Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 20. Čas probuzení

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Láska napříč životy - 20. Čas probuzeníDalší kapitola a vy se konečně dozvíte jak na tom Bella je.

23.09.2009 (18:30) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1741×

20. ČAS PROBUZENÍ

 

BELLA

Cítila jsem jak temnota, která na mě celou věčnost ležela jako balvan, konečně začíná ustupovat a hlasy, které jakoby vždy na mně mluvily z hodně velké dálky, se začínají zostřovat a já konečně jasně slyšela. Zaměřila jsem se na pípání, které bylo čím dál tím hlasitější a také rychlejší. V nose mně zaštípala ta nepříjemná vůně, kterou jsem nesnášela. Člověk by si myslel, že někdo jako já tzn. častý návštěvník nemocničních pohotovostí, by si na zápach dezinfekce zvykl, ale já ji nemohla vystát, jen jsem jí ucítila a udělalo se mi špatně. Najednou jsem zaslechla něčí hlas. Už ne z dálky a rozmazaně, ale zcela čistě.

Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, ale vše se mi začínalo vracet. Alice, má nejlepší kamarádka na mě volala. Ucítila jsem, jak mě vzala za ruku. Chtěla jsem otevřít oči a konečně se na ni podívat. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale přišlo mi to jako věčnost. Nikdy jsem neměla oční víčka tak těžká, jako v této chvíli. Snažila, jsem je otevřít, ale šlo to ztuha. Napadlo mě, že bych mohla Alice zmáčknout ruku, ale i tohle byl obtížný úkol. Jakoby mě mé tělo nechtělo poslouchat.

Zhluboka jsem se nadechla a začala se soustředit na každý sval v mém těle. Ucítila jsem nepatrný pohyb mých prstů, jak se snažili zmáčknout ruku mé kamarádce. Teď byly na řadě oči. Víčka se mi začala třást, bylo to vysilující, ale nepřestávala jsem. Měla jsem té tmy už plné zuby. Má horní víčka se pomalu, ale postupně odlepovala od těch dolních a mé oči oslepilo světlo. Takže jsem hned zamrkala. Příliš dlouho jsem je měla zavřené a odvykly si denního světla. Ještě několikrát jsem zamrkala, než rozmazaný obrys postavy sklánějící se nade mnou dostal ostré rysy.

 

ALICE

„Bello, Bello, Bello,…konečně, už jsme přestávali doufat, že se kdy probudíš. Dala sis pěkně na čas, mladá dámo. Takhle nás vylekat, to se nedělá. Ani nevíš, jak jsem šťastná, že si se probudila. Všichni budou mít ohromnou radost a asi největší Emmet.“

Vím, že má prvotní reakce byla, jemně řečeno přehnaná, ale po dlouhé době jsem cítila opravdovou radost. Bella na mě zmateně koukala, ale já už věděla, že od teďka bude všechno v naprostém pořádku. Lehce jsem ji objala, nechtěla jsem jí způsobit žádnou bolest, ale nedokázala jsem ji pustit. Tak moc mi chyběla. Vyrušila mě až Bella, snažila se něco říct, ale nešlo jí to. Nejdříve se rozkašlala a poté ukázala na sklenici s vodou. No jasně, proč mě to nenapadlo dřív. Měla suchu v krku, kdo by neměl po třech týdnech v bezvědomí. Podala jsem jí sklenici s vodou a ona se přes brčko pomalu napila.

 

BELLA

„Děkuju Alice.“ První slova, která se mi podařilo ze sebe dostat. V krku mě škrábalo, měla jsem tam sucho jako na poušti, jako bych tak měsíc nepila. Cítila jsem obrovskou žízeň, takže jsem naráz vyhltla celou sklenici. Alice se nade mnou skláněla a hladila mě po vlasech a širokým úsměvem se na mne usmívala. Vypadala jako malé dítě, které zrovna k vánocům dostalo vysněnou hračku. „Alice, co se stalo a proč se cítím tak strašně slabá?“

 

ALICE

„Pššt Bello, nenamáhej se příliš. Na všechno bude spousta času. Měla bych zavolat lékaře. Musí se na tebe kouknout. Carlisle bude mít velkou radost.“ Zmáčkla jsem pohotovostní knoflík, kterým se přivolávala sestra. V minutě se objevila ve dveřích, a jakmile uviděla Bellu s otevřenýma očima, usmála se a už se vracela zpátky pro doktora. Carlisle byl v pokoji za pár vteřin. I on se po dlouhé době zase usmíval a šlo vidět, že má neskonalou radost z toho, že je Bella zpátky.

Mezitím, co Carlisle prováděl jednoduchá počáteční vyšetření, já jsem začala obvolávat všechny, koho se jen dalo. První v pořadí byl Charlie samozřejmě, je to Bellin otec a zaslouží si jako první dozvědět, že jeho dcera se konečně probudila. Charlie měl obrovskou radost, tisíckrát mi do telefonu děkoval, a že prý přijede za pár minut. Pak jsem zavolala k nám domů. Zvedla to Esmé a i ta byla nadšením bez sebe, že se ji Bella vrátila. Slíbila, že to ostatním okamžitě vyřídí a přijedou, jak jen nejrychleji to půjde. Další na řadě byla Ange, na ní jedinou jsem taky měla číslo.I ona měla strašnou radost a slíbila, že tuhle radostnou zprávu okamžitě předá ostatním.  Když jsem dotelefonovala, Carlisle zrovna ukončil první vyšetření se slovy, „No Bello, vypadá to, že budeš v pořádku, ale teď mi řekni, jak se cítíš?“

„Jsem strašně unavená, ač mám pocit, že jsem prospala věčnost a taky mě mé tělo ještě příliš neposlouchá.“

„To se dalo očekávat, byla si příliš dlouhou dobu v komatu a tvé svaly začaly ochabovat a taky jsi byla pouze na nitrožilní výživě, potřebuješ nabrat sílu a pak to půjde rychle, uvidíš. Myslím, že by sis měla odpočinout. Necháme tě o samotě, měla by ses ještě prospat a ty Alice odvolej návštěvy. Zítra je taky den a už je dost pozdě. Úplně stačí, že přijde Charlie. Promiň Bells, ale myslím, že návštěvy počkají do zítřka, potřebuješ ještě nabrat síly.“

 

BELLA

Carlisle doslova vyhodil Alice z mého pokoje přes mé námitky, ale Alice mi slíbila, že zítra přijde hned ráno. Byla jsem sice strašně unavená a víčka mi začínala znova těžknout, ale věděla jsem, že má přijít táta a tak jsem na něj chtěla počkat. Za pár minut vrazil do dveří a já uviděl, jak samotnou radostí brečí. Nepřestával mně objímat a říkat, jak mě má rád a jak jsem mu chyběla a jak umíral strachy, že už se nikdy neprobudím. Nakonec jsem mu musela usnout v náručí, protože si nepamatuju, že bych se s ním loučila.

Ráno jsem se probudila a pohledem na protější zeď, kde vysely hodiny, jsem zjistila, že je něco po sedmé. Zmáčkla jsem pohotovostí tlačítko. Měla jsem v úmyslu se konečně dostat do koupelny. Sestřička sice z počátku odporovala, že bych se ještě neměla tak namáhat, ale nakonec jsem ji zlomila. Byla to sice velká dřina, ale nakonec jsem donutila zase mé svaly pomalu hýbat. Když mě dovedla nazpátek do postele, cítila jsem se mnohem líp, skoro jako člověk a pak se ozval můj žaludek. Měla jsem neskutečný hlad. Sestřička na mě jen mrkla a vyběhla z pokoje.

Za minutu už se vracela a na tácu mi nesla snídani. Byla to sice jen nemocniční strava, ale teď mi to bylo úplně jedno. Snědla bych i hřebíky. Když jsem dojídala už druhý rohlík s máslem, který jsem zapíjela horkým kakaem, vrazila do dveří téměř celá rodina Cullenovic. Carlisle se na mě byl podívat už před chvílí a strašně ho pobavilo, jak mě našel, jak se láduju rohlíkem s kakaem.

Všichni se na mě vrhli, začali mě objímat a vyptávat jak se cítím a pak se Rose začala omlouvat, za to co se stalo. Trošku mě to vyvedlo z míry, ale byla jsem opravdu šťastná. Tikala jsem očima od jednoho ke druhému, bylo toho najednou na mě moc, když se mé oči střetli s těmi nejsmutnějšíma očima v téhle místnosti. Stál stále u dveří a jen mě tiše pozoroval.

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 20. Čas probuzení:

 1
1. AliceCullen2
27.06.2013 [19:22]

Anizek jasne že Edward tie najsmutnejšie oči Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře