Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 35. Edward & Bella

kkkd


Láska napříč životy - 35. Edward & BellaTak ještě jeden dílek, ale od teď si už si na další můžete počkat. Jen se chci zeptat, chcete ještě nějakou tu romantiku, anebo něco jiného? Čekám na vaše názory. Díky S.

35. EDWARD & BELLA

 

BELLA

 

Když jsem konečně po chvíli otevřela dveře šatníku, spatřila jsem Edwarda, jak mě pobaveně pozoruje.

„Takhle to bude pořád, budeš mě před ostatníma schovávat do skříně, nebo si mám příště zalézt pod postel?“

 

„To víš, skříň byla hned po ruce, ale s tou postelí to není špatný nápad. Možná příště…

Promiň, nechtěla jsem tě zavřít do skříně v tvém vlastním domě a před tvou sestrou. Byla to taková přirozená reakce, ani jsem nevěděla, co vlastně dělám. Věděla jsem jen, že nechci, aby nás tu někdo takhle načapal. Myslím, že Emmetovo ranní vyrušení stačilo a navíc, mám na sobě jenom ručník. I když jsem věděla, že je to Alice, tak stejně jsem si nebyla jistá, jak by zareagovala a vlastně ani netuším, jestli se na mě nebude zlobit.“

„Proč by se na tebe měla zlobit, jsi přece její nejlepší kamarádka a nedá na tebe dopustit.“

„Jsme sice nejlepší kamarádky, ale ty jsi její nejmilejší bráška a třeba…no, třeba si pro tebe představovala někoho lepšího, než jsem já a navíc, když uvážíme naše začátky. Naše první setkání neproběhlo zrovna hladce a vůbec…., asi by se nenašel člověk, který by si pomyslel, že my dva bychom mohli někdy být spolu.“

„Tak zaprvé, máš pravdu, že první setkání se nám sice nevyvedlo, ale to nic nemění na faktu, že přese všechno jsem se do tebe zamiloval. A zadruhé tak jako má Alice ráda mne, má ráda taky tebe a vždy chtěla, abych byl šťastný. A i kdybych hledal sebelíp, nenašel bych nikoho dokonalejšího, než jsi ty. Jsi vše, co jsem vždy chtěl a vždy chtít budu, tak se prosím přestaň podceňovat Bells.

Dlouze se na mne opět zahleděl, poté mě jemně objal a políbil na čelo na důkaz svých slov.

„Ale stále mi vrtá hlavou, jak tvá malá sestřička věděla, že jsem tě zavřela do skříně. Je snad jasnovidec?“

Edward se z ničeho nic zasmál.

„Víš Bells, neuraž se, ale ty bys nikdy Oscara nezískala. Jsi opravdu špatná herečka a každý na tobě hned pozná, že něco skrýváš. A navíc myslím, že Alice už nějakou dobu něco tušila a to prásknutí dveřmi se taky nedalo přeslechnout, ještě že jsem včas stačil uhnout, jinak bys mi asi zlomila nos.“

Obou dvou nám znovu začali cukat koutky a dlouho jsme to nevydrželi a vyprskli smíchy.

Smáli jsme se opravdu hodně dlouho, a kdo by se nesmál, tahle scénka by rozesmála i mrtvého. Tento okamžik a jeho památnou větu si budu pamatovat dokonce života. Kdyby tady s námi byl Emmet asi by skončil v záchvatu smíchu na zemi.

Poté co jsme se konečně oba uklidnili, mě jemně objal a políbil na čelo.

„Myslím, že by ses už měla jít obléci Bells, nebo tady příště vrazí Rose.“

Vytáhla jsem ze skříně již předem vybraný obleček a utíkala se převléci do koupelny, zatímco Edward na mě čekal v pokoji. Nedal si vymluvit, že bychom měli přijít dolů každý zvlášť a ve mně sílil pocit nervozity z reakce jeho rodiny.

Oblékla jsem si jeany a tlustý svetr. Na obličej jsem si nanesla slabou vrstvu makeupu, abych nevypadala jako vyoraná myš, a řasenku. Nebylo to nic moc, ale pořád lepší než nic. Normálně bych se asi ani neobtěžovala, ale byly vánoce a taky, teď tu byl Edward. Vyšla jsem z koupelny a našla Edwarda pohodlně uvelebeného v křesle jen pár kroků ode mě.

„Připravená Bells?“

Ve vteřině stál u mě a pak udělal něco, co pro mě bylo rovněž nové a na co jsem nebyla zvyklá. Propletl naše ruce a mým tělem projel znovu elektrický výboj, který by rozsvítil i žárovku. Pomalu jsme se vydali ruku v ruce ke dveřím vedoucím ven z mého pokoje, který se dnešní noc stal světem zázraků, když se Edward těsně před nimi na chvíli ještě zastavil a naposled mě pouze letmo políbil na rty. Dodal mi tím alespoň na malou chvíli dostatek odvahy a my opustili náš bezpečný svět uvnitř tohoto pokoje.

S každým ubývajícím schodem pod mýma nohama ve mně sílil pocit úzkosti. Kdyby Edward pevně nesvíral mou ruku, dala bych se zřejmě na útěk. Edward musel vycítit mé pocity, protože když jsem se na něj zadívala, věnoval mi uklidňující pohled.

Nevím, čeho jsem se tolik bála, vždyť tato rodina byla už nějakou dobou taky mou a jejich reakce to jen potvrdila. Největší radost ze mě a Edwarda měla Esme. Když nás uviděla přicházet ruku v ruce, doširoka se na nás usmála a poté nás oba pevně objala.

„Jsem tak ráda děti, že jste se konečně našli. Edward by nikdy nenašel někoho tak dokonalého jako jsi ty, Bello. Jste jeden pro druhého stvoření. Konečně už mi tady nebude bloudit po domě s utrápeným pohledem.“

Poté přišla na řadu Alice. Celá nedočkavá kolem nás už nějakou dobu poletovala, a když konečně dostala možnost, řádně si ji užila.

„Já jsem tak šťastná. Moje nejlepší kamarádka a můj bráška. Konečně, že Vám to trvalo. Myslela jsem, že už se nedočkám. Ale od teď bude všechno perfektní, naše rodina je kompletní a to jen tobě Bells. Děkuji ti, že si Edwarda udělala konečně šťastným, už se to s ním nedalo vydržet. Buď byl zalezlý u sebe v pokoji, nebo pořád brnkal na klavír a nebyla s ním rozumná řeč, o srandě ani nemluvě.“

Myslela jsem, že nás snad rozmačkají, jak nás všichni nutnou chvilku objímali. Když přišel na řadu Emmet už se chystal na nějakou hodně vtipnou poznámku týkající se dnešního rána, naštěstí ho Edward s Alice včas zpacifikovali a nedostal šanci, ale věděla jsem, že všem dnům ještě není konec a dříve nebo později s něčím hodně vtipným přijde. V přítomnosti jejich rodičů to však nebylo zrovna vhodné, i když se mezi námi nic nestalo ani tak bych se necítila zrovna dvakrát nejlíp, kdyby se Emmet rozvykládal, jak nás našel ležet v objetí. I když jsem si nemohla být jistá, co jim už stačil povědět, hned poté co ho z mého pokoje Edward vyhodil.

Po snídani nás všechny, jak Alice slíbila, vyhnala ven na zahradu a začala pravá zimní zábava. Já si poprvé ve svém životě užívala skutečné zimy se vším všudy. Venku přes noc napadlo minimálně půl metru čerstvého prašanu a tak nám nic nebránilo, abychom ho s chutí využili. Nejprve jsme postavili skoro dvou metrového sněhuláka, který nevypadal ani jako sněhulák. Spíš se podobou blížil yettimu, no až na tu krásnou růžovou šálu, se kterou přiběhl Emmet. Opatřil si ji u Rose v šatníku a ona z toho moc nadšená nebyla, ale nakonec ji pro pobavení všech s chutí obětovala.

Když jsme skončili, začala teprve ta pravá zábava. Už si ani nepamatuji, kdo začal jako první, ale z ničeho nic létaly vzduchem sněhové koule a já měla co dělat, abych každou druhou neschytala. Naštěstí mi s tím vydatně pomáhal Edward.

Před jednou koulí jsem však uhnout nestačila a schytala ji přímo do stehna. Byla to pěkná pecka a já hned věděla, že modřina mě nemine. Děkovat jsem mohla Emmetovi, ale hned jak si všiml mého obličeje pokřiveného bolestí, začal se mi omlouvat. Naštěstí to dlouho netrvalo a bolest trochu přešla. Emmet z toho nevyvázl jen tak lehce, Edward mu věnoval několik takových koulí, takže to schytal víc, než dost.

Když už jsem přestávala pomalu cítit prsty na rukou, protože mé rukavice byly skrz naskrz promočené, chtěla jsem se nenápadně vytratit z minového pole, plného neustále poletujících sněhových koulí, ale při mém nenápadném útěku jsem se postavila před pár právě zamířených střel. Poté už jsem jenom cítila, jak letím vzduchem, něčí tvrdé ledové ruce na mém těle a měkký dopad jako do peřin.

Edward ve snaze uchránit mne před další dávkou modřin mě strhl sebou na zem a oba jsme přistáli v nadýchané sněhové pokrývce. Edward byl přímo nade mnou a já cítila jeho pevné tělo přitisknuté těsně k tomu mému. Jednou rukou mě držel v pase a druhou měl pod mou hlavou, aby ztlumil dopad.

„Kampak si měla namířeno.“

Naše tváře byly jen několik málo centimetrů vzdáleny a já se znova utápěla v jeho jantarových očích plných lásky. Nevnímala jsem nic, chlad, váhu jeho pevného těla nade mnou, ruch kolem nás. Byli jsme jenom my dva, víc nic. Svět kolem se pro mě zastavil a já si přála, aby tato chvíle neskončila. Hleděla jsem mu do očí, neschopna souvisle uvažovat či přemýšlet, natož odpovědět na jeho jednoduchou otázku.

Doufala jsem, že pochopí, co mé srdce a především oči málem křičely. A pochopil. Edwardův obličej se začal pomalu přibližovat k tomu mému, už jsem téměř cítila, jak se jeho rty dotýkají těch mých, když najednou na nás dopadla sprška sněhu.

„Ale, ale holubičky, tohle si nechte na později.“

Tentokrát to byla společná akce, Emmet, Alice, Jasper, dokonce i Rose se přidala. Když jsem se rozhlédla, všichni nás pobaveně pozorovali. Esme s Carlislem se naštěstí vrátili do domu a tak jsme tu byli jenom my.

Po chvilce jsem znovu stála na nohou, za přispění Edwarda. Můj mozek se vrátil do normálu a mé tělo se roztřáslo zimu. Edward okamžitě pochopil mou snahu o nenápadný avšak nezdařený útěk.

„Třeseš se, musí ti být zima. Myslím, že bychom se měli vrátit. Potřebuješ se pořádně zahřát. Ne, aby tě napadlo být nemocná. I když mělo by to své výhody.“ Šibalsky na mě mrkl.

„Ještě jsem neslyšela, že by bylo něco výhodného na tom, být nemocná.“

„Já neříkal, že to bude výhoda pro tebe. Myslel jsem tím spíš sebe. Musela bys zůstat ležet v posteli a já bych tě tak měl stále u sebe.“

Zašeptal mi tiše do ucha, tak abych to mohla slyšet pouze já. Ostatní nám byli totiž v patách a Emmet by si určitě nenechal ujít nějakou vtipnou poznámku.

„Co takhle kompromis, protože já se nechystám být nemocná. Ale můžu ti slíbit, že se mě jen tak nezbavíš, ještě mě budeš prosit, abys mohl být chvilku o samotě.“

„Tohle se nikdy nestane, už nechci být ani vteřinu bez tebe.“

Celý tento rozhovor proběhl jen šeptem mezi námi, aby nás ostatní neslyšeli. Jakmile jsme byli uvnitř domu, namířila jsem si to okamžitě do koupelny, pod horkou sprchu. Mé tělo bylo prokřehlé skrz naskrz, a kdybych se okamžitě nezahřála, nemoci bych se asi opravdu neunikla, z čehož by však Edward měl docela radost, ale já tímto způsobem neplánovala strávit zbytek vánočních svátků.

Když jsem zase sešla dolů do obýváku, stala jsem se svědkem skutečné vánoční pohody. Kluci společně s Carlislem sledovali každoroční fotbalový zápas a holky jim dělaly společnost. Esme zrovna přicházela s celou konvicí horkého čaje na zahřátí.

Edward se na mě usmál a kývl na mě, ať jdu za ním. Zabalil mě do deky a já se mu uvelebila pohodlně v náručí. Esme mi podala velký hrnek s čajem a já se cítila naprosto dokonale.

To že jsem promrzla, mne trošku unavilo a já musela usnout. Když jsem se však probudila, držel mě stále Edward v náručí. Naštěstí jsem nespala dlouho jen takovou hodinku, zbudil mě Emmetův radostný výkřik na konci zápasu. Vyhrál jeho oblíbený tým a on se radoval, jako malý kluk. Vsadili se totiž s Jasprem a ten kdo prohraje, bude muset celý týden nosit něco růžového. Chudák Jasper, už teď mi ho bylo líto. Doufala jsem v jeho výhru, Emmetovi totiž růžová sluší víc, sám to předvedl na Halloweenu.

Poté nás Esme volala k slavnostnímu obědu. Jako vždy jsem se cítila, že já jediná mám hlad. Ostatní se v jídle jako vždy jen nimrali, ale už jsem si zvykla. Po obědě jsme se usadili zase v obývacím pokoji, ale najednou jsme tam zůstali s Edwardem sami. Prozradil mi, že ostatní se šli projít, abychom mohli být chvilku sami. Vždy byli až příliš ohleduplní.

Edward si mě přitáhl na klín a lehce mě pohladil po tváři. Snad nikdy se nenabažím jeho uhrančivého pohledu. Znovu jsem se začala propadat hlouběji a hlouběji a jediné, co jsem byla schopna vnímat, byla naše vzájemná blízkost.

Se zmenšující se vzdáleností mezi našimi rty, se tep mého srdce zrychloval. Jeho sladce omamný dech mne hladil po tváři do chvíle, než se naše rty spojily. Naše polibky vždy začínaly zlehka, pomalu, opatrně. Jako bychom jeden druhého zkoušeli, ale dlouho nám to nevydrželo. Oba jsme se pokaždé poddali svým citům a naše polibky se proměnily v naléhavé a vášnivé. Dychtivě narážel na mé rty a já mu to se stejnou náruživostí oplácela.

Najednou jsem již neseděla v Edwardově klíně, ale cítila váhu jeho těla nade mnou. Nepřestával mě líbat, ale od mých rtů se přesunul k mému krku a poté až ke klíční kosti. Přitáhla jsem si jeho ústa zpět a ještě těsněji se k němu přitiskla. Cítila jsem každý jeho sval dotýkající se mého těla. Sjel rukou od mého ramene přes paži k mému pasu, dále přes boky až ke stehnu. Vzal mne za lýtko a mou nohu obmotal kolem svého pasu. Veškerý prostor mezi námi zmizel. Srdce si mi v tuto chvíli na vteřinu zastavilo, ale nebylo mi to nepříjemné, právě naopak. Chytla jsem Edwarda kolem krku, ale mé ruce pochvíli sjeli k límečku jeho košile a pak… ani nevím, jak se to stalo. Automaticky jsem našla knoflíky na košili a začala je jeden po druhém odepínat. Stačila jsem však odepnout pouze tři, když se Edward odtáhl.

„Promiň Bells, myslím, že bychom měli raději zpomalit. Nechali jsme se unést a nebylo by správné zneužít této situace.“

„A co když chci, abys ji využil?“

„Mluv vážně Bells. Vždyť jsme ještě neměli ani první rande. Co takhle si někam vyrazit na večeři, do kina nebo kam si jen budeš přát.“

„Mně se tady líbí a ještě víc se mi líbí v tvém náručí.“

Doufala jsem, že ho tímto argumentem odzbrojím, ale Edward byl silnější. Naposled mě letmo políbil na rty, ale než jsem stačila zareagovat, už byl pryč a najednou jsme oba zase seděli. Spokojeně mě pozoroval a přitom držel za ruku.

„Tak kampak vyrazíme, Port Angels, Seattle,…nebo ještě dál?“

„Co třeba první patro. Můj pokoj nebo tentokrát ten tvůj?“

Evidentně ho má odpověď pobavila, protože se mu po tváři rozlil radostný úsměv, ale zviklat se nenechal. Nakonec mě napadlo něco lepšího. Nechtělo se mi nikam daleko, ale mohli jsme si zajít někam, kde už jsme dlouho oba nebyli.

„No dobrá, když jinak nedáš. Co si zajít k jezírku? Vím jaké to tam je v létě i na podzim, ale chtěla bych ho vidět, jak vypadá teď, zahalené pod sněhovou peřinou.“

„Skvělý nápad. Vyrazíme hned, jakmile se ostatní vrátí.“

Nemuseli jsme čekat dlouho, asi tak za patnáct minut dorazili Esme s Carlislem a než jsem se stačila obléci, byli zpátky i Jasper s Alice a Rose s Emmetem. Teď jsme vyrazili na procházku my. Alice mi půjčila pořádné sněhule, abych se mohla brodit sněhem. Cesta nám trvala asi půl hodiny i přes velké závěje jsme to zvládli rychle, i když jsem ke konci už mlela z posledních sil. Ten pohled však stál za námahu. U jezírka to bylo ještě kouzelnější, než jsem si mohla představit. Vodopád z části zamrzl a také i okraje jezírka. Celá louka byla pokryta souvislou vrstvou sněhu, kterou ještě nikdo ani nic nestačilo narušit.

Edward se posadil na jeden z velkých balvanů, které zde stály na kraji jezírka, a mě si stáhl do klína. Dokonalá chvíle. Byli jsme jenom my dva, nic víc. Kdyby teď vypukla třetí světová, ani bychom si toho nevšimli. Chvíli jsme si ještě povídali, ale brzo se začalo stmívat a my se museli vrátit domů.

Zbytek vánočních svátků se nesl v podobném duchu. Ze mě a Edwarda se stala málem siamská dvojčata, nikdo nás nedokázal na delší dobu od sebe oddělit, což občas začínalo lézt na nervy Alice, která plánovala velkou nákupní akci těsně před Silvestrem. Nakonec jsme to vzdala, ale těch několik hodin oddělená od Edwarda strávených prohledáváním všemožných obchodů se zdálo být nekonečné. Alice to vzala doslova od podlahy, a když jsme konečně odcházeli, myslela jsem, že se nám ani všechno nevejde do aut. Naštěstí jsme jeli každý pár zvlášť, Alice s Jasprem, Rose s Emmetem  a já s Edwardem. Konečně si zase mohl užít pocit z jízdy, ale občas jsme ho musela krotit, aby znovu nepřišel o řidičák, ale dlouho mu to nevydrželo. Neustále soutěžili s Emmetem.

Emmet byl taky taková kapitola sama pro sebe. Nedal pokoj ani na chvíli. Po každé když se na nás podíval, měla jsem pocit, že mu začínají cukat koutky. Nakonec to skončilo tím, že nám s Edwardem vymyslel nové přezdívky. Já byla houbička a Edward holoubek. Už druhý den mi tohle oslovení lezlo krkem, ale nedalo se nic dělat, než čekat a doufat, že ho to brzo přejde.

Většinu času jsem trávila u Cullenů. Táta chodil do práce a domů se vracel až večer. Zatím jsme se s Edwardem dohodli, že pro zachování vánoční pohody, tátovi ještě nic neprozradíme. Nevím, kdyby se dozvěděl, že s Edwardem chodíme, zda bych mohla stále trávit tolik času a hlavně nocí u nich doma. Esme také souhlasila, že do nového roku nás bude krýt, ale pak musíme s pravdou ven. Stejně bychom se tomu nevyhnuli, jakmile se vrátíme do školy, bude to vědět celé Forks. Už se těším na ten poprask, který to způsobí. Doufám, že to přežiju a neshořím pod pohledy žárlivých Edwardových obdivovatelek.

Byl tady Silvestr, 31. Prosince. Seděla jsem pohodlně uvelebená v křesle v obývacím pokoji Cullenovic domu. Přes prosklenou stěnu se mi nabízel úžasný pohled na zasněženou krajinu uprostřed lesa, ale já ji neměla čas pozorovat, můj mozek zaměstnávala jiná činnost. Z dálky ke mně doléhaly jen slabé zvuky, Alice s Rose zase něco vymýšlely, ale mě to bylo fuk. Jediné na co jsem byla schopna myslet byl Edward. Už to mu je přesně týden, co se to stalo. Kdy pro mě začala ta nejšťastnější fáze mého života. Byl tomu týden, kdy jsem se dozvěděla, že člověk, kterého miluji je Edward a že on miluje mne, naprosto obyčejnou a bezvýznamnou Isabell Swanovou, ale teď už jsem se tak necítila. S ním jsem mohla být, kýmkoliv jsem jen chtěla, a dokázala bych vše, na co bych si jen vzpomněla, nic nebylo nemožné. Když jsme byli spolu, vždy mě pohltil pocit, jako bych se vznášela. Stačila k tomu jen jeho přítomnost.

Hověla jsem si v křesle zcela ponořená do svých myšlenek, když jsem ucítila něčí studené rty v mých vlasech.

„Na co myslíš, lásko?“

Edward, zrovna se vrátili s klukama z venku, kam je vyhnala Esme, aby přinesli dřevo do krbu. Ve vlasech měl slabou vrstvu sněhu, která se pozvolna začínala roztápět. Bylo to až neuvěřitelné, ale sníh od té doby, co napadl nejen, že neroztál, ale ještě ho přibilo a pravá zima pokračovala.

Už jsem se chystala mu odpovědět, když najednou zpoza svých zad vytáhl slunečnici.

„Jsi pro mne jako slunce, co teple hřeje a něžně hladí mou tvář, jsi jako vítr, co bloumá nocí a svými polibky mě objímáš.“

S těmito krásnými slovy, plnými lásky mi daroval slunečnici a něžně mně políbil na rty. Já však chtěla víc a náš polibek se prohloubil.

Edward seděl na kraji křesla, skláněl se nade mnou a já se znovu topila v jeho pohledu. Byl tak dokonalý a vše, co pro mě dělal, bylo naprosto neskutečné. Každým dnem mě znova překvapoval a uchvácel. To co udělal teď, toho bylo důkazem.

„Za co jsem si zasloužila takový krásný dárek?“

„Za to, že jsi, za to, že mě miluješ a za to, že mohu být s tebou už celý týden a snad i po zbytek našich dní…“

„Ale já pro tebe nic nemám, nemyslela jsem, že…“

„Pššst, jsi jediné, co jsem vždy chtěl. Nic víc k životu nepotřebuju. Stačí, když budu moci být s tebou.“

 

Vždy se choval tak nesobecky. Ostatním by snesl modré z nebe, ale sám pro sebe nechtěl nic. Pomalu jsem si jeho obličej přitáhla k tomu mému a něžně jej začala líbat.

Znovu jsem cítila, že se vznáším sto metrů nad zemí, když jsem uslyšela zvuk, jakoby si někdo pročišťoval krk.

„Nechceme vás rušit miláčci, ale je na čase, abychom začali s přípravami, jinak to nestihneme.“

„S přípravami na co?“ Nechápavě jsem se otočila k Alice. Tentokrát to byla ona, kdo přerušil tento krásný okamžik.

„Víš, Bells, kdybys trávila trochu času s námi a ne jen s Edwardem, možná bys věděla, že jsem na dnešek přichystala velkou silvestrovskou párty a dokonce pozvala i všechny tvé kamarády. Ty jsi opravdu poslední týden, úplně mimo. Proč myslíš, že jsem tě při nákupech nutila zkoušet všechny ty šaty, a těch ozdob sis taky asi nevšimla?“

Na což se mi začala smát a ostatní se přidali. Mohlo mě napadnout, že Alice využije každé příležitosti k oslavě. Já měla v plánu strávit klidný večer s Edwardem a místo toho, tady bude plný dům lidí a …

a bomba vybuchne již tento večer. Nebyla jsem připravená, jsem zvědavá, jakou reakci mé sblížení s Edwardem vyvolá u mých přátel. Jess určitě spadne kámen ze srdce, konečně bude mít cestu volnou a Ange, tak ta bude v pěkném šoku. Kolikrát jsem zrovna jí vykládala, jak mě Edward Cullen dokáže vytočit.

Pak už to šlo ráz naráz, Alice rozdělila práce a šlo se na to. Já jsem dobrovolně dělala společnost Esme v kuchyni, kde jsme se snažili připravit nějaké občerstvení na večer. Když jsem po dlouhých dvou hodinách strávených bez Edwarda, nakoukla do obýváku, znovu jsem zůstala stát zmražená úžasem. Netušila jsem, jak to dělá, ale stačila chvíle a Alice za pomoci ostatních přeměnila obývací pokoj v taneční sál plný balónků poletujících u stropu. Kam se člověk podíval, bylo to samá třpytka. V rohu stál už přichystaný mixážní pult s kopou cédeček, světelná show už byla zcela jistě také nachystaná a Alice společně s Rose už pouze dolaďovaly detaily.

„Páni, holky, jak vy to vždycky děláte. A kampak jste schovaly kluky?“

„Ale Bells, neříkej mi, že už trpíš abstinenčními příznaky? Jsou to jen dvě hodinky.“

Alice si mě společně s Rose dobíraly, ale ve své podstatě měly pravdu. Strašně se mi po něm stýskalo.

„Neboj, jsou všichni venku a chystají ohňostroj na večer.“

„On bude i ohňostroj.“ Ani nevím proč, mě to tolik překvapilo. Vždyť je Silvestr a ten se bez rachejtlí, prskavek a pořádné oslavy neobejde, jenže já jsem to vždy sledovala pouze v televizi, ale tentokrát si ho zažiju přímo ve velkolepém stylu.

Nakonec jsem se zase raději vrátila do kuchyně, kde nás čekala ještě spousta práce. Když už všechno bylo hotovo, mohlo být kolem třetí hodiny odpoledne. Za posledních sedm dnů jsem nebyla od Edwarda tak dlouho. Zrovna jsem dokončovala poslední tác jednohubek, když jsem ucítila jeho ruce obmotávající se kolem mého pasu a jeho sladký dech na mém krku.

„Stýskalo se mi.“

Edward si mě otočil čelem k sobě a já mu obmotala ruce kolem krku.

„Mně se stýskalo víc.“

Poté už jsem na nic nečekala, zvedla jsem se na špičkách a něžně ho políbila. Netrvalo však dlouho a opět jsme byli přerušeni. Rose mě společně s Alice doslova unesly a zavřely do pokoje, kde začala naše společná proměna. Večírek měl začínat až v osm, takže jsme měly spoustu času, ale tušila jsem, že Alice by mohla mít třeba celou noc a byla by ji schopna strávit úpravami mého obličeje.

Myslela jsem, že to snad nikdy neskončí. Když mě konečně holky propustily z jejich zajetí, ručička na hodinách se blížila k osmé hodině večerní. Mezitím už několikrát kluci vyhrožovali, jestli okamžitě neotevřeme, tak ty dveře vyrazí, ale Esme jim v tom zabránila. Byla jsem ráda, že tentokrát to nebyl jen Edward, ale přidal se k němu Emmet s Jasprem. Musela jsem však uznat, že za tu námahu to nakonec stálo. Alice jako vždy předvedla své umělecké schopnosti a z ošklivého káčátka opět vyrostla nádherná labuť. Ani jsem si nevšimla, jaké šaty mi Alice s Rose vybraly, ale jako vždy byly naprosto dokonalé. Pro tento večer jsem si oblékla smaragdově zelené saténové koktejlky na ramínka, stažené mašlí pod prsy a stejnou smaragdovou mašli mi Alice připevnila i do vlasů, které byly jen jemně navlněné. Rose zůstala věrná temně rubínovým šatům vyzývavého střihu s úplně obnaženými zády a Alice vsadila na klasickou černou. Nedílnou součástí všech rób byly také malé škrabošky. Jak už bývá ve zvyku, Alice naplánovala tuto silvestrovskou oslavu tak, abychom všichni s úderem dvanácté sundali své masky a odhalili, kdo je kdo. Nakonec, proč ne, alespoň na chvíli oddálím tu velkou novinu. Snad nás takto nikdo s Edwardem nepozná.

Kluci už to dávno vzdali, takže když jsme konečně po několika hodinách vyšly z pokoje, nečekalo nás žádné vášnivé objetí. Zato ty pohledy, když jsme scházely po schodišti dolů, byly opravdu rozkošné. Všem najednou spadla čelist a pak už si nás jednu po druhé převzali.

S úderem osmé hodiny se začali ve dveřích objevovat početné skupinky hostí, až kolem půl deváté tu mohli být skoro všichni. Ze začátku jsem většinu času věnovala Angela, Jess, Mikovi a ostatním, už jsme se pár dnů neviděli, ale o tom, co se stalo, jsem mlčela. Edward mě po očku pozoroval a vůbec se mu nelíbilo, že musím dělat společnost také ostatním.

Když už se pomalu blížila půlnoc, povídala jsem si Angelou a Mikem, který byl mimochodem tento večer otravnější než obvykle. Měla jsem pocit, že to Edward v jedu chvíli nevydrží a vlítne na něj, když jsme spolu tančili. Mike mi sjel rukou totiž trochu níže, než by se slušelo, ale já to ihned vzápětí napravila a jasně jsem mu dala najevo, že tohle už bylo příliš. Najednou ke mně Edward schovaný pod černou škraboškou přistoupil a udělal to stejné, co o Halloweenu. Natáhl svou ruku mým směrem a požádal mě o tanec. Já jsem ale tentokrát už věděla, kdo se skrývá za maskou. Za stejnou maskou jako tehdy, kdy jsme se poprvé políbili. S radostí jsem jeho nabídku přijala a nechala se odvést na taneční parket. Když jsem se poté jen na vteřinu otočila, spatřila jsem Angelu, jak na mě pomrkává a dosti vytočeného Mike, ale to mi teď bylo jedno. Znovu jsme se začali vznášet po parketu a svět patřil jen nám.

Hudba utichla a světla se znova rozsvítila. To bylo znamením, že už za pár sekund začne odpočet posledních deseti sekund tohoto roku. A tak se stalo, a když odbyla i poslední vteřina starého roku, následovali jsme tradici a navzájem se políbili. Této příležitosti jsme řádně využili a polibek prodloužili, jak jen to bylo možné. Svět se mnou zatočil a já se cítila neskonale šťastná. Po chvíli jsem se o kousek odtáhla od Edwarda a opatrně, zcela instinktivně mu sundala jeho masku a on zase tu mou. Najednou veškerý radostný šum kolem nás utichl a já cítila snad tisíce párů očí upírající svou pozornost jediným směrem a to tím mým.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 35. Edward & Bella:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!