Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 16. Diamanty jsou věčné

19.09.2009 (17:45) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1776×

16. DIAMANTY JSOU VĚČNÉ

BELLA

Celý týden se ve škole neprobíralo nic jiného než má oslava narozenin. Něco takového tu ještě nebylo. Cullenovi nejen že uspořádali oslavu pro mě, ale také pozvali mé kamarády jak z města tak z La Push, což vyvolalo velké pozdvižení, protože od doby, co se přistěhovali do Forks se drželi od všech ostatních v bezpečné vzdálenosti a nikoho si nepouštěli k tělu. Vše se však změnilo s mým příchodem a dalším stupněm byly mé narozeniny. Nečekala bych, že to půjde tak lehce a Jess, Ange a ostatní jim dají konečně šanci, aby dokázali, že umí být skutečně milí. A Alicin nápad s fotoaparáty na jedno použití? Naprosto geniální. Člověk by nevěřil, kolik skvělých fotek se dá pořídit, když nevíte, že Vás zrovna fotí.

Ač nerada musela jsem uznat, že Alice se oslava povedla a já ač večírky příliš, no spíše vůbec v oblibě nemám, jsem si ji užila.

Hrála jsem si s mou hvězdičkou, kterou jsem nesundala z krku ode dne, kdy jsem tento tajemný dárek dostala. Přejížděla jsem po ní prsty. Zkoumala jsem každou její dokonale vybroušenou plošku, nastavovala jsem jí proti světlu a užívala si barev duhy, které tento kousek kamene byl schopen vykouzlit jen za pomoci trochy světla. Najednou mě někdo šťouchl do ramene a já se vrátila do nudné reality. Byla to Alice.

Měli jsme zrovna poslední hodinu angličtiny, tělocvik nám naštěstí dneska zrušily a už celý týden jsme probírali nějaké básníky, kteří skládali básně, které se ani básněmi nazvat nedali. Strašná nuda. Tak jsem se ponořila do světa mých myšlenek. Stále mi vrtalo hlavou, kdo mi poslal ty dárky. Oba jsem je nosila. Hvězdičku na krku a nikdy jsem ji nesundávala a starožitnou minci na koženém řemínku jsem si obmotala kolem zápěstí. Přišlo mi, že na toto místo se lépe hodí a na krku už jsem stejně neměla místo. Celý týden jsem o těchto dárcích nikomu neřekla ani slovo. Dokonce jsem si dávala pozor, aby si jich nikdo nevšiml.

Alice upřela svůj pohled na kousíček křišťálu mezi mými prsty. „S čím si to dneska pořád hraješ? A kde se zase touláš? Mluvím na tebe už snad pět minut a ty nic, stále mimo.“ Alice výjimečně dneska seděla na hodině angličtiny vedle mě. Jasper, se kterým sedávala jindy, nebyl dnes ve škole. Stejně jako Emmet. Už zase jeli tábořit a Alicin druhý bratr Edward byl už téměř dva týdny mimo Forks.

Naposledy jsem ho viděla té osudné noci, kdy mu můj táta zabavil řidičák a já pak strávila noc nejen v jeho pokoji, ale i v jeho posteli. Poslední dobou jezdili kluci kempovat docela často, což ale poskytovalo Alice příliš mnoho volného času. Vražedná kombinace, když uvážíme, že už dlouho nebyla nakupovat a koho nejraději brávala sebou na nakupovací maratóny, kromě Rose? Správně uhádli jste. Byla jsem to já.

„To nic není Alice. Jen taková maličkost, kterou jsem dostala k narozeninám. Nebo si aspoň myslím, že to bylo myšleno jako narozeninový dárek, protože právě v ten den jsem to dostala.“

„Jak to myslíš, že to bylo zřejmě myšleno jako dárek k narozeninám? Kdo ti posílá šperky od Tiffanyho?“

„Od koho???“

ALICE

Bella neměla ponětí o tom, co vlastně nosí na krku a jak se zdálo, ani od koho tento skvost dostala. To co je ale asi nejvíc podstatné, ani ve snu by ji nenapadlo, jakou hodnotu ve skutečnosti tato věcička má. Na krku se jí houpal šesti či sedmi karátový diamant vybroušen do tvaru hvězdy. Absolutně dokonalý, bez jediného kazu. Perfektní kousek z nejnovější Tiffanyho kolekce.

Chvíli jsem zvažovala možnost, říci Belle pravdu o tom, co skutečně nosí na krku, ale nedalo mi to. Věděla jsem jaká je, co se drahých věcí týče, a kdyby zjistila, že ve skutečnosti nosí na krku šperk za desetitisíce dolarů a ne jen kousek obyčejného křišťálu, asi by vyletěla z kůže. Ať ji ho dal kdokoliv, měl k tomu důvod a navíc nedalo se přehlédnout, jak se Belle její dárek líbí. Když si s ním dneska při hodině hrála, byla jako v transu a radostně se usmívala. Nechtěla bych, ji pokazit radost, která vyzařovala z jejích očí a ani onomu tajemnému dárci. Tahle maličká lež nikomu neublíží, spíše naopak. Jen doufám, že se brzy dozvím, kdo Belle posílá drahé dárky a proč, ale má vkus, není nic elegantnějšího než šperk od Tiffanyho.

BELLA

Alice mi vysvětlila, že podobný přívěšek zahlídla v jednom malém obchůdku v Seatlu, kam s oblibou chodí, ale že se nemusím vzrušovat, že to není nic extra, jen obyčejný křišťál, ale prý moc vkusný. Což v překladu Alice znamená „Diamant to co sice není, ale budiž.“

Hodina angličtiny skončila rychleji, než bych se nadála, ani jsem nestihla Alice říct o dalším tajném dárku, který jsem dostala. Věděla jsem však, že na to bude ještě dost času. Najednou jsem se chtěla někomu se svým tajemstvím svěřit, ač jsem se za celý týden nikomu o ničem nezmínila. Stále mi vrtalo hlavou, od koho jsem je dostala a věta „Rozzářila jsi mou oblohu.“ Stále jsem ji měla v hlavě, málem jsem z toho začínala šílet, naprosto se mi dostala pod kůži a já toužila poznat původce tohoto vzkazu. Jak zní asi jeho hlas? Z mých úvah mě zase vytáhla Alice.

„Bello, ty mě zase nevnímáš. Máš vůbec ponětí jak frustrující je bavit se s někým, kdo na tebe kašle?“

„Promiň Alice, co jsi říkala? Zamyslela jsem se.“

„Zrovna jsem nám plánovala víkend. Víš, jak jsme se domlouvali, že k nám zajdeš a projdeme všechny fotky z narozenin a sestavíme z nejlepších album? Vzpomněla jsem si, že ani nemáš žádné album, do kterého bychom je mohly všechny poskládat. Co takhle zajet zítra ráno do Port Angels a nějaké koupit. Mohly bychom taky spojit příjemné s užitečným a kouknout se po nějakých hadřících. Tvůj šatník potřebuje nutně změnu a můj už na tom není o nic lépe.“

Bylo to tady, přesně to čeho jsem se obávala nejvíce. Alice si vždycky záminku k nákupům najde. Budu muset Emmetovi s Jasprem domluvit, že jestli pojedou kempovat i příští týden, tak mě budou mít na svědomí. Alice na mě udělala zase ty její psí oči a já nevěděla jak říci ne. Už jsem chtěla začít s nějakou výmluvou, proč ne, když se k nám přidala Rose.

„No tak Bells, netrhej partu. Neboj, užijeme si to a přísahám, budeme se krotit a omezíme nákupy jen na to nejnutnější.“ Nebylo úniku, přesile se vzdorovat nedalo.

Holky mě měly vyzvednout kolem desáté. Bylo něco po půl deváté, dneska jsem si přispala. Charlie už odjel na ryby a vrátí se až zítra k večeru, takže mu nevadilo, že taky celý víkend nebudu doma. Ba právě naopak, byl rád, že nejsem sama a konečně jsem si našla opravdové kamarády. Cullenovi, ale byli víc. Byli rodina.

Byla už jsem téměř hotová, když jsem uslyšela zvonek. Koukla jsem na hodinky, ještě nebylo ani deset, že by to Alice už nemohla vydržet a přijeli dřív. Posbírala jsem zbytek věcí a šla otevřít. Přede dveřmi ale nestála Alice ani Rose. Znovu jsem překvapeně zírala do tváře zaměstnanci zásilkové služby, který mi už minulý týden předal ten nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostala.

„Slečno Swanová, mám pro Vás další zásilku. Mohla byste mi to tady zase podepsat?“

Automaticky jsem podepsala formulář, který mi podal, a čekala jsem, co mi tentokrát donesl. Byl to jen dopis. Žádný balíček. Nedalo mi to a musela jsem se zeptat znova.

„Nevíte, kdo mi ho poslal.“ „Bohužel slečno, jako posledně. Odesilatel neuvedl své jméno. Nashledanou.“

Rozloučil se a já jsem s úžasem pozorovala dopis ve svých rukou. Zdál se, být docela lehký jako by nic nevážil, skoro jako by byl prázdný. Než jsem sebrala odvahu a stačila jej otevřít, zastavilo před naším domem červené BMW. Hodila jsem dopis do tašky, vzala jsem všechny své věci, zamkla dům a vydala se k autu.

Nákupy proběhly daleko rychleji, než jsem předpokládala. Jak Rose slíbila, snažila se Alice mírnit a ač mě přišlo, že zase vykoupily ochody málem do základů, podařilo se nám dojet domů kolem páté. Což byl úspěch, uvážíme-li, že sebou měly takovou kouli na nohách, jako jsem byla já. Samozřejmě jsem se nevyhnula tomu, že mně Alice s Rose nakoupily spoustu oblečení, které jsem netušila, jestli vůbec někdy vynosím, ale dělalo jim to radost.

Esmé už na nás čekala s připravenou večeří. Holky si jen zobly. Nechápala jsem to, jak po tom celodenním maratónu nemají hlad. Za to já jsem dostala nášup a nebýt toho, že jsem skoro celý den nejedla a že Esme byla vynikající kuchařka, nikdy bych to nesnědla.

Po večeři jsme se všechny vrhly na prohlížení hromady fotek, které vznikly během minulého víkendu. Nechápala jsem, jak jsme jich mohli nafotit tolik během tak krátké doby. Ležely jsme uprostřed obývacího pokoje a přehrabovaly se hromadou fotek. Carlisle s Esme nás spokojeně pozorovaly a když jsme se nebyly schopny shodnout na nějaké fotce, dělali nám poradce. Byla to větší zábava, než by si člověk představil. Opravdu jsme se hodně nad některými fotkami nasmály.

Skončily jsme kolem půlnoci a to jen kvůli mně. Byla už jsem opravdu unavená a začínala nad fotkami usínat. Došla jsem do pokoje a okamžitě jsem zapadla do koupelny a dala si horkou sprchu. Ta mě trochu probrala, takže jsem si vzpomněla, na dopis, který jsem dostala. Zatím jsem neměla čas a ani chvilku o samotě, abych si ho mohla přečíst. Ruce se mi třepaly vzrušením. Co asi najdu uvnitř tentokrát.

Rozřízla jsem vrch obálky a zhluboka se nadechla. Podívala jsem se dovnitř. Byl tam jen kousek papíru. Hned jak jsem ho spatřila, věděla jsem, že je to ten stejný ručně vyráběný papír, na kterém jsem našla první vzkaz. Opatrně jsem ho vytáhla z obálky. Bylo to jako předtím. Černým inkoustem ručně napsáno „Bloudil jsem v temnotách, než si mi ukázala směr.“

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 16. Diamanty jsou věčné: