Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska napříč životy - 15. Překvapení

18.09.2009 (15:15) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1596×

15. PŘEKVAPENÍ

EDWARD

Stál jsem v letištní hale a očima hypnotizoval odletovou tabuli. Stále jsem netušil kam se vydat. Denali bylo skvělým útočištěm, ale byl tam jeden fakt, který mi trochu bránil okamžitě se tam rozjet, ale stále jsem tento nápad nezavrhoval. Konečně jsem se rozhodl. Letělo mi to za pár minut. Na poslední chvíli jsem si koupil letenku a už jsem seděl v letadle, které se pomalu odlepovalo od země.

BELLA

Týden utekl jako voda a už tu zase byl pátek. Byl to zvláštní týden, ač jsem s Edwardem měla společné jen dvě hodiny, více než jindy jsem si uvědomovala jeho nepřítomnost. Ani na zbytku rodiny nešlo přehlédnout, že je to trápí, když tak náhle a nečekaně odjel, ale všichni věřili, že se brzy vrátí.

Zrovna nám s Alice skončila poslední hodina tělocviku, kterou jsem i tentokrát jen díky ní přežila bez zranění. Šli jsme směrem na parkoviště, kde už nás čekal zbytek, když se mě Alice poněkud tajemným tónem hlasu zeptala.

„Bells, co máš v plánu tento víkend?“ Okamžitě mě napadlo, že má něco za lubem, doufám jen ne nákupy. Moje skříň už praská ve švech a to jsem s ní nakupovat byla jen dvakrát. Jako by četla mé myšlenky, hned dodala.

„Neboj, na nákupy tě tahat nebudu, i když by to nebylo od věci.“

Změřila si mě pohledem od hlavy k patě.

„Spíš jsem si představovala takovou dámskou jízdu. Kluci stejně chtěli jet tábořit, tak budeme mít dům jen pro sebe.“

„Moc ráda bych Alice přišla hned dneska večer, ale nemůžu. Slíbila jsem Ange, Jess a ostatním, že jim vynahradím, to že už s nimi netrávím tolik času, což je mimochodem tvá vina, takže máme v plánu dneska večer výlet do Port Angels. Nejdřív se půjdeme někam najíst a pak do kina. Vím, že nic zajímavého, ale dlužím jim to.“

Alice na mě udělala ty štěněčí oči, ale tentokrát neměla šanci.

„Dobře, tak když dneska nemůžeš tak zítra. Vyzvednu tě ve čtyři.“ Teď jsem pro změnu neměla na vybranou já.

ALICE

Plán fungoval skvěle. Bella neměla sebemenší podezření o tom, co ji zítra čeká a s pomocí Angely a Jess se nám podařil vymyslet program i na dnešní večer. Holky jí zabaví, abych měla dost času vše připravit. Nakonec byly milejší, než jsem si myslela a se vším mi z radostí pomohly, když jsem jim prozradila, co mám v plánu. Určitě si to všichni náramně užijeme a už se nemůžu dočkat, až uvidím Bellin obličej. Charlie přislíbil taky účast, takže zabavit ji zítra než ji vyzvednu, bude jeho úkol. Doufám, že to vydrží a nedá na sobě nic znát.

EDWARD

Byl jsem na ostrově už skoro týden. Byl tady božský klid. Pár věcí mi došlo, ale stále jsem měl o čem přemýšlet. Spoustu času jsem trávil potápěním v moři, lezením po skalách a vůbec užíval jsem si toho neuvěřitelně krásného prostředí. Kdo by ne, počasí v jižní Americe je pravým opakem toho ve Forks.

Byl pátek večer, seděl jsem na pláži u ohně a pozoroval hvězdy. V tom mi zazvonil mobil. Kouknul jsem na displej a zvedl to. „Ahoj sestřičko, jak se máš?“ Volala Alice, poprvé za celý týden, co jsem byl pryč, což je na ni opravdu skvělý výkon.Myslel jsem, že mě bude bombardovat každý den, ať už se vrátím domů, ale Carlisle jí to asi vymluvil. Nebo možná dostala rozum.

„Ahoj bráško. Děkuju. Mám se dobře, ale co je s tebou, vůbec si se neozval. Moc se nám po tobě stýská. Kdy už se konečně vrátíš?“

„Ještě nevím, ale snad už brzo. Tak povídej, co je u nás doma nového, nebo se snad nic nestalo. Určitě mi nevoláš jen proto, aby ses zeptala, jak se mi daří.“

„To víš, že se něco děje, chtěla jsem ti o tom říct, i když nevím, jestli tě to bude zajímat. Jde o Bellu. Zítra bude mít narozeniny a my ji chystáme velké překvápko. Chudák, vůbec nic netuší. Doufám, že bude mít radost. Jsou to přece jen osmnáctiny. Ty má člověk jen jednou za život. Trochu mě zaráží, že se nikdy nezmínila, že je bude mít už tak brzy. Nebýt šťastné náhody, když se Charlie jednou prořekl, tak bych o ničem nevěděla a nemohla jí připravit oslavu.“

„Alice, možná měla důvod, proč to neříkala. Třeba z toho nechtěla dělat nějakou událost.“

„Ale to co žvatláš, ty už si tam z toho sluníčka dostal úpal. Měl by ses vrátit domů. Který člověk nemá rád narozeniny?“

Ještě chvíli jsem se snažil Alice mírnit, ať to s tou oslavou nepřežene, ale jak se zdálo má to Bella spočítané.

Bella zítra osmnáctiny. Páni. Celý týden se mi dařilo na ni nemyslet, ale bylo to tu zas. Stačil jediný telefonát. Jediné spojení s domovem. Nejradši bych se sebral a skočil na první letadlo do Seatlu, ale to jsem nemohl. Ale mohl bych udělat něco jiného.

BELLA

Včerejší večer byl fajn, více než jen fajn. Opravdu skvěle bych si to užila, nebýt toho, že Mike byl otravnější než, kdy jindy a mě bylo líto Jess. Chudák, nevěděla jsem už jak více dát Mikovi najevo, že pro mě vždy bude nanejvýš kamarád. Asi s ním budu muset vážně promluvit, než se z toho zblázním. Nejlepší by bylo, kdybych si našla nějakého kluka, ale v takový zázrak jsem nedoufala. Za tu dobu, co jsem žila ve Forks jsem poznala snad všechny, kteří by mohli připadat v úvahu a ani jeden nebyl ten pravý.

Konečně už jsem se odhodlala otevřít oči a kouknout na budík, kolik je hodin. Připadalo mi, že jsem dneska spala déle, není se ani čemu divit, vrátili jsme se dost pozdě. No ne, to už je jedenáct. Páni, takhle dlouho mě táta nikdy spát nenechal. Něco se stalo, nebo že by nebyl doma? Pak mi to došlo, to datum co jsem uviděla na budíku, na mě přímo řvalo. Třináctého září. Ach jo, už je to zase tady. Znovu jsem o rok starší.

Nikdy jsem nepochopila, proč tak lidé rádi slaví své narozeniny, vždyť jen oslavují to, že jsou zase o rok blíž smrti. Brala jsem to, že stárnutí je přirozený proces lidského života, ale nikdy jsem nepochopila, proč bych to měla slavit, či dokonce měla mít radost. Když jsem asi někdy ve dvanácti tátovi poprvé oznámila, že už narozeniny slavit nikdy nechci, jen se na mě zaraženě díval a myslel si, že mě to brzo přejde, ale nepřešlo. Nakonec se s tím smířil, ale nikdy mi úplně narozeniny neslavit nedovolil, vždy něco vymyslel a taky nikdy nezapomněl na dárek, byť jen drobnost.

Když jsem došla do kuchyně, protože jsem chtěla začít chystat oběd, čekal mě šok. Charlie měl na sobě zástěru a kmital od dřezu ke sporáku a něco připravoval. Zůstala jsem zmražená stát mezi dveřmi. Táta zvládal udělat snídani, což obnášelo nasypat vločky do misky a zalít mlíkem, ale nikdy jsem ho neviděla, že by něco vařil.

„Tati, děje se něco? Ty vaříš?“

„Netvař se tak překvapeně, myslíš, že to nezvládnu. Vždyť jsem vychoval tu nejlepší dceru, které je už dnes osmnáct.“ Bylo to tady, věděla jsem, že se tomu nevyhnu, ale čekala jsem to spíš až po obědě.

Táta mě nenechal ani mu pomoct. Oběd byl docela dobrý a na Charlieho poměry naprosto fantastický. Kuchyň si po obědě vypadala jako po výbuchu atomovky, ale ani teď jsem nemohla pomoct uklidit. Táta mě vykázal do obýváku, dneska prý mám volno, tak ať se neopovážím na nic sáhnout. Musela jsem sedět v obýváku už tak půl hodiny. Ozývaly se z ní docela pěkné rány, asi jak mil Charlie nádobí. Začínala jsem být nervózní a už jsem se chtěla na něj jít kouknout, když jsem uslyšela zvonek. Kdo by to mohl být? Alice měla přijít až za dvě hodiny.

Otevřela jsem a uviděla ve dveřích kurýra zásilkové služby. „Slečna Swanová?“ Zeptal se mě. Jen jsem překvapeně přikývla. „Mám tady pro Vás zásilku. Prosím podepište mi to tady.“ Už mi předával do ruky malý balíček. „A kdo mi to po… posílá?“ Vykoktala jsem. „To tady bohužel nemám, bylo to placeno převodem, a když odesilatel nevyplní své jméno, nemáme šanci to zjistit. Je mi líto. Přeji pěkný den.“

Stále jsem stála ve dveřích a přemýšlela, kdo mi jen něco mohl poslat. Rozhodla jsem se, že si to rozbalím u sebe v pokoji. Táta stejně ještě pořád zápasil v kuchyni s nádobím. Sedla jsem si na postel a nejprve začala studovat obal. Nikde nic nebylo ani adresa odeslání. Pomalu jsem krabici otevřela. Uvnitř byla malá tyrkysová krabička převázaná bílou mašlí. Jemně jsem ji vzala do rukou a začala přemýšlet, co by mohlo být uvnitř.

Dlouho jsem to nevydržela a mašli jsem odstranila a krabičku otevřela. No ne, uvnitř byla další krabička. Tentokrát černá, potažená lesklou látkou. Věděla jsem, co se do takových krabiček dává. Šperky. Ale kdo by mi posílal šperky. S třesoucíma se rukama jsem krabičku odklopila.

To, co bylo uvnitř, mi naprosto vyrazilo dech. Uvnitř ležel křišťál vybroušený do nejmenšího detailu ve tvaru hvězdy, připnutý na stříbrném řetízku. Opatrně jsem ho vzala do rukou a nasměrovala proti světlu. Byla to nádhera. Světlo v kombinaci s tímto kouskem kamínku předvádělo dokonalou světelnou show ve všech barvách duhy. Nechápala jsem sice, kdo ani proč mi něco takového poslal, ale byl to ten nejlepší dárek, jaký jsem, kdy dostala. Zvědavě jsem začala prohlížet krabičku, jestli nenajdu někde nějakou stopu či vzkaz od mého dárce. Už jsem myslela, že nic nenajdu, když jsem si všimla malého lístečku. Černým inkoustem na něm bylo jen napsáno.

„Rozzářila jsi mou oblohu.“

o bylo vše. Nic víc. Žádný podpis ani iniciály. I tak ty čtyři slova říkala vše.

V tom jsem uslyšela Charlieho hlas. „Bells, kdepak jsi? Pojď prosím dolů.“ Dala jsem si přívěšek na krk, ale schovala jsem ho pod tričkem. Charlie by si ho určitě všiml a jak bych mu vysvětlila, od koho ho mám, když to sama nevím. Táta mi dal k narozeninám poukaz do knihkupectví. Věděl, že miluji knihy, ale taky že jsem příliš komplikovaná na to, aby něco vybral sám. Tohle řešení bylo praktičtější a já mu za to byla vděčná.

Bylo už kolem čtvrté, tak jsem se šla převléknut a něco si zabalit na dámskou jízdu s Alice a Rose. Netrvalo dlouho a už jsem slyšela troubení na naší příjezdové cestě. Charlie ani nebyl překvapený, že strávím noc u Cullenů. Alice už na něm určitě zapracovala. Těm jejím psím očím se nedalo říci ne.

Nastoupila jsem do auta a pozdravila se s Alice.

„Tak co Bells už se těšíš?“

„No to záleží Alice na tom, co mě čeká.“

„Když už jsme u toho, mám pro tebe překvápko, což obnáší, že si teď dáš šátek na oči a nesundáš si ho, dokud neřeknu.“

Ani jsem se nenadála a už jsem nic neviděla.

„Co blázníš Alice. Co zase chystáš a proč nemůžu nic vidět? Doufám, že jedeme k vám domů.“

„Buď trpělivá Bells, vše se v pravou chvíli dozvíš, neboj.“

Ať už jsme jeli kamkoliv, byly jsme tam za chvíli. Alice jezdila jako blázen. Až když jsem vystupovala z auta a ucítila vůni lesa, byla jsem si jistá, že jsme skutečně před jejich domem. Tak co je tak důležitého, že to nemůžu vidět. Za chvíli přiběhla Rose a obě mě vedly nahoru po schodech, nakonec mě posadili do nějaké místnosti a konečně mi sundali šátek z očí.

Seděla jsem v koupelně a nade mnou stála Alice s Rose. Když jsem se rozhlídla, tak mi to došlo, na pultu umyvadla leželo snad milión líčidel.

„Holky to ne už zase. Snad si ze mě zase nebudete dělat panenku na hraní.“

„Nic takového nemáme v plánu Bells. Jen tě trochu zkrášlíme, dnes to má svůj důvod. Tak nám trochu důvěřuj.“

Jen sama pro sebe jsem si říkala, ať to není to, co si myslím. To by mi přece táta neudělal, ale jestli jo, tak si to ten zrádce vypije.

Tentokrát to holkám netrvalo až tak dlouho a už byly hotové, ale do zrcadla mě stejně kouknout nenechaly. Ještě to prý není všechno. Rose na chvíli zmizela z pokoje, ale v minutě byla zpět a nesla mi šaty. Byly nádherné, ale trochu moc.

„Rose, tohle si nemůžu oblíknout. To je moc a proč se mám vůbec takhle šnořit?“

„Ještě chvíli vydrž Bello a důvěřuj nám.“

Byly v přesile, nedalo se vzdorovat. Tak jsem se oblíkla do šatů a holky konečně odkryly zrcadlo. „No páni, to jsem opravdu já?“ Zase jsem byla v šoku, co to se mnou provedly. Ty šaty byly opravdu krásné. Černé koktejlky na ramínka, pod prsy stáhnuté sametovou mašlí krémové barvy.

„Tak co holky, prozradíte mi konečně, co se to tu chystá?“

„Dobře nebudeme už tě napínat, ale musíme jít dolů.“

Vedly mě chodbou i po schodech potmě. Všude bylo zhasnuto a mě začínalo docházet proč. Zastavili jsme se uprostřed obýváku, když někdo najednou rozsvítil.

„Všechno nejlepší Bello!!!“ Stáli tam všichni. Všichni účastníci tohoto ďábelského plánu jak mě oblafnout, jak se později prozradilo. Hlavní aktér, kdo jiný než Alice, v jejich čele.

Nakonec jsem si ten večírek vážně užila. Byli tady všichni, které jsem měla ráda. Dokonce i Jacob s kamarády přijali pozvání, i když moc Cullenovi neměli v lásce, ale bylo to kvůli mně. Táta se bavil s Billiho otcem a dokonce i s Carlislem a Esme. Byla jsem ráda, že jsou tu všichni po hromadě. Třeba to prolomí ledy a trochu se skamarádí. Už mě nebavilo tikat mezi nimi jako nepřátelskými tábory, jejichž jsem ale já byla všech členem. Večírek byl opravdu úžasný, Alice byla v plánování oslav nepřekonatelná. Obstarala dokonce i karaoke takže, když už byli všichni unavení z tancování, vrhli se na zpěv. No alespoň na tyhle narozeniny nikdo nikdy nezapomene, k čemuž také dopomohlo, že Alice nakoupila, takové ty foťáky na jedno použití a každý dostal jeden a měl za úkol, udělat co nejvíce fotek.

Příští den ráno, nebo spíš v poledne jsem se probudila zase u Cullenů. Strávila jsem tam ještě skoro celé odpoledně. Emmet nechtěl pustit svou malou sestřičku domů, ale byla neděle a já se musela připravit do školy, takže neměl na vybranou.

Když jsem dojela domů, čekalo mě ještě jedno překvapení. Táta mi ještě ve dveřích oznámil, že mi přišel nějaký balíček a mám ho v pokoji na posteli. O tom prvním jsem mu neřekla, ale tenhle druhý mě zaskočil ještě více. Došla jsem do pokoje a rychle ho rozbalila. Zase tam byla černá saténová krabička. Ale když jsem ji otevřela, tentokrát bylo uvnitř něco jiného. Byla to starožitná mince na koženém řemínku. Prohlížela jsem si ji a přejížděla prsty přes vyražené symboly, když jsem si všimla, že je trochu zvláštní. Část jí vypadala, jako by měla, někam zapadnou, jako by se měla ještě s něčím spojit. Jako by to byla pouze část něčeho, co když se spojí, pak teprve vytvoří celek. Hledala jsem lísteček s nějakým vzkazem, ale tentokrát jsem nic nenašla.

Seděla jsem na posteli a naprosto vyvedená z míry jsem přemýšlela, co se to za poslední dva dny stalo. Kdo a proč mi posílá tyhle dárky?

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska napříč životy - 15. Překvapení: