Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 23. Pohádka se stává skutečností

Stephenie Meyer


Láska napříč životy - 23. Pohádka se stává skutečnostíTak dnes mám pro vás jednu z mých oblíbených kapitol, a protože si dokážu představit, že pro dnešek vám to stačit nebude později přidám ještě jednu. Zdraví vaše S.

23. POHÁDKA SE STÁVÁ SKUTEČNOSTÍ

 

ALICE

Vše šlo podle plánu. Přípravy na oslavu Halloweenu šlapaly jak na drátkách, kluci mi pomohly s výzdobou, kostýmy vyzvedla Rose v Seatlu už včera a jak jsem čekala, bude nás večer doma o jednoho víc. Konečně bude zase rodina pohromadě. Včera jsem si nebyla ještě úplně jistá, ale dnes ráno už jsem neměla pochyby. Ale tak jednoduše mu to neprojde, hezky kápne božskou, i když už tuším, co za tím vším bylo.

Byla jsem nadšená, Jasper už začínal něco tušit, ale rozhodla jsem se, že to bude překvapení i pro zbytek rodiny. Jedinou starost mi dělalo rozhodnutí, kterým si zatím nebyl Edward jistý. Chtěl si promluvit s Carlislem a zvažoval návštěvu v nemocnici ještě před tím, než přijede domů. Snad to nakonec vzdá a půjde nejdřív domů, nechci, aby mi pokazil překvápko.

 

BELLA

Dneska jsem si přispala o něco déle než obvykle. Bylo něco po deváté, když jsem se konečně vykulila z postele. Po ranní hygieně následovala snídaně, ale zrovna když jsem si sedala ke stolu, zazvonil zvonek. Kdopak by to mohl být takhle po ránu? Ale než jsem došla ke dveřím, v hlavě se mi rozsvítilo. Je to tak dlouho, že jsem málem zapomněla. Když jsem otevřela dveře, stál přede mnou poslíček, kterého jsem byla zvyklá vídat každou sobotu ráno několik předcházejících týdnů.

„Dobré ráno slečno Swanová, jsem rád, že vás zase po tak dlouhé době vidím. Doufám, že už jste v pořádku. Mám pro Vás opět zásilku.“

To už jsem podepisovala přebírací formulář. Došlo mi, že tatínek byl sdílnější více, než by bylo zdrávo, ale nakonec mě to potěšilo. „Děkuju moc za dopis. Už se mám dobře.“ S těmito slovy jsme se rozloučili. Když jsem zapadla dovnitř, nemohla jsem se dočkat, až si zase přečtu další kartičku. Posadila jsem se na pohovku a začala otevírat dopisní obálku.

Znova mě naplnil ten pocit zvědavosti a nadšení. Nakoukla jsem dovnitř, byla tam. Zhluboka jsem se znova nadechla a vytáhla kartičku. To co tam stálo tentokrát, mě znova naprosto dostalo „Hvězdy svítí na nebi, aby každý člověk našel tu svou. Já už ji našel, jsi to ty.“ Seděla jsem tam asi dalších deset minut a tyto dvě krátké věty jsem si pročítala znova a znova. Tak moc jsem toužila po tom zjistit, kdo mi posílá milostná vyznání, ale jedna část mé osobnosti se nechtěla vzdát těch chvil napětí a následného dojetí, které jsem zažívala každou sobotu už několik týdnů.

Seděla bych tam asi ještě další hodinu, kdyby mě z mého přemýšlení nevytrhl opět zvuk zvonku. Teď už jsem opravdu netušila, kdo by to mohl být. Vrátila jsem kartičku zpátky do obálky a vydala se ke dveřím.

„Dobré ráno sluníčko, doufám, že ses vyspinkala do růžova. Dostal jsem bojový úkol dovézt tě k nám domů. Alice řádí jako černá ruka a dolaďuje poslední detaily. A prý jestli si ještě nesnídala, tak Esmé už ti něco nachystala. Tak pro jednou vynechej ty vločky a jedeme k nám.“ Ve dveřích stál Emmet a jako vždy se na mě culil a já čekala, co za poklad z něho zase vypadne.

Tenhle ten útok ze zálohy jsem tak trochu nečekala. Věděla jsem, že mě nakonec Alice vyzvedne, ale čekala jsem spíše až odpoledne a ne takhle po ránu a ještě na mě poslala Emma. Nedal mi moc času, pořád mě popoháněl, že už musíme jít, tak jsem si stihla vzít jen pár věcí a vydali se na cestu ke Cullenům.

Jakmile jsme zahnuli na lesní cestu ke Cullenovic domu, došlo mi, že Emmet opravdu nepřeháněl. Alice se asi zbláznila. Celá cesta byla po obou stranách lemovaná světýlky v podobě dýní, už teď to vypadalo naprosto kouzelně a co teprve až se setmí. Když jsme za pár minut dorazili k domu, málem my spadla čelist až na zem jakmile jsem spatřila dům a okolí. Alice byla mistr, klidně by se tímto mohla živit.

Nikdy jsem nic podobného neviděla. Výzdoba byla dokonalá. Všude bylo plno nádherně vyřezávaných dýní. Celá veranda byla osvětlena snad tisíci malých světélek, na trámech byly nastříkané umělé pavučina a zavěšeni obrovští chlupatí pavouci, skoro jako živí, brrrr. V houpacím křesle na verandě, kde obvykle sedával Carslisle se uvelebil kostlivec, který vypadal jako živý. Když jsem koukla na zahradu, dech se mi zatajil znova. Alice proměnila zahradu ve hřbitov. Několik náhrobních kamenů, dokonce jedna rakev a zombie napůl škrábající se z jednoho hrobu.

Tak tohle bylo naprosto dokonalé. Připadala jsem si jako v pohádce, jako bych se vrátila zpátky do dětství. Toto místo bylo jako strašidelný zámek. To co jsem ale zahlédla venku, byl jen zlomek. To hlavní mě čekalo uvnitř. Když jsme vešli do haly, málem jsem ten dům nepoznala. Alice to tu opravdu proměnila ve strašidelný hrad. Všude spousta pavučin, netopýrů, pavouků, křížů, čarodějnic, dýní, kostlivců a zombií, neskutečné množství černých a bílých svíček. Tohle vytvořit, muselo trvat hodiny nebo dny.

Dalších několik hodin jsem strávila s Esmé v kuchyni přípravou cukroví, alespoň takto jsem mohla být užitečná. Jak se zdálo, Cullenovi se na Halloween opravdu těšili. Alice s Rose poletovali po domě jako motýlci a dodělávali poslední detaily, i když mně se veškerá výzdoba zdála dokonalá. Kluci ještě něco dokončovali na zahradě, prý nějaké uvítací strašidelné překvápko, pro návštěvníky. Jsem zvědavá, čím zas vyděsí mé kamarády. A Carslisle se měl každou chvilkou vrátit z práce. Bylo tak kolem půl čtvrté, když pro mě přiběhla Rose, že už je čas se začít připravovat. Hosté měli dorazit v po páté. Trochu mě překvapila.

„A kde je Alice, myslela jsem, že mě bude zkrášlovat ona. Zdála se, být tak nadšená, když mi říkala, že mi vymyslela ten nejlepší kostým, ač teda vůbec netuším, za co půjdu.“

„Alice zrovna někam odjela, říkala, že na něco zapomněla a musí to vyřídit sama.“

Znělo to podezřele. Alice a na něco zapomenout. Ale na druhé straně, vymyslet a zařídit něco takového dá zabrat a lehce člověk na něco zapomene, ale na co. Dál jsem už neprotestovala a vydala se s Rose nahoru. Byla jsem strašně zvědavá, co mi vlastně Alice vymyslela. Jen doufám, že to nebude žádný velký, huňatý kostým, třeba jako nosí maskoti na fotbale, to bych nezvládla.

 

ALICE

Seděla jsem na kapotě svého auta a čekala na něj. Každou chvíli měl tudy projíždět. Určitě už mě má na radaru a přemýšlí jak se z toho vykecat, ale moc dobře ví, že proti mně nic nezmůže. Ne, ne, ne tak lehce mu to neprojde. Chtěl si sice nejdřív promluvit s Carlislem, ale nejdřív si popovídá se mnou.

Za dvě minuty už vedle mě parkoval černý jeep. Že by se mu za těch pár týdnů změnil vkus? Moc se mu očividně z auta nechtělo, ale věděl, že nemá na vybranou. „Tak co bráško, jak ses měl? Nezavoláš, nenapíšeš. Ani poštovní holub nedoletěl! Doslova zmizíš z povrchu zemského. A když se ti člověk snaží dovolat, spadne to jen do hlasové schránky, která byla za chvilku plná, takže si milostpán asi ani nebyl schopen vyzvednout vzkazy. Tak jakou máš pro to omluvu? Víš, jak jsme se o tebe všichni báli!!!“

„Víš Alice, ani nevím, kde začít. Je toho tolik a hlavně nejsem si vůbec jistý, jestli dělám dobře a jestli mám vůbec šanci doufat, že…

Lezlo to z něj jako z chlupaté deky. Očividně netušil, jak začít a mít tak trochu více času, dala bych mu to pěkně sežrat, ale ten jsem bohužel neměla. Odskočila jsem si jen na chvilku s lacinou výmluvou, že jsem něco zapomněla a musela jsem se rychle vrátit.

„Takže to zkrátíme. Už vím, co se s tebou děje. Ač jsi byl dlouho pryč a pěkně daleko z dosahu, nepotřebovala jsem, žádné vize. Stačilo mi, když mi poprvé Bella ukázala ty kartičky. Takže jen tak dále, směle pokračuj a dnešek je k tomu perfektní, tak to zase nepokaž a zkus začít od začátku. Mimochodem něco jsem ti přivezla, večer se ti to bude hodit. Začínáme v pět, ale přijď trochu později, bude to efektnější. Teď už musím jet, ale ještě poslední věc. Máš více než jen naději!“

 

EDWARD

Když Alice nasedala do auta, ještě se na mě jednou otočila a vyslala ke mně tu nejpodstatnější zprávu „Je v pořádku.“ V tu chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce, ale nebyl poslední. Teď mě mezitím trápilo, co se bude dít večer. Když jsem otevřel pytel na oblečení, který mi tu Alice nechala, musel jsem se zasmát. To se jí musí nechat, má smysl pro humor.

Nakonec jsem byl rád, že mě nenechala jet za Carlislem, ta poslední věta „Máš více než jen naději!“ ve mně rozdmýchala přímo požár, nejdřív to byl jen slabý plamínek, který už téměř pohasnul, ale teď mu bylo dopřáno znovu se nadechnout a naplno se rozhořel. Po dlouhé době jsem se zase cítil šťastný.

 

BELLA

Rosalie na mě pracovala už možná tak půl hodiny. Netušila jsem, že je možné nanést na něčí obličej takové množství makeupu, ale musela jsem ji důvěřovat. Zrovna jsem se chtěla zeptat, kdy se budu moci už kouknout do zrcadla, když do dveří vrazila Alice.

„Ahoj holky, tak co jak vám to jde. Omlouvám se, musela jsem ještě něco zařídit, ale teď je vše dokonale připraveno. Já se tak strašně těším!!!“ Alice vypadala neskutečně šťastně, takhle jsem ji snad ještě neviděla. Okamžitě přebrala od Rose štětečky a makeup a pustila se k dokončení toho, co Rose začala. Ta se mezitím ujala mých vlasů a začala tvořit další dokonalou kreaci.

Za dalších tak dvacet minut už bylo dílo dokonáno, ale podívat se do zrcadla mi ještě nedovolily. Prý musím vidět až finální verzi, tzn. budu se moc podívat, teprve když budu mít na sobě i kostým. Pak se holky navzájem nalíčily. Obdivovala jsem s jakou rychlostí a přesností jsou schopny vytvořit umělecké dílo na obličeji té druhé.

Rosalie měla rty namalované dokonale růžovou rtěnkou i oční stíny byly růžové se stříbrnými třpytkami. Zatímco Alice měla křiklavě rudé rty, široké černé oční linky a kouřové stíny. Obě vypadaly dokonale, ale zatím jsem stále netušila, za co půjdou ony. Za pár minut měly dokonalé i vlasy. Obě si vlasy zvlnily, ale každá vypadal naprosto jinak. Rose dlouhovlasá blondýnka s jemnými prstýnky a Alice sis svůj obvyklý střapatý účes přetvořila v rozpustilé, ale přesto elegantní lokýnky.

Poté jsme se přemístily do Aliciny ložnice, kde už na posteli ležely tři vaky na oblečení. Alice automaticky k jednomu přistoupila a rozepnula zip.

„Bello tyhle jsou tvoje, doufám, že se ti budou líbit.“

Oněměla jsem úžasem. Nikdy jsem neviděla nic krásnějšího. Byly tmavě modré barvy postupně přecházející až do černé. Látka byla jemnější než pavučina, byly tak lehké a vzdušné, ale to hlavní na šatech se třpytily snad tisíce drobných kamínků.

„Ty šaty jsou úžasné Alice, děkuju. Vypadají, vypadají jako…“

„Jako hvězdná obloha?“ Dokončila mou větu Alice.

„Přesně tak, ale jak tě něco takového napadlo.?“

„Koukni na svůj krk a pochopíš. Takovou inspiraci nešlo přehlížet. Až si je oblíkneš, budeš dokonalost sama. Myslím, že nás dnes večer s Rose zastíníš. Kluci budou mít oči jen pro tebe, a co ty víš, možná se ukáže i tvůj tajný ctitel.“

Za nedlouho už jsme měly všechny kostýmy oblečeny. Konečně jsem pochopila ten makeup a vlasy. Rose své růžové líčení založila na dokonale padnoucích růžových šatičkách a růžových lodičkách s deseticentimetrovým podpatkem. No jo, Barbie jako vyšitá, takže Emmet bude Ken??? A Alice, ta měla na sobě černo červený obleček a na hlavě dva malé růžky. Krásnější ďáblici byste jen stěží hledali. Konečně nastala ona chvíle kouknout se do zrcadla. Stály jsme tam, každá naprosto rozdílná, ale každá dokonalá.

Když jsem uviděla svůj obličej, málem jsem přestala dýchat. Vůbec jsem nepoznávala tu osobu, co se na mě ze zrcadla udiveně dívala. Celý obličej jsem měla pokryt třpytkami, kouřové stíny v modro černé kombinaci byly naprosto úchvatné a na rtech jsem měla jemně narůžovělý lesk opět se třpytkami. Vše dokonale ještě doplňovalo několik kamínků, které jsem měla v okolí očí. Vlasy jsem měla stejně jako holky jemně zvlněné a i ve vlasech jsem měla spoustu třpytících se krystalků. Netušila jsem, jak je tam připevnily, ale nějakým záhadným způsobem držely. „Wauw.“ Vypadlo ze mě po chvíli. To bylo vše, čeho jsem byla schopná. „Takže líbí Bells?“ zeptala se mě Alice. „Líbí? Blázníš Alice. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla tahle vypadat. Je to perfektní. Děkuju vám holky oběma.“ „No hlavně se nerozplač, pak ta všechna práce přijde vniveč.“ Dodala Rose a my se všechny začaly smát.

Už jsem se nemohla dočkat, až uvidím zbytek rodiny. O tom v čem půjdou Esmé s Carlislem jsem neměla sebemenšího pojetí a o tom co si oblíknou kluci, jsem se mohla domýšlet jen z kostýmů jejich partnerek.

Když jsme scházely ze schodů, všimla jsem si, že kluci už jsou také hotoví, a čekají na nás pod schodištěm. Najednou mi začaly cukat koutky, zatímco kluci na nás zírali s otevřenou pusou. Emmet byl k sežrání. Růžové kalhoty, bílá košile doplněná úžasnou růžovou kravatou a na hlavě blonďatá paruka. Jak jsem si myslela Ken jako vyšitý. Spolu s Rose budou dokonalý pár. Za to Jasper byl dokonalým opakem Alice. Ona byla ďábel, on byl anděl, celý oblečen do sněhobílého, skvěle padnoucího obleku s malými křídly na zádech.

Než jsem sešla se schodů, už jsem se smála od ucha k uchu a Emmet si toho hned všiml. „To nám to s Rosalie ale sluší, co? No nejsme k sežrání?“ Tak jak sladce vypadal, tak i sladce mluvil. No, neznat ho, myslela bych si, že přešel na druhou stranu. Všichni jsme se vybuchli a začali se nahlas smát.

Smáli jsme se tak dlouho a hlasitě, že za chvíli se k nám připojili i Carlisle s Esmé. Vypadali skvěle. Další perfektní pár. Nechali se pro změnu inspirovat Adamsovic rodinou. Carlisle byl dokonalý Goméz, černá paruka, knírek pod nosem a doutník v ruce. A s Esme se stala okouzlující Morticia.

Za nedlouho už do domu začaly proudit doslova davy lidí. Netušila jsem, kde se tu všichni vzali, ale jak to vypadalo Alice spolu s Angelou a Jessicou pozvaly snad celou školu. Emmet společně s Jasprem připravili strašidelné překvápko pro každého návštěvníka, na příjezdové cestě se proháněla létající a řehtající se čarodějnice na koštěti. Na zahradě, no spíše na hřbitově byla dokonce i umělá mlha a rakev, která tam odpoledne jen neškodně stála, se teď každou chvilku otvírala a zavírala a přitom vydávala hrůzostrašné vrzání. Dokonale působil i zvuk zvonku, který přimontoval Carlisle. Když ho kdokoliv nově příchozí zmáčkl, ozvalo se dunivé zvonění obrovského zvonu s následnou několikanásobnou ozvěnou, jako na strašidelném hradě.

Večírek byl v plném proudu a všichni si ho báječně užívali, dokonce i já. Jak mi Alice předtím nahoře řekla, tak se také stalo. Kluci na mě zírali a nemohli ze mě spustit oči. Mnozí mě dokonce ani nepoznali. Když mě poprvé spatřil Mike, málem se chudák zadusil. Zrovna se napil, když jsem ho pozdravila. Měla jsem štěstí, že mě nepoprskal.

Když už bylo tak kolem deváté večer a tempo písniček značně zpomalilo, začali se tvořit malé skupinky diskutující o všem možném. Zrovna jsem byla v rozhovoru s Ange, Jess a Alicí, kde jsem zahlédla někoho, koho jsem do té doby na večírku neviděla. Procházel zrovna vchodovými dveřmi, když se naše oči setkali. Byl to vysoký cizinec s bronzovými vlasy, ale na tváři měl škrabošku, takže jsem nemohla poznat, kdo to je. Oblečený celý v černém působil elegantním, ale tajemným dojmem. A ten jeho uhrančivý pohled člověka skoro propaloval, jeho oči byly temně rudé a naprosto hypnotizující, až mnou projel elektrický náboj. Kráčel stále dál mým směrem, a když se zastavil přímo přede mnou, došlo mi, že za celou dobu ze mě nespustil oči a já z něj. Náš oční kontakt se nepřerušil od prvního okamžiku, co jsme na sebe pohlédli.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 23. Pohádka se stává skutečností:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!