Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 25. kapitola

08.07.2012 (17:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 3872×

Edward se opravdu během deseti minut objevil u mě v okně. Všimla jsem si, že každý jeho pohyb byl dobře promyšlený a ani jednou se mi nepodíval do očí. Bál se, že ho soudím. Ano, moje první reakce byla šok, strach a pocit zrady, ale kdo by se tak nechoval, kdyby zjistil, že její kluk – první láska – je upír, který ji kdykoliv může zakousnout. 

„Bells,“ řekl opatrně a já se pokusila vyhledat jeho oči, které pořád neústupně koukaly do země.

„Edwarde, podívej se na mě,“ poprosila jsem ho a on po menším zaváhání zvedl své zlaté oči a podíval se do mé tváře.

„Mrzí mě, že jsem tě vyděsil, ale je dobře, že to víš. Kdyby si to nevěděla, nedokázal bych se ti dál dívat do tvých krásných očí a dělat, že ti nic netajím,“ šeptal tiše Edward a hypnotizoval moji tvář, na které se postupně měnily emoce.

„Edwarde, je pravda, že jsem byla vyděšená, ale vše jsem si promyslela a to, že si upír nemění mé city k tobě. Miluji tě a jsem ráda, že si mi řekl pravdu. Jsi mi teď mnohem blíž,“ zamumlala jsem a opatrně mu položila jednu ruku na tvář a pohladila ho po tváři. Edward s drobným úsměvem vložit obličej do mé ruky a blaženě zavřel oči.

„Miluju tě, Bells,“ řekl upřímně a za pas si mě přitáhl k sobě. Když naše rty dělilo jen pár centimetrů, zaváhal a čekal na nějakou moji reakci a odezvu. Na nic už jsem nečekala a spojila naše rty v jedny, cítila jsem, jak mnou projel elektrický výboj z kterého mně i chloupky na zádech, stouply. Během polibku jsem pootevřela rty a to byla jasná výzva, aby Edward vstoupil dovnitř. Chvilku počkal, ale poté mi jazykem vplul mezi mé rty. Spokojeně jsem vzdychla a za vlasy si ho přitáhla blíž.

„Bells,“ vzdychl a opatrně se ode mě odtáhl. Věděla jsem, že nejspíš překračuji nějaké hranice.

„Chci, abys mi řekl, jak se z tebe stal upír,“ poprosila jsem ho a posadila se na postel. Edward si sedl vedle mně a chytil mě za ruku.

„Narodil jsem se roku 1901 v Chicagu. Moje matka se jmenovala Elizabeth a můj otec Anthony. Byli to ti nejúžasnější lidé, ale nejspíš nám nebylo přáno, abychom žili dlouhý společný život. Do Ameriky se dostala španělská chřipka, která nakazila mého tátu, a ten při převozu do nemocnice umřel. Máma na tom byla velmi špatně, ale na první pohled jsem já vypadal hůř. V nemocnici jsme leželi vedle sebe a máma mě vždy držela za ruku a otírala mi pot z čela. I v poslední hodinku říkala mé jméno a pevně mě držela. Carlisle jí slíbil, že udělá vše, co bude v jeho silách, abych přežil. Když jsem podle všech už umíral a neměl žádnou naději, převezl mě do márnice, odkud mě po službě odnesl k němu do domu, kde mě přeměnil. Nebudu lhát, že to vůbec nebolelo. Byla to příšerná muka, která bych nepřál ani svému nepříteli natož osobě, kterou miluji,“ vyprávěl Edward a já ho zaujatě pozorovala.

„Je mi to líto,“ řekla jsem upřímně a pevně mu stiskla ruku.

„Mně ne. Kdybych umřel, nikdy bych nepotkal tebe a toho bych opravdu litoval,“ uklidnil mě a přitáhl si mě do pevného objetí, které jsem s radostí opětovala.

„Jaké to je být upírem? Čím se lišíš?“

„Jsem rychlejší a silnější, mám lepší sluch i zrak. Má pokožka je tvrdá a studená. Na sluníčko zářím, ale nějak mi neublíží. A navíc ještě umím číst myšlenky,“ odpověděl Edward a já se zarazila.

„Ty umíš číst myšlenky?“ vydechla jsem překvapeně a on přikývl.

„Ale tobě ne, tak se uklidni, lásko,“ vydechl a já radostně vzdychla. Opravdu jsem byla vděčná, že Edward nečte mé myšlenky.

„To je dobře.“

„Kolikrát bych vyměnil vše za to, abych mohl slyšet aspoň jednu tvoji myšlenku,“ vzdychnul smutně a já ho políbila na čelo a rukou prohrábla ty jeho krásné vlasy, které mu v pár pramenech spadaly do tváře.

„Opravdu není o co stát,“ utěšovala jsem ho.

„Nejsi unavená? Dneska si toho prožila opravdu hodně a já si myslím, že bys měla odpočívat,“ řekl Edward ustaraně a já se zasmála.

„Ještě není ani dvanáct. Nemůžu pořád spát,“ upozornila jsem ho a on s úsměvem přikývl.

„Řekneš mi, jak se z ostatních stali upíři?“ poprosila jsem. Edward přikývl, ale položil mě do postele a přikryl peřinou, poté si lehl vedle mě a chytil mě za ruku.

„Carlisle byl proměněn jako první, ale to úplnou náhodou, když jeho otec požádal v Londýně lov na příšery. Upíry. Byl to kněz, který díky jeho bezhlavému pátrání zabil plno nevinných lidí. Ale praví upíří se jen tak chytit nedali. Když Carlisle dospěl, také se vydal na lov, ale vše měl mnohem promyšlenější, čekal až do noci, kdy upíři chodili na lov. Se skupinkou mužů vyběhli do ulic a opravdu našli skupinku upírů. Většina z nich utekla, ale jeden byl opravdu hladový a vrhl se na jednoho muže, kterého odvlekl. Carlisle ho tam ale nechtěl nechat tak se vydal za nimi, ale upír se otočil a Carlislea kousnul. Carlisle věděl, že jestli ho někdo najde tak ho stejně zabijí, protože byl infikován. Odplazil se mimo vesnici, kde se schoval a prošel proměnou. Věděl, že se z něj stala příšera, ale pokoušel se s tím bojovat. Snažil se zabít nejrůznějšími způsoby, ale zabít upíra je opravdu těžké,“ vyprávěl Edward. Nemusel pokračovat v příběhu. Dokázala jsem si představit, jak Carlisle musel trpět.

„Myslím, ale že by bylo lepší, kdyby ses ostatních zeptala sama, je to pro ně mnohem citlivější téma než pro Carlislea,“ zašeptal mi do vlasů.

„Musí to být těžké přijít o všechno,“ soucítila jsem s ním.

„Ano, to je. Vidět jak tvoje rodina umírá.“

„Žil si vždycky s Carlislem?“

„Ne, měl jsem jedno vzpurné období, kdy jsem byl naštvaný, že drží mé chutě na uzdě. Takže jsem od něj utekl a potloukal se na vlastní pěst, ale po čase jsem začal cítit pocit vinny, byl jsem naštvaný, protože se ze mě stala obluda, netvor, která se živí lidmi. Proto jsem se vrátil zpátky a opět začal pít jen zvířecí krev,“ přiznal Edward a já zatajila dech. Mé srdce prudce bušilo do mích žeber a já pocítila osten strachu. Věděla jsem, že ten strach je neoprávněný, přece jen Edward už nějakou dobu pil jen zvířecí krev.

„Já... Voní ti moje krev?“

„Ano, zpívá mi. Bylo ze začátku těžké být v tvé blízkosti, ale moje rodina si tě oblíbila a já se musel přizpůsobit. Pokaždé, když jsem tě viděl, jsem se pokoušel zadržet dech a doufal, že neztratím kontrolu a v zápalu touhy ti neublížím, ale kdykoliv jsem se podíval do tvého krásného obličeje a tvých nádherných hnědých očí jsem věděl, že bych tobě ublížit nedokázal,“ řekl upřímně a já vydechl. Moje krev mu voní, ale ovládá se.

„Chtěl si mě někdy zabít?“

„První den, kdy jsem tě viděl, mě přemohla tak silná chuť, že jsem celou noc byl na lovu. Musel jsem se hodně nasytit, abych mohl být v tvojí blízkosti a neublížit ti.“

„Jsem ráda, že si upřímný,“ pochválila jsem ho a vpletla mu ruku do vlasů.

„Nechtěla bys jít večer na večeři? Divadlo asi nestihneme, ale možná bychom mohli do divadla v Seattlu,“ navrhl Edward.

„No, ale já nevím, jestli mě máma pustí,“ přiznala jsem a on se lišácky usmál.

„Nech to na mě. Vše zařídím,“ zasmál se a rychlostí blesku vyskočil z okna pryč. Tak na tohle si opravdu asi budu muset zvykat.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 25. kapitola: