Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 31. Naděje či způsob jak zapomenout?

03.10.2009 (12:00) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1718×

31. NADĚJE ČI ZPŮSOB JAK ZAPOMENOUT?

EDWARD

Alice rozrazila dveře mého pokoje, ale bylo pozdě. Bylo pozdě cokoliv udělat, cokoliv změnit. Nedalo se tomu zabránit. V tu samou chvíli, co Alice měla vizi, jsem uviděl to stejné, co ona. Její vidění se od předešlého změnilo, něco se muselo stát a budoucnost se změnila.

Její vidění vycházela téměř na sto procent přesně, ale byl tu jeden malý detail slovo „téměř“. Jednou za čas se stalo, že vidění se změnilo, většinou to bylo zapříčiněno nějakou nenadálou a nečekávanou změnou. Dalo by se říci zásahem shůry. Ale proč tentokrát, co bylo tím momentem, který vše změnil? Nebo se jen Alice špatně podívala a neviděla vše?

Koukala na mě, zatímco mě prolétávaly myslí desítky otázek a myšlenek na Bellu. „Původně jsem tohle neviděla, měla být jen smutná a trochu si pobrečet, ale tohle… tohle se podle prvního vidění stát nemělo. Promiň, netušila jsem, že by se mohla takhle zachovat.“ Alice se mi omlouvala, ale neměla za co. Bylo to především mé rozhodnutí. I když jsem se takto rozhodl i na základě jejího vidění, nebylo to, to hlavní co mě k tomu vedlo.

„Za nic se mi Alice neomlouvej, není to tvoje vina. Jednou jsem se rozhodl a tak to je. Dříve nebo později by k tomu došlo. Možná je to jen první přehnaná reakce, časem ji to určitě přejde, uvidíš. Kdyby láska nebyla komplikovaná, nebyla by to ta pravá.“ I když jsem se snažil o své pravdě přesvědčit Alici, hlavně jsem přesvědčoval sám sebe, že tomu tak opravdu je.

BELLA

Potřebovala jsem se nějak odreagovat. Udělám pro sebe tu nejlepší možnou věc a přestanu sebe sama litovat. To že tady budu sedět zavřená a fňukat nad něčím, co mohlo být, mi nijak nepomůže, ba právě naopak. Co se to se mnou stalo? Od té doby, co mi začaly chodit ty dopisy, jsem se totálně změnila, tomu je však konec. Vrací se stará Bella, která už se sebou nenechá zametat podlahu.

A začneme hned teď. Udělám radost Alice a vytáhnu ji na nákupy, alespoň tak nebudu mít čas na nic myslet a večer vytáhnu holky do Port Angels, už je načase, abychom obhlídly tamější kluby a dnešní večer je k tomu jako stvořený.

Naházela jsem si nejpotřebnější věci do tašky, rozloučila se s tátou, ani už jsem mu nemusela říkat, že přes noc budu u Cullenů a vydala se na cestu za Alice. Určitě bude nadšená, až zjistí, co mám v plánu, dlouhou dobu nakupovat nebyla, takže ji přemlouvat nebudu muset.

Dneska jsem svoje autíčko vůbec nešetřila. Bylo mi jedno, jestli potkám policejní hlídku a dostanu pokutu. Sešlápla jsem pedál plynu, jak jen to šlo a řítila jsem se přes Forks. Už chápu proč Alice nebo Edward milují rychlou jízdu, má to své určité kouzlo. Mým tělem proudilo takové množství adrenalinu, jako snad nikdy a já si to užívala. Ani když jsem odbočila na lesní cestu, příliš jsem nezpomalila a za minutu už jsem zastavovala před domem.

Kolem Emmeta s Jasprem, kteří hráli v obývacím pokoji šachy, jsem jenom proletěla, ač jsem Emmeta měla ráda jako svého bratra, dneska jsem neměla na kluky vůbec náladu. Alice jsem našla v jejím pokoji. Stála v šatníku, který byl stejně velký jako její pokoj a evidentně dělala pořádek. Že by si dělala místo na nové věci, určitě má v plánu, to co já.

„Ahoj Alice, vidím, že jdu právě včas. Napadlo mě, že bychom si mohly dneska udělat dámskou jízdu a začít třeba nákupy. Ale jestli nechceš, tak jezdit nemusíme.“ Tu poslední větu jsem dodala spíše, proto abych na sobě nedala zdát, že dnes to přijde vhod i mě a taky abych Alice trochu potrápila. Stála tam a koukala na mě jako opařená s otevřenou pusou a překvapeným pohledem. „Bello jsi v pořádku? Nejsi náhodou nemocná, nemáš teplotu nebo neuhodila ses náhodou do hlavičky? Ty chceš jít nakupovat???“

Neudržela jsem se a začala se nahlas smát. I mě konečně došlo jak absurdní to je. Já, která oblečení před tím než jsem potkala Alice, nikdy nějak neřešila a nákupy pro mě bývaly noční můra, jsem nabídla Alice, jestli by se mnou nejela na nákupy. Mezitím se už smála i ona.

„To víš, že pojedeme. Stejně jsem to měla v plánu, tak nějak jsem myslela, že tě dneska zase budu muset přemlouvat na kolenou, abys jela s námi, ale místo toho ty si sem jen tak nakráčíš a vytřeš mi zrak.“

„Alice víš, ale má to takový malý zádrhel. Můžeme jet dneska jenom my holky. Na mužské pokolení dneska nemám náladu a nechci, aby to třeba odnesl Emmet nebo Jasper.“ „A co Edward, ten by to neodnesl?“ „Cože? Jo, Edward. No, ten by to odnesl asi taky a asi víc než ostatní.“

„Bells, co se zase stalo? Já myslela, že jste se s Edwardem tak nějak už usmířili a vše je zapomenuto.“

„Tady nejde vůbec o něj. Nic neudělal a je mi úplně volný. Jen teď nemůžu žádného kluka vystát. Všechno ti to večer vysvětlím, ale teď sebou hoď, ať můžeme vyjet, já skočím ještě pro Rose a sejdeme se dole.“

ALICE

Ač jsem přesně věděla, s jakým plánem k nám Bella dnes přijde, musela jsem, ne chtěla jsem hrát překvapenou. Bella chtěla jít nakupovat. Událost roku. Jedinou vadou na kráse bylo, že ji k tomu dohnal smutek a vztek z toho, co se stalo. Dnes jsem si dala za cíl jedinou věc, udělat Bells maximálně šťastnou nebo ji alespoň zaměstnat natolik, aby neměla čas se trápit. Ač tu komedii, že se nic nestalo, předstírala docela obstojně, ten smutek v jejích očích se nedal přehlédnout. Snažila se lhát všem kolem sebe i sama sobě, ale mě nic neušlo. Ještě než jsme odjely, jen na rychlo jsem se zeptala Jaspra jaké emoce z Belly cítí, ale to co mi pověděl, mě překvapilo a svitla naděje.

Nejdříve prý cítil jen hrozný vztek a smutek, ale pak… trvalo to jen vteřinu ucítil něco jiného, nového, Bella si ani neuvědomila, že takto reaguje. Stalo se to právě ve chvíli, kdy kolem ní prošel Edward. Jasper ten pocit neuměl přesně identifikovat, překrývala ho příliš silně směsice vzteku a bolesti… že by přece nějak podvědomě věděla, že je to on a ač ji ublížil, tak ho přesto má ráda,… nebo se nám jen Bella začala zamilovávat do Edwarda. A to jak říkala, že by nechtěla, aby to odnesl Emmet s Jasprem, přitom vynechala Edwarda. To taky nebude jen tak samo sebou.

Muže si namlouvat, co chce, ale její srdce říká něco jiného, jen její mozek o tom jak se zdá ještě neví. Jak přece všichni víme, od nenávisti k lásce je to jen krůček, obojí jsou to silné city. Rozum vždy říká jedno, ale srdce už mnohokrát dokázalo, že umí být daleko silnější. Že by nakonec nebyl všem nadějím konec?

Nákupy jsme si tentokrát užily skvěle a hlavní zásluhu na tom měla Bella. Bylo tak osvěžující ji stále nepřemlouvat, že ještě ten a tamten obchůdek musíme navštívit. Byla úplně jiný člověk, pro změnu to byla ona, kdo nás tahal z jednoho obchodu do druhého a s radostí a dobrovolně si zkoušela všechny oblečky, které jsem ji vybrala. Nepoznávala jsem ji, byla jako já. Kdyby to nebyl následek onoho nešťastného rozhodnutí, byla bych radostí bez sebe, ale i tak mě to těšilo hlavně kvůli tomu, co mi Jasper před naším odchodem prozradil.

Jak má vize prozrazovala, měla pro nás Bella v zásobě ještě jedno překvápko a to vytáhnout nás večer do nějakého klubu v Port Angels. My jsme byly zvyklé užívat si v nejlepších klubech od Londýna po Tokyo a od Tokya po New York, ale tento večer nám Port Angels bude muset stačit. Ač jsem z toho večera měla trochu obavy, stejně jsme s Rose obě souhlasily. Navíc co by se mohlo stát, Bella bude pod naší důkladnou ochranou. Dneska si to všichni pořádně užijeme

Domů jsme dojeli v podvečer a okamžitě jsme se všechny začaly připravovat na dámskou jízdu. Nemusela jsem být Jasper ani jsem nepotřeboval číst myšlenky, abych věděla, že tohle se Edwardovi vůbec nezamlouvalo. Pochodoval po domě sem a tam jako tygr v kleci a vypadal, že vyletí z kůže, ale zároveň se snažil dělat, jakoby se nic nedělo. Ti dva se dneska chovali úplně stejně. Oba dva předváděli herecké výkony, které však k Oscarovi měli daleko.

Bella mě dnes nepřestávala překvapovat. Nejen že si na nákupech koupila vážně krásně sexy šatičky, které měla hned dneska v úmyslu provětrat, tak se ani nebránila, když jsem ji dělala makeup nebo vlasy. Musela jsem přiznat, vypadala úchvatně, možná až trochu moc. Přece jen nebyl to New York ani Londýn, bylo to jen Port Angels. S takovou kolem sebe bude mít hejno kluků jen, co vejde do místnosti a ona se dneska všech klukům celý den vyhýbala. Co má vlastně za lubem?

Když jsme všechny tři scházely po schodech dolů do obýváku, kde byli kluci, naskytl se nám pohled za všechny peníze. Všem třem naráz spadla čelist, ale nebylo to kvůli mně ani Rose, ne byla to Bella, která byla předmětem jejich pohledů. To však neznamenalo, že já s Rose bychom nebyly krásné, to ne, jen u Belly byly ty proměny čím dál tím výraznější.

Edwardova reakce se nedala přehlédnout, musela jsem mu poslat myšlenku, ať tak nekouká, že je to neslušné. Ale trvalo dlouho, než se vzpamatoval, byl jako v transu. Určitě mě teď musel v duchu proklínat. Bella byla krásná, ale nebylo to kvůli němu. Věděl, že se ji bude snažit sbalit každý kluk v okolí a on tam nebude, aby tomu zabránil. Jestli se to nějakému podaří i přes Bellinu přísahu, že už o kluky nestojí, tak si to pěkně odskáču. Poslala jsem mu myšlenku, že se o ni postaráme a ať nemá strach, nic se nestane.

Emmet si samozřejmě nenechal ujít žádnou možnost o komentář a hned nás ohodnotil. Všichni byli rozmrzelí, že nemůžou jet s námi, ale dneska to je jen dámská jízda. Stejně mi něco říkalo, že to Edward nevydrží a bude někde poblíž.

Večer probíhal podle plánu. Vybraly jsme si jeden klub, kde začneme dnešní tah. Jen co jsme vešly dovnitř, stalo se to, co jsem celou dobu předpokládala. Středem pozornosti nebyl nikdo jiný než my tři. Já s Rose jsme na to byly zvyklé, ale Bella mě stále nepřestávala překvapovat. Chovala se jako jedna z nás, s naprostým přehledem si poradila s každým klukem, který byl trochu více otravnější. Vždy je jen použila a pak zahodila a vypadala, že si užívá tu moc, kterou nad nimi má. Pomalu mě začínala děsit.

Po chvíli, co se od nás odpojila, aby si odskočila, se k nám vracela se skleničkou v ruce. Nejdřív jsem myslela, že je to jen džus, ale když přišla blíž, ucítila jsem alkohol. „Bello, co to prosím tě piješ a kdo ti to prodal, ty přece ještě nemáš dvacet jedna.“ „Neboj Alice, jen jednu sklenku, nic mi to neudělá.“

Chtěla jsem ji věřit. Sama jsem si říkala, že jedna sklenička vodky s džusem ještě nikoho nepoložila, jen ji maximálně trochu otupí smysly, tak jsem to nechala být. Což byla, jak se za hodinu ukázalo, katastrofální chyba.

Tohle nebyla Bellina první sklenička, vypila už jednu před tím a stihla ještě jednu poté, když se nám na chvilku ztratila z dohledu. A protože na alkohol opravdu nebyla zvyklá, vypadala, jakoby vypila celou láhev. Nakonec jsme ji s Rose naložily do auta dříve, než stihla udělat nějaký trapas, kterého by zítra velice litovala a než si vůbec někdo všiml, že je na kaši. Tak to se nám nepovedlo. Slíbila jsem, že bude v pořádku a ona mezitím… to nám neprojde. Zítřek jí ale opravdu nezávidím, bude ji třeštět hlava, takže máme jistotu, že na chvíli na takové úlety zapomene.

Bella nám usnula v autě hned, jakmile jsme vyjely. Doma už na nás všichni čekali. Bylo štěstí, že Esme s Carlislem na víkend odjeli. Kdyby tak viděli Bellu v tomhle stavu, už by ji nikam s námi nepustili, ale hlavní je, aby se to nedozvěděl Charlie.

Jen co jsem zastavila u nás před domem, ani jsem nestačila zareagovat a Edward už byl u auta a pěkně naštvaný. „Slíbila jsi, že bude v pořádku a vy ji dovezete v komatu.“ Neměla jsem chuť se s ním hádat a tak jsem vyndala poněkud podpásovou poznámku. „Kdyby jí někdo nezadal důvod, nebyla by v takovém stavu, aby se musela opíjet.“ Trochu jsem to přepískla, ale bylo už pozdě. Edward odnesl Bellu do jejího pokoje a dál už se mnou nepromluvil.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 31. Naděje či způsob jak zapomenout?: