Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska co mi dává křídla 5. kapitola

16.09.2018 (12:00) • Eviie • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 787×

Vždy, když jsme byli u Cullenů, jsem Hovor jsme nakonec utnuli asi po dvaceti minutách, když mi sděloval, že je zasnoubený se svým přítelem Derekem a že všechno ostatní mi povykládá, až se uvidíme.

Současnost
„Bells! Pojď hned za mnou. Je tu toho tolik, božínku, nevím, kam dřív,“ cupital ke mně Andre a máchal u toho rukama.
„Ahoj Andre, ráda tě vidím,“ usmála jsem se a nechala se obejmout. Jeho klasické přivítání.
„Tohle je noční můra. Noční můra! V životě jsem něco takového nezažil,“ vztekal se. Už z předešlého telefonního hovoru jsem pochopila, že tohle byl oříšek díky pořadatelce. Ale aby takhle Andreho něco vykolejilo? To jsem opravdu viděla snad poprvé. „Ona je šílená, Bells! Já toho zažil už opravdu hodně, ale aby mi někdo posílal odkazy na jednotlivé stránky e-shopů s přesnými pokyny, kde co a jak mám koupit? Tohle si já nezasloužím. Víš, jaké já pořádám večírky. Ale aby mi takhle někdo ovládal přípravy? Proč si to rovnou všechno nenaobjednávala a nesestavila sama? Měla přesný plán prostor, měla přesné umístění stolů, talířů, kytek, závěsů, židlí! Jako bych byl snad naprostý začátečník!“
„Andre, klid,“ musela jsem ho zmírnit, vyšiloval jako malý. „Očividně je to nějaká maniačka. Kdyby to nestálo za to, určitě bys tenhle kšeft nevzal. Není to tak? Tak se přece kvůli pár dnům stresu nezhroutíš.“ Vypadal sice soustředěnější, ale moc se tedy nezklidnil.
„Abych pravdu řekl, raději jsem to měl odříct. Jenže už je pozdě. Večer má dorazit, aby to zkontrolovala. Musí to být opravdu šílený člověk. Aby potřebovala mít takto pod kontrolou oslavu zásnub.“
„No, tak se vdává a potřebuje mít všechno perfektní. Tím se vše vysvětluje,“ usmála jsem se na něj povzbudivě a následovala ho do zadních prostor, kde se to hemžilo personálem. Už teď to tady vypadalo překrásně. Ona dáma asi věděla, co dělá a co chce.
„Potřebuji, ať se postaráš o veškeré potraviny. Bude toho spousta,“ narval mi do rukou několik papírů, „takže potřebuju, aby tady na to všechno bylo zítra nějaké místo. Hned ráno má všechno dorazit čerstvé, z nějaké jejich oblíbené tržnice, nebo co. Nejpozději v pravé dopoledne mají naběhnout kuchaři a začít s přípravami, jinak se nic nestihne. Několikrát mě na to upozorňovala. Takže prosím.“ 
A byl pryč. Začala jsem se hrabat všemi těmi papíry. Bylo mi jasné, že musím vymyslet to, jak budou potraviny umístěny, jelikož v tom množství aby se čert vyznal. Vůbec jsem nezáviděla těm kuchařům. Protože vařit v tomhle množství a všechny ty jídla a recepty, které jsem právě třímala v rukou. Hrůza.

Ani jsem se nenadála a kuchyň jsem měla zmáknutou. Den se značně posunul k pozdnímu odpoledni a tím pádem vrcholily přípravy na zítřejší den. Květiny měly přijít až ráno, takže jsem měla brzký nástup. To mi bylo jasné, aniž by se Andre jen slůvkem zmínil. Talíře a příbory byly vyskládány přesně podle předlohy. Stejně tak ubrusy a ubrousky musely být na stolech jasně daným směrem a tvarem. Čím více jsem viděla pokyny dané dámy, tím více jsem věděla, že musí být opravdu šílená. Taky mi bylo jasné, že cokoliv tady bude špatně, Andre schytá. Proto se snažil, aby vše bylo přesně tak, jak si to ona přála. Měla vkus, to jsem musela uznat.
„Už půjdu, nebudu tady na ni čekat. To už zvládneš, ne?“ ptala jsem se, když se na hodinách blížila půlnoc a já věděla, že ráno bude náročné.
„Jen běž, běž. Zítra na osm ano? Květiny a všechno ostatní se musí dokonale připravit,“ popoháněl mě gestem ruky. Pouze jsem přikývla a byla ta tam. Po cestě domů jsem zavzpomínala na to, když jsme se poprvé s Andrem potkali. Vlastně téměř hned, když jsme se tady nastěhovali, jsem se začala přátelit s dívkou, která bydlela vedle v bytě. Jak ta se asi má? No každopádně ta pro mě byla taková spojka. Řekla mi, že kdyby se mi hodil nějaký přivýdělek, má dobrého přítele, který koordinuje spoustu večírků a akcí. Velkých akcí. Že z toho bývá i celkem dost peněz, samozřejmě záleží na tom, jak náročné jsou přípravy a kolik dnů to trvá. Tehdy jsem neváhala ani vteřinu a dostala na něj kontakt. Když jsem mu poprvé telefonovala, slušně mě odbyl. Že má lidí dost. Tak jsem to zkusila zhruba za měsíc znovu a nezapomněla dodat, od koho jsem kontakt dostala a tentokrát už to klaplo. Vlastně jsem měla dorazit hned následující víkend na výstaviště, kde se pořádala výstava nějaké nové hvězdy v tomhle byznysu. Práce mě bavila a Andre se mnou byl velice spokojený. Upřímně, co by mi nemělo jít díky mého upířího genu? Na světě snad nic takového neexistuje. No a od té doby jsme to táhli až dodnes. Andre se mnohokrát pozastavoval nad mou bledostí, doporučoval mi solárium, jelikož on sám byl opálený až-až na místní poměry.
Když jsem dorazila domů, nebyla jsem tak moc unavená, abych šla spát, tak jsem se rozhodla, že si zajdu na lov. Nad ránem mi stačí vyspat se dvě hodinky. 
Tenhle způsob života mi vyhovoval. Vždycky jsem totiž spánek brala jen jako zdržování.
Vydala jsem se pryč z města. Sedla jsem na metro a dorazila až na úplný kraj, kde jsem se mohla vydat směrem na východ. Město je totiž z východní strany obklopeno nejrůznějšími horami a lesy, které pro mne byly jako stvořené. Jacob se ze začátku bál, že budeme s Beth napadat lidi, ale nenechaly jsme naši žízeň nikdy zajít tak daleko, abychom někoho byť jen ohrozili.
Ve chvíli, kdy jsem byla dostatečně sytá, jsem se vydala zpět domů. Jakmile jsem dorazila, dala jsem si horkou sprchu a nechala si pořádně prohřát tělo. Po cestě do ložnice jsem se zastavila u dveří do pokoje mé dcery. Ležela rozvalená na posteli, přikrývka na zemi, hluboce spala a dokonce pochrupávala. Její otec spal hodně podobně. Pamatuji si to ze všech těch nocí, které jsem u nich doma strávila.

Minulost
„Tvůj otec ví, že jsi v dobrých rukou,“ smál se Edward. Povytáhla jsem jedno obočí a zadívala se na něj. Ruku jsem měla opřenou o kuchyňskou linku a podepírala si s ní hlavu, mezitím, co jsem se dívala na něj, jak skáče po kuchyni a chystá nám popcorn a omáčku na nachos. Usmyslil si totiž filmový večer, který se nedal provést nikde jinde než u něj. Charlie by mi totiž ani náhodou nedovolil dovést si k sobě večer kluka, natož abychom se do noci dívali v pokoji na filmy.
„Spíš si myslí, že jsem s tvou sestrou skvělá kamarádka. A taky - že vy jste celý víkend pryč,“ řekla jsem odměřeně. Ani se na mě nepodíval, ale moc dobře jsem poznala, že se snaží zadržet smích, jelikož se mu třásly ramena. Poté zakroutil hlavou, otočil se a do misky přede mnou vlil celý obsah pánve.
„Co kdybychom tady dělali něco, co se nesmí, že,“ rýpal.
„Jo, například se dloubali vzájemně v nose,“ protočila jsem oči nad jeho hloupou poznámkou.
„Tak to bylo hodně nechutný,“ ozvalo se ode dveří. Střelila jsem pohledem k dotyčnému, málem jsem spadla z jejich barové stoličky, na které jsem seděla.
„Bože Emmette, na to jaký jsi obr, chodíš jako duch,“ chytla jsem se za srdce. Opravdu mě vylekal. Ale to se tady stávalo běžně. Prostě se někdo ocitl v místnosti, aniž bych předtím slyšela byť jen zašustění vzduchu nebo boty dotýkající se podlahy.
„Nebo jsi ty jenom hluchá,“ popošel ke mně a rozcuchal mi vlasy. Emmett byl jediný, kdo se mnou občasně mluvil. Ostatní se ode mě drželi dál, jako bych snad byla nějaký jed. Vždy, když jsem byla u Cullenů, přišla jsem si, jako bych tu byla sama jenom s Edwardem. Dávala jsem to za vinu tomu, že nám chtějí dát soukromí.

Kdybych tehdy jen věděla…

Spásali jsme tuny jídla, než jsme se dodívali na všechny díly Scary Movie. Edward vždy vymýšlel, na co se budeme dívat. Měl oblibu v takovýchto blbostech. Nikdy jsem nechápala, jak někdo tak inteligentní a chytrý může tak žrát tyhle parodie. Po celém jeho pokoji jsme měli rozložené hromady obalů a misek, které teď zely prázdnotou.
„Měli bychom to uklidit,“ zasmála jsem se, když jsem se rozhlédla. On jen mávnul rukou.
„Ráno moudřejší večera.“ Tímhle výrokem mě rozesmál.
„Prostě jsi bordelář,“ vydala jsem ze sebe mezi smíchem. Jen pokrčil rameny a zvednul se, aby ze sebe mohl sesypat veškeré drobky, které na něm zůstaly. Skočil na postel a skopnul si boty.
„Skočím si dát sprchu,“ poznamenala jsem a zamířila do pokoje pro hosty, který byl pro mě nachystán.
„Bells, musíš se osprchovat u mě, Esme se dala do modernizování koupelny v pokoji pro hosty.“ Jen jsem přikývla a došla si pro tašku, kterou jsem sebou měla.
Když jsem se osprchovala a nahodila mé kraťasy a tričko na spaní, s ručníkem na hlavě jsem se vydala k sobě do pokoje. Když jsem otevřela dveře, Edward ležel vyvalený na posteli a spal. Nohy i ruce roztáhnuté od těla, jako by snad skákal na postel a za letu usnul, pusa dokořán. Chrápal jako na lesy. Pousmála jsem se nad tím, jak spokojeně vypadal. Vycupitala jsem z pokoje, zhasla světlo a vydala se spát.
si přišla, jako bychom tady byli sami. Dávala jsem to za vinu tomu, že nám chtějí dát soukromí. Kdybych tehdy jen věděla…

Autor: Eviie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska co mi dává křídla 5. kapitola: