Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 14. kapitola

30.03.2011 (15:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 5325×

„A bude tam i Edward?“ zajiskřilo Tanye v očích. Pořád se nevzdávala naděje, že si to ten hloupý upír rozmyslí, a pokud ne, alespoň možná bude mít tu čest poznat tu, která jí ho tak šikovně odvedla… A že si to odskáče!

Bella se napjala jako gumička připravená k výstřelu, když ta mrcha promluvila a ptala se na jejího Edwarda, a než si to vlastně uvědomila, zlostně zavrčela. A v tu chvíli se k ní ale stočily tři páry karamelových očí.

„Co to má jako znamenat?“ rozječela se Tanya na celé kolo a svůj extra vražedný pohled zabodla do Bellina obličeje. Co si to ta malá, hnědovlasá, lidská coura dovoluje? Měla neovladatelnou touhu se na Isabellu vrhnout a rozsápat jí ten její nanicovatý krček jednou pro vždy. Jenomže taky nebyla nijak hloupá a tušila, že její sestra by nebyla dvakrát nadšená, kdyby jí tady její Bellinku rozervala na kousíčky přímo pod nosem. No, jednoduše by to asi ani nedovolila, a ta blbá Alice taky vypadala nanejvýš obezřetně a ve střehu. Škoda jen, že tady nemám Rosalii, pomyslela si Tanya smutně.

Ale nebylo vůbec jednoduché nechat to plavat, protože ta odporná člověčina se na ni koukala tak pohrdlivým a nenávistným pohledem, že to s Tanyou málem vztekem seklo.

„Co si to ke mně dovoluješ?“ zuřila a pěnila jak už dlouho ne. Ještě nikdo si v jejím několika staletém životě nic podobného nedovolil, a pokud se takové výjimky skutečně našly, dlouho po téhle zemi nechodily. O to se pokaždé precizně postarala. A teď ji tu takhle nestoudně provokovalo právě tohle lidské mládě. Stačilo se jen natáhnout, v rychlosti trhnout a pak tu její drzou hnědovlasou hlavičku odkopnout co možná nejdál tak, aby už nikdy nemusela vidět tenhle drzý obličej.

Jak jí jen tahle potvora pila nervy, a ona by teď brala jako fér, kdyby si mohla vzít veškerou její chutňoučkou krev. No, prozatím si ale bude muset nechat zajít chuť. Obdařila Bellu jedním úsměvem, který říkal: „Vyřídíme si to později, zlatíčko.“ A otočila se na zpátky na svoji sestru.

Sice neměla v plánu Bellu okamžitě zabít, protože Kate ublížit taky nechtěla a bohužel věděla, že tohle by ji neskutečně bolelo. Takže ať už si nachystá pro tu drzou lidskou holku jakýkoliv trest, o život ji teď připravit rozhodně nemůže.

„Takže?“ prskla celá vytočená Tanya z toho, že jí to hubaté hádě prozatím za oběť nepadne.

„Takže, co?“ nechápala rozrušená Kate, stále ještě ve střehu a připravená na jakoukoliv špatnost ze strany svojí pitomé nevlastní sestry.

„Můžu jet s vámi?“ znovu se na ni obořila docela nepříjemným tónem, ale alespoň uvolnila svůj agresivní postoj.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ podívala se po svojí vcelku rozrušené kamarádce Belle Kate.

„Aha? Takže tahle nicka je teď pro tebe daleko důležitější, než rodina? Tak to už jsi klesla opravdu hodně hluboko…“ ale Tanyina další slova byla přerušena Belliným emočním výbuchem.

*

„Cože?“ vyhrkla nasupená Bella a zastavila tak příval dalších slov té mrchy před ní. Na tváři Tanyi bylo vidět, jak to, že ji takhle sprostě přerušila, akorát přililo olej do ohně. Natočila hlavu jako lovec vyčkávající svoje oblíbené jídlo. Její tvář byla zuřivá a stažená v jakési grimase, kterou Bella tak dobře nepochopila. Pokud se ale snažila vypadat jako psychopatka, kterou právě propustili z léčebny, protože na ni žádná léčebná kúra nepůsobila, šlo jí to vážně výborně. Ba co víc, na obličeji jí kraloval výraz masového vraha těsně před tím, než zbaví svoji oběť života. Naháněla Belle nesmírnou hrůzu, kterou se ale tahle drobná hnědooká dívka prozatím snažila nevnímat.

Kdo si ta blondýna myslela, že je? Takhle ji urážet a navíc přímo před ní samotnou. Naštvaně scvakla čelist a v očích se jí zaleskly slzy vzteku. Pohledy Tanye oplácela stejně horlivě a s tou samou nenávistí, opovržením a vším tím dalším negativním, co se jen dalo vyjádřit. Ruce měla křečovitě v pěstích, a kdyby to šlo, skočila by na tu obludnou husu a vyrvala jí ty její perfektní blond kadeře. Jenomže jejím vražedným plánům stály v cestě záda Kate, za které ji kamarádsky strčila v momentě, kdy se ta její bláznivá sestra začala koukat jako nějaká pomatená vražedkyně.

„Jaká nicka?“ rozeřvala se najednou doposud tichá Bella, když stavidla hněvu praskla, třebaže se původně snažila být v klidu a nenechat se takhle jednoduše vytočit, ale co bylo moc… bylo příliš. „Jediná nula jsi tady ty!“ zavřískala tak hlasitě, až její sytý hlas naplnil celý dům. Naštěstí se tam už ale objevil i Jasper, který se v mžiku postavil na stranu Alice, vedle ní a její kamarádky Kate a chystal se bránit roztřesenou a vytočenou Bellu zuby nehty.

Ale ona jen dál koukala směrem k Tanye, a přestože dál už jen mlčela, její pohled ječel za ni! Řval a prskal Tanye do toho jejího všechnu tu ohromnou nenávist, kterou si pečlivě schovávala uvnitř, a kterou den po dni poctivě přiživovala. Teď najednou její pohár tolerance přetekl. Tak moc chtěla vykřičet do toho jejího bezchybného obličeje, ať už o Edwardovi nikdy víc nemluví, a už vůbec ne tímhle stylem. On byl pouze její, tedy do té doby, po kterou ji bude chtít.

Bella už teď věděla, že ona jej bude chtít pořád, ale to stejné bohužel nemohla říct o jejím novém příteli. Edward byl holkař, alespoň tohle jí tvrdili všichni okolo a její první dojem z něj ji v tom taky utvrzoval, když ji tenkrát zachraňoval před tím barmanem, ale on sám najednou tvrdil opak. Tedy ne tak docela, jen se ji pokoušel přesvědčit, že mu na ní skutečně záleží. Ona ale nebyla dnešní a věděla, že celoživotní sukničkář se nemůže den ze dne napravit, zvláště pak jednalo-li se o dokonalého Edwarda. Dlouho to nevydrží, pomyslela si a bolestivě ji právě z téhle myšlenky bodlo u srdce. Do očí se jí v okamžiku nahnaly slzy a ona se potupně rozbrečela.

*

Jasper věděl, že jeho záletnický bratr Edward byl dřív vážně floutek, ale teď, když konečně našel někoho, na kom mu záleželo a o koho měl možnost se starat a pečovat, jeho osobnost se z ničeho nic obrátila od základu. Edward byl najednou úplně jiný. Jasper jasně cítil jeho nové city, nebo možná spíš jen probuzené, které uvnitř něj byly už dávno, zato ale pěkně hluboko zakopané. A on prostě nemohl dovolit, aby tohle jejich rodinné štěstí a hlavně tedy to Edwardovo zničil někdo takový, jako byla tahle šílená upírka.

Jasper měl možnost cítit pocity všech okolo, přesto ale Tanyinu šílenou posedlost Edwardem nedokázal tak jednoduše pochopit. Za svůj opravdu dlouhý upíří život už se setkal s bezpočtem trhlých, šílených, nebo prostě jen divných upírů a s nelibostí musel sám sobě přiznat, že Tanya k nim jednoznačně patřila. Ba dokonce byla jedna z těch nejhorších, se kterými měl kdy tu čest. Skoro žádné svědomí. I když jediná věc, která jí udržovala alespoň z části rozum, byla zvířecí krev a v neposlední řadě i milující rodina. Ale copak se to nějak odráželo? Ne, vypadalo to spíš, že balancovala nad propastí mezi normálem a šílenstvím. Jenomže bylo vůbec možné, aby se nějaký upír dokázal zcvoknout? Nebo aby měl až takhle obsesivní a neoprávněné nároky na někoho dalšího jeho druhu?

Bohužel měl nemalé tušení, že u téhle upírky to tak bude. Pokaždé, když potkal některého upíra, který se v chování podobal Tanye, vyvedlo jej to z rovnováhy, přestože byl cvičený na ledacos a stejně tak skoro nikdy nepociťoval strach. Teda vlastně ano, pokud se jeho milovaná Alice do něčeho připletla, nebo pokud ji jednoduše delší čas neviděl, pociťoval tu zvláštně svíravou bolest na hrudi… a pokaždé za ni byl neskutečně rád.

Většina z těchto individuí měla pouze zvrhlé choutky, které si ale kompenzovala na obyčejných lidských bytostech. Záleželo také hodně na tom, čím se dotyčný upír živil, protože pokud to byla jen lidská krev a na konci pak ještě oběť přišla o život, tenhle upír pak získával největší sílu. Vlastně ji čerpal ze své bezcitnosti, takže čím bezcitnější byl, a čím víc lidí zabil, tím jeho síla rostla.

*

Kate s Alicí se na sebe jen vyděšeně podívaly, ale jinak se absolutně nehnuly, protože jestli pravda neměla vyjít na světlo, tak teď už tomu bylo zabranitelné jen těžko. Alice se pokoušela zachytit alespoň nějaký náznak vize, ale žádná se k ní nehrnula. Povzdechla si a společně s Kate jen napjatě čekala a obezřetně pozorovala tu ztřeštěnou blondýnu, která vypadala opravdu krůček od výbuchu. A jestli někdo tušil, jak je tahle semetrika výbušná a majetnická k věcem, které nikdy její nebyly a nebudou, tak právě Kate. A asi i proto cítila, jak ji hrůza přimrazila k zemi. V hlavě se Kate promítaly ty nejrůznější představy toho, co bude potřeba udělat a jak následně postupovat, pokud by se skutečně její bláznivá sestra všechno dozvěděla. Ale Bella už jen mlčela a z očí se jí valily slzy.

„No konečně rozumná reakce, ty nicko!“ vřískla potěšeně Tanya, jejíž tvář se najednou docela prozářila, ale pak ještě na moment přimhouřila oči směrem k Belle.

„Ale zkus mě ještě někdy nazvat nulou, nebo přede mnou jmenovat Edwarda,“ vrčela vztekle, „tak ti vyrvu to tvoje zatracené srdce z těla tak rychle, že ještě dostaneš možnost uvidět, jak tluče…“

„Dost!“ zaječela naprosto rozčílená Kate. Namířila na ni výhružně prst a stěží ovládala svůj vytočený hlas. „Ještě jednou jí budeš vyhrožovat a jako sestry jsme skončily! Jasný?“ cedila skrz scvaknutou čelist Kate. Už měla dost těchhle hádek, třebaže tato byla prozatím asi ta nejhorší, kdy si i samotná Kate myslela, že Tanya skutečně vystartuje. No, nebyla od toho daleko. Naštěstí už ale Bella mlčela, takže to snad vypadalo, že pravda zůstane ještě nějaký čas utajena.

„Uvidíme se v klubu,“ vyhrkla Tanya, aniž by Kate odpověděla na její otázku a vyběhla lidskou rychlostí k sobě do pokoje.

„Já nikam nejdu,“ fňukla Bella, které se prozatím ještě nepodařilo dostat pláč pod kontrolu. Teď už neměla náladu sedět někde v klubu a pozorovat, jak se všichni okolo spokojeně baví nebo vlní na parketě, a už vůbec nechtěla vidět, jak se její Edward točí okolo téhle šílené blondýny nebo ona okolo něj. To by už asi její nervy nemusely ustát.

„Ale no tak,“ konejšila ji smutná Alice. Nelíbilo se jí vidět Bellu takhle. Nejhorší však na tom bylo, že ji asi budou muset začít hlídat, aby se skutečně něco nestalo. Čapla Bellu za ruku a táhla ji k sobě do pokoje. „Bell, pojď se mnou. Nic neříkej, jen mě nech, abych ti upravila líčení a make-up,“ bědovala neustále skleslá Alice.

Dalším faktorem, který ji děsil, byly její nedostavující se vize. Jak to, že nic nepochytila, jakmile šlo takhle do tuhého? Bylo to víc jak znepokojující, ale tímhle se momentálně zabývat nechtěla, když tu před sebou měla rozrušenou a třesoucí se Bellu. Jak ráda by zavolala Edwardovi, ale to bylo dost nebezpečné a riskantní, protože to v domě upírů mohl slyšet téměř kdokoli. Jak ji to ale štvalo, protože tušila, že právě Edward by dokázal takhle rozrušenou Bellu uklidnit nejlíp.

Zaposlouchala se do domu, poodešla ke dveřím a zavolala si Kate.

„Mohla bys jet napřed?“ vykulila oči a prstem ukázala na pokoj Tanyi. „Jo, a tuhle vezmi s sebou,“ nakázala a Kate se nijak nebránila, jen si zarmouceně povzdechla. Souhlasně to odkývala, strčila Alice zpátky do pokoje, zavřela za nimi dveře a vydala se za tou svojí praštěnou sestrou. Vlastně už je to spíš psychopatka? Každé nervové zakončení měla jako v ohni, když ťukala na její pokoj.

„Tak jdeš?“ zaburácela nešťastná Kate.

„Jo, vydrž ještě minutku,“ ozval se tlumený, přesto úplně bezstarostný hlas skrz dveře.

„Dobře, ale pohni zadkem,“ zabručela si najednou vytočená Kate pod vousy.

„Nějaká nedůtklivá, ne?“ usmívala se jako sluníčko Tanya, která už stála naprosto dokonale upravená a nanejvýš sexy mezi futry. Oblečená jen do titěrných minišatů v temně rudé, a ve stejné barvě i boty na hodně vysokém podpatku. Vlastně byla celá laděná do téhle její oblíbené barvy, kterou měla společnou s Rosaií. Její plné rty svítily pod náporem rudé rtěnky, jako by chtěla každému vykřičet: „Tady jsem!“ Jenomže to nebyla potřeba, protože byla zcela nepřehlédnutelná. Opravdu překrásná upírka, přesto naprosto šílená, jak se jevilo Kate.

Tanya se těšila do klubu jako malý harant, protože doufala, že tam konečně uvidí Edwarda. Kde jinde by byl takhle večer? Tak moc se chtěla dozvědět, co dělá a jak se má její láska. A jestli už ho konečně přešla ta bláznivá touha po komsi, koho ona prozatím neznala, ale jakmile se jí naskytne možnost… Zkaženě se zasmála sama pro sebe a celá sebevědomá si to kráčela bok po boku k autu vedle Kate. A když už seděla uvnitř a její sestra se chystala vyjet, Tanya se ještě zvědavě zeptala: „A co ta lidská holka?“

„Nevím, jestli Bella dojede… Každopádně Alice s Jasperem asi ano,“ vysvětlila jí chladně a dupla na plyn, až se kola kvílivě protočila, zahrabala a auto vyrazilo ze svého místa stylem, jako by jej někdo nakopl.

*

„Co se děje, Alice?“ ptal se nespokojeně a podezřívavě Edward. Jeho sestra byla jakási tajemná a v hlase se jí mísilo mírné zoufalství společně se smutkem. Nechápal, co se děje a byl z toho nanejvýš mimo.

„Na nic se neptej a přijeď sem,“ zaprosila znovu.

„Nechci, nemůžu se zase potkat s tou bláznivkou. Copak si nepamatuješ, jak to dopadlo naposledy, když jsem odtamtud odcházel?“ pokoušel se jí to vysvětlit rozumě.

„Jo, to vím, ale teď tady není a ani nepřijede. To se nemusíš bát!“ zoufala si nešťastná Alice. „Potřebuji tě tady… hned!“ vzdychla. „Takže okamžitě zvedni zadek a přijeď, nebo si pro tebe přijedu sama!“ bručela do telefonu.

„Fajn! Ale abys věděla, měl jsem právě namířeno do klubu, mám se tam sejít s Bell. Takže doufám, že tvoje zdržení bude mít alespoň pádné opodstatnění!“ vrčel naštvaně.

„To si piš, vysvětlím ti to hned, jak přijdeš,“ oddechla si klidněji Alice, položila to a pak se vrátila do pokoje za Bellou. Nemohla Edwardovi vysvětlovat nic po telefonu, protože nechtěla, aby začal vyšilovat ještě předtím, než se dostaví.

„Zlatíčko, tak už se uklidni,“ pohladila ji po rozpálené tváři ustaraná Alice.

„Nikam nejdu!“ vyhrkla stále uplakaná. V těle se jí stále mísila bolest z poznatku, že s Edwardem je to vlastně taková první láska, která není určena k vítězství. Možná by byla, ale Edwardova povaha ji o tom nedokázala přesvědčit ani malinko. A další věc, proč neustále tak usedavě plakala, byl adrenalin, který neustále přiživoval ten šílený strach, který se dostavil v okamžiku, kdy se ocitla v tomhle pokoji a pryč o té pomatené Tanyi. Pořád ještě nedokázala pochopit, co jí na ní nesedělo, ale byla si naprosto jistá, že s ní něco není v pořádku. Určitě byla šílená, to ano, ale bylo v tom i něco víc. Alice se na ni pousmála, ale nijak vesele.

„Víš, co jsem si uvědomila?“ vyhrkla zmateně Bella s pohledem směřujícím kamsi za ní a Alici tenhle prázdný kukuč trošinku vyděsil.

„Co?“ ptala se pořád ještě s koutky vzhůru tahle černovláska, která se pokoušela udržet alespoň trochu optimismu v tomhle tíživém napětí, třebaže Bellin mrtvolný hlas nebyl nijak povzbudivý.

„Nezlob se na mě, ale myslím, že s Edwardem to stejně nebude mít nikdy cenu. Víš,“ umlčela Alici gestem ruky a omluvně se po ní podívala, ale nechtěla, aby ji zrovna teď přerušovala. A tak to děvče, které klečelo v nohách postele u Bell, zůstalo prozatím tiše. „Tanya měla v něčem pravdu, neměla bych si na Edwarda myslet. On… je moc perfektní… myslím pro mě,“ povzdechla si a pohledem se podívala na Alicinu tvář. „Ty jsi vážně skvělá, Al,“ smutně se na ni usmála.

„Já vím,“ také se pousmála, vzala vlhčené ubrousky a začala jimi čistit ten upatlaný obličej.

„Teď budu zase mluvit já a ty budeš poslouchat, jo?“ promluvila odhodlaně a Bella jen neznatelně souhlasně přikývla. „Nechci, aby sis myslela tyhle hovadiny, ale chápu, že je těžké všemu, co se okolo tebe momentálně děje, porozumět. Zvlášť pak, pokud se jedná o mého bratra,“ najednou se Alice cítila lehčí a veselejší. Edward byl na cestě a ona se prozatím pokusí Belle vysvětlit, co k ní její bratr skutečně cítí. Netušila, jestli to zabere, ale nepokrytě v to doufala.

Opatrně odstraňovala cestičku, kterou si make-upem vytvořily neposlušné slzy smíchané s řasenkou. Alice nedostala žádnou vizi, ve které by viděla tuhle osůbku tak ustavičně plakat, takže neměla nejmenší ponětí, že bude potřeba voděodolné líčení. Vlastně, kdyby ji skutečně měla, pokusila by se jí vyhnout, než pak pozorovat takhle nešťastnou Bellu.

„Jedno ale vím jistě, Bell, Edward tě skutečně miluje. Jasně že je těžké pochopit, jak se takhle rychle změnil. Víš, my sami jsme v tuhle změnu už nedoufali, přesto však přišla a nedovedeš si představit, jak úžasné to je, a jak nádherné je poznat tuhle jeho doposud ukrývanou část…“

„Takže…“ přerušila ji celá zmatená Bella.

„Jo,“ pousmála se, „opravdu tě miluje. A možná bys už měla pochopit, že se tě jen tak nevzdá, pokud…“ ale její slova přerušil Edward, který vtrhl do pokoje a tvářil se nanejvýš rozrušeně.

*

Myslel si, že to s ním opravdu praští, když viděl jeho jedinou lásku takhle zdrcenou. Z Jasperovy mysli se dozvěděl, co se tu před nedávnem odehrálo. Jestli se doposud domníval, že k Tanye cítí nenávist, nebyla ani špetku podobná té, kterou vůči té zrůdě pociťoval v téhle chvíli. Za dalších pár sekund už si zvedal Bellu do svojí opatrovnické náruče.

Bylo mu hrozně. Zase zklamal v její ochraně, což byla poslední hranice, a v něm se prolomila řeka emocí. Tohle vyřídí… okamžitě. Jen co se jeho život v náručí malinko uklidní. Bell už se nikdo nedotkne ani slovem nebo pohledem, natož jinak…

Bella se najednou cítila, jako by všechno zapadlo do těch správných kolejí a nedokázala už v sobě udržet to nezměrné štěstí a bezpečí, že ji Edward zase tak ochranářsky objímá a opět se naplno rozplakala. Nohy se jí mírně podlomily, ale jeho silné paže ji držely pořád na tom samém místě, kam vlastně patřila. Do jeho náruče.

Prostoupil ji jakýsi divný pocit naplnění a přesvědčení, že se před tímhle mužem, který ji tu tak láskyplně objímal, nemusí nijak přetvařovat a zakrývat svoje slzy… a taky to nedělala. Byla tak neskutečně šťastná, že tu je. Že je tu pro ni a jen pro ni, což její srdce zas a znova plnilo nezměrnou láskou k tomuto dokonalému chlapci, který, přesto že si myslela, že na tohle božské stvoření nemá nárok, tu byl, když ho potřebovala. Její hlava položená na jeho hrudi naslouchala Edwardově tichému dechu, i když to taky bylo jediné, co se v místnosti ozývalo. Uvnitř něj bylo naprosté ticho, a možná by ji to mělo vyděsit, ale nebylo tomu tak. Ona do něj byla zblázněná až po uši a víc, takže klidně mohl být třeba z jiné planety, a ona by ho slepě následovala přes celou galaxii a klidně i dál, pokud by si to přál.

„Šššš,“ klidnil ji Edward starostlivým a ubezpečujícím hlasem. Hladil a líbal ji do vlasů, ale Bella se i přes všechna tahle milující gesta prostě nedokázala tak jednoduše uklidnit. Teď když se konečně zase cítila v bezpečí, prostě si ty otravné slzy dělaly, co chtěly. Neustále stékaly…

„Neboj se, lásko, už se o tebe ani slovem neotře! Nebo…“ zlostně zavrčel a Bella překvapeně vzhlédla. Zamilovaně a přitom omluvně se na ni usmál a i ona nepatrně pozvedla koutky. Přesto byla i mírně zmatená. Edward vrčel? Ne, to byla blbost, už ti z té praštěné Tanyi nefunguje hlava, posteskla si.

„Pojď, půjdeme,“ opatrně ji odtáhl a začal si motat jeden z jejích pramínků okolo ukazováčku. Přitom se díval hluboko do jejích očí, až z toho Belle jako pokaždé poskočilo srdce. Edwardovi samozřejmě cuklo v koutku a políbil to dokonale sladké stvoření před sebou na nos.

„Já nechci,“ vzdychla nesouhlasně Bella.

„Nechceš vidět, kde bydlím?“ nahodil přidrzlý úsměv, který toho prozrazoval tolik, až to nebylo pěkné a až se Belle vzrušením zamotala hlava. Strach z části vytěsnilo něco jiného, přesto dobře známého.

„Chci!“ vyhrkla úplně předvídatelně. „Já… jen… myslela, že chceš jít do klubu,“ sklopila oči, protože Edward na ni koukal příliš láskyplně, než aby mu dokázala úplně stejně oplácet.

„Dobře, mademoiselle, držte se,“ poradil jí ještě rychle před tím, než si ji nabral do náruče a zamířil ke svému autu. Bella se nijak nebránila, protože neměla sílu se s ním dohadovat, aby ji položil na zem, že chodit ještě umí. Ne, byla vážně úplně spokojená tam, kde byla. Třebaže, když jí podkopl nohy a sehnul se, aby ji pěkně nabral, vyděšeně vykvikla, čímž akorát prozářila Edwardovu značně skleslou náladu.

Bella se nechala bez protestů nést, naložit do auta a dokonce taky odvézt na neznámé místo. Přesto byla absolutně klidná a přesvědčená, že je v bezpečí. Jakmile zastavili a ona vystoupila před tou obrovskou chatou, málem úžasem oněměla. Jak mohl někdo něčemu podobnému říkat víkendový dům? Tohle byla spíš moderní a luxusní vilka, v architektonickém stylu konstruktivismu. Měla dvě patra a jistě i podzemní prostory. Stylová a originální panoramatická okna a skleněné dveře. Z části byl povrch téhle nádhery obehnán kamenným obkladem, snad aby působil také staře, přestože budova sama svoje bohatství hlásala na míle daleko. Bella neudržela jedno obdivné vzdychnutí.

„Copak, tobě se tahle barabizna líbí?“ promluvil na oko znuděným hlasem, a za to si od jeho Bell vysloužil dloubnutí do žeber a následně i pěstí do ramene, když si ale všimla, že s ním ani jedno výrazně nehnulo, naštvaně si zkřížila ruce na hrudi a otočila od něj hlavu.

„Ale, ale, moje princezna se urazila?“ pochechtával se, a tím to hnědooké stvoření, které tak silně miloval, ještě víc popíchnul.

„Fajn, takže jsem tě během minutky už dokázal naštvat. No, musím uznat, že to je to cekem výkon, ne?“ A zase žádná odpověď, jen naštvané odfrknutí.

„Ale no tak, lásko,“ vydechl jí do ucha a Bellino srdce překvapeně a stydlivě vynechalo úder, a hned na to se vydalo rychlostí světla napřed. Edward se neubránil jednomu mírně vítěznému úsměvu, který u něj vyvolala pokaždé, když ji uvedl do rozpaků. A že jej to neskutečně bavilo…

Byl vynikající hráč, takže před jeho Bell se dokázal nanejvýš perfektně ovládat, i když uvnitř… to bylo úplně něco jiného. Zuřil jako divoké zvíře nad bezohledností a krutostí té zmije, se kterou až moc často trávil chvilky svého nesmrtelného života. A jakým způsobem… Nejraději by si nafackoval za takovou debilitu, které se tak hloupě dopustil. Nikdy jej ani v těch nejhorších můrách nenapadlo, že by Tanya mohla být až takovýhle maniak. A to, co viděl v Jasperově mysli, ho uvnitř tížilo jako nějaký těžký kámen a on si byl moc dobře vědom toho, že tuhle situaci bude muset co nejdříve vyřešit. Jedna věc byla ale jasná jako sklo, že se jeho řešení nebude zamlouvat Tanyině rodině.

„Tak jdeme dovnitř?“ stále ještě šeptal u její hlavy a jeho dech Belle pohladil rozpálenou šíji. V krku měla v okamžiku sucho jako na poušti, ale její tělo naopak zaplavovala nezměrná vlna chtíče. Přesto však nedokázala ze svého, na oko uraženého postavení couvnout.

„Nejdu,“ vzdychla mírně nakrkle.

„Ne?“ Edwardův hlas zněl najednou nějak moc smyslně, až ji z něj zašimralo v břiše a odtud se další slastné vlny rozlévaly do celého těla, ovšem nejvíc do jednoho místa… mezi její nohy.

Edwardovi potutelně a drze cuklo v koutku v momentě, když se kolem něj rozlila Bellina vůně tak intensivně, jak příliv, který vás příjemně zalije a zchladí, i když u něj to bylo právě naopak, byl nažhavený. Přesto se ale neustále choval naprosto zdvořile a slušně, třebaže by už chtěl být uvnitř a možná se věnovat daleko příjemnějším věcem. Bože, jak hezky se to vyvíjelo.Samozřejmě ne ten incident s Tanyou, ale o to už se později postará, takže do té doby musí smysl jeho existence udržet naživu, a jak nejlépe dostát tomuhle slibu, než že si ji bude držet co nejblíže u těla, aby se k ní nikdo ani nepřiblížil. Ne snad, že by se o to někdo v jeho přítomnosti pokusil…

„Takže budeš zlobit?“ zazněl opět se špatně skrývaným chtíčem v hlase. A odpovědí mu bylo jen souhlasné kývnutí ze strany té, jejíž silná vůně se kolem něj omotávala a nepomáhala mu rozumě myslet.

„Tak dobře, když to nejde po dobrém, tak to půjde…“ ale to už na něj Bella vyděšeně vyvalila oči a v momentě, kdy si ji velice opatrně hodil přes rameno, s neskrývaným naštváním vykřikla.

„Pust mě! Okamžitě mě polož, Edwarde! Slyšíš?“ mlátila jej drobnými pěstičkami do zad a pokoušela se i kopat, ale nohy měla bezpečně držené v zajetí jedné Edwardovy ruky.

„Lásko, nemrskej sebou tak, mohla by sis ublížit,“ potěšeně ji škádlil.

„Tak mě pusť!“ křičela na okolo jen proto, že byli tak daleko od civilizace a nikdo ji nemohl slyšet. Mohla si to dovolit a nebát se, že je skutečně někdo zaregistruje. Její vnitřní jistota v to, že ji Edward chce udržet v bezpečí ji naplňovala, ba možná přetékala a ona uvnitř už neměla ani špetku strachu, toho jaký jí prostoupil v domě Kate. V okamžiku, kdy se na ni ta šílená blondýna koukala jako masový vrah… a možná opravdu byla, ale spíš asi ne. Edward by si snad nikdy nezačal s nikým, kdo někdy zabil, teda pokud o tom věděl…

(Tuhle písničku prostě miluju a musím se poctivě přiznat, že jsem při ní vyráběla druhou část téhle kapitolky. Nádherně mi pomohla, a tak… snad se bude líbit. ;-) Njn, mám hold ráda starý písničky! Hi...)

Nepřestávala vřískat a přitom se od srdce smát na celé kolo. Něco se jí na téhle Edwardově smyslné hře líbilo. Určitě i to, že měl navrch, což znamenalo, že z nich dvou je stoprocentně silnější a tudíž schopný ji ochránit před čímkoliv, co by se mohlo naskytnout. Dlaní ho žertovně pleskla do zadku tak silně, až se Edward zvonivě zasmál. A znovu… Ještě…

„Dokud mě nepoložíš, budu v tom pokračovat,“ řehnila se na celé kolo jako praštěná a on s ní. Na všechny špatné věci bylo v pár minutách ve společnosti Edwarda úplně zapomenuto. Vypadalo to, že si to snad užívá, protože se k chatce ploužil vážně slimáčím tempem, což mělo Bell štvát, ale opak byl pravdou. Vychutnávala si provokace, které mu mohla během toho tropit.

„Jen tak dál, drahoušku, pokud…“ Plesk, další rána se rozlehla tichým lesem a jen Bellin hlasitý smích naplnil tuhle příliš tichou přírodu. Další bouchnutí rozevřenou dlaní, uštědřila druhé jeho dokonalé půlce. Nemohla přece zanedbávat, když už, tak obě a pěkně stejnou měrou. Edward se znovu společně s Bell rozesmál, ale tempo nezrychlil, přestože už byl skoro u dveří.

Hodil drobné zavazadélko, které mu prozíravě podstrčila Alice pro Bellu na zem, zašmátral v kapse po klíčích a jakmile je našel, odemkl. Otevřel skleněné dveře, tašku hodil dovnitř tak energicky, až po podlaze dojela skoro k obývacímu pokoji.

„Tak madam, vítejte,“ zašvitořil a neodpustil si jedno drobné plesknutí na Belliny půlky, které se tak roztomile tyčily kousek od něj. No, ne že by je ty krátké šaty nějak zvlášť zakrývaly, to opravdu ne, takže měl naprosto nezapomenutelný výhled… A hned na to se musel rozesmát, když to jeho zlatíčko velmi lidsky zavrčelo. Natáhl se pro ni, opatrně ji sundal, postavil před sebe a ona si urychleně opravila ten titěrný obleček.

„Ty,“ ohnala se po něm Bell s drobnou pěstičkou, která si to mířila kamsi k ramenu, ale její tváři neustále vévodil krásný úsměv. Ovšem Edward byl rychlejší, takže její ruku chňapl v letu k jeho tělu a hned na to si ji k sobě vášnivě natiskl. Políbil a na okamžik si přišel jako v ráji. Jeho úžasné trápení, které si ho k sobě tisklo úplně stejně, možná i víc, ho dohánělo k výšinám blaha už jen tím, že zkrátka existovala. Dal si za úkol, že se dnes už tou šibnutou Tanyou zabývat nebude a veškou svoji pozornost raději věnuje svému miláčkovi. Přitáhl si ji k sobě ještě těsněji, malinko nadzvedl, otočil se s ní a natiskl její záda na dřevěnou zeď. Pak taky oddělil jejich rty, načež se na něj Bella zle zamračila.

„Copak si zapomněla?“ povídal a přitom ji opatrně líbal a okusoval voňavou pokožku krku.

„Měl bych tě nějak vytrestat za to tvoje drzé pleskání mé zadní části,“ smyslně se pousmál, vzal její ruku a připlácl si ji znovu na svůj zadek. „Vzpomínáš?“ cukroval jí do ouška.

„Hm,“ nasucho polkla a i přes mírný stud nechala svoji ruku na Edwardově půlce. Líbilo se jí tam… Moc!

„Jenom ještě nevím, jaký trest zasluhuješ,“ políbil ji na poraněný spánek a pokračoval směrem dolů, přes tvář, až ke koutu jejích sladkých úst.

Bella stála pořád stejně a jen čekala, co se bude dít dál. Byla vzrušená na tu nejvyšší možnou míru. Neovladatelná smyslná žádostivost se jí tělem proháněla jak jarní přeháňky a její hrudník se zvedal tak rychle a trhaně, jak mu to jen bylo dovoleno. Edwardovy prsty jedné ruky ji jemně šimraly na stehně těsně pod lemem těch příliš krátkých šatů. Druhou měl opřenou u její hlavy a jeho rty slíbávaly cestičku k jejím. A ona si tak moc přála, aby ji už netrápil, a konečně ji opět políbil, když se najednou z ničeho nic odtáhnul…

13. kapitola X 15. kapitola

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 14. kapitola: