Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 30. Konec iluzí

Stephenie Meyer


Láska napříč životy - 30. Konec iluzíDneska vás asi trošku potrápím, ale snad mi brzy odpustíte.

30. KONEC ILUZÍ

 

BELLA

Z toho, co si na nás naše milá profesorka literatury vymyslela, jsme opravdu moc nadšená nebyla. Knihy miluju a vždy milovat budu, ale proč tuhle práci musíme napsat v párech. Mohla jsem však dopadnout daleko hůř. Psát tak o Romeovi a Julii společně s Mike by mě asi zabilo. To už by mi nedal pokoj vůbec a ještě by měl k otravování záminku. Na druhou stranu Edward se poslední dobou docela snažil a co si pamatuju z té malé návštěvy jeho pokoje, měl ve sbírce i všechna Shakespearova díla, takže je i určitě četl a nebude to tak složité něco dohromady vymyslet.

Zbytek týdne probíhal v podobném duchu. Postupem času poklesla pozornost všech ve škole o Edwarda na úroveň blížící se normálnosti. To znamenalo, že většina holek vzdychala, jen kolem nich prošel, div neomdlévaly. Stále jsem se jim divila, co na něm všechny mají. A kluci ti ho zas pro změnu nemohli vystát, jelikož jim ubíral na pozornosti jejich drahých rádoby poloviček.

Konečně tu byla sobota. Den, na který jsem se už nějaký čas těšila nejvíce. Tentokrát jsem neuměla dospat. Vzhůru jsem byla už od sedmi, a abych nějak zabila ty tři dlouhé hodiny, které zbývaly do desíti, tak jsem se hned po snídani dala do uklízení, které jsem poslední dobou zanedbávala. Trvalo mi to však podstatně kratší dobu, než jsem doufala. O půl desáté už jsem byla hotová, jediné co zbývalo, bylo počkat, až dopere pračka a pověsit prádlo na sušák.

Pochodovala jsem z obýváku do kuchyně a zase nazpátek, jako tygr v kleci. Táta byl dneska výjimečně doma. Seděl v kuchyni a četl si noviny, když si všiml, že jsem nějaká nervózní, když chodím neustále sem a tam. Nevšiml by si toho jen slepý. Dneska jsem nenápadností opravdu neoplývala. Zřejmě to bylo způsobeno tím, co se stalo minulou sobotu. Na to, že mi můj ctitel posílal krásná psaníčka, jsem si už zvykla, ale po tom, co se událo, bych dneska čekala celý dopis anebo jeho osobně.

Táta si mě pořád prohlížel, když už to nevydržel a zeptal se.

„Tak co ještě tady není?“ Vykuleně jsem se na něj podívala.

„Co prosím?“

„No tak holka, přede mnou si nemusíš na nic hrát. Kdo ti přebíral ty tři týdny,co jsi spinkala, poštu? Tak kdopak ti je posílá?“

Táta mě naprosto zaskočil. Byl lepší herec, než jsem si myslela. Za celou dobu se o nich ani slovem nezmínil. I když co jsem si myslela, někdo je přebrat musel a taky mi je někdo musel dát do nočního stolku v nemocnici, kde jsem je našla.

Rychle jsem začala přemýšlet, jak se z toho dostat. Pak mě napadla ta nejkýčovitější a nejohranější výmluva, ale nic jiného jsem neměla po ruce. „Ty dopisy mi posílá Lucy. Pamatuješ, tati.“ Lucy byla asi jediná kamarádka, kterou jsem za celou dobu ve Phoenixu měla. Dokonce i táta ji znal, protože k nám občas zašla. Ale táta byl tentokrát opravdu připraven na všechno.

„Copak vy si dneska nepíšete přes ten váš email, či co. Myslel jsem, že posílat dopisy normální poštou, vyšlo z módy.“

Teď mě poněkud zaskočil. Asi se na mě už nějakou dobu chystal a byla to jen otázka času, kdy to vytasí. S tátou jsme si sice byli opravdu blízcí, ale myslím, že do tohohle stádia náš vztah nedospěl. Prakticky jsem ještě s žádným klukem nechodila a tak takový ten rozhovor mezi rodičem a dcerou ještě neproběhl. A já za to byla ráda, ale teď se k němu směřovalo. Nejraději bych teď vyskočila oknem a utíkala co nejdál. Musela jsem situaci okamžitě zachránit.

„Víš, tati, přišlo nám s Lucy, že emaily opravdu ztrácejí takovou tu část osobitosti, tak jsme se dohodly, že si budeme dopisovat postaru. Jako za tvých časů.“ Abych svému proslovu dodala na autentičnosti, tak jsem se nahlas zasmála. Pak už jsem se jen posadila do obýváku a očima hypnotizovala hodiny. Když už ukazovaly čtvrt na jedenáct, začalo mi docházet, že tentokrát se asi žádného dopisu nedočkám.

 

EDWARD

Jednou jsem se už rozhodl a s tímto rozhodnutím souvisela ještě jedna věc. Musel jsem to ukončit a jednou pro vždy s tou komedií skoncovat. Nemohl jsem v tom dál pokračovat. Nakonec bych jí i sobě ublížil daleko více, než když to teď jednou pro vždy utnu. Sice jsem o svém rozhodnutí stále pochyboval, ale nedalo se už nic dělat. Byla sobota a bylo příliš pozdě na cokoliv. Ani Alice mi to neulehčovala s tou její vizí o tom, jak to Bellu zraní.

Dostal jsem však novou příležitost, jak se s Bells ještě více sblížit. Semestrální práce z literatury přišla jako na zavolanou a já tuto šanci hodlal plně využít. Zatím jsme se nedohodli, kdy na tom začneme pracovat, ale času příliš nezbývalo.

Bella k nám měla dnes přijít jako vždy za Alice, takže možná se už nějak domluvíme, kdy začneme pracovat na Romeovi a Julii. Četl jsem to už snad stokrát. Shakespeare shodou okolností patřil k mým oblíbeným autorům, a nebylo proč se divit, je to klasika. Jen doufám, že Bella to vidí stejně.

 

BELLA

Po tom, co jsem celé dopoledne strávila čekáním na dopis, který opravdu nedorazil, jsem se zavřela k sobě do pokoje. Tak slušnou hodinku jsem probrečela a sama sebe jsem se stále ptala „Proč?“.

Proč mi to dělá? Copak se mu ten večer nelíbil tak, jako mě. To jsem pro něj byla opravdu takovým zklamáním, že už o mě nestojí? No, jasně. Jak jsem mohla být tak blbá, kdyby o mě stál, tak by neváhal, ještě ten večer si sundal masku a odhalil, kdo ve skutečnosti je. Mezitím mi utekl s levnou výmluvou, že se brzo vrátí a vše mi pak vysvětlí. Já jsem k tomu všemu byla tak blbá a skočila mu na to.

Jednou v životě jsem si dovolila být romantická a takhle to dopadne. Co jsem čekala, kdo by se mohl zamilovat do někoho, jako jsem já. Jak jsem mohla být tak naivní. Nikdy, už nikdy si nenechám tak ublížit. S klukama jsem skoncovala jednou pro vždy.

Můj smutek se proměnil v obrovský vztek a já se rozhodla. Od teď se můžou všichni kluci jít bodnout. Žádný z nich za to nestojí. Ještě se na mě někdo z nich jen podívá a uvidí ten fičák a mám takový pocit, že první na kom si to brzo vyzkouším, bude Mike. Možná potom mu to konečně dojde a dá pokoj.

Ode dneška už nebudu ta pitomá naivka, která věřila, že opravdová láska existuje. Nic takové není a mě to konečně došlo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 30. Konec iluzí:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!