Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska či nenávist? - 12. kapitola

31.05.2010 (22:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2025×

12. kapitola – Jane Volturiová

Jane:

Sedla jsem si na pohovku. Její pokoj byl malý, ale tak útulný. Byl vymalovaný do zlato hnědé barvy. Ta barva se k Belle perfektně hodila. Nevěděla jsem, co po mně Bella chce, ale bylo na ní vidět, že je to pro ni hodně dost důležité.

„Promiň.“ Byla jsem překvapená, že to vypravila ze svých úst. Tyto slova jsem neslyšela tolik let. Zrovna od ní bych to nečekala, jelikož jsme nezačaly celkem slavně.

„Promiň, že jsem na tebe byla tak hnusná a neomlouvá mě, že jsem si vylévala zlost na tebe místo na Ara. Aro mi dokáže lézt pěkně na nervy a myslím, že i tobě, Jane,“ řekla a vytáhla z kapsy prstýnek, který ze mě po celé ty roky dělal Arova otroka.

„Panebože. Kde si ho našla?“ zeptala jsem se jí, ona se jen usmála a sedla si ke mně.

„Když jsem použila tvoji moc proti tobě samé, tak ti spadl z prstu. Aro nebyl moc nadšený, když viděl, že ti spadl. Myslím, že to zkusí znovu. On tě tady držel?“ zeptala se mě a šla k baru. Vzala ze skříně láhev nějakého alkoholového nápoje, pak vzala z malé kuchyňky dvě skleničky a vše postavila na stůl. Já jsem si nalila do skleničky a napila se. V poslední době jsem pila skoro pořád, abych zahnala tu strašnou nenávist. Kopla jsem do sebe první skleničku a nalila si další. Bella na mě jen udiveně koukala.

„Držel. Mého bratra a mě proměnil v roce 1859. Neproměnil mě, protože bych umírala, ale proměnil mě, protože chtěl. Chtěl moji a bratrovu moc k jeho využívání. On nás sbírá jako trofeje. Od té doby, co má nás, se nemusí bát, kdyby ho někdo chtěl napadnout. Ten prsten je spíš takový štít, který mi zabrání ho zabít. Bratrovi ho nedal ze dvou důvodů, jelikož bratr má pomalejší moc než já a navíc mu důvěřuje, protože bratr není naštvaný za to, že nás proměnil z toho důvodu, aby nás využíval. Myslím, že asi jediný upír, který odtud zdrhnul, byl Thomas, bratr Caiuse. Caius byl vždycky ke svému bratrovi chladný. Teda aspoň to tvrdí Felix. Nikdy ho neměl moc v lásce. Jeho bratr měl všechno, po čem Caius toužil. Jejich rodiče měli Thomase rádi více jak Caiuse, jelikož byl problémové dítě. Thomas měl lepší schopnost jak jeho bratr. Na Thomase se lepily samé hezké štíhlé holky, zatímco na Caia jenom ty hnusné. Caius prostě žárlil a jednou, když byla bitva, která byla pro Ara hodně významná, se Caius rozhodnul, že se Thomasovi za všechno, co mu kdy v životě udělal, pomstí. Proto nalíčil na Thomase past a ta past dokonale sklapla. Aro pak Thomase chtěl zabít, a když se ptal, kdo by to za něj udělal, tak se nabídnul sám Caius. Thomase ani v nejmenším nenapadlo, že by jeho bratr byl něčeho takového schopen, a proto neměl na vybranou. Buďto by se nechal zabít vlastním bratrem nebo by utekl a tím by Caiuse ještě více naštval. Samozřejmě, že si vybral tu druhou variantu, tu by si vybral snad každý kromě sebevraha. O tobě nám taky něco říkal, ale jak vidím, nejspíš se mýlil,“ řekla jsem a ona se udivila.

„Jak to myslíš? Co o mně říkal?“ zeptala se mě a taky si nalila. Já do sebe kopla další skleničku a znova si nalila.

„Říkal, že si vydobýváš autoritu trochu tvrdším způsobem, než kdy u někoho viděl. Navíc ti prý tluče srdce, na slunci se netřpytíš, od první chvíle si začala pít zvířecí krev, za tak málo dní od své proměny, si už sama proměnila někoho jiného, máš sestru Lucy, tvůj bývalý kluk je taky upír a Caius, do kterého ses okamžitě zamilovala, jak si ho poprvé uviděla, tak ten na tvého bývalého žárlí,“ řekla a ona na mě vykulila oči. Málem jí spadla sklenička, ale já ji chytla.

„Jak to všechno víš?“ zeptala se mě.

„Od Heidi. Ta holka je neskutečná drbna. Všechno hned někomu prozradí kromě té místnosti, kterou nikdo nikdy neviděl kromě tebe, Emmetta, Lucy, Heidi a Felixe. Je to potvůrka, ale moje jediná kamarádka. Bratr je na mě v jednom kuse naštvaný, i když nechápu kvůli čemu. Nejspíš mu Aro zase něco řekl nebo mu přeformátoval mozek, pokud nějaký má. Musím už jít. Hezky se mi s tebou povídalo, ale mám ještě nějaké povinnosti,“ řekla jsem a vstala. Vzala si prstýnek ze stolu a schovala si ho do kapsy.

„Jasně. Taky jsem ráda, že jsme si společně popovídaly,“ řekla a svalila se na postel, asi měla hodně nabitý den, a proto si musí odpočinout, ale pak mě to trklo. Vždyť nemůže, být unavená je přeci upírka. Pak jsem se otočila směrem k ní a zůstala jsem stát jak opařená. Ona spala. Spala jako dřevo. Zavolala jsem Caiuse a ten jenom kroutil hlavou.

„Páni. Takže můj miláček už dokonce spí? To je mi novinka. Necháš nás o samotě?“ zeptal se mě a já jsem nemohla říct nic jiného než ano. Otevřela jsem dveře a přistihla Heidi, jak zase špehuje.

„Heidi? Už zase špehuješ? To se ti nepodobá,“ řekla jsem ironicky. Pak jsem se zasmála a šla do svého pokoje.

„Jen se směj. Mě je to jedno,“ řekla, ale vypadala jako sopka. Skoro vybuchovala popel.

„Vypadáš jako sopka. Tobě to nikdy není jedno. Běž si za Felixem, ten ti zase řekne, že ti to sluší a pak budete oba dva šťastní,“ řekla jsem.

„Já tě tak nenávidím,“ řekla a já jí hned odpověděla:

„Zlato, to všichni.“ A použila svoji moc. Chvíli se vrtěla, a pak jsem to ukončila.

„Příště už se mnou takhle mluvit nebudeš! Je ti to jasné?“ zeptala jsem se jí a ona mi šeptavým hlasem řekla: „Ano.“

„Tak se měj,“ řekla jsem vítězoslavně a šla chodbou do svého pokoje. Nejsem taková, jak si Bella myslí, ale proč jí brát iluzi do té doby než budu vědět, že mi už neublíží. Vešla jsem do svého pokoje a sedla si na židli před stolek, kde jsem měla všechny přípravky na vlasy obličej a tak. Se svým vzhledem jsem je ani nepotřebovala, ale bez očních stínů a rtěnky nikdy nevyjdu z pokoje.

„Co jsi jí to zase navykládala?“ Vtrhl do mého pokoje Alec.

„Můj milý bratříčku nic jsem jí nenavykládala, jen to co bylo nezbytně nutné.“ Koukla jsem se mu do očí a soustředila se.

„Teď mě dobře poslouchej. Nic z toho, si nebudeš pamatovat. Teď jdi na lov a vrať se až za dva dny. Lov spousty lidí a pak mi jejich křik budeš vyprávět,“ řekla jsem a koukala, co udělá, ale nic se nedělo.

„Co tady ještě stojíš? Tak jdi!“ řekla jsem a hned jak jsem to dopověděla, tak šel.

„Tahle schopnost je skvělá,“ řekla jsem si sama pro sebe a šla se osprchovat. Když jsem se sprchovala, slyšela jsem kroky, jak jdou ke koupelně. Dveře se otevřely, ale já si stihla vzít osušku na sebe. Ve dveřích stál někdo, koho bych v životě nečekala, že tam zrovna teď bude stát.

„Ahoj sestřičko. To nevíš, že na mě tvoje schopnost neplatí kromě té druhé,“ řekl a já mu jí hned předvedla.

„Myslíš tuhle?“ zeptala jsem se ho a on se jen kroutil na zemi. Nemohl ani mluvit. Tohle si prostě ke mně dovolovat nebude, i když jsem jeho sestra.

11.kapitola - 13.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska či nenávist? - 12. kapitola: