Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 8. kapitola

07.01.2011 (14:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5836×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Samozřejmě! Vy dva jste se na mě museli určitě domluvit,“ vztekala se nazlobená Kate. „Protože jinak to ani není možné, aby se to všechno takhle blbě naplánovalo. Nechci Edwarda nikde poblíž Bell, rozumíš?“ bezmocně se jí to Kate pokoušela vysvětlit. Jenže Alice, ta malá potvora, věděla svoje. A nejen z těch dnešních ranních vizí. Jenom doufala, že má Edward mobil u sebe, protože jestli ho nechal v chatě, je to v… pokud se zavčas nevrátí od Bell zpátky do chaty.

Naštěstí ale měla ještě další záložní plán, jak se bratrovi dovolat. Bella přeci měla taky telefon, ale rozhodně by bylo nejlepší, kdyby se Edward stihl ještě pořádně osprchovat, aby Kate nepojala nějaké další podezření, které by ho mohlo připravit o… jeho chloubu. Zahihňala se, i když věděla, že její drahá sestřenka myslí všechny své výhružky naprosto vážně.

Odešla se převléknout, protože ještě zbývaly přinejmenším dvě hodiny a Kate měla v plánu Bell znovu cinknout, aby jí oznámila přesnou hodinu, kdy se pro ni zastaví. Kdyby tak tušila…

„Alice!“ zakřičela rozčílená Kate.

„Co je? Jsem tady, převlíkám se!“ hulákala nazpět teď už taky nasupená Alice. Na jednu stranu chápala, proč je Kate pořád tak vytočená. Bella jí byla hodně blízká a ona prostě jen nechtěla, aby jí Edward ublížil. Věděla totiž, jak podmanivý dokáže být, a když něco opravdu chtěl, šel si za tím za jakoukoliv cenu.

Jo, tak přesně tohle jistě děsilo Kate, ale Alice viděla i další část téhle škaredé verze Edwarda. A tentokrát stála na straně svého bratra. Znala ho už pomalu jedno století a nikdy to nebyl věrný typ upíra. Domů ještě jaktěživ nedovedl žádnou svou dočasnou partnerku, teda až na občasné a hlavně neočekávané návštěvy Tanyi, ale ta se bohužel částečně řadila do rodiny.

Alice tuhle namyšlenou blondýnu opravdu nesnášela, ba dokonce ji přímo hluboce nenáviděla. Za její časté, ale naštěstí neškodné flirtování s Jasperem, by ji mile-ráda skočila po tom jejím štíhlém krčku. Naštěstí její manžel byl Alici naprosto oddaný a nějaká přihlouplá prsatá Tanyia ho nemohla nijak oblafnout.

Jenže Rosalie s touhle blondýnou byla celkem dobrá kamarádka. Určitě to bylo dáno i tím, že obě byly naprosto stejně povrchní nebo se tak alespoň v Aliciné společnosti chovaly. Takže teď když se Edward rozhodl pro obyčejnou a milou dívku, jako byla Bella, se Alice tetelila naprosto nekonečným pocitem štěstí, že třeba jednou bude mít tuhle úžasnou sestru u nich doma. Prozatím k ní ale ohledně Bell a Edwarda žádná vize, prozrazující jakoukoliv jejich budoucnost, ať už společnou nebo ne, nedorazila. Povzdechla si a pokusila se znovu soustředit. Nic! Prázdno…

*

Bylo už kolem osmé ráno, když se Edward loučil s Bellou. Musel se urychleně vrátit a dát si minimálně sprchu, a možná rovnou pořádně ledovou, aby ten nakupovací den dneska vůbec přežil. Nejenže tu strávil několik nádherných hodin ve společnosti jeho Bell, ale ještě tak dokonalým způsobem. A ačkoli si to nechtěl přiznat, jeho potřeba být nablízku svojí vyvolené se minutu od minuty zvyšovala a nabývala na síle. Jenže to taky zrovna nebylo moc dobře, za chvilku by na ní třeba jen vysel a nehnul se ani na krok, a pochyboval, že by se to Belle nějak moc zamlouvalo. Copak je láska takhle šílená? Asi ano… Nebo snad jen pro upíry?

Naposledy ještě pořádně objal teď už řádně oblečenou Bellu a vychutnával si všechny ty pocity, které v její přítomnosti cítil.  Které v něm ona probouzela. Tu dokonalou shodu… To jak pěkně pasovala do jeho náruče, objetí. To jak mu bylo, když byl uvnitř, když jí mohl působit nezapomenutelnou rozkoš a přivést ji až k dokonalému vrcholu. Jo, tak přesně tohle bylo jeho překrásné poslání. Teď tahle osůbka byla jeho životní partnerka, možná spíš žena jeho existence a on se o ni bude s největším potěšení starat. Najednou z čista jasna dokázal pochopit Emmetta a Jaspera. Jejich obsesivní chování ohledně svých drahých poloviček a malinko se mu sevřel žaludek nad představou, že by Bella třeba nikdy nechtěla proměnu. Nedivil by se jí. Ani jemu nebylo dvakrát po chuti připravit ji o duši, jenže teď najednou začínal pochybovat, že on duši nemá. Co by v něm jinak probouzelo všechen ten ztracený a znovuobjevený cit. Srdce, jasně… ale to bez duše jaksi nemohlo fungovat. Možná že byl sobec… ne, je opravdový sobec, ale bez Bell prostě už být nechce. Takže ji zřejmě proměna nemine. Naštěstí alespoň v tomhle je i Kate za jedno, což je jedině dobře. A dal si za úkol zjistit, co je mezi těmi dvěma tak spojujícího, že to nutí jeho sestřenku chovat se jako by byla absolutní cvok.

„Vážně už musíš?“ zavrněla Bella z jeho náruče.

Zvedl jí hlavu, aby si ji mohl ještě jednou pořádně prohlédnout a dokázal to tak bez ní vydržet ty dvě už teď nekonečné hodiny.

„Jo, ale za chvíli se uvidíme. Asi vás povezu nakupovat, takže pokud ti to nevadí, byl bych moc rád, kdyby ses rozhodla říct Kate pravdu co nejdřív.“

Belle vyskočil tep, jako by dostala ránu. Tohle bylo opravdu ožehavé téma, zvláště pak proto, že netušila, jak na to její kamarádka zareaguje. Ale tušila, že to nebude nic příjemného.

„Mám z toho trochu strach,“ zašeptala nesměle.

„Nemusíš,“ to já bych se měl bát, dodal si sám pro sebe. Bella neměla důvod obávat se Kate, kdyby tak věděla, jakou o ni má starost.

„Tak… já už musím,“ rychle ji políbil, a už opouštěl její pokoj stejným způsobem, jakým přišel. Ona ho jen pozorovala a doufala, že si při tom krkolomném odcházení nic nezlomí. Když pak zmizel v lese, zapřemýšlela, kde asi nechal auto?

Edward byl za pár minut zpátky v té studené chatě. Jak by to okamžitě vyměnil za Bellinu teplou postel. Ale nemyslel na nějaké uspokojování, jen prostě na ni… ve své náruči. Její teplý a mělký dech, způsobený klidným spánkem. Její nádherně dokonalé tělo… Sakra! Zase ho to bere! Upíří rychlostí vyletěl po schodech do koupelny a pustil naplno kohoutek, označený modrou barvou. A po té extrémně studené vodní spršce se mu naštěstí tělo i mysl v momentě trochu ochladily. V klidu se převlékl do něčeho, z čeho by Kate nemohla vycítit, kde strávil dnešní překrásné ráno a kecnul sebou zpátky na gauč. Teď už nezbývalo, než čekat na telefon od Alice. A že nemusel čekat moc dlouho…

*

Bella se vydala dolů do kuchyně na snídani. Na stole však našla jen vzkaz a pár studených lívanců. Natáhla se prvně po psaníčku, které jak následně zjistila, bylo od jejího táty.

„Bello, je mi líto, že jsem ti včera tak hloupě ublížil a chápu, že už jsi skoro dospělá, ale někdy musíš pochopit i ty, že jsem tvůj otec a mám o tebe strach. Co mě však nejvíc mrzí je to, že si s Laurou nerozumíte. Včera jsem se ti chtěl omluvit, ale nepustila jsi mě do pokoje, tak se ti omlouvám alespoň takto a doufám, že mi odpustíš.

Táta

P.s. Včera večer mi volali z firmy, že jsou problémy s nějakou dodávkou, takže se teď zase chvíli neuvidíme, ale neboj, je to jen na jeden den. Snaž se prosím s Laurou a tvým nevlastním bratrem lépe vycházet. Takže pusu Bell a ještě jednou promiň mi ten včerejšek. Laura a Alex mě doprovodí na letiště, tebe jsem budit nechtěl…“

Uf, oddechla si Bella, když zjistila, že dneska ráno místo nádherného milování se s Edwardem, mohla dřepět na zadním sedadle auta společně s Alexem a doprovázet svého otce vstříc dalšímu odloučení, které by ji následně zanechalo samotnou ve společnosti Laury a jejího nevlastního bratříčka. Bože, díky za to, jak se to pěkně všechno zařídilo, protože neměla nejmenší chuť potkat se dnes se svým taťkou. Včerejšek jí zase na delší dobu stačil. Povzdechla si, zmačkala dopis a hodila jej do koše. A okamžitě se pustila i do snídaně, a když už byla skoro s celou snídaní hotová, rozezvonil se mobil.

Vyběhla schody, div si nepolámala nohy, a aniž by se mrkla, kdo jí to volá, hovor přijala.

„Prosím,“ zašvitořila celá šťastná.

„Ahoj Bell,“ promluvila Kate trochu naštvaně a i Belle v okamžiku klesla nálada. Nebyl to totiž ten, koho si tak přála slyšet, i když odešel ani ne před hodinou.

„Ahoj,“ pozdravila posmutněle svou kamarádku, „copak potřebuješ?“

„Za hodinku se pro tebe stavíme, tak se připrav. Jinak všechno v pohodě?“ Bella tušila, na co se Kate ptá. Přejela si nešťastně rukou po obličeji a rozhodla se to prozatím zahrát do autu.

„Jo, jasně. Představ si, včera se tady objevil Edward a pozval mě na oběd,“ pokusila se do toho oznámení napumpovat co možná nejvíc překvapeného potěšení. Prozatím neměla v úmyslu Kate nic vysvětlovat nebo prozrazovat.

„Aha,“ zhodnotila jako by nic, „a všechno v pořádku?“

„Jasně! Edward byl nanejvýš galantní,“ prozradila jen tohle, dál se bořit hloub do včerejších detailů rozhodně nechtěla.

„No, dneska nás poveze právě on. Nějak se mi porouchalo auto, takže pokud ti to vadí, můžeme ten dnešní nákup zrušit,“ doufající tón, který Kate použila, Belle malinko pozvedl mandle. To určitě, to by se ti tak líbilo… Zmáčkla silněji telefon a pokusila se ovládnout vztek, který v ní tímhle Kate zažehla.

„Ne, v pohodě. Takže za hodinu, zatím čau,“ urychleně se rozloučila a típla to. Její předsevzetí, že Kate o sobě a Edwardovi poví co nejdřív, jaksi kleslo na žebříčku priorit. Začínala mít opravdové obavy, jak na to zareaguje a jestli to vůbec stojí za to, aby to zjišťovala. Ale tuhle myšlenku okamžitě zadupala. Jistěže Edward za to stojí, a jestli to Kate nebude chtít pochopit, není to opravdová kamarádka.

Ach jo, posteskla si, jen kdybych do něj nebyla tak beznadějně zamilovaná. Jenže na to už bylo pozdě, bohužel v tom byla až po uši, a nejen proto, že byl jejím prvním, ale taky kvůli tomu, jak nádherně se k ní choval. Za to co v ní probudil… a co už nemohla jen tak pohřbít. Ani to neměla v plánu.

V rychlosti se osprchovala, vyřídila ranní hygienu a oblékla si něco pohodlného, ale i pěkného, když s nimi pojede Edward.

Laura a ani Alex se doposud nevrátili, takže doufala, že i protentokrát se bude moct vypařit naprosto nepozorovaně. Ovšem tentokrát taky nechá stručný popis toho s kým je a kde je, kdyby si to Laura chtěla nějak ověřit. Teď už se tak snadno nachytat nenechá. To tedy ani náhodou.

*

Když Edwardovo Volvo zastavilo u Bellina domu, tep jí vyskočil až do výšin. Připadala si najednou tak hloupě, že je už alespoň půl hodiny bezradně vyhlížela z okna v koupelně a jen se modlila, aby přijeli dřív oni a ne její povedená rodinka.

V okamžení seběhla schody a ani protentokrát se jí nohy nezamotaly, a ona se dostala v celku do přízemí. Nazula si kecky, čapla kabelku, kterou nezapomněla naplnit vším potřebným. Peníze a doklady byly prozatím to nejdůležitější a obojí bylo bezpečně zavřeno uvnitř. Prohrábla si vlasy a naposledy se kritickým okem zhodnotila v zrcadle. Snad se budu Edwardovi líbit…

A když někdo zaklepal, v mžiku otevřela. Alice se jí vrhla okolo krku, což Bellu příjemně překvapilo, ale zároveň i malinko vyděsilo. Viděly se jen jednou a ona se k ní už chová jako k… sestře? Hodně blízké přítelkyni?

Zato objetí Kate bylo kapánek chladnější než obvykle. A Bell si i přesto nemohla pomoct a pohledem zabrousila k autu, kde na místě řidiče seděl… ach, bože… anděl? Ne, jen Edward, ale stejně byl pořád tak nádherný, jako když ho viděla naposledy. Šťastně se usmála, a ani jeho to nenechalo chladným, takže jí nádherným pokřiveným úsměvem oplatil.

Zamknula, a pak se společně vydaly k autu. Kate Bellu posadila dozadu, za sedadlo Edwarda, což byla další hloupá věc, za kterou ji Bella v momentě odsoudila. Naštěstí vedle ní posadila Alici a sama si sedla na sedadlo spolujezdce. Edward se pomalu rozjel, a ačkoli na Bell neměl přímí výhled, stačilo mu, že ji mohl pozorovat přes Alicinu mysl. Navíc veškeré šťastné a pozitivní myšlenky jeho sestry mu na tváři opět zažehly spokojený úsměv. Tak moc si přál, aby ji v tomhle momentě mohl mít co nejblíže, ale prozatím si musel vystačit jen s myslí svojí sestry. A ani když za půl hodiny parkoval u obrovského nákupního střediska, jeho nálada se nezměnila.

*

„Díky Edwarde, teď už můžeš odjet. Až budeme chtít odvézt, brnknu ti,“ posílala ho Kate pryč.

„Tak to pomalu,“ vztekala se Alice, „copak si myslíš, že budu všechny ty tašky nosit sama? Ani omylem. Navíc se nám Edward bude hodit. Alespoň jeden mužský element tu vždycky musí být, aby zhodnotil správný výběr, ne?“ rozhodla rázně a Kate bezradně sklaplo. Tušila, že to na ni ti dva ušili, jenže proč by Alice stála na straně svého neschopného bratra, to už jaksi pochopit nedokázala. Bella se navíc tvářila jako letní sluníčko, taky naprosto spokojeně zářila do prostoru a Kate jim to tedy s povzdechem odsouhlasila.

Alice čapla Bell za ruku, a už si to mířila k prvnímu značkovému obchodu. Za výlohou byly všechny ty vystavené kousky tak nádherné, že jednoduše nedokázala odolat a ani ne do minuty už měla na rukou haldu všemožného oblečení. Přistoupila k Belle, která doposud jen okukovala spíš ceny, než oblečení a strčila jí všechny ty svršky do náruče a odvedla k jedné opravdu enormní prázdné kabince.

Bella si naprosto bezradně povzdechla a nešťastně potřepala hlavou hned, jak za ní to třeštidlo zatáhlo závěs. Nečekala, že to bude takový očistec. Všechno to oblečení v momentě vyklopila na prostornou sedačku a zalovila první zbloudilý kousek. Šaty. Šaty? Belle to rozhodně připadalo jako úplně jiné oblečení, a spíš by se označením hodilo do bordelu. Nicméně si to černé nic oblékla.

„Alice! Zapneš mi to?“ poprosila ji bezradně poté, co se jí ten zip vzadu nepodařilo zapnout ani po pár minutách úmorného snažení.

„Momentík… tak hotovo. Ukaž?“ otáčela si ji a Belle neuniklo její pochvalné hodnotící oko.

„No, myslím, že to bereme?“ zeptala se natěšená Alice.

„Nevím, vždyť je to příliš upnuté, a pak ten výstřih… Navíc jsou i hodně krátké,“ stěžovala si.

„To tak má být!“ obhajovala svůj dokonalý výběr Alice. „A než něco řekneš, dovol, abych ti osvětlila, že ty průhledné části, které se tak ladně obtáčí společně s tou neprůhlednou tkaninou… no je to prostě paráda. Moc ti sluší.“

Bella nenápadně mrkla na cenovku, která se jí houpala zavěšená dole na lemu šatů, a málem to s ní seklo. No každopádně se jí hrůzou rozbušilo srdce. Byly až nekřesťansky drahé, stály skoro tolik, jako jeden měsíční plat jejího otce.

„Fajn Alice, takže ti to řeknu takhle, já banku rozhodně nevykradla, takže z toho určitě nic nebude. Bože, vždyť stojí skoro jeden normální měsíční plat. Co je tohle vůbec za obchod?“ hudrovala bezradně Bella. Cítila se tady naprosto nesvá. Chudá příbuzná… A ještě všechny ty další nelichotivé přívlastky, které na sebe v mysli vypustila.

Alice si odfrkla. „Ty naděláš! Tak ti je koupím já! Budeš to mít ode mě jako dárek, co ty na to?“ pokoušela se ji přemluvit, ale Bella jen protočila oči a měla v plánu si urychleně obléknout svoje věci a opustit tenhle jistě velmi drahý a luxusní značkový obchod. Jenže Alice ji zarazila a poprosila, aby si vyzkoušela i to ostatní, a tak i když sebevíc nechtěla, nakonec se zjevnou nechutí přikývla.

„Bell, moment, ještě si to nevysvlíkej!“ zarazila ji. „Edwrade!“ přivolala na pomoc bratra, který postával opodál a tvářil se docela bezradně. A sakra že byl, když pozoroval objekt jeho teď už zatraceně silné touhy přes mysl toho střapatého skřítka. Jakmile se objevil hned za Alicí, Bella okamžitě zrudla. Tohle jí teda nezapomene.

„Co na to říkáš?“ optala se ho.

„Naprosto dokonalé. Překrásné. Moc ti to sluší, ale…“

„Ale?“ ošila se nervózně Bella. V těch kraťounkých šatech se cítila jak odpad nacpaný v drahém sáčku.

„No, asi bys takhle na veřejnost neměla,“ rozpačitě se na ni usmál.

„Nežárli,“ žďuchla ho celkem nevybíravým způsobem do žeber jeho sestra.

„Nemůžu za to, vždyť v tom kousku, který toho zrovna moc nezakrývá, vypadá naprosto neodolatelně,“ tentokrát už ji Edward sjel hodně toužebným pohledem, až se Bell zatočila hlava.

„Nevezmu si ho, nechci to! Za tu cenu by v Africe dokázala vyžít dvacetičlenná rodina celý rok,“ a chystala se s naštvaným výrazem zatáhnout závěs, když se dovnitř vecpal Edward. Předtím ale poprosil Alici, aby zabavila Kate. Přitáhl si Bellu k sobě a políbil ji na čelo.

„Hej! To vždycky obtěžuješ slečny v nesnázích?“ smála se teď už zase celá spokojená.

„Ne, jenom tebe,“ zaklonil ji, chtivě políbil na krk a svoje ruce hladově položil na její boky. Natiskl si Bellu proti jeho klínu, aby pochopila, jak moc se mu v těch titěrných šatičkách líbí. „Já ti je stejně koupím, víš to?“ zavrněl jí do vlasů.

„Hm?“ odpověděla jaksi nesoustředěně. Absolutně nepochytila, co jí Edward právě říká, dokázala se soustředit pouze a jen na svůj opětovně probuzený chtíč.

„Takže souhlasíš?“ ptal se jí nádherně podmanivým hlasem.

„Se vším,“ ztěžka polka, když se jeho ruka dotkla vnitřku jejího stehna. Jenže on ji jen pohladil a dokonale se vyhnul jejímu už očekávajícímu místečku.

„Dobře,“ zhodnotil, „tak já ti dám moji kartu a kup si na ni cokoli jen budeš chtít. Nemusíš mít strach, že bys ji třeba vyčerpala, nemá dno,“ a i když ji smyslně hladil a líbal roztoužené tělo, tyhle dvě věty zachytila naprosto bez problémů a zapůsobilo to na ni jako ledová sprcha. V momentě se od něj odtáhla a zaškaredila se.

„Nechci tvoje peníze!“ vyčinila mu rozzlobeně.

„No tak Belli,“ přitáhl si ji nazpět, „souhlasilas! Vzpomínáš?“ pokusil se na to jít takhle.

„Jo, ale to jsem netušila s čím,“ povzdechla si nešťastně.

„Ale já bych ti je strašně rád koupil. Dovolíš mi to? Prosím.“

„Citově vydíráš!“

„Já vím,“ pobaveně se usmál a jemně políbil její neodolatelné rty.

„To nejde, Edwarde. Stojí strašně moc. Nemůžeš za mě utrácet jak za nějakou společnici z první ligy.“

„Bello,“ naštvaně se na ni podíval, nehorázně ho tohle její přirovnání sama sebe vytočilo, „nejsi žádná společnice a ani lehká holka. Jsi moje přítelkyně, tak už si to jednou pro vždy zapamatuj!“ Tak rád by řekl slunce jeho existence nebo další sladké řečičky, které mu momentálně okupovaly mysl, ale nechtěl Bellu prozatím děsit. A dokud Kate nepoví o jejich vztahu, musí se prozatím držet dál.

„Fajn,“ přitulila se k němu, „to ale neznamená, že za mě vyhodíš takový obnos. Zkrátka ti to nedovolím,“ culila se do jeho košile.

„No dobře, jak chceš. Budu ti je teda budu muset koupit tajně,“ oznámil naprosto bez-kompromisně. Chtěl, aby jeho Bella měla naprosto všechno, na co jen pomyslí. A když teď odmítala jediný možný zdroj Edwardových plánů jak ji uspokojit i jinak než v posteli a zároveň se o ni postarat, mrzelo ho to. Ale nevzdával se! Koupí jí všechno, co se mu podaří z jejích rozzářených očí zachytit a pochopit.

Bella si ještě něco nespokojeně mumlala, ale Edwardovo něžné mazlení zaměstnávalo její mysl na tolik dobře, že se na něj prostě nedokázala zlobit dál. Uniklo jí jen jedno vzrušené povzdechnutí.

Kdopak to asi bude?

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 8. kapitola: