Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 27. kapitola

21.12.2012 (19:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2469×

Edward:

Bella vypadala jako dítě, když se rozhlížela po obrovském sále, kde se to hemžilo lidmi v drahých šatech.

„Líbí se ti tady?“ zeptal jsem se, ale odpověď už jsem znal. Nadšeně přikývla a podívala se mi do očí. Ty její zářily malými hvězdičkami, které jí dodávaly ještě větší kouzlo.

„Je to tu nádherné,“ odpověděla a vtiskla mi drobný polibek na rty a pak se opět začala rozhlížet po sále. Chytl jsem ji za ruku a vyvedl ji ven, abych ji bokem vzal do lóže. Ze začátku se na mě koukala trochu překvapeně a možná i naštvaně, protože si nejspíš myslela, že ji odvádím pryč, ale když si uvědomila, že pořád jsme v divadle, jen jdeme bokem, zase se usmála a nechala se vést. Když jsme vešli do lože, Bella otevřela rty do malého o a vychutnávala si ten dokonalý výhled.

„Tady budeme?“ zeptala se a já přikývl. Dovedl jsem ji k sedadlům a odtáhl jí židli, která tam byla. Posadila se a spokojeně se na mě usmála. Hlavu si opřela o moje rameno a já přičichl k jejím vlasům, které nádherně voněly.

„Mockrát děkuji,“ zašeptala mi do ramene a zvedla své oči ke mně.

„Pro tebe všechno,“ odvětil jsem a přitiskl své rty na její. Byl to nádherný něžný polibek, v kterém byly dané všechny emoce.

„Jaké je tvé další přání?“ zeptal jsem se a ona se zasmála. Když hra začala, tak se úplně přestala věnovat mé osobě a koukala jen dolů na herce. Já se však ani jednou nepodíval na hru, ale celou dobu jsem koukal na Bells, sledoval jsem její reakce. Vypadala dokonale. Její nádherná tvář se plně soustředila, rty lehce našpulené a oči někdy lehce vykulené. Dlouhé vlasy vyčesané a krásný dlouhý krk byl tak lákavý, že já měl co dělat, abych se k ní nenatáhl a nepolíbil ji na ten dlouhý labutí krk.

„Edwarde,“ sykla Bella, když si všimla, že na ni koukám. Nevinně jsem se usmál a pozvedl obočí.

„Koukej na pódium, ne na mě,“ napomenula mě a lehce zrudla.

„Jenže mně se líbí to, na co koukám,“ odvětil jsem a ona se ušklíbla a opět se otočila. Rozhodl jsem se, že ji nebudu dál zlobit, a stočil jsem svůj pohled dolů na pódium, abych dokoukal aspoň zbytek hry.

***

„Bylo to perfektní,“ básnila Bella, když jsem jí pomáhal nastupovat do limuzíny, která nás měla odvézt k hotelu, který jsem zamluvil. Kdybych byl typický teenager, tak bych měl nějaké nekalé úmysly, ale mně připadalo, že je zbytečné táhnout se až do Forks.

„Jsem rád, že se ti to líbilo,“ usmál jsem se a posadil se vedle ní. Bella položila hlavu na moje rameno a pomalu si začala vyndávat spony z účesu.

„Chceš pomoct?“ zeptal jsem se a ona přikývla a otočila ke mně hlavu tak, abych lehce dosáhl do jejích vlasů. Pro mě to byla hračka, sponky byly venku během minuty a volné prameny vlnitých vlasů se rozprostřely kolem nás. Opět vypadala jako anděl, který spadl z nebe.

„Děkuji,“ řekla vděčně a opět se o mě opřela.

„Jsi unavená?“ zeptal jsem se a ona přikývla a pořádně zívla.

„Byl to dlouhý večer,“ vysvětlila a já ji pohladil po vlasech.

„Klidně spi, princezno, já tě do pokoje odnesu,“ zašeptal jsem jí do vlasů a pořádně ji objal. Opravdu netrvalo dlouho a Bells už tiše pochrupovala. Jen jsem se zasmál a tiše poslouchal, jak jí bije srdce a ona tiše mumlá ze spaní.

„Jsme tu,“ oznámil mi řidič a já přikývl. Ze saka jsem vytáhl bankovky, podal mu je a vzal Bellu do náruče a společně s ní šel k hotelu.

„Dobrý den,“ přivítala nás recepční.

„Dobrý den, mám tu rezervovaný pokoj na jméno Edward Cullen,“ ujasnil jsem a ona se podívala do počítače a přikývla.

„Pokoj číslo sto dvacet,“ informovala mě recepční a já si od ní vzal klíče.

„Kdybych mohl poprosit, aby ráno kolem deváté byla připravena snídaně,“ dodal jsem ještě a pak i s Bellou nastoupil do výtahu. Vyjeli jsme do prvního patra a šli skoro na konec chodby, kde byl náš pokoj. Pomocí karty jsem ho odemkl a před námi se rozprostřel velký pokoj, kterému dominovala velká postel. Došel jsem k posteli a položil na ni Bellu, která se ošila a převalila na bok. Přemýšlel jsem, jestli ji mám nechat spát v šatech, anebo jí je svléknout. Rozhodl jsem se, že ji obleču do své košile, tak jsem ji posadil a svlékl si sako a poté i košili. S přivřenýma očima, abych z ní viděl co nejméně, jsem jí začal stahovat šaty a snažil se nesoustředit na to, jak je jej pokožka jemná. Rychlostí blesku jsem přes ni přehodil košili, zapnul knoflíky a položil ji do postele. Přikryl jsem ji a políbil na čelo jako malé dítě. No a teď jen můžu doufat, že Bella nebude naštvaná za to, že jsem jí ty šaty svlékl.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 27. kapitola: