Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Labutí princezna 4. kapitola

Edward a Bella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Labutí princezna 4. kapitolaBella se setká s Cullenovými a poví jim, co se stalo. A co se teda opravdu stalo? To si musíte přečíst. CC

05.02.2013 (11:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3511×

4. kapitola

 

Najednou zmrzla a odtrhla se ode mě.

„A co ostatní? A co Charlie a Renée?“ zeptala se mě najednou vyděšeně a já zmrzl taky. Jak jí mám říct, že její rodiče jsou mrtví? No, ono je to logické, je to sto let, co zmizela, takže by jim bylo dneska něco okolo sto padesáti let.

„Charlie s Renée jsou mrtví. Zemřeli několik let po tvém únosu, neunesli tvou ztrátu. A ostatní jsou tady se mnou, jen jsou v domě kousek odtud. Já byl zrovna na lovu, kde jsem viděl pumu, která mě zavedla k tobě,“ řekl jsem a Bella ztuhla.

„Karin,“ zašeptala Bella spíše pro sebe, ale já ji i tak dobře slyšel. Nechápavě jsem přimhouřil oči. Jaká Karin? Nechal jsem to být, protože Bella se najednou usmála a vypadala nedočkavě.

„Vezmi mě k rodině. Chtěla bych je vidět,“ řekla tak nedočkavě a natěšeně, že jsem nemohl říct ne. Vzal jsem ji do náruče, abychom tam byli rychleji, a rozeběhl se svou rychlostí do domu. Copak asi řeknou na to, že jsem našel Bellu? Dokázal jsem si představit jejich výrazy, hlavně ten Emmettův.

Před domem jsem se zastavil a přemýšlel, jak to udělat. Bellu jsem postavil za dveře a naznačil jí, aby tady počkala. Chvíli nechápala, co to dělám, ale po chvíli jí to asi docvaklo a ona s úsměvem přikývla.

„Rodino, všichni okamžitě do obýváku! Mám pro vás překvapení!“ zakřičel jsem jako na lesy. Tady by stačilo šeptat, byl to spíše zvyk. Ze všech koutů světa se ozvaly nechápavě zvuky všech členů rodiny, jak se sbíhali do obýváku. Během chvíle už tady byli všichni.

„Copak, už ses konečně otřepal a začal znovu žít?“ zeptal se mě Emmett a založil si ruce na prsou. Zákeřně jsem se na něj usmál a udělal přemýšlivou grimasu. Taky, taky, ale to není ten hlavní důvod.

„Taky, taky, ale z nějakého důvodu. Chtěl bych vám někoho představit,“ řekl jsem tajemně a vyšel před dům. Natáhl jsem k Belle ruku a čekal na její odezvu. Usmála se a svou hebkou ruku vložila do té mé. Taky jsem se usmál a čekal, až vejde.

Když vešla a spatřila ji celá rodina, všichni otevřeli pusy dokořán a přestali dýchat. Bella se na mě nalepila, ale ani to je neprobralo. Uběhlo několik minut, než se konečně někdo probral. A byla to Alice.

„Bello, jsi to vážně ty?“ zeptala se jí a přistoupila o několik kroků. Bella se usmála, já s ní, a přikývla. Najednou Bella z mé náruče zmizela a objevila se v té Alicině. Takhle mi ji ukrást, to je nezákonné.

„Bello, tolik jsi nám všem chyběla. Mysleli jsme, že…,“ začala Alice plačtivě, ale nedokázala pokračovat. Ani jsem se jí nedivil. Taky bych to nedokázal říct. Celkem jsem litoval Jaspera, protože v celé místnosti začala vládnout radost, štěstí, ale taky úleva a zmatek. Tolik pocitů bych nezvládl.

„Jsem v pořádku, aspoň do jisté míry, ale už mě pusť, jinak ze mě nic nezbyde,“ zaskučela Bella, sotva ji bylo slyšet. Alice to vážně přeháněla. Taky jsem byl radostí bez sebe, pořád ještě jsem, ale zase bych Bellu neumačkal k smrti.

Každý se s Bellou přivítal a pak přišlo na řadu vysvětlování typu, kde jsi byla, co se stalo? Na to jsem se upřímně těšil, sám jsem byl zvědavý, až mi šedivěly vlasy.

Všichni jsme si posedali na gauč a do křesel, jen Bella zůstala stát, nechtěla si sednout. Nikdo ji nenutil.

„Přesně před sto lety mě unesl muž, velice mocný a silný, ani vy všichni dohromady se mu nevyrovnáte. Nevím, co se stalo, pamatuju si jen ruce kolem mého těla a noční chlad, pak jsem se probudila až v lese u jezera. Ten muž mi všechno vysvětlil. Unesl mě, protože se do mě zamiloval a chtěl si mě vzít za ženu,“ řekla a já se zděsil. Někdo jiný usiloval o moji Bellu?

„Já ho však odmítla. Od toho dne mě každý rok na mé narozeniny žádá o ruku, ale vždycky jsem mu řekla ne a nehodlám to měnit. Když jsem mu poprvé řekla ne, zaklel mě do zvířecí podoby, abych nestárla. Věřil, dokonce stále věří, že se po několika letech vzdám a řeknu mu ano, ale já vytrvávám dál. V lese se mě ujala jeho sestra a několik dalších bytostí, které zaklel,“ dovyprávěla a podívala se z okna. Všichni sledovali její pohled, i já. Ale ne, svítá.

Vzpomněl jsem si na Bellina slova u jezera, takže to znamená, že… Vstal jsem, ale už bylo pozdě. Bellino tělo začalo zářit stejným světlem jako tehdy a začalo se zmenšovat. Během chvíle tam místo Belly stála nádherná bílá labuť, všechno zmizelo, krom korunky. Všichni zalapali po dechu, i já, i když jsem věděl, co se stane.

Bella se postavila na labutí nohy a podívala se do svého odrazu ve skle okna. Povzdechla si a mně neušlo, že jí začaly téct slzy. Na nic jsem nečekal, klekl si k ní a vzal ji do náruče. Bella stočila svůj dlouhý krk a hlavu mi položila na rameno.

„Zaklel mě do labutě, navíc se tak i jmenuju. Od té doby se při každém svítání měním v labuť a o každém soumraku zase zpátky v člověka. To jen díky jeho sestře, paní Jane, která vládne skoro stejnou mocí, ale neumí jeho kouzlo zlomit,“ zafňukala a mně jí bylo strašně líto. Jemně jsem ji objal a sedl si s ní zpátky na gauč. Všichni ji lítostivě pozorovali a soucítili s ní. Bella stále plakala a nemohla to zastavit.

„Kdo je ten muž? Chci vědět, kdo může za tvé trápení,“ naráželi jsme na Bellu, i když jsme věděli, že není zrovna nejvhodnější chvíle. Ale kdy bude ta správná? Až slunce zase zajde a ona bude člověkem?

„Alec Volturi,“ zašeptala sípavě, spíše zachraptěla, ale rozuměli jsme jí všichni velmi dobře. Všichni jsme zalapali po dechu. Alec Volturi… nejobávanější upír z volterrské gardy s nejstrašlivějším darem… Každý se mu bojí postavit, i sami vládci se před ním třesou.

Chvíli bylo ticho, nikdo nic neříkal. Všichni chápali Bellino trápení a chtěli pomoci, ale jak, když my na Aleca nemáme? Zbytečně bychom zahodili své životy. Bella mi zoufale plakala na rameni a já ji hladil po peří na zádech. Bylo jí to příjemné, aspoň myslím.

„A kdy bude pečínka? Mám chuť na labutí stehýnka,“ řekl najednou Emmett. Všichni jsme po něm šlehli pohledem a každý myslel na to samé. Chtěli mu nafackovat, spíše ho rovnou zmlátit do polosmrti.

„Vždycky jsi byl takový?“ ozvala se Bella, která se narovnala a křičela na něj. „Vždycky si musíš dělat legraci z cizího trápení? Myslela jsem, že se změníš, ale ty ne. Jak by ti bylo, kdybys byl v mé kůži? Bylo by ti do smíchu?!“ zakřičela na něj s pláčem z plných plic. Emmett byl, jako by dostal facku. Až pak si to uvědomil.

„Neměla jsem se vracet. Měla jsem zůstat u jezera, kam patřím. Sbohem!“ řekla Bella, seskočila mi z klína a běžela ven. Než jsem si stihl probrat, byla už ve vzduchu. Okamžitě jsem vystartoval z gauče ven.

„Bello!“ zakřičel jsem na ni, ale zmizela za korunami stromů. Naštvaně jsem se otočil na Emmetta a spálil ho pohledem.

„To je tvoje vina!“ zakřičel jsem na něj.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Labutí princezna 4. kapitola:

 1
6. alicecullenhale2
06.02.2013 [10:31]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
skvelá kapitolka... Emoticon
už sa teším na pokračovanie... Emoticon

5. Jasmínka
05.02.2013 [17:19]

moc hezký dílek :) ....těším se na další :)

4. BabčaS
05.02.2013 [14:54]

Emmett Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Lucka
05.02.2013 [13:23]

tak Emmett tomu na konci tedy dal na frak. To jsem zvědavá co dalšího se stane. Už se těším na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Jana
05.02.2013 [12:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. marcela
05.02.2013 [11:09]

Emmette,Emmette,co to vyvádíš??Snad se nestane něco zlého.Krásná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře