jsem, že už se uvelebil u televize a sledoval nějaký zápas, ale najednou se objevil ve dveřích do kuchyně. Cukla jsem sebou a chtěla pustit Edwardovu ruku, ale držel mě příliš pevně.

„Ahoj tati, … už jsi doma?“ Hlas mi přeskakoval leknutím.

„To bych měl snad říkat já tobě, Bells. Celý týden jsem tě skoro neviděl. A koho pak to tu máme, není to náhodou Edward Cullen, nejrychlejší závodník v okolí. Doufám, že se už nemusím bát, že nám zavaříš radary?“

Táta nás s posměšným výrazem ve tváři pozoroval a já věděla, že si tuhle náramně užívá. Nechá nás v tom pořádně vymáchat. Bude dělat jakoby nic a až mu to prozradíme, bude hrát strašně překvapeného.

„Dobrý den pane Swan a také šťastný nový rok přeju. A co se řízení týče, myslím, že jsem se už poučil, chodit pěšky není žádný med. Nebojte, vaše radary budou v bezpečí, teda přede mnou, ale za ostatní vám neručím.“

Edward mě předběhl, než jsem stačila cokoliv říci a táta hned hbitě zareagoval.

„Kdo jsou ti ostatní? Snad ne tví sourozenci?“

Teď už jsem se do toho musela vložit. Ač nerada, museli jsme konečně udělat to, kvůli čemu jsme přišli.

„Tati, víš to, že je Edward tady, má důvod a myslím, že… no určitě už se ti to doneslo, jak znám Forks. Tady se nic neutají.“

Lezlo to ze mě jako z chlupaté deky a nevěděla jsem jak na to a vůbec mi nepomáhalo, že mě táta pozoroval s úsměvem ve tváři. Čekala jsem něco jiného a vyvádělo mě to z míry.

„No prostě určitě se ti už doneslo, že spolu s Edwardem chodíme. Vím, že se ti to může zdát divné, když jsme se ještě donedávna nemohli ani vystát, ale no prostě se stalo a jsme teď spolu.“

„Takže ty dopisy, co ti chodily, asi nebyly od Lucy? Nemám snad pravdu…? Chudáka Mika to pěkně sebralo, když se o vás dozvěděl. Paní Newtonová říkala, že ho přivedli kamarádi totálně mimo, když to včera krapet přehnal se šampaňským.“

„Pane Swan,…“

„Prosím říkej mi Charlie, Edwarde.“

„Dobře, Charlie. Omlouvám se, že jsme vám to o nás prozradili až dnes, ale naše začátky nebyli jednoduché a je to jen pár dnů, co se Bella rozhodla dát mi šanci, a nechtěli jsme zatím nikomu nic říkat, ale včera bylo na čase, aby se o nás svět dozvěděl pravdu. Pravdou je, že vaši dceru miluji a nikdy nedopustím, aby ji nikdo ublížil, a tímto vás žádám, i když trochu opožděně o svolení se s ní scházet.

„No, i když jsem věděl, že dříve nebo později to přijde, doufal jsem spíše v to později. Ale trochu jste mě překvapili děti, vás dva bych nikdy netipoval. Myslel jsem, že nakonec Mike by snad… no to už je teď jedno. Tvého otce znám Edwarde a vím, že je to moc slušný a čestný člověk. No, i když naše první setkání se příliš nevyvedlo, zkusím na to zapomenout.

Nakonec vše proběhlo jednodušeji, než jsem vůbec doufala. Tátovi, jak jsem se obávala, se ta novinka už donesla. Ale možná nám to ulehčilo zbytečné trapné chvilky, ale stejně si to užíval, když sledoval, jak nevím jak na to. To mu ještě někdy oplatím, jen tak lehce mu to neprojde.

Čekala nás poslední společná noc, alespoň na několik příštích dnů. Odhalení našeho malého tajemství sebou neslo samozřejmě následky. Byl konec nocím, které jsem kdykoliv se mi jen zachtělo, trávila u Cullenů. Přes týden jsem musela být do desíti do večera doma, a pokud u nás bude Edward, musí nejpozději v jedenáct odejít. Jediné, co se mi podařilo vyžebrat, byly víkendy, ale jen pod podmínkou, že noci budeme trávit každý ve svém pokoji a Edwardovi rodiče budou v domě. Až teď mi došlo, s jakým klidem vzali náš vztah Esme s Carlislem. Určitě jim muselo dojít, že noci trávíme společně, ale důvěřovali nám a dál to neřešili. Vždyť z jejich syna vyrostl dokonalý gentleman a já jsem naopak byla tím, kdo ho neustále pokoušel. To on musel odolávat mé touze po něm, ne naopak.

Abychom mohli tuto poslední noc strávit spolu, sáhla jsem po té nejjednodušší výmluvě a to, že Alice na závěr vánočních svátků pořádá pyžamový večírek a nepřipadá v úvahu, že bych se nezúčastnila. K mému štěstí, jak Edward, tak Alice, kterou Charlie okamžitě vytočil, mé alibi potvrdili. Edward na mě jen nenápadně mrkl, ale určitě chtěl, abychom alespoň dnes byli spolu, když zítra je poslední den prázdnin a už pozítří nás čeká návrat do školních lavic a budeme nuceni postavit se čelem všem následkům.

Pomalu jsem usínala Edwardovi v náručí a přitom jsme poslouchali jeho ukolébavku. Její tóny mě odnášely do říše snů několik posledních dnů a neznala jsem dokonalejší hudbu, než byla právě tato. Refrén dozníval a já cítila, jak se má mysl vzdaluje a odchází tam, kde svět mohl být takový, jaký jsme jen chtěli.

Srdce mi divoce bušilo, když se pokoušelo vyskočit z mé hrudi. Na čele mi vyrážely nové a nové krůpěje potu a mé tělo se nepřestávalo třást pod náporem adrenalinu vlévajícího se do mých žil. Až teď jsem si uvědomila něčí přítomnost a tvrdé ruce, které mě svíraly. Instinktivně jsem zamířila svůj pohled oním směrem, a ač vše okol mě pohlcovala tma, spatřila jsem je, oči netvora z mého snu. Ve vteřině jsem se krčila v koutě dál od noční můry, která ožila. Nepřestávala jsem se třást, ale zároveň jsem nedokázala ani své tělo přimět k pohybu. Chtěla jsem utéci, chtělo se mi křičet, ale marně. Ztratila jsem kontrolu nad svým tělem a jen šokovaně pozorovala postavu zahalenou tmou pomalu kráčející mým směrem. Nevydržela jsem to, šel si pro mě a já nemohla utéci, bylo pozdě. Zavřela jsem oči. Konec se blížil a já doufala, že bude rychlý a bezbolestný.

Cítila jsem ho. Přišel si pro mě. Cítila jsem jeho dech, jeho ruce, které se dotkly mé rozpálené pokožky, byly jako led. Instinktivně jsem ucukla a svou tvář schovala mezi kolena a hrudník. Schoulená do klubíčka jsem čekala na tu chvíli, kdy to ukončí.

EDWARD

Bella měla vždy divoké sny. Za těch pár dnů, co jsme byli spolu, jsem si už zvykl, že sebou v noci trhá, obrací se z boku na bok a někdy dokonce i něco povídá, ale dnes to bylo jiné. Ze začátku byla naprosto klidná a nehybná. Pravidelně dýchala a i její srdce udržovalo stálý rytmus, ale pak se něco změnilo. Muselo se jí něco zdát. Slyšel jsem, jak její srdce zrychluje a pak začala mluvit. Nevím, co se jí mohlo zdát, ale nás všechny, mne, Alice, Emmeta, Rose, Jaspra, Esme a nakonec i Carlise a pak… vypadalo to, že se konečně uklidnila. Dokonce jsem měl pocit, že se jí v jednu chvíli objevil na její tváři roztomilý úsměv, byla šťastná a pak z nenadání vykřikla. Tep ji vyletěl do nebes a ona se vzbudila. Seděla vedle mne, celá rozrušená a nepřestávala se třást. Snažil jsem se ji uklidnit a hladil jsem ji po zádech a chtěl ji obejmout, ale pak na mne pohlédla a … Její výraz mě šokoval. V očích jsem uviděl zděšení, hrůzu a strach. Nebyl to však sen čeho se bála, byl jsem to já. Než jsem se stačil nadát, byla pryč.

Krčila se v rohu mého pokoje a stále se nepřestávala třást. Nechápal jsem, proč by se mě měla bát a proč přede mnou tak utekla. Nevěděla přeci o tom, čím ve skutečnosti jsem. Pomalu jsem se k ní začal přibližovat a tiše na ni mluvil a snažil se ji uklidnit, ale nepomáhalo to. Nevnímala můj hlas, neslyšela nic z toho, co jsem jí říkal. Byla v šoku.

Když už jsem byl téměř u ní sevřela najednou pevně svá víčka a zatnula ruce v pěst. Chtěl jsem se jí opatrně dotknout, ale v ten moment se schoulila do klubíčka a před mým dotykem ucukla. Nevěděl jsem, jak ji z toho šoku probrat. Můj hlas nevnímala a před mými dotyky uhýbala.

Místnost ozářilo světlo zapnutého lustru. Trhl jsem hlavou, ale to už se vedle mě nad Bellou skláněla také Alice. Odstrčila mne od ní a snažila se o totéž, o co já chvíli před ní.

„Bello, Bello,… slyšíš mě, no tak prober se. Byl to jen sen. Všechno je v pořádku. To jsem já Alice a je tu taky Edward.“

Alice ji chtěla obejmout, ale Bella se ještě více přikrčila. Pak se Alice z ničeho nic rozhodla pro razantnější řešení. Nejdříve s Bellou jemně zatřásla a ani když toto nepomohla, dala ji facku. Nestihl jsem ji zastavit, nikdy bych ji nic takového nedovolil, ale byla rychlejší než já, a zabralo to. Bella konečně zvedla hlavu a otevřela oči. Zírala na Alice. Její pohled byl zmatený a chvíli ještě zpracovávala ten šok a pak střelila pohledem ke mně. Ještě pořád měla v očích zmatek a také strach, ale tentokrát už neutekla. Ještě několikrát zamžourala, aby zaostřila, poté si s očí setřela slzy, které ji mezitím vyhrkly.

Alice objímala Bellu a lehce ji kolébala a já toužil po tom samém, ale měl jsem strach. Byl jsem to já, kdo ji tak vyděsil, když se probrala z noční můry. Ale proč?

BELLA

Trvalo to dlouho, ale konečně to bylo pryč a děkovat jsem mohla Alice. Byl to razantní krok, ale zato účinný a probral mne z té agónie, která sužovala mou mysl. Držela mě v náručí a utišovala mne, mezitím co já jsem se snažila rozpomenout, na to co se to tu právě událo. Nepřítomným pohledem jsem mapovala okolí, když mé oči zachytili jeho pohled. V první okamžik ve mně automaticky zavládlo zděšení, ale po chvíli jsem si uvědomila, do čích očí se to vlastně dívám. Vždyť to byl on, Edward. Můj Edward, můj anděl a ten nejmilejší a nejhodnější člověk, které jsem znala. Má jediná láska. Jak jsem se jen mohla nechat nějaký sen, aby ovládl mé emoce a chování. Nebyla to nic víc než jen pouhá noční můra, která má ke skutečnosti příliš daleko. Nic…nic takového přece neexistuje.

„Alice už mě můžeš pustit, už jsem naprosto klidná. Neboj, další hysterický záchvat neplánuju.“

Snažila jsem se vyprostit z jejího až přespříliš pevného objetí, ale nakonec povolilo a já se mohla pořádně nadechnout. Chtěla jsem se postavit, když jsem spatřila nataženou ruku a automaticky jsem se jí chytla. Stála jsem tváří v tvář Edwardovi a hleděla do jeho ztrápených očí. Až teď mi došlo, jak se asi musí cítit. Ztropila jsem tady hysterickou scénku a doslova a do písmene jsem před ním utekla, jako by mi snad měl ublížit, ale ten sen byl tak živý. V ten moment jsem mu uvěřila a nechala se ovládnout.

Lehce jsem se na něj usmála. „Promiň, to se mi normálně neděje. Byla to jen strašně živá noční můra. Nechtěla jsem tě vyděsit a probudit celý dům.“

Seděli jsme na posteli a pozorovali jeden druhého. Alice nás už opustila a dopřála nám soukromí. Nemusel nic říkat a já věděla, co ho trápí. Chtěl vědět, co se mi zdálo a proč jsem zareagovala, tak jak jsem reagovala. Mě se však nechtělo mluvit, sama jsem si musela nejdříve uspořádat myšlenky. Vzala jsem Edwarda za ruku a opřela se o jeho hruď.

„Zítra ti to povím, ale teď bych chtěla jít spát.“

Nenaléhal, vlastně vůbec nepromluvil od té doby, co jsem se vzpamatovala. Jen mě tiše sledoval. Zhasl lampu a vše kolem nás se ponořilo do tmy. Tak ráda bych znovu usnula a zapomněla na vše, co se stalo, ale nemohla jsem. Můj mozek pracoval na plné obrátky a pak tu byla ještě jedna věc, bránící mi byť jen přivřít oči. Děsila jsem se spánku, děsila jsem se toho, že by se ten sen mohl vrátit a já vše zažila znovu. Ať to byla jen shoda náhod, nebo v Edwardově pokoji bylo něco, co spouštělo tyhle sny, nestála jsem o další výpravu do říše nočních můr.

Konečně jsem se dočkala. Začalo svítat a do pokoje se pomalými nenápadnými kroky vkrádalo světlo.

Asi za hodinu jsem to už nevydržela a opatrně se vykradla z postele a zapadla do koupelny. Byla jsem strašně unavená, od třetí hodiny ranní jsem nezamhouřila oko, ale byla jsem šťastná, že jsem vydržela a vyhnula se další hrůzostrašné scéně.

Naložila jsem se do vany a dovolila tak alespoň trochu svému tělu odpočinout. Víčka mi začínaly padat, ale naštěstí chladnoucí voda mi nedovolila usnout. Poté jsem se v ručníku vykradla z koupelny a namířila jsem si to do mého pokoje, kde jsem měla čisté oblečení.

Asi za půl hodiny někdo zaklepal na mé dveře. Edward mě ještě stále trochu nejistě pozoroval. Měla jsem pocit, že čekal, kdy se dám zase na útěk. Raději jsem ho okamžitě objala a lehce políbila.

„Neudělal bys mi nějakou snídani, mám strašný hlad.“ Odvedla jsem pozornost jiným směrem a vydali jsme se ruku v ruce do kuchyně.

Dům naplňovalo neobvyklé ticho. Bylo sice brzy, ale v tuhle dobu bývali už všichni dávno vzhůru. Dnes však ne. „Dneska je tady nějak mrtvo. Asi jsem je vás musela všechny v noci pořádně probrat a teď to dospávají co?“

„S tím se netrap Bells, hlavně, že jsi v pořádku. Trochu si nás vylekala, když si se třásla a neuměla ses probrat.“

„Jo, nebýt Aliciny facky, tak mě asi odvezli ve svěrací kazajce. Nato jak je malá, tak má teda páru, tu její facku cítím na tváři ještě teď.“

„Promiň, někdy se nechá unést. Nepředpokládal jsem, že by zašla tak daleko.“

„Nemáš se mi zač omlouvat, byl to jediný způsob, který mě vrátil do reality.“

„Víš Bells, nechci být dotěrný nebo zvědavý, takže pokud mi to nechceš říci, pochopím to. Ale co se ti zdálo tak děsivého, že když ses na mne podívala, vypadala jsi, jako bych ti snad měl ublížit?“

„Ublížil si mi. Zabil si mě.“

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 37. Pravda ukrytá ve snech - 1.část: