Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska bolí - 1. kapitola

10.12.2010 (15:15) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5026×

Jmenuji se Vera Isabella Black. Můj příběh je odstrašující - zboří všechny vaše mýty, že upíři či vlkodlaci neexistují. Také bych na ně nevěřila, ale již před mým narozením jsem okusila bolest od kousnutí upírem a můj otec je měnič, čili vlkodlak. Na rozdíl od krvelačných potvor se mění, kdy chce a dokáže se ovládat. Moje matka byla člověk, ale nikdy nebyla jen tak obyčejný člověk. Byla zvláštní. Zamilovala se do upíra, který její lásku neopětoval. Jsem pyšná na oba, na matku i otce.

Podle mě byli ti nejstatečnější lidé na světě, kteří se pokoušeli postavit proti osudu. Ale možná… Máme každý svůj osud vepsaný již ve hvězdách, ještě než se nám podaří prorazit na svět.  Pokorně jsem vzhlédla k nebi plnému hvězd. Byla jasná obloha, na nebi svítilo tolik jasných hvězd. Pokud si chcete poslechnout můj celý příběh, pohlédněte spolu se mnou k nebi. Možná zahlédnete moji tvář ve hvězdách a vítr, až k Vám donese ozvěnu mého hlasu.

Moje matka byla Isabella Swanová. Přestože si o sobě myslela, že není dost pěkná a dobrá pro upíra, zamilovala se do něj a on do ní na první pohled. Jeho rodina pila zvířecí krev namísto lidské krve. Mamka o něm zjistila pravdu, pak již neměli mezi sebou žádné tajemství. Všechno vypadalo skvěle, jen se s ní odmítal milovat. Kdyby James nechtěl ochutnat její krev a později se neřízla do prstu na své oslavě narozenin, možná by s ní Edward Cullen, onen upír, zůstal dál. Ale on odešel, aby ji prý ochránil. Chtěl pro ni normální život. Byly to jedině normální kecy od mužských, kteří jsou natolik ješitní, že nevidí pravdu. Edward ji neviděl, neviděl jejich nezhasínající lásku. Odešel. Jeho chyba. Moje plus. Kdyby neodešel, nikdy bych se nenarodila. Vypadali vedle sebe na té staré fotce, jakoby k sobě patřili od narození.

Moje mamka se po jeho odchodu zhroutila. Ale pak ji potkalo druhé štěstí a tím byl můj táta Jacob. Po naléhání od Jacoba, mého otce, se po střední škole vzali, aby mohli bydlet spolu a on ji mohl chránit. Nikdy se do ní ani do žádné jiné neotiskl, ale to nebránilo jejich přátelství, aby přerostlo v lásku. Měli se rádi, milovali se. I když u mé matky to byla jiná láska než u Edwarda. Pak jsem vznikla po jedné noci já, nedávali si pozor. Byla v předposledním měsíci, když se to stalo. Victoria, družka Jamese mezitím stvořila armádu a vycvičila ji k boji. Neměli jsme šanci proti přesile. Byli jsme u ohně, přistihli nás nepřipravené. Matku jeden kousl, přežila to. Můj otec ji nepozorovaně odnesl od boje. Jed se rozmísil v krvi mé matky, tudíž i mojí, byly jsme ještě spojené pupeční šňůrou. Stihla mě porodit, ale tehdy asi umřela díky mně, spojení vlčí a upíří krve u ní vyvolalo smrt. Přesto já, kříženec člověka, upíra a vlkodlaka, jsem přežila. Nenávidím se za to do teď. Otce se vrátil do boje zdrcen smrtí mé matky. Ale už se vícekrát nevrátil, nikdo ze smečky nepřežil.  Tato událost otřásla Charliem a ostatní nikdy nebyli smutnější. Celé okolí Forks a La Push touto zprávu žilo ještě několik měsíců. Bylo tu dusno, nikdo se neradoval, zhaslo spoustu mladých životů. Jared, Jacob, Sam, Bella, Quil, Embry, Paul, Seth, Leah - to je jen několik pár lidí, co znám z příběhů, a kteří mi jsou nejblíže k srdci. To oni tam zemřeli. Jsme jim vděční za to, že my můžeme žít dál. Denně jim za to děkujeme.

Koho tím my myslím? Sebe a Sama Uleyho. Syna Sama a Emily. Je pojmenován po svém otci. Ale nemá rád, když se mu tak říká. Proto mu říkáme celým jménem Samuel. Ale stejně mu říkám v duchu jen Same. Líbí se mi to jméno. Nevím, proč si tak nechce říkat. Nejspíš si ale nechce zbytečně připomínat minulost. Charlie pohřbil svou dceru Bellu a mě si vzal k sobě. Spolu s ním mě vychovávala Sue, matka Leah a Setha. Aspoň jsem jim na chvíli pomohla zapomenout na tu událost z minulosti.

Jenže Emily, která ztratila Sama, se musela starat o jejího právě narozeného syna Samuela sama. Zažili jsme muka, a pak jsme museli ztratit další milovanou osobu. Jednou přivezla Sama k nám, abychom si mohli spolu hrát. Měla nějaké vyřizování a havarovala na zpáteční cestě k nám. Byla to nehoda? Nebo sebevražda? Nikdo to neví, nikdo nemůže určitě odpověd. Ať už to bylo tak nebo jinak. Po smrti Sama, do kterého byla otisknutá, chodila jako tělo bez duše. Smrt možná pro ni byla vysvobození. A tak Sam zůstal u nás. Charlie a Sue se o nás starali jako o vlastní děti. Sue byla vlastně něco jako teta Samuela, byla sestrou matky Emily. Proto u nás mohl zůstat, adoptovali ho. Přesto jsem vyrůstala rychleji než Sam. Což ho někdy štvalo. Poznali jsme to podle jeho dětské tváře, uměl se pěkně mračit. Byla jsem vždy po ránu o pět centimetrů větší a on ani o jeden. Měla jsem dětství, na které si nemůžu stěžovat. Opravdu. Sue a Charlie byli jako moji vlastní rodiče, vlastně jsou. Rostla jsem dvakrát rychleji. Zatímco Samovi bylo sedm, já už vypadala na patnáct. Tam se mé stárnutí zastavilo. Navždy budu vypadat jako vzpurný teenager.

Bije mi srdce, žilami mi pulsuje červená tekutina, nezářím na slunci. Jsem šikovná, nemám žádné sklony k sebemrzačení jako moje mamka. Často jsem nad tím bavila, když se Charlie vzpamatoval, a vyprávěl mi o ní a o její nešikovnosti. Tehdy se mi po tváři koulely slzy jako hrachy zároveň od smíchu i stesku. Nic mi neublíží, a když ano, tak se to rychle zahojí. Umím běžet stejně rychle jako upíři, mám od nich i sílu, kterou se upíři vyznačují. Můžu jíst normální jídlo. Nehnusí se mi. Krev můžu a nemusím. A to nejdůležitější, můžu se přeměňovat jako můj otec, měním se do velkého psa. Černé, chundelatý, velký pes. Moje teplota je normální, to díky jedu od upíra a genu od mého otce. Vypadám jako člověk, jen už někoho může zmást můj smíšený pach: člověk, upír, měnič. Nebo moje bijící srdce, normální teplota. A pak jsem zdědila po matce štít, fyzický a i psychický. Moc ho nepoužívám. Nemám ho k čemu používat, ani ho neumím perfektně ovládat.

Jak šly roky, Sue a Charlie stárli a i náš malý Samuel vyrostl do urostlého muže, který nezapře svého otce. Když dorostl do mého věku, přeměnil se poprvé. Samozřejmě díky mně. Tehdy zmužněl a přestal růst stejně jako já, protože se pravidelně proměňoval do jeho vlčí podoby černo-hnědo-šedého vlka. Když jsem se zeptala, proč to dělá, se smíchem mi odpověděl, že nechce být starý dědula, když já budu pořád vypadat stejně, věčná krasavice. To už jsme mohli oba jít vždy skotačit do lesa v podobě dvou vlků a nebát se, že bychom jeden druhému ublížili. První jsme svými hry rozesmáli i Sue a Charlieho, ale pak nás jen vždy z povzdálí sledovali s úsměvem na tváři.

Oba jsme nastoupili na Střední školu ve Forks. Cullenovi se tu neukázali. To horší mělo ještě přijít. Byla jsem šťastná, ale pak nastal sled smutných i radostných událostí. Co tím myslím? Samozřejmě Cullenovy, kteří se chtěli přesvědčit o „její šťastné rodině“.  Místo manžela, poslušné manželky a dítek našli hrob. Podivila jsem se, když na jejich krásném obličeji měli bolestné výrazy. Utrpení? Já jsem si myslela, že jim byla lhostejná, a proto ji opustili. Bylo to snad jinak?

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska bolí - 1. kapitola: