Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je mocná čarodějka - Kapitola 19. - Pocit štěstí

29.02.2012 (15:15) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 5287×

Láska je mocná čarodějka - Kapitola 19. – Pocit štěstí

Bella

Ráno mě probudilo světlo za okny. Posadila jsem se a natáhla se pro mobil. Devět. Sakra!

„Davide?“ zavolala jsem a hnala se k jeho pokoji. Nebyl tam. A na mé zavolání nereagoval. A Edward? Proč mě nevzbudil?

Co když se něco stalo? Co když se tu objevili Volturiovi a unesli je? Zatřepala jsem hlavou. Sice jsem byla ještě pořád vyděšená z našeho včerejšího rozhovoru s Edwardem a bála jsem se o svého syna, ale věřila jsem, že kdyby se něco mělo dít, určitě bych se o tom dozvěděla dopředu.

Vrátila jsem se do ložnice, a když jsem se blížila zamyšleně k posteli, všimla jsem si na polštáři listu papíru. Sáhla jsem po něm a četla:

Bello,

vypadala jsi tak krásně, když jsi spala. Nechtěl jsem Tě budit.

David pojede do školy se mnou.

Ty se prospi, a pokud se Ti bude chtít jít do práce, jdi, ale nespěchej. Je jen na Tobě, kdy otevřeš.

Líbám Tě

E.

Edward tedy odvezl Davida do školy. Oddechla jsem si a zároveň mě to potěšilo. I když to byla v podstatě drobnost, vyvolala mi na tváři úsměv.

Již klidná jsem se rozešla do koupelny, abych se osprchovala. Poté jsem vypila hrnek kafe a vydala se do obchodu.

Den mi uběhl docela rychle.

V jednu jsem se sbalila, zavřela krám a jela vyzvednout Davida do školy.

Už na mě čekal. Společně s Edwardem.

„Ahojte, vy dva,“ pozdravila jsem je, jakmile jsem došla k nim. David na mě kývl hlavou a zakřenil se.

„Ahoj, Bello,“ odvětil mi Edward, nahnul se ke mně a políbil mě zlehka na rty. Udělal to naprosto automaticky. O to víc to bylo milejší. Jako by to byla úplně přirozená věc.

Zaslechla jsem nedaleko nás zasyčení – zřejmě od nějaké matky, která si asi dělala na Edwarda zálusk -, ale zcela jsem to ignorovala. Stejně jako Edward.

„Děkuji za to ráno,“ řekla jsem mu šeptem.

„Nemáš vůbec zač. Měla jsi hezký den?“

„Docela jo,“ odpověděla jsem mu. „Nepodnikneme odpoledne něco společně?“ napadlo mě náhle. „Třeba bychom si mohli zajet do kina nebo zajít do cukrárny,“ navrhovala jsem.

Bylo mi s Edwardem dobře. A teď, když už nám nestála v cestě Clare, neviděla jsem důvod, proč se více nesblížit. Cítila jsem, že se mezi námi rodilo velmi silné pouto. A byla jsem přesvědčená o tom, že on to tak musel také cítit.

„Jééé, to by bylo super,“ vykřikl David. Pak se rozhlédl po parkovišti a dodal už tišším hlasem. „Že jo, Edwarde?“

Dívala jsem se na ty dva a hrozně mě hřálo u srdce, že spolu měli tak skvělý vztah. David přijal Edwarda do našeho života bez remcání. Zcela evidentně ho měl rád. A já za to byla šťastná.

„Jsem pro,“ souhlasil Edward s úsměvem na tváři. „Přemýšlel jsem, že bych se dnes přestěhoval zpět do domu, kde jsme žili s Clare. Ale počkám, až dorazí moje rodina a až pak se přestěhuji. Takže… Kdy vyrazíme? A co tedy podnikneme?“ dodal.

Na okamžik mě napadlo, že bych mu mohla navrhnout, aby se nastěhoval ke mně a Davidovi, ale hned jsem to zase zamítla. Na tohle bylo ještě brzy. I když by se mi moc líbilo usínat každou noc po jeho boku.

„Já bych jel do Port Angeles do cukrárny a pak si zašel i do kina,“ ozval se David a čekal, co mu na to řekneme.

„Souhlasím. Ale nemá cenu, abychom jezdili dvěma auty. Bello, jeďte s Davidem domů a já vás tam do půlhodinky vyzvednu.“

„Dobře,“ odvětila jsem mu a společně s Davidem jsme se rozešli k mému autu.

Edward se pro nás zastavil za dvacet minut a hned jsme vyjeli do Port Angeles.

„Zůstaneš tu přes noc?“ ptala jsem se Edwarda šeptem, když jsme dorazili k mému domu.

Odpoledne jsme si náramně užili. David byl nadšený a celou cestu do Forks mluvil o filmu, na který jsme ho vzali. Mně bylo krásně, protože mě nejen po čas filmu držel Edward za ruku, ale bylo tomu tak i teď v autě.

Původně jsem si myslela, že si David sedne v kině mezi nás, ale byl to právě on, kdo nám „nakázal“, ať si sedneme vedle sebe a on že si sedne vedle mě. Na jednu stranu mě tím překvapil a na druhou jsem mu byla vděčná.

„Rád bych, ale v noci by měli dorazit naši,“ říkal mi Edward zamyšleně. „A také bych si potřeboval skočit na lov,“ podotkl po chvíli.

„A půjdeš alespoň na chvíli dál,“ zeptala jsem se ho. V mém hlase bylo znát zklamání, které jsem nedokázala skrýt.

„To bych mohl.“ Edward vystoupil z auta a otevřel mi dveře spolujezdce. Pak otevřel zadní dveře a pomohl Davidovi z pásů.

Jen co jsme vešli do domu, oznámil nám David, že si jde udělat úkol a zmizel ve svém pokoji.

„Skutečně jsi jim zadal nějaký úkol?“ položila jsem Edwardovi otázku po cestě do obýváku.

„Zadal. Ale David ho bude mít za chvíli hotový,“ odvětil mi.

Posadili jsme se na sedačku. Edward si sedl tak, abych se o něj mohla zády opřít.

„Myslíš, že až půjdu zítra do obchodu, že už tam Alice bude?“

„Pokud chceš, aby tam byla…“

„Ale jo. Alespoň se s ní seznámím,“ zašeptala jsem. „Škoda, že já tě se svou rodinou seznámit nemůžu,“ dodala jsem smutně.

„Vytušil jsem, že už tvoji rodiče zřejmě nežijí.“ Jako bych v jeho hlase slyšela opatrnost.

„Nejen oni. Rodiče zemřeli při dopravní nehodě, když mi bylo dvanáct. Už si je téměř nepamatuji. Je to tak dávno…“ odmlčela jsem se. Vzpomněla jsem si, jak jsem se s nimi loučila, když mě přivezli k babičce. A to bylo naposledy, co jsem je viděla. „Vychovávala mě babička, matka mojí matky. Ale ani ta už nežije. Davidovi byl rok, když zemřela, takže si ji nemůže pamatovat,“ pokračovala jsem. „Jediní příbuzní, které s Davidem máme, žijí v Phoenixu. Je to Connorova rodina. “

Popotáhla jsem. Vzpomínka na moje rodiče a babičku mě rozesmutnila. V rychlosti jsem si otřela slzu, která se mi usadila v koutku oka.

„Je mi to líto,“ poznamenal Edward soucitně. Natočila jsem se bokem k němu a schoulila se mu do náruče. Objal mě a tiskl k sobě. Vdechovala jsem jeho vůni a dotek jeho ruky na mých zádech mě jako pokaždé uklidňoval.

„Už to mám,“ hlásil nám David ze schodiště. Jak spěchal za námi, tak dupal jako slon. Takže i kdyby nepromluvil, nemohli bychom ho s Edwardem přeslechnout.

Spěšně jsem si otřela oči, aby David neviděl, že jsem brečela, dala jsem Edwardovi pusu na tvář a posadila se vedle něj.

Jen co k nám David přiběhl, oznámila jsem oběma, že jdu připravit něco malého k večeři a zvedla jsem se ze sedačky.

Během chvíle za mnou přišel do kuchyně Edward. Stejně jako včera. Objal mě zezadu kolem pasu a hlavu si položil na mé rameno.

„Je mi s tebou moc dobře, Bello,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na něj. Tělem mi projela vlna vzrušení. Odložila jsem nůž, otočila se na něj, objala ho kolem krku a podívala se mu do očí. Jejich barva teď byla tmavá, skoro až černá.

„I mně s tebou,“ svěřila jsem se mu. Pohled mi sjel na jeho rty. Zvažovala jsem, zda sem teď mohl David přijít. Tak moc jsem chtěla Edwarda políbit…

Možná si všiml mého pohledu a možná myslel na to samé co já. Ale ve vteřině se mi přisál na rty a hladově mě začal líbat. Úplně jsem vypnula a vnímala jen jeho doteky a polibky. Pootevřela jsem ústa a jeho jazyk nemusel dlouho hledat, aby si našel ten můj.

„Opravdu tu nechceš zůstat přes noc?“ optala jsem se ho zadýchaně, když jsem se od něj trochu odtáhla, abych se mohla nadechnout. Líbání s ním bylo úžasné, ale já chtěla víc. Chtěla jsem jeho, Edwarda.

Bylo na něm vidět, že přemýšlel. A to bylo dobré znamení.

„Na lov musím. Ale čekat na rodinu…“ nedořekl. Povytáhla jsem jedno obočí a nepřestávala ho sledovat. „Mohl bych počkat, než usneš a až pak odejít,“ navrhl mi zastřeným hlasem.

„Dám spát Davida chvíli po osmé a pak tě budu čekat.“

V tuto chvíli jsem si přála poposunout čas, aby už bylo tak devět a Edward byl se mnou v ložnici… Zachvěla jsem se vzrušením.

„Přijdu,“ odvětil mi šeptem a znovu mě vášnivě políbil na ústa. Ještě štěstí, že mě držel, protože jinak by se mi určitě podlomila kolena.

„Těším se,“ zamumlala jsem omámeně do polibku.

Edward si opřel své čelo o mé a snažil se stejně jako já dostat svůj dech pod kontrolu. Po několika vteřinách se odklonil a pohladil mě po tváři.

„Nemůžu se dočkat,“ vydechl, usmál se a znovu mě políbil na rty. Tentokrát jen lehce.

„Půjdu,“ oznámil mi, pustil mě a vydal se do obýváku.

Slyšela jsem, jak se rozloučil s Davidem a pak už jen zvuk zavírajících se dveří.

Pořád jsem stála opřená zády o pracovní desku a pokoušela se zkoncentrovat. V hlavě jsem si mezitím plánovala, co musím udělat, až dám Davida spát.

Osprchovat se a u toho se oholit, obléknout si na sebe nějaké sexy prádlo a košilku… Hm, tak tohle asi neklapne. Usilovně jsem přemýšlela, zda se v mém šatníku najde nějaký sexy kousek a došla jsem k závěru, že nikoli. Do háje! Holt bude muset stačit pyžamo, které se skládalo z trička a kraťasů.

„Mami?“ houkl na mě David z obýváku a tím mě probral ze snění.

„Za chvíli jsem u tebe,“ odpověděla jsem mu a rychle se dala zase do chystání večeře.

Po jídle jsem se ještě chvíli koukala s Davidem na pohádky. Jenže jsem se nemohla soustředit na to, co se odehrávalo na obrazovce. Najednou jsem se cítila nervózní z toho, co jsem si na dnešní noc naplánovala. A nemohla jsem se té nervozity zbavit.

Chtěla jsem strávit dnešní noc s Edwardem. Ale zároveň jsem si uvědomovala, že už to bylo hrozně dlouho, co jsem se naposledy milovala.

A co když mě opět odmítne? Ne, dnes určitě ne. Jaký by k tomu mohl mít důvod? Žádný a basta!

Zatřepala jsem hlavou a podívala se na hodiny. Čtvrt na devět.

„Davide, běž se umýt a šup do postele,“ přikázala jsem mu. Zašklebil se, povzdechl si, ale zvedl se a vydal se pomalým krokem ke schodišti.

Vypnula jsem televizi a rozešla se za ním. V jeho pokoji jsem se posadila na okraj postele a čekala, až se připlouží z koupelny.

Trvalo mu to asi deset minut. „Dobrou noc, miláčku,“ řekla jsem mu a políbila ho na tvář, jen co se zachumlal pod peřinu.

„Dobrou, mami. Mám tě moc rád,“ odvětil mi.

„Také tě mám ráda, Davide.“ S těmito slovy jsem vstala a rozešla se ke dveřím. Zhasnula jsem světlo a zavřela dveře.

Ve své ložnici jsem si na chvíli stoupla k oknu a snažila se popadnout dech. Nějak se mi ho v očekávání toho, co se mělo dnešní noci stát, nedostávalo. Rozhodla jsem se, že ho otevřu a nadýchám se tak čerstvého vzduchu. Doufala jsem, že mi chladný vzduch pomůže najít rozkolísanou sebekontrolu.

Oklepala jsem se zimou, ale okno jsem nechala pootevřené. Ze skříně jsem si vzala župan, čisté pyžamo a poté zašla do koupelny.

Kapky vlažné vody mi trochu pomohly zbavit se nervozity. Provedla jsem nezbytnou hygienu, poté se převlékla do čistého pyžama a vyčistila si zuby. Ještě jsem si pročísla vlasy, oblékla si župan a vyšla z koupelny.

Potichu jsem otevřela dveře do své ložnice.

V první chvíli mě překvapilo, že tu vůbec nebyla zima. Čekala jsem, že když nechám pootevřené okno, bude v pokoji chladno. Ale nebylo.

Udělala jsem krok směrem k posteli, abych rozsvítila lampičku, ale najednou se za mnou zavřely dveře a velké a chladné ruce si mě přitáhly k sobě. Dřív, než jsem stihla vykřiknout leknutím, se chladná Edwardova ústa přitiskla na má.

Napadlo mě, že bych se ho měla zeptat, jak se dostal dovnitř, ale když jsem ucítila, jak mi opatrně stahuje z ramen župan, v tu ránu jsem zapomněla, co jsem mu to vlastně chtěla. Nechala jsem ho spadnout na zem a propletla ruce do Edwardových vlasů.

Jeho rty se přesunuly na můj krk a náhle jsem stála uvězněná jeho pažemi zády ke dveřím. Celé tělo mi vibrovalo vzrušením.

„Edwarde,“ vydechla jsem a položila mu ruce na tváře. Přitáhla jsem si jeho hlavu ke své a ihned vyhledala ústy ta jeho.

„Bello,“ zašeptal do polibku. „Miluji tě,“ dodal hned vzápětí.

Bylo to poprvé, co se mi plně vyznal ze svých citů.

Měla jsem pocit, že ve mně to jeho vyznání vzbudilo ještě větší touhu po něm.

„Miluji tě, Edwarde,“ oplatila jsem mu. I já jsem mu přiznala poprvé nahlas to, co už jsem nějakou dobu cítila.

Maličko zavrčel, znovu se přesunul na můj krk a já zavřela oči.

Už nebylo cesty zpět.

Spustila jsem ruce dolů a uchopila lem jeho trika. Pomalu jsem mu ho začala vyhrnovat. Nenechal mě. V rychlosti si ho svlékl a odhodil ho někam na zem.

Dotkla jsem se prsty jeho nahé pokožky a na okamžik se mi zatajil dech. Byla tak hladká a chladná, ale zároveň z ní sálalo takové horko.

Otevřela jsem oči a zjistila, že mě pozoroval se rty tak blízko mých, že se jich téměř dotýkal.

Dlaní mě pohladil po tváři a sjížděl jí dále po krku, rameni, paži… Zajel mi něžně rukou pod tričko a dotkl se tak mého nahého pasu. V první chvíli jsem se trošku oklepala chladem, ale hned nato mě začal jeho dotek lehce pálit. Jeho druhá ruka následovala tu první a to už jsem měla ty své nad hlavou, protože mi svlékal tričko.

„Jsi tak krásná,“ zašeptal a nespouštěl ze mě zrak.

Opatrně, jakoby se bál, aby mi snad neublížil, se dotkl mého ňadra a přikryl ho svou rukou.

Než jsem se nadála, nesl mě v náručí k posteli.

Položil mě na ni a přilehl si ke mně.

„Ještě to můžeš stopnout,“ řekl šeptem těsně u mého ucha.

„Nemůžu a hlavně nechci,“ odvětila jsem mu také šeptem.

Ve chvíli, kdy se na mě podíval, ozářil jeho obličej měsíc. Usmíval se. A zároveň jsem zahlédla v jeho očích takový žár.

Na nic už nečekal a hladově si začal brát moje rty…

„Co se děje?“ vyhrkla jsem zmateně a vystřelila do sedu. V pokoji byla tma. Na okně byly zatažené závěsy.

„Promiň, zapomněl jsem vypnout zvonění na mobilu. Klidně spi dál,“ ozval se Edwardův hlas kousek ode mě.

Přitáhla jsem si peřinu a zachytila ji v podpaží. Pak jsem se nahnula k lampičce a rozsvítila ji.

Otočila jsem se na Edwarda, který ležel vedle mě s jednou rukou podél těla a druhou za hlavou.

„Usnula jsem. Proč jsi mě nechal?“ zeptala jsem se ho vyčítavě. Pohled na jeho nahou hruď ve mně vyvolal vzpomínky na naše milování. V podbřišku jsem cítila chvění.

„Jsi člověk, potřebuješ spát,“ odpověděl mi s úsměvem na tváři.

Lehla jsem si na bok a podepřela si hlavu rukou. Edward se přetočil, takže teď ležel také na boku, tváří ke mně.

„Potřebuji, ale ne, když mám ve své posteli tak úžasného muže, jakým jsi ty,“ řekla jsem mu laškovně. „Řekneš mi teď, jak ses dostal do mého pokoje, když jsem se sprchovala?“

„Nechala jsi otevřené okno,“ pronesl, jakoby to bylo úplně běžné, přijít k někomu na návštěvu oknem.

„A to jsi sem jako… vyskočil?“

„Ano. Pro náš druh to není nic složitého,“ vysvětloval mi. Najednou mě napadlo, kolikrát už se asi takhle proplížil do mého pokoje oknem, aniž bych o tom věděla. Ale nahlas jsem to neřekla. Možná se ho zeptám později, rozhodla jsem se.

„Volala mi Alice, že budou za hodinu ve Forks,“ oznámil mi.

„Takže už budeš muset jít?“ optala jsem se ho smutným hlasem.

„Ještě mám trochu času,“ zašeptal smyslně, pod peřinou mě chytil za pas a přitáhl si mě těsně k sobě. Naše ústa se téměř dotýkala.

„Už jsem ti dnes řekl, že tě miluji?“ zeptal se mě, až mě jeho rty pošimraly na mých.

Přimhouřila jsem oči a dělala, že přemýšlím. „Kolik je hodin?“

„Po půl třetí,“ odpověděl mi a zacukaly mu u toho koutky.

„V tom případě… Dnes ještě ne.“

Lehce se otřel o mé rty. „Miluji tě,“ vydechl.

„I já tebe.“

Jen jsem to dořekla, spojil naše rty v dráždivý polibek. Líbal mě tak naléhavě…

Bylo krátce po čtvrté, když jsem vleže na břiše sledovala Edwarda, jak se obléká. Nemohla jsem se na něj vynadívat. Byl dokonalý. A milování s ním bylo úžasné. Cítila jsem se šťastná, uspokojená a bylo mi krásně.

„Řekni, prosím, Alice, aby za mnou přišla do práce,“ požádala jsem ho, aniž bych z něj spustila zrak. Musel vědět, s jakým zájmem ho sleduji, ale nedal na sobě nic znát. Jen se lehce usmíval.

„Pošlu ji za tebou. Do telefonu mi říkala, že už se na tebe moc těší,“ odvětil mi.

„Jsem na ni zvědavá,“ svěřila jsem se mu.

Když se dooblékl, posadil se na postel a natáhl se ke mně. Vtiskl mi polibek na ústa, pak vstal a vydal se ke dveřím.

„Uvidíme se, až si pojedeš pro Davida,“ slíbil mi, usmál se na mě a byl pryč.

Přetočila jsem se na záda a chvíli se zasněně dívala do stropu. Na malý okamžik se mi před očima objevila tvář Connora. Skousla jsem si ret, ale hned nato jsem si odfrkla a zavřela oči. Nechtěla jsem teď myslet na svého muže. Nebyl tu a už nikdy nebude. Musela jsem jít dál. A přála jsem si, aby to bylo po boku Edwarda.

Skutečně jsem ho milovala.

Náhle mi na mysl vytanula Juliina slova o mém štěstí. Měla pravdu. Dovolila jsem Edwardovi, aby mě učinil opět šťastnou.

A já se cítila opravdu šťastná…

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak, máme za sebou trošku romantiky a něžností. Doufám, že se vám kapitolka líbila. ;-)

A příště se konečně dočkáte příjezdu Cullenových. ;-)

Holky, moc děkuji všem, které komentujete. Vaše komentáře jsou pro mě hrozně důležité. Díky.

EdBeJa 

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je mocná čarodějka - Kapitola 19. - Pocit štěstí: