Bellu čeká první den školy společně s Cullenovými. Její obavy jsou oprávněné, protože moc dobře zná své spolužáky. Jak to dopadne s Edwardem, který je tak moc zamilovaný?
Příjemné čtení přeje Sheela.
16.07.2011 (11:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 5251×
Ze snu mě probudil rachot příšerného budíku, který mi oznamoval, že už začíná moje celodenní peklo.
„Ach jo,“ zamručela jsem a vstala z postele. Zamířila jsem si to do koupelny, která byla na chodbě. Dala jsem si příjemnou ranní sprchu, učesala si vlasy, na rty si dala lesk a oblékla se do džínsů a košile. Nic jiného jsem stejně ve skříni neměla.
„Bello, snídaně,“ zařvala na mě moje maminka z kuchyně a já si přes rameno přehodila batoh.
„Dneska jedeme s tátou a Timym do města, takže se vrátíme až pozdě večer, tak jen abys o tom věděla,“ řekla mi mamka a já přikývla. Snědla jsem omeletu, kterou mi připravila a políbila ji na tvář.
„Ahoj, Timy,“ rozloučila jsem se s bráškou a pročechrala mu tmavé kadeře.
„Hej,“ vypískl, ale hned na to se zasmál.
„Měla bys jít, abys nepřišla pozdě,“ upozornila mě mamka a já přikývla. Obula jsem si botasky a z košíku vzala klíčky od domu a náklaďáčku. Vyběhla jsem do ranní zimy a zachvěla se. Možná jsem si měla vzít bundu, ale zpátky už jsem se vracet nechtěla. S velkým rachotem jsem nastartovala tu starou barabiznu a vyjela ke škole. Byla jsem strašně nervózní ze setkání s Culleny. Bála jsem se, jak se ke mně budou chovat a jestli se přidají ke zbytku školy a budou mě také šikanovat. Při té myšlence jsem se zachvěla a zajela na parkoviště.
Edward:
„Pohni, nebo přijdeme pozdě!“ zakřičel jsem na Emmetta, který se nahoře dohadoval s Alice.
„Vždyť už jdu,“ zamručel. Seběhl schody a s jedním úšklebkem zmizel v autě.
„Jen kvůli tomu, že chce vidět Bellu, nás všechny popohání. Magor,“ hudroval Emmett v garáži a já zavrčel.
„Vždyť je to pravda,“ zamručel a nastoupil do Jeepu. Rosalie se na mě usmála a šla za Emmettem. Měl jsem v ní podporu, protože ona mě chápala. Byl jsem docela překvapený, protože Rosalie se zdála vždy být ledová královna chránící naši rodinu. Když už všichni byli ve svých autech, rozloučil jsem se s Esmé a naskočil do svého Volva. Vyjel jsem ke škole a nemohl se dočkat, až ji uvidím. Těšil jsem se, až pohlédnu do těch krásných očí a uslyším ten dokonalý hlas. Tohle všechno mě popohánělo k tomu, abych ještě víc šlápl na plyn. Konečně se přede mnou rozprostřel starý vjezd na parkoviště. S rodinou jsme zastavili kousek od školy a společně vystoupili.
Hned jsem ji uviděl. Seděla v autě a učila se matematikou. Šeptem si vše opakovala a nervózně si hrála s klíčem, který se houpal v zapalování.
„Je opravdu krásná,“ šeptla mi Rosalie, když procházela kolem. S úsměvem jsem šel do kanceláře vyzvednout si potřebné papíry a mapku školy. Z venku jsem slyšel smích, ale nic víc. Najednou jsem uslyšel holčičí vzlykot a hned v tom poznal Bellu. Sakra, co se jí stalo? Zuřil jsem a okamžitě vyběhl ven.
Bella ležela na zemi a nad ní se skláněla nějaká holka se škodolibým výrazem.
„Omluv se!“ poručila ta holka, ale Bella záporně zakroutila hlavou.
„Omluv se!“ poručila znovu ta holka a ještě víc se k Belle naklonila. Bella se jí vyzývavě podívala do očí a zakroutila hlavou. Holka napřáhla ruku a Belle na tváři přistála facka. Já i celá rodina jsme se vyděšeně dívali, jak Belle po tváři teče slza a jak se ostatní škodolibě smějí.
„Já tě varovala,“ zasmála se ta holka a napřáhla se, že jí ještě jednu vrazí. To už se naštval i Emmett a vyrazil vpřed. Pár kroky se přemístil k Belle a zachytil ruku té neznámé. Ta si ho překvapeně měřila od hlavy k patě a v mysli pěnila zlostí.
„Jsi v pořádku, Bello?“ zeptal se Emmett a pomohl Belle vstát. Ta jen přikývla a sebrala ze země věci.
„Držte se od ní dál!“ zavrčel Emmett a za ruku táhl Bellu k naší rodině.
„To se děje každý den?“ zeptal jsem se vyděšeně a Bella váhavě přikývla.
„Šikanují mě, protože nejsem bohatá. Nemají mě rádi,“ vysvětlila a celá červená sklopila pohled k zemi.
„Já…“ začala, ale nakonec to nedopověděla.
„Co ty?“ podpořila ji Alice a netrpělivě čekala.
„Bála jsem se, že se k nim přidáte. Nebude přece chtít být za trapáky, kteří pomáhají zrovna mně. Bylo by pro vás lepší přidat se k té skupince,“ řekla Bella vážně a já se na ni překvapeně díval.
„Ty chceš pro naše dobro, abychom tě začali šikanovat?“ zeptal se Emmett, poprvé v životě vyvedený z míry.
„Ehm… Asi jo,“ odpověděla Bella. Všichni jsme se na ni dívali překvapeně, ale zároveň nechápavě. Ona se o nás bála? O nás, o upíry?
„Bello, ale my se radši zastaneme tebe, než abychom patřili do skupiny těch idiotů,“ řekl jsem vážně a jí se rozbušilo srdce. Bála se?
„Ale to opravdu nemusíte,“ přemlouvala nás, ale Alice ji utla jedním pohledem.
„Ne, prostě ne. Ty jsi naše kamarádka a tebe se zastaneme. Nám je jedno jestli máš, anebo nemáš peníze, na tom v životě nezáleží,“ hudrovala Alice a přitom se rozhlížela po parkovišti. Všichni se na nás dívali a čekali, kdy třeba Belle podkopneme nohy nebo tak něco. Jen při pomyšlení na to, že bych měl Belle ublížit, mi přejel mráz po zádech.
„Tak… Tak… Děkuji,“ vykoktala Bella a Rosalie ji smířlivě objala. Slyšel jsem, jak Bella fňuká Rosalie do saka. Rosalie ji hladila po kaštanových vlasech a šeptala jí uklidňující slova.
„Seber se,“ zamrmlala si Bella a odtáhla se od Rosalie.
„Nejsi přece žádnej rozmazlenej fracek,“ zamrmlala si a myslela si, že ji neslyšíme.
„Neměli bychom jít na hodinu?“ zeptala se Alice a já přikývl.
„Bello, co máš za hodinu?“ zeptal se jí Jasper a ona chvilku přemýšlela.
„Španělštinu,“ odpověděla.
„Tak to máš štěstí, Edward má stejnou hodinu, tak půjdete spolu, aspoň tě ochrání,“ řekla jí Rosalie a Bella jako na povel zčervenala. Miloval jsem, když její tváře nabraly ten krásný odstín rudé.
„Jdeme?“ zeptal jsem se jí a ona přikývla. Až teď jsem si všiml, že se mírně chvěje a drnká zuby o sebe.
„Ty nemáš bundu?“ zeptal jsem se a ona zakroutila hlavou.
„Zapomněla jsem na ni,“ přiznala a její ruměnec se ještě prohloubil. Svlékl jsem si kabát a podal jí ho.
„Díky,“ poděkovala a kabát si na sebe oblékla. Byl jí velký, ale ta šedá jí nádherně pasovala. Prosím, ať je ten kabát aspoň trochu teplý. No, docela nesplnitelné přání, když já nemám žádnou teplotu. Bella nenápadně přičichla k saku a zachvěla se. Poznal jsem, že to nebylo zimou.
Společně jsme se vydali na další hodinu a já si užíval její blízkost. Šla vedle mě tiše a já poslouchal její pravidelné dýchání. Po cestě nás míjelo hodně lidí a všechny holky Bellu vraždily pohledem, ale i v mysli. Došli jsme do třídy a ona zamířila na své obvyklé místo. Rozhlédl jsem se po třídě a všiml si, že nikde jinde není volné místo. S vítězným úsměvem jsem došel k Belle a mile se na ni usmál.
„Nebude vadit, když si sem sednu?“ zeptal jsem se mile a ona zakroutila hlavou. Na znamení souhlasu mi odsunula židli a pokynula rukou. Začala si sundávat kabát, ale já ji zarazil.
„Pokuď je ti zima, tak si ho klidně nech.“
„Ne, už je to lepší,“ řekla chraplavě a poté si odkašlala. Sundala ze sebe můj kabát a podala mi ho.
„Vážně bych ti chtěla poděkovat, že ses na mě nevykašlal,“ řekla váhavě.
„To je samozřejmé,“ utnul jsem její děkovnou řeč a upřímně se usmál.
Do třídy vešel učitel a my museli zmlknout. Učitel hned začal probírat novou látku, kterou jsem já stejně znal. Bella si úhledným písmem dělala poznámky a já si ji nenápadně prohlížel. Dnes se jí její vlasy vlnily víc a některé prameny házely rudý odstín. Byla dokonalá, tak nádherná.
„Proč na ni ten Cullen tak čumí?“ přemítala nějaká dívka v mysli a já rychle odvrátil pohled od Belly. Vytáhl jsem si sešit a začal si také dělat poznámky, aby to nevypadalo divně. Zapisoval jsem si, co učitel diktoval a přitom se usmíval. Chvilkami můj pohled zabloudil k Belle, která měla přes rameno přehozené hnědé kadeře a rty lehce pootevřené.
Ozval se zvonek a Bella si pomalu začala balit věci. Hodila si batoh přes rameno a usmála se na mě.
„Uvidíme se,“ šeptla nervózně a vyšla ze třídy. Ještě chvilku jsem se na ni díval a pak se vydal na další hodinu, kterou jsem měl s Jasperem.
Bella:
Celou hodinu jsem nervózně seděla vedle anděla, který si dělal zápis do bloku, který si přinesl. Snažila jsem se ho nenápadně pozorovat, ale moc mi to nešlo, nakonec jsem to stejně vzdala a pokusila se aspoň trochu soustředit na učitelův výklad. Když zazvonilo, sbalila jsem si všechny věci do batohu a rozloučila se s ním.
V klidu jsem se procházela chodbou a ignorovala ty nenávistné pohledy, které na mě všichni házeli.
„Nazdar, Swanová,“ pozdravil mě Newton a žduchl mě na zem.
„Au,“ zaskučela jsem, protože jsem se stihla praštit hlavou o zem.
„Přece sis nemyslela, že to všechno jen tak skončí kvůli tomu, že se tě někdo zastal? Nemysli si, i oni se brzy přidají na naši stranu. Kdo by se chtěl bavit s takovým looserem,“ smál se Newton a já přivřela oči. Uvědomovala jsem pravdivost těch slov, ale zároveň jsem věřila, tedy spíše doufala, že Cullenovi jsou jiní. Hlavně Edward.
„Nemusí to tak být,“ odsekla jsem mu a začala se pomalu zvedat. Ještě jsem pořádně ani neklečela a Newton mě na zem srazil znovu.
„To si nemyslím, všichni jsme stejní a ani oni nejsou výjimka,“ vymlouval mi a já záporně kroutila hlavou. Dávno zazvonilo, ale nikdo se neměl k tomu, aby odešel. Dívali se, jak jsem pokořená a klečím na zemi se slzami na krajíčku.
„Nikdy nebudeš stejná jako my,“ plival mi do tváře. Kroutila jsem hlavou, ale po tváři mi tekla slza.
„Co se tu sakra děje?“ zaburácel hlas, který jsem moc dobře poznávala. Zvedla jsem hlavu a podívala se do zlatých očí. Viděla jsem v nich hněv, opravdu velký hněv.
„Emmette,“ šeptla jsem a pomalu se začala zvedat. Emmett se ráznými kroky vydal ke mně a chytl Newtona pod krkem. Tvrdě ho přirazil ke zdi a nenávistně se mu díval do očí.
„Už jednou jsem vám řekl, ať ji necháte na pokoji. Je vám to jasné?“ zavrčel Emmett a Newton přikývl. Emmett ho naštvaně pustil a pomohl mi postavit se. Váhavě jsem se na něj usmála a on mi úsměv opětoval.
„Co máš teď za hodinu?“
„Trigonometrii,“ odpověděla jsem a jeho úsměv se ještě rozšířil.
„Já také. Tak pojď, ať učitel moc nenadává,“ řek nakonec a my se společně vydali na další hodinu. Byla jsem mu opravdu vděčná za to, že mi pomohl a já hned věděla, že oni nebudou stejní jako ostatní. To jsem ještě netušila, jak blízko pravdy budu.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Láska mého života - 3. kapitola:
Hej, predstavenie Belly s Alice a Jasperom by sa šiklo, ale aj tak je to skvelé. Emmett je úžasný.
Krásné akorát Jasper s Alicí Bellu neznali teda spíš ona neznala je a tak bych do toho dala přeci jenom malé představení, ale jinak nádherné.
To je strašný! Jak se k ní můžou takhle chovat?? Copak to ti učitelé nevidí?
Díky za Cullenovi, jinak nevím, co by s Bells bylo...
Edward je prostě dokonalej!
Aha no budem sa tesit
Love: Nový díl bude až se vrátím z dovolené. :) Což bude v neděli, ale dílek nejspíšpřidám až v pondělí. :)
rýchlo dalšiu prosím:D
Kedy bude dalsi diel?
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!