Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » La lujuria

28.09.2013 (20:00) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3223×

Když jsem se vracela z toalety, abych se vrátila zpět na školní sraz, nečekaně mě popadl za ruku a odvedl mě do boční chodby. Tlačil mě před sebou, dokud jsem nedošli na konec. Rozhlédl se a když viděl, že jsme tu sami, chytil mě zezadu za pas a začal mě líbat na krku. Samou touhou se mi podlamovala kolena, a tiše jsem sténala. Svoje ruce přesunul na moje boky a přitiskl si mě do klína.

„Chci tě,“ řekl a jazykem se mi otřel o ušní lalůček. Tiše jsem vzdechla.

„Tolik si mi chyběla,“ zašeptal. „Je to snad věčnost, kdy jsem byl naposledy tak blízko u tebe. Zapomněl jsem, jak je tvá přítomnost opojná.“

Němě jsem přikývla na souhlas a cítila, jak mé tělo spaluje vášnivá touha po něm. Všechno mě brnělo a celá jsem se chvěla. Tak moc jsem ho chtěla. Ale věděla jsem, že je to špatné. I když jsem nechtěla, aby přestal, jemně jsem ho odstrčila.

„Musíme se vrátit,“ promluvila jsem. Naštvaně se otočil a odkráčel.

1. kapitola

„Právě jste se probudili a nevěříte svým očím, když se podíváte ven? Ano, konečně k nám zavítalo slunce. Dnes je patnáctého září, sedm hodin ráno a já vám přeji krásné dobré ráno, Forks,“ ozývá se z radiobudíku.

S trhnutím jsem se zvedla z postele a promnula si oči. Asi si budu ten budík muset změnit, na buzení rádiem si snad nikdy nezvyknu.

Bože, zase další, nudné ráno, pomyslím si. Tak obyčejné. Tak všední. Stereotyp, jako každý den. Vstanu, nasnídám se, vyrazím do práce, přijdu domů, uvařím večeři, podívám se na televizi nebo si přečtu nějakou knížku, přitulím se k příteli a jdu spát. A tak pořád dokola. Chybí mi v mém životě vzrušení. Chybí mi to, co jsem tehdy zažívala s ním. I když mi ve skutečnosti nikdy nepatřil, měla jsem ho ve své moci. Byl můj. Alespoň na těch pár ukradených okamžiků. A teď? Teď mám muže, kterého miluji, a chci s ním založit rodinu, ale tohle mě ubíjí. Ta nuda, předvídatelnost. S ním to bylo jiné. Živé. Když jsem byla s ním, i když se jednalo jen o ukradené chvilky, věnoval se mi, a to kdykoliv jsem si řekla. Byl tu pro mě, když jsem ho potřeboval. Přitahoval mě a já ho. Nemohli jsme bez sebe být. Ale ani spolu. A teď? Jacoba abych pomalu prosila o každé pohlazení, náznak lásky, pusu... A sex? Říká se, že chlapi jsou nenasytní a nikdy nemají dost. Ale ten, kdo to řekl, asi neznal Jacoba. Jednou denně? Problém. Jednou týdně? Problém. Myslím, že mu by to vyhovovalo tak jednou měsíčně. Ale mně to nestačí. Jsem žena jako každá jiná a potřebuju ujištění, že jsem milována. A toho se mi nedostává. Připadám si jako květina bez vody. Ta taky pomalu chřadne a chřadne...

Proberu se ze svých úvah a začnu se oblékat. Je nejvyšší čas vyrazit do práce.

Ale počkat, co to říkal? Patnáctého září? Dnes máme šestileté výročí.

Doprčic, zapomněla jsem na to. Doufám, že Jacoba alespoň napadlo zarezervovat stůl v naší restauraci, jako každý rok. Už tak toho budu mít víc, než dost. Stačí, že musím jet do Port Angeles, abych mu narychlo sehnala nějaký dárek. Při tom pomyšlení jsem se příjemně zachvěla, protože večeře není jedinou naší tradicí. Ale taky výroční sex. Po třech týdnech se zase konečně dočkám a má touha bude ukojena. Nikdy jsem si nemyslela, že jediné, na co budu celé dny myslet, bude sex. Ta spalující, skoro až bolestná touha po blízkosti toho druhého. Když máte vše, žijete ve spokojeném vztahu, ale přesto vám něco tak důležitého chybí. Jacob je perfektní chlap, milý, hodný, miluje mě, udělá pro mě cokoliv, ale po téhle stránce je prostě... jiný. Ano, to je to správné slovo. Jiný. Sex k životu nepotřebuje, stačí mu, když jsem s ním a v noci se k němu přitulím.

Po nudném dni v práci jsem nasedla do auta a vydala se směr Port Angeles. Snad v obchoďáku seženu něco, co by se Jakeovi líbilo.

Jakmile jsem zaparkovala a vystoupila z auta, přemýšlela jsem, kam povede má cesta. Matně jsem si vzpomínala, že v prvním patře je nějaký obchod s názvem Game shop. Jake je mimo jiné blázen do počítačových her, takže jsem věděla, že touto volbou nešlápnu vedle. V obchodě obsluhoval příjemně vypadající mladík a byla jsem si jistá, že mi určitě dobře poradí.

„Dobrý den, máme dnes s přítelem výročí a já si uvědomila, že pro něj nemám dárek. Je blázen do počítačových her, především fantasy, mohl byste mi prosím poradit nějakou, se kterou nešlápnu vedle?“ zeptala jsem se.

Mladík se na mě usmál a přikývl. „Chybu určitě neuděláte s hrou World of Warcraft. Můžete k ní navíc dokoupit další datadisky a předplacené karty, které umožňují hrát online po síti s ostatními hráči.“

V duchu jsem zajásala. To bylo přesně to, co jsem sháněla.

„Mockrát vám děkuji, vezmu si ji a přidejte mi prosím i jednu tu předplacenou kartu,“ poprosila jsem. Zaplatila jsem, sbalila dárek a vydala se zpátky k autu. Když jsem procházela kolem jedné kavárny, někdo se z ní vyřítil tak rychle, že jsem nestihla uhnout. Vrazil přímo do mě. Upustila jsem tašku s dárkem na zem, sehnula jsem se, abych vše posbírala a vyjela jsem na dotyčného: „Můžete mi říct, kam koukáte? Když někam jdu, tak koukám před sebe,“ lamentovala jsem. Chystala jsem se pokračovat, ale zarazila jsem se v půlce věty, jakmile jsem pohlédla na toho, komu nadávám. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Stál tam on... Když jsem ho viděla naposledy, nerozešli jsme se zrovna v dobrém. Tehdy jsem chodila ještě s někým jiným a on byl taky zadaný. Od posledního školního srazu jsme se neviděli. Často jsem na něj myslela. Na to, jaké to bylo, když se mě letmo dotýkal, když mi šeptal, jak moc se mu líbím a jak po mně touží. Věděla jsem, že bychom neměli, dříve to problém nebyl, ale když jsem se potkali na školním srazu, oba jsme byli zadaní, ale ten chtíč byl prostě moc velký. Nešlo mu odolat. Mu nemohla odolat žádná žena.

„Ahoj, Bello, rád tě vidím,“ promluvil a roztáhl rty do mého oblíbeného, pokřiveného úsměvu.

„Edwarde, tebe bych tu nečekala,“ vykoktala jsem a začervenala se... 

První kapitola po roce pauzy... Doufám, že se vám kapitola líbila. Jste zvědavé, jak dopadne toto náhodné setkání?

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek La lujuria: