Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska či nenávist ? - 10. kapitola

18.05.2010 (21:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2267×

10. kapitola – Muž klamu

Pustil mě ze své náruče, jenže to neměl dělat. Pomocí rukou jsem ho zmrazila a pak jsem se otočila, abych od něho utekla.

„Proč jsi ho zmrazila? Je to přece… “ Viděla jsem, jak se Lucy ukázala mezi stromy.

„Ne. To není. Je to jeden z volturiovské gardy. Jen si poslechni jeho myšlenky a uvidíš,“ řekla jsem a viděla jsem, jak se soustředí. V křoví se něco pohnulo a já se bála, co to může být. Z křoví se vynořil Emmett a já viděla, jak se směje.

„Jak se můžeš potom všem ještě smát?“ Dívala jsem se na jeho udivený výraz.

„Cože? Vždyť tě vidím až teď. Nechápu, proč si z Volterry utekla tak rychle. Než jsme od Caiuse zjistili, že už se připravuješ na to, jít pryč, tak už jsi byla pryč,“ řekl Emmett a já věděla, co se tady děje. Otočila jsem se zpátky k tomu chlapovi a rozmrazila mu pomocí rukou jen hlavu.

„Jak se jmenuješ?“ Nejdřív se koukal na svoje tělo a pak chtěl pohnout celým svým tělem, ale nějak se mu to nedařilo.

„Co jsi mi to udělala? Rozmraz mě!“ Odhodila jsem ho, zmrazila ho a zase mu jeho hlavu rozmrazila.

„To nebyla ta odpověď, na kterou jsem čekala.“  Viděla jsem, jak se Lucy zasmála a přišla k němu blíž.

„Jestli panáčku nebudeš mluvit, tak budeš zmražený. My máme času dost,“ zašeptala mu do ucha.

„Jsem Thomas. Thomas Pearl. Poslal mě Aro, to přiznávám. Už mě rozmrazíš?“ Otočila jsem se na něho a rozmrazila ho. Když zjistil, že je volný, tak zdrhal. Nepotřebovala jsem vědět, proč ho poslal Aro a proč vypadal jako můj bývalý. Všechno se dozvím, až budu ve Volteře. Sice jsem mu říkala, že jestli mě bude sledovat, tak už nikdy nepřijdu, ale nevím jistě, jestli ho poslal Aro. Vypadal jako vyhnanec. Teda spíše jeho oblečení tak vypadalo. Po chvilce netrpělivého mlčení jsem se neudržela. Vzala kámen střední velikosti a hodila ho přes celou louku. Jak kámen letěl, tak se ozýval takový pištivý zvuk a když dopadl, tak za sebou nechal velkou spoušť.

„Proč to Aro dělá? To neví, že na to přijdu? To neví, že mě tímhle vytáčí? Kdo se v něm má vyznat.“ Otočila jsem se k Lucy. Ta se na mě podívala, otočila se k Emmettovi. Ten se k ní taky otočil a pak se otočil ke mně.

„Nevím, co budeme dělat, Bello. Nedokážu jim přečíst myšlenky a nemyslím si, že by mi Demetri něco z toho vyzradil. Vlastně ani nevím, jestli o tom ví. Musí to být tajemství, které řekli jen těm, kteří si budou dávat pozor, na co zrovna myslí. Takže Heidi a Felix jsou vyloučeni, jelikož jsou manželé, a kdyby to věděl jeden, tak by to řekl i tomu druhému. Demetrimu ani Susan to neřekli, tím jsem si jistá. Ví to jen Aro a Caius. Bello, je to jen na tobě.“ Dala mi ruku na rameno a čekala, co jí na to řeknu. Jenomže já neměla ani ponětí, co jí na to řeknu. Caius a já jsme teď zase v pořádku, jenže důvěra je u nás obou na bodu mrazu.

„Co ti mám na to říct? Je to blbý nápad. Bude vědět, že to od něho chci vyklopit a když mu zalžu, akorát si tím ztratím jeho důvěru úplně nadobro. Na chvíli budeme muset nechat tajemství, tajemstvím. Jsme tři proti Volturiům včetně gardy.“ Koukla jsem se na Emmetta, ale ten se jen smál.

„Tobě to přijde vtipný?“ Otočil se a v jeho výrazu nebylo nic poznat. Ze smíchu teď přešel na výraz nečinný.

„Nechce se mi věřit, že po tom všem, co ti Caius udělal, mu vždycky všechno odpustíš. Tolikrát už ti lhal a to spolu nejste pomalu ani dva měsíce a směšné na tom je, že ti lže a přitom má schopnost, která odhaluje lež. Není to k smíchu?“ Svalil se na zem a začal se hlasitě smát. Koukla jsem se na Lucy. Ta jenom zakroutila hlavou.

„Sice Emmett vypadá jako pitomec, ale má pravdu. Caius dělá pro tebe jen jediné a to je, že ti lže. Ani Demetri takový není. Caius se k nikomu nechová hezky. Nemusím umět číst myšlenky, abych věděla, co je to za člověka… teda spíš za upíra. Stačí se podívat na jeho chování,“ řekla.

„Nemáš pravdu,“ řekla jsem a běžela pryč. Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem zjišťovala, že je to možná pravda… Ale miluji ho a ve vztazích jsou překážky, které musíme překonat, ať se nám to líbí nebo ne a já jsem ochotná s Caiem tyto překážky překonat, i kdyby mě to mělo stát cokoliv. Běžela jsem lesem, ale zastavil mě ten chlap.

„Utekl jsem, ale chci ti ještě něco říct, jen jsem to nechtěl říkat před nimi. To co ti chci říct, se jich vůbec netýká. Jmenuji se Thomas a ve Volteře jsem byl poměrně dlouhou dobu, jsem totiž bratr Caiuse. Mám schopnost vyvolat iluzi, jenže jsem v jedné bitvě, která se odehrála už před hodně lety, selhal, a proto mě Aro chtěl zabít a Caius se mu ochotně nabídl, že to udělá. Nevěděl jsem, co si mám o něm myslet, ale musel jsem něco udělat, jinak by mě zabil. Proto jsem vytvořil iluzi sebe a nechal Caiuse ať zabije iluzi. Jen díky mým schopnostem jsem stále naživu. Říkám ti to jen proto, jelikož vím, že s ním chodíš. Ty společně s tvojí sestrou jste byly plán, jejich plán. Neboj, za chvíli to poznáš, protože… protože… Co se to děje?“ zeptal se mě.

Na kraji lesa stála dívka a smála se. V tu chvíli se u ní zjevil Caius a pohlédl nejdříve na svého bratra a pak na mne. Zmrazila jsem všechny kromě Thomase.

„Co se děje?“

„Mám schopnost zmrazovat,“ vysvětlila jsem mu. Vstal a položil mi ruku na rameno.

„Musím zemřít, jelikož nemám pro co žít. Moji rodiče mě nikdy nechtěli a ani chtít nebudou, jelikož už nežijí a můj jediný bratr mě zavrhl.“

„Vykašli se na Caiuse, máš mě,“ nabídla jsem se mu.

„Ne. Já to potřebuji. Tolik let jsem shromažďoval informace o tom, jestli se můj bratr konečně změnil, a když jsem narazil na jednu upírku, která mi řekla příběh o tom, jak můj bratr zabil vlastní rodiče. Na tomhle světě už nechci být a tohle je znamení, že bych měl zemřít. Přeji ti hodně štěstí,“ řekl.

„Počkat, mám ještě pár otázku. Jak znáš mého bývalého kluka? A ta myšlenka, že tě poslal Aro, co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se.

„Asi nemám na výběr. Tvého kluka znám od vidění. Jenže byl spíše zamlklý. Mluvil za něho spíše ten starší. Carlisle se jmenoval a ta myšlenka byla iluze. Chtěl jsem, aby sis o Arovi udělala skutečný obrázek a ne tak, jak ti ho naservíruje Caius sám,“ řekl.

„O něm mám stejný obrázek, jako máš o něm ty. Opravdu nechceš zůstat? Tvůj dar by se mi velmi hodil a ochránila bych tě. Navíc bych poznala Caiova bratra,“ nabídla jsem mu.

„Ne. Moje rozhodnutí už je konečné, ale jestli chceš, tak si moji schopnost můžeš vzít. Takhle to chodí, můžeš přenechat schopnost někomu jinému jen pomocí dotyku. Ve tvém případě bych byl rád, aby sis ji vzala ty a ne Caius,“ řekl. Vzal si moji ruku do svých dlaní a začal se soustředit. Najednou mě začala pálit celá ruka a pokračovalo to až do celého těla. Bolest na chvíli pominula, ale přesunula se do srdce. Bylo to něco jako miniaturní přeměna, ale bolelo to mnohem více. Začal jsem ječet a na tváři mi začaly padat velké slzy. Za chvíli to skončilo.

„Ty brečíš?“ zeptal se šokovaně.

„Ano. Jsem zvláštní upír. Sbohem,“ řekla jsem a políbila ho na tvář.

„Sbohem,“ řekl a dal mi opravdovou pusu. Sice to bylo divné, ale je to to poslední, co zažije a navíc se mi to i celkem líbilo. Líbal lépe jak Caius. Pak jsem rozmrazila zase všechno do původního stavu a dál už t znáte. Caius, když zjistil, že už Thomas nemá svojí moc, se naštval a div ho nerozpůlil vejpůl. Což vlastně udělal. Pak jsem začala brečet. Koukla se na něho a chtěla utéct, ale najednou jsem ucítila obrovskou bolest ve své hlavě. Natáhla jsem ruku před své tělo a pak už necítila nic. Cítila to jen ta upírka, co na mě použila svoji moc.

„Nezahrávej si se mnou nebo budeš mít větší problém než Thomas,“ řekla jsem a běžela do hradu.

9.kapitola - 11.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska či nenávist ? - 10. kapitola: