Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je mocná čarodějka - Kapitola 1. - První školní den

'Bylo to trochu zvláštní, chlap jako učitel prvňáčků. Ale na druhou stranu, proč ne?
„Tak nevadí, vypadá, že bude v pohodě, ale ty jsi říkala, že budu mít paní učitelku,“ řekl mi trochu vyčítavým hláskem. „Je… mladý. Asi jako tatínek. A jmenuje se Edward Cullen,“ dořekl váhavě.'
Přeji příjemné počtení.

10.07.2011 (17:15) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 51× • zobrazeno 4938×

 

Láska je mocná čarodějka - Kapitola 1. - První školní den

 

Bella

„Davide, miláčku, vstávej, za chvíli začíná škola,“ budila jsem svého synka prvního září.

„Mami, ještě chvilku, prosím,“ kňoural zpod peřiny.

„Ale no tak, včera jsme o tom přece mluvili. Čeká tě první školní den, paní učitelka, noví kamarádi… Dnes to tam určitě nebude na dlouho, tak šup,“ řekla jsem mu a přitom si sedla k němu na postel.

Čekala jsem, jestli se umoudří a vyleze, ale on se místo toho zavrtěl a nesouhlasně zamručel. Zatahala jsem ho za peřinu. Pár vteřin jsme se o ni přetahovali, ale pak na mě vykoukla dvě smutná šedomodrá kukadla.

Nikdy mě nepřestane udivovat, jak moc byl David podobný svému otci. Oči i vlasy měl po něm. A i když po mně zdědil nos a bradu, stejně jsem ve většině jeho výrazů viděla Connora. I úsměv měli podobný. Ne-li stejný.

Povzdechla jsem si a na okamžik zavřela oči. Snažila jsem se zkoncentrovat.

Jen co jsem je znovu otevřela, všimla jsem si, že se na mě David mračil. Cvrnkla jsem ho prstem do nosu a usmála se na něj. Sledoval mě přimhouřenýma očima a pak zakroutil hlavou.

„Mně se tam nechce jít. Co když se mi nebude líbit paní učitelka? Co když si tam nenajdu kamarády? Nemohl bych zůstat doma?“ zkoušel to na mě a přitom nahodil štěněčí pohled. „Číst a psát už přece stejně umím,“ zakňoural.

„To teda nemohl. Ve škole se učí i další věci, tak vstávej a nezlob,“ nabádala jsem ho. Ušklíbl se, ručičkama si protřel oči, zívnul a posadil se na posteli.

„No tak jo. Ale táta by mě určitě nenutil jít do školy,“ zamumlal a v oku se mu zaleskla slza.

„Pojď sem,“ natáhla jsem k němu ruce. Vymotal se z peřiny a schoval se mi v náručí. „Já vím, že se ti stýská. I mně se po tatínkovi moc stýská, ale budeme to muset nějak zvládnout sami, miláčku,“ šeptala jsem a sama potlačovala pláč. Nesměla jsem si dovolit před ním brečet. Nesměla jsem si dovolit se před ním hroutit. Už ne. Teď tu s námi nebyla Marie ani Julie, které by se mi o něj postaraly. Byla jsem tu jen já a on.

Hladila jsem ho po vláskách a on mi vzlykal do ramene.

Tak moc se mi stýskalo po Connorovi. Proč jen musel zemřít? Proč jen jsem souhlasila se stěhováním z Phoenixu? Necítila jsem tady jeho přítomnost… Ne, Bello, musíš být silná! Kvůli Davidovi! poručila jsem si hned vzápětí.

Julie věřila, že mi změna prostředí pomůže, a i když jsem na sobě za ten měsíc, co jsme bydleli v deštivém městečku Forks, nepozorovala žádné změny, doufala jsem, že škola a povinnosti kolem ní mě dokážou zaměstnat a vytlačit tak myšlenky na mého muže. Alespoň částečně…

„Mami, nachystáš mi k snídani lívance, prosím?“ požádal mě David, otřel si ručičkama slzy a seskočil na zem. „Já se zatím umyju,“ oznámil mi a rozběhl se do koupelny. Došlo mi, že mi to chtěl ulehčit, proto tak najednou otočil a přestal protestovat proti tomu jít do školy. Byl bystrý a rozumný. Na dítě až příliš. Otcova smrt v něm částečně potlačila tu dětskost, kterou bych u něj tak ráda viděla. V očích jsem ucítila slzy, tak jsem se rychle zvedla a vydala se do kuchyně.

Během chvíle přiběhl David a posadil se ke stolu. Položila jsem před něj talíř s lívanci a hrnek kakaa. Sedla jsem si naproti němu a pozorovala ho, jak do sebe tlačil lívance, až se mu dělaly boule za ušima.

„Sou moč dobýý,“ pochválil mi je s plnou pusou.

„Koukám, že ses zapomněl učesat,“ podotkla jsem a musela se tomu jeho vrabčímu hnízdu zasmát.

Na vteřinu přestal žvýkat, ale pak jen mávl rukou a řekl: „Kluci se česat nemusí.“ A opět se pustil do jídla.

„A na to jsi přišel jak, ty rozumbrado?“ zeptala jsem se ho se smíchem. Jen pokrčil ramínky a napil se kakaa. Vstala jsem, zašla si pro hřeben a začala mu pročesávat vlasy.

„Auvajs, to bolí,“ stěžoval si a vrtěl se na židli. „Už budeme muset stejně jít,“ vyhrkl a vycukl se mi.

„Davide, skoč si ještě umýt ten knír od kakaa,“ houkla jsem na něj.

„No jo,“ ozvalo se z jeho pokoje ohromně nadšeným hlasem.  

 

Ke škole jsme dorazili brzy. Zaparkovala jsem auto, pomohla Davidovi nasadit aktovku na záda a doprovodila ho před třídu.

„Mám s tebou jít dovnitř?“ zeptala jsem se ho. Pokoušel se o mě pláč, ale zatím jsem mu statečně čelila. Nikdy jsme bez sebe dlouho nebyli. Když nepočítám ty měsíce po Connorově smrti. To jsme sice byli spolu, ale přesto tak nějak každý sám... Connorova rodina byla poměrně zámožná, takže jsem nemusela chodit do práce. A David tedy nechodil do školky. Do školy ale musel, a i když jsem měla dost času na to přemýšlet, co budu dělat, zatímco bude David ve škole, na nic jsem nepřišla. Kdo by o mě taky kde stál? Měla jsem jen maturitu a nikdy jsem nepracovala.

„No,“ zaváhal na okamžik a rozhlédl se kolem, „nee, ostatní tam budou taky bez rodičů,“ odpověděl mi. Viděla jsem ostatní rodiče, kteří se loučili se svými ratolestmi, a pochopila jsem, že bych byla zřejmě ve třídě jediným rodičem. Nevadilo by mi to. Naopak bych se cítila šťastná.

„Tak dobře,“ zašeptala jsem zklamaně a sklonila se k němu. „A nezapomeň, žádná kouzla!“ připomněla jsem mu ještě potichu.

„Jasně, mami,“ odvětil mi a protočil oči. Natáhla jsem se, abych mu dala pusu na tvář, ale než jsem mu ji stihla vlepit, všimla jsem si, jak se znovu rozhlédl kolem nás. Najednou mi ji vlepil sám, mávl na mě a s úsměvem na tváři se rozběhl do třídy. Narovnala jsem se a nevěřícně zírala, jak vběhl do dveří. Tohle chování jsem viděla v nějakém filmu, na jehož název jsem si teď nemohla vzpomenout. Jenže tomu dítěti tam bylo asi devět! Ne šest! Odfrkla jsem si.

„Přijedu za dvě hodiny a počkám na tebe na parkovišti,“ zavolala jsem na něj ještě a doufala, že to slyšel. Přemáhala jsem v sobě touhu vejít do třídy a být se svým synem. Zhluboka jsem se nadechla, opřela se o zeď a zavřela oči.

„Jste v pořádku?“ ozvalo se šeptem blízko mě. Zamrkala jsem a sklopila zrak.

„Jo, díky,“ vydechla jsem a vydala se spěšně chodbou ven k parkovišti, aniž bych se na toho dotyčného podívala.

Co teď? Možná bych mohla zajet nakoupit. Možná bych si mohla udělat radost a koupit si něco na sebe. Hmm, a proč bych to dělala? Oblečení jsem měla plnou skříň a stejně jsem se v něm neměla komu ukazovat. Nebyl nikdo, pro koho bych chtěla být krásná. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem se vždy Connorovi předváděla v novém oblečení. Hrozně ho bavilo mě z něj svlékat. Vlastně to bavilo nás oba.

Došla jsem k autu a opřela se o kapotu. Lapala jsem po dechu. Nějak se mi nedostávalo kyslíku. Tak moc mi chyběl. Jeho vůně, smyslné rty, kterými mě dokázal tak skvěle líbat, dráždivé doteky jeho rukou… Slzy se mi kutálely po tvářích a nedokázala jsem je zastavit. Musela jsem pryč. Nasedla jsem do auta a vyjela z parkoviště. Jela jsem... ani nevím kam. Zastavila jsem až na lesní cestě, vystoupila z auta a rozběhla se hlouběji do lesa.

Na malé mýtině jsem se zastavila a svezla se na zem.

„Proč???“ zakřičela jsem se zakloněnou hlavou. Jakoby mě mohl někdo slyšet. Jakoby se tu mohl objevit Connor. Bože, stýskalo se mi po jeho objetí. Vždy jsem se u něj cítila v bezpečí. Věděla jsem, že když je se mnou, nemůže se mi nic stát. Ani Davidovi.

Osud nám vyměřil jen sedm společných let. Jen sedm!

Po nějaké době jsem se zvedla a vydala se zpět ke svému autu. Vytáhla jsem z kabelky zrcátko a otřela si rozmazanou řasenku z obličeje. Nechtěla jsem, aby mě takhle David viděl. Mrkla jsem na hodinky a zjistila, že jsem se v lese zdržela skoro dvě hodiny. Byl nejvyšší čas jet ke škole.

Před školou jsem zůstala sedět v autě. Ostatní rodiče posedávali po lavičkách nebo se procházeli po parkovišti. Sledovala jsem mladé páry, které čekaly na svoje potomky, a opět jsem ucítila v očích slzy. Uklidni se, Bello, nabádala jsem se. Raději jsem přestala sledovat okolí a vytáhla z kabelky malou knížku humorných básniček. Dostala jsem ji od Marie, když jsme odjížděli s Davidem z Phoenixu.

„Jakmile ti bude nejhůř, otevři knihu, přečti si pár básniček a zase ti bude líp,“ říkala mi mateřsky.

 

Asi po půl hodině jsem zaslechla hluk, tak jsem se podívala ke škole. Vybíhaly z ní děti a utíkaly ke svým rodičům. Vylezla jsem z auta a hledala Davida. Neběžel. Šel pomalým krokem směrem ke mně. Vyloženě se loudal.

„Ahoj, miláčku. Tak jaké to bylo?“ zeptala jsem se ho, jakmile došel až ke mně a pohladila ho po vláskách.

„Ale jo, šlo to,“ odpověděl mi zadumaně. Jen co nastoupil do auta, připnula jsem mu pás, pak si sedla za volant a rozjela se k výjezdu z parkoviště.

„Co spolužáci? Paní učitelka? Nekouzlil jsi?“ chrlila jsem na něj dotazy.

Povzdechl si. Neměla jsem ani tušení, co mohlo způsobit tu jeho podivnou náladu.

„No tak, Davide, stalo se něco?“ vyptávala jsem se ho teď už lehce nervózně.

„Maminko, říkala jsi, že budu mít paní učitelku,“ začal opatrně.

„Ano, říkala. A?“ pobízela jsem ho.

„Nemáme paní učitelku.“

„Proboha, Davide, leze to z tebe jak z chlupaté deky,“ řekla jsem mu nechápavě.

„My máme pana učitele,“ vyhrkl a naše pohledy se střetly ve zpětném zrcátku.

„Učitele? Jako chlapa?“ ujišťovala jsem se.

„Jo,“ odvětil mi stručně.

„To přece nevadí, ne? Jaký je? Jak se jmenuje?“ vyptávala jsem se ho dál. Bylo to trochu zvláštní, chlap jako učitel prvňáčků. Ale na druhou stranu, proč ne?

„Tak nevadí, vypadá, že bude v pohodě, ale ty jsi říkala, že budu mít paní učitelku,“ řekl mi trochu vyčítavým hláskem. „Je… mladý. Asi jako tatínek. A jmenuje se Edward Cullen,“ dořekl váhavě. Měla jsem z něj dojem, jako kdyby mi něco zatajoval. Ale co by to tak mohlo být?

„Třeba bude lepší než by byla paní učitelka,“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Snad jo,“ připustil a já v jeho hlase opět slyšela zaváhání. A nejen to. Jakoby se na mě zlobil, že se nevyplnilo, co jsem mu slibovala ráno. Ale copak jsem mohla za to, že měl místo učitelky učitele?

„A co vám pan učitel říkal? Nepotřebuješ ještě něco přikoupit?“

„Jen se nám představil, pak my jemu a povídal nám o tom, co se budeme učit. Ze školních pomůcek mám myslím všechno,“ sdělil mi. „Ale nakupovat bych šel,“ dodal po chvíli se skrývaným nadšením v hlase.

Vypadalo to, že byla škola pro dnešek uzavřeným tématem. Nemělo tedy cenu pokládat mu další otázky týkající se jí. Stejně už bych z něj nic dalšího nedostala.

„Dobře, po cestě se stavíme do obchodu. Chceš tam něco konkrétního?“ zajímala jsem se.

„Dneska vyšel další díl toho komiksu, co čtu,“ zašeptal a upřel na mě škemrající pohled do zrcátka.

„A pomůžeš mi odnosit nákup?“

„Ach jo, když jinak nedáš,“ odpověděl mi s povzdechem a zašklebil se.

„Něco za něco, miláčku,“ řekla jsem mu, v rychlosti se na něj otočila a usmála se.

„Já vím, mami. Vždyť víš, že se na mě můžeš se vším obrátit,“ připomínal mi najednou horlivě, jako už tolikrát od smrti Connora. Znělo to tak dospěle a upřímně. Možná bych se tomu měla zasmát, ale mě to děsilo. Vždyť mu ještě nebylo sedm!

„Všechno zvládneme. Jsme přece silná dvojka,“ pronesla jsem a on jen kývl hlavou na souhlas.

„Jsme přece silná trojka,“ říkával Connor. Teď už jsme byli jen dva.

Mírně jsem zatřepala hlavou, abych zaplašila myšlenky na Connora hned v zárodku, protože jsem věděla, že by mě to znovu rozhodilo. A rozhodilo by to i Davida a to jsem fakt nechtěla.

Čekalo nás nakupování a možná bychom si mohli zajít i do kina, napadlo mě náhle.

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Holky, dívky, ženy,

v téhle kapitolce jste se mohly trošku víc seznámit s Davidem a Bellou.

Můžu vám slíbit, že se Bella v příští kapitole - na úplném konci - setká s Edwardem. Ale promluví spolu poprvé až v té další. ;-) Takže se máte určitě na co těšit.

Děkuji vám za komentáře k prologu. A pokud mi napíšete pár slov i k téhle kapitole, budu moc ráda. Komentáře mě nakopávají k dalšímu psaní.

Děkuji. ;-)

 

Prolog ♣ Kapitola 2.

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je mocná čarodějka - Kapitola 1. - První školní den:

Všechno máš tak pěkně popsané Hlavně Bellu, umím si to i představit

David je strašne zlaté dieťa. Ale vyspelé. Teda aspoň na mňa tak pôsobí. Teším sa na pokračovanie. Bola to veľmi pekná kapitola. Plná citu.

užasný

Takže toho chystáš hodně??? A budou brzy i nějaké další odpovědi??? Jo a budu brečet, jako u jiných Tvých příběhů???

Je to krásné!

Nádherné! Strašně se mi líbí, jak popisuješ Belliny pocity, vzpomínky a bolest z Connorovy ztráty. David je úžasný, předpokládám, že ví, že je Edward upír. A jsem zvědavá, co na to řekne Bella.

Pěkná kapitolka, na to co jsem se chtěla zeptat si již odpověděla, tak jdu rychle dále

nádhera! těším se na pokračování.

Skvělé

Opět to bylo moc pěkné... děkuji ti !

predpokladám, že to Davidove zaváhanie znamená, že tuší, že Edward nie je človek. na sedemročného chlapca mi príde priveľmi všímavý na to, aby si to nevšimol.

je to nádherná poviedka, plná záhad a zmien a ja si určite prečítam, čo bude dalej

supeeeeeeeeeeeer

Mé milé čtenářky, děkuji vám všem za krásné komentáře.
Dám vám pár odpovědí...
Julii jsem nevyšoupla, hodila se mi do prologu a ještě se s ní setkáme; ano, ten, kdo oslovil Bellu na chodbě před Davidovou třídou, byl Edward; to, jestli mělo nějaký hlubší význam Davidovo zaváhání, brzy odhalíme...
Chystám toho v tomhle příběhu opravdu hodně. Tak snad vás nezklamu a neztratím vaši přízeň. Ještě jednou děkuji.

Moc smutné a moc krásné. Musí být hrozné vypořádat se s takovou ztrátou. Bella už se znovu staví na nohy a snaží se být statečná. David je zlatíčko. Na jednu stranu je to ještě malý kluk, na druhou si hraje na velkého mámina ochránce. Je na svůj věk hodně rozumný a myslím, že i hodně nadaný po tátovi. Jeho setkání s panem učitelem - všiml si snad něčeho???
Díky za dílek, moc se těším na další

Som veľmi zvedavá aké má David schopnosti, neviem prečo, ale zrejme vycítil, že jeho učiteľ nie je úplne obyčajný.
Inak, svojou poviedkou sa zase, úplne zaslúžene, dostaneš do prvej päťky naj poviedok za tento mesiac

krása

Jako všichni tě musím pochválit. A to moc. Tato kapitola byla překrásná - to však samozřejmě ale i prolog - a tak dojemná.
Nechtěla bych být zrovna v Bellině kůži, i když všichni víme, že brzo potká Edwarda a toho jí nejspíš určitě závidět budu. V jaké se teď ale nachází situaci musí být hrozné. Pokaždé, kdy vám umře blízký člověk bývá to neskutečně velká bolest. Ale jí umřel manžel a to musí být ještě horší, zvlášť, když ho milovala tak moc, jak jsi nám v této kapitole ukázala, protože z každého slovíčka, co se zmiňovalo o Connorovi jasně vyplouvalo tolik stesku a smutku. To opravdu obdivuji, protože jsi to zvládla tak dokonale, jak jsem ještě u nikoho neviděla.
Davida je mi ale taky samozřejmě moc líto. Bolí, když vám jeden z rodičů či nedejbože oba dva zemřou a o to víc, když jste ještě dítě. Neřeknu, když jste tak malí, že si na ně ještě nemůžete ani pamatovat, ale v šesti letech si stihnete udělat velkou citovou vazbu. David je hodně vyspělý na svůj věk a to já znám. V jeho letech jsem už taky všechno moc chápala, protože jsem se až nebezpěčně moc pohybovala jen v okruhu "dospěláků" a převážně poslouchala jen jejich rozhovory. Pomohlo i to, že jsme s mamkou žili sami v Brně a ona potřebovala se čas od času vypovídat. Nedávám jí to však za zlé, naopak jsem za to vděčná. Teď jsem totiž pořád vyspělejší než někteří v mém věku, vím, jak se zachovat v některých situacích a tak...
Jen mne zarazilo chování Davida poté, co vyšel ze školy. Poznal Edwarda? Ví, že je upír? To bude zřejmě ještě pěkně zajímavé... Jen doufám, že nebude mamince zabraňovat v navazování vztahů, kvůli neustálému stesku po otci. Že bude nesobecký.

už se na to jejich setkání mooc těším

nádhera, rozhodně pokračujj

je mi strašně líto belly a Davida...David se snaží být velký a Bella se s tím musí porvat moc se mi líbilo jak byl David skleslý že nemá paní učitelku ale pana učitele a jak asi hned poznal co je zač ale před maminkou to tají.....moc se těším na další díleček

Dneska jsem přečetla i prolog, ale komentář nechávám až zde Nápad se mi hrozně líbí a s Tvým psaním, je to přímo "vražedná" kombinace - v dobrém slovasmyslu těším se na další kapitolku

Je to super. David se mi líbí, zajímalo by mě proč váhal? Proč mam pocit, že to byl Edward kdo ji oslovil na té chodbě? Už se těšim na jejich setkání, ale jsem si jistá, že to potrvá ještě dlouho než se nějak k sobě zblíží. A horzně se na to těšim.

uzasna kapitola

Zlatíčko,
naprosto moc krásné. Bella se snaží vyrovnat se smrtí svého milovaného manžela, ale nejde jí to tak, jak by si přála. Bolí ji to a tahle bolest bude trvat jistě poměrně dlouho. Držím jí palce, aby našla sílu bolest překonat. Určitě jí David bude dělat jenom samou radost a pomáhat jí a ona bude šťastná a nepomyslí na smutek. Zklamání Davida mě malinko překvapilo, ale myslím, že pan učitel bude jistě super a možná i mnohem lepší než nějaká obyčejná paní učitelka. Jistě si ho zamiluje. MOc krásné, děkuju za další kapitolku.

Super kapitolka. Sice si moc nedovedu představit Edwarda jako učitele ale budiž Těším se na další kapitolku jak se potkají. Sice spolu promluví až v té další ale tonějako zvládneme Moc prosím další. Jsi opravdu skvělá.

EdBeJko, omlouvám se, že jsem nekomentovala první díl, ale rychle jsem se hnala na druhý díl, takže se snad nebudeš zlobit.
A teď je čas, abych ti napsala to, co si myslím, že? Dobře, jdu na to, i když se předem omlouvám, že mi dlouhé komentáře nejdou. Bylo to nádherné, skutečně to takové bylo.
Tolik mateřské lásky bylo cítit z příběhu, že jsem si sama říkala, jak je Bella statečná, když se drží před Davidem. Taková ztráta člověka musí pořádně nabourat, přirovnala bych to k střetnutí s tankem, chudák Connor - mimochodem, vybrala jsi moc hezká jména.
A jak tak koukám, úplně jsi nám z příběhu vyšoupla Julii. Škoda, zamlouvala se mi, ale co se dá dělat, i tak byla kapitolka bezkonkurenční. Líbí se mi ta dětstká nevinnost malého Davida, která se pere s jeho tendencí být silný a statečný. Snad si myslí, že po smrti tatínka by on měl být ten silný, který zvládne všechno těžké a složité. Přeci jen je to čaroděj, což už samo o sobě musí ukrádat ta dětská léta, jelikož má od samého dětství velikou zodpovědnost za to, co se děje v jeho okolí.
Zajímalo by mě, jestli poznal, že je Edward upír, i když bych podle jeho chování odhadovala, že to poznal. Jen to Bells prostě nemůže říci, protože právě upíři, i když novorození, jí zabili Connora.
Moc se těším na další kapitolku a to, jak to všechno nakonec zamotáš. Ty si s tím určitě budeš vědět rady, takže budu se těšit na další díl, snad ho přidáš brzy.

Obávám se, že nebude schopná těch dlouhých románů, co tu píší ostatní, ale aspoň něco ti tu zanechám. Opět mi ta kapitola přišla smutná a to i přesto, že tam byla spousta veselých věcí, ale vše se odehrává s podtextem toho, jak jim táta chybí. David je takový rozumný, řekla bych, že má dost vyspělé vyjadřování, ale to asi patří k věci. No a pak učitel... proč ne, věřím, že to bude velmi zajímavé spojení. Těším se na pokračování

nádhera....těším se na pokračování

Kači, tak dnes jsem se dostala i k této povídce. Dle mě se vyvíjí zajímavým směrem a jsem zvědavá, co dalšího nám prozradíš. Netrpělivě očekávám další díl!

Kačenko, dostala jsem se sem jen na chvíli, ale nemohla jsem si odpustit tuto kapitolu. Já se na ni tak těšila, a když jsem viděla titulek - první školní den, doufala jsem, že tu bude Edward! I když tu není, kapitola byla nádherná.

Zas jsem se rozplývala nad tím, jak ty malé děti jsou naivní. Proč byl smutný? Možná proto, že mu Edward tolik připomínal Connora. Já být na jeho místě, tak bych plakala, plakala a plakala. Vidí ho všude, už vidím, jak se bude Edward sbližovat s Bellou a bude Davídka brát ven, hrát si s ním a on v něm uvidí tátu.

Já vím, že předbíhá, ale ty myšlenkové pochody se nedají udržet. Bella je z toho všeho úplně mimo. Trochu mě mátlo, jak byla v tom lese, to tam byla tak dlouho? Co tam proboha dělala? Je ve Forks už nějakou dobu a ona se pořád někodázala vzpamatovat. Já vím, že to bude trvat dlouho, ale jestli se neprobere teď, tak pak už nikdy.

Mám takovou obavu, že tady se dospěle chová jen Davídek, načež Bella, aby vypadala jako matka, se snaží držet své pocity v sobě, ale měla by si s ním promluvit a on by jí pomohl. Protože to, co cítí matka, cítí i dítě. Vše zlé i dobré se na něj přnáší a dokonce bych řekla, že je na tom Davídek mnohem hůř než Bella. On ztratil otce, měl na to jen 7 let, aby se poznali, nemluvě o tom, že se chová jako o hodně starší než jen na 7 let.

Když jsi psala, že se s Edwarde už trochu pozná, to znamená, že se potkají v obchodní domě? Nebo to bude zas něco jiného? Nedokážu si představit Edwarda s červenou tužkou, s učebnicí a s přísným pohledem, jak je všechny srovnává do latě. Bože, to je představa.

Trochu mě rozhodilo to, že tam už nebyla Julie. To jsi nám to pěkně zahrála do autu, když jsi ji odtamtud vyšoupla. Kdybych si nebyla jistá, že to bude Edward, tak bych se zlobila, nebo bych byla přinejmenším tak divná jako Davídek. Zřejmě se ho dotklo, že je to chlap a ne ženská. Taky bych byla naštvaná, ještě k tomu, když je to "muž ve stejném věku jako tatínek".

Abych to moje žvatlání ukončila, nemůžu si odpustit poznámku o tom, že tvoje psání je sice klidné a pohodové, ale každičké slovíčko je naplněné citem a láskou k tomu mrněti. Nevím, kolik ti je a netroufám to odhadovat, ale s jistotou řeknu, že mezi nás puberťačky se neřadíš, ty tu lásku coby Bella dáváš Davídkovi. Jestli máš děti, tak musí být nějšťastnější děti pod sluncem, kdybych měla od maminky slýchat takové krásné pohádky, byla bych nadšená.

No, je na čase, abych zas letěla k bazénu na tu party, jinak mě holky sežerou. Musela jsem sem skočit. Děkuju za kometář k povídce, potěšil mě, skákala jsem do stropu, s tím věkem je to komplikované, protože já jsem jí růst zastvila v 15ti, ale to bych musela vysvětlovat dlouho. Zkrátka děkuju, vím, že mám co vylepšovat, protože moje schopnosti se psaním jsou mizerné.

Snad bude brzy další a těším se na kapitolku jako na Vánoce. Hlavně na Edward a na Davida. Jako obyčejně je to krása a já si tě jako autorku nemůžu vynachválit, nádhera.

Nádhera!

Nějak jsem propásla Tvůj prolog a přečetla si ho až teď. Jsem hrozně ráda, že se tady objevila Tvoje další povídka, moc se těším na pokračování

krásný

nadherne....moc se mi to libi....pises vazne skvele...uz se tesim jak to s nima vymyslis...david je vazne skvelej...a bela dobra mamina...

Super! ... podľa malý David vie, alebo len tuší, čo je jeho triedny učiteľ zač

EdBeJko, David je na svůj věk vážně dost vyspělý, je vidět jak ztráta rodiče může zapůsobit na dětskou psychiku, hlavne kdyz se druhy rodic na takovou dobu sesype, jako Bella. Rozhodne jsem zvedava jak se bude dal David tvarit na pana ucitele

Úžasnééé!!!Už sa teším na ďalšiu!!

Moc se mi to zatim líbí, sem zvědavá jak budeš pokračovat

Ach, ty moje zlatíčko. Ty jsi takový mateřský typ a všechno se ukazuje právě v této povídce. Je to krásné, nemám k tomu co dodat. Mám slzy v očích a to z jediné věty: "Jsme silná trojka."
Ani nevím proč, ale přišlo mi to lítostivé. Samozřejmě jsem zvědavá, jak Edward vše zvládne, tolik ratolestí, no, chlapec má co dělat. Ještě jednou tleskám...

Jéé, já musím jen slintavě obdivovat toto skvostné dílo. Přesně takhle »
Prozraď mi, jak to, že píšeš s takovou lehkostí? A jak vůbec dokážeš psát tak, že jednu chvíli mám na krajíčku, když Belle něco připomene Connora, a v druhou se zase usmívám nad tím, jak David nechce, aby ostatní viděli, že musí ještě dávat mamce pusu narozloučenou?
Kapitolka byla krásná. Zase se mi to četlo svěže, bez jakýkoliv problémů... Je mi Belly hrozně líto. Já nevím, čím to je, ale cítím, že Connor musel být opravdu správný chlap. Prostě pro Bellu přímo stvořený. Lituji i Davida, vyrůstat bez otce, se kterým by mohl dělat různé lotrovinky. A navíc, on byl čaroděj a malý David je taky čaroděj. Jak by mu v tom asi mohla Bella rozumět?
No, mám teď hrozně divný pocit, jako kdybych se měla každou chvíli začít smát, či naopak začít brečet.
Ach jo, EdBí, já tě příště na srazu budu otravovat různými otázkami. A to už, doufám, budeme mít pěknou řádku kapitol za sebou.
Tak šup sem s další kapitolkou... A díky za krásný zážitek.

Nádhera!! David je pašák a kdyby si nenapsala, že je mu jen 6 let, tipovala bych ho podle chování, tak na 11. Opravdu se chová moc vyspěle. Bella má štěstí. Je vidět, že je to kluk rozumnej a problémy s ním mít nebude. Na ty tu bude jiný adept , jak já se na něj těším .
Úžasná kapitola, těším se na pokračování!

úžasná kapitolka Bella a David sú proste úžasná dvojka Bella vzorná mamina Davida vzorný syn,ktorý trošku vystrkuje svoje čertie rožky keď David plakal mala som na máličku aj ja a potom keď Bella tak tam už som na máličku nemala lebo som sa rozplakala keď sa tam niekto Belli pýtal či je v poriadku ten niekto bol Edward čo? kapitolka bola fakt úžasná

Tak toto bola nesmierne krásna kapitola a musím priznať, že aj smutná kapitolka, z oka mi skĺzlo pár sĺz, čo hovorí o tom, že píšeš úplne dokonalo a táto kapitolka bola dokonalá

Ten začiatok bol veľmi pekný, je vidieť, že Bella s Davidom majú úžasny vzťah ako matka a syn. David je strašne roztomilý a priveľmi múdry. A hneď tu na začiatku som sa takmer rozplakala, obaja cítia nesmiernu bolesť stratou manžela a otca. Úžasne si opísala ten smútok, pre Davida to musí byť strašné

Potom bol strašne roztomilý, keď ho išla Bella česať, vraj sa chlapci česať nemusia
Ďalej bol zlatučký, keď už boli s Bellou pred školou a Bella mu išla dať pusu, no on sa rozhliadol po parkovisku a potom jej dal rýchlo pusu a rozbehol sa do školy

A znova tá smutná chvíľka. Bella s Connorom sa museli strašne milovať. Je vidieť, že Connor bol úžasný manžel a otec. Belly mi prišlo strašne ľúto. Úplne nádherne si to opísala, vžila som sa do toho a súcila som s Bellou - máš úžasný talent

A potom nemal David chybu, keď vybehol a bol smutný. Nakoniec to bolo kvôli tomu, že nemá pani učiteľku ako mu hovorila Bella, ale má učiteľa. Inak to je vážne úžasná predstava Edwarda ako učiteľa prváčikov
A na konci bola strašne krásna tá veta, že sú silná dvojka... a Connor hovorieval, že sú silná trojka, to bolo strašne smutné

Asi sa budem opakovať, ale táto kapitolka má úplne očarila. Bola dokonalá, krásna, smutná, plná citov. Úplne ma to vtiahlo do deja a hltala som každé slovíčko. Ty si dokonalý talent a som strašne rada, že si začala písať túto poviedku.
A veľmi, veľmi ďakujem, teda určite nielen ja, že si pridala kapitolku tak rýchlo.

áááá úžasné... takže Edwardek.. že by se Davidovi líbil tak, že by ho chtl za tatínka???

Přidat komentář:

Nick:

Text: