Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 13. kapitola

02.03.2011 (09:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 7990×

Jejdááá!!! Moc děkuju všem, kteří jste pro tuhle povídku hlasovali v: „Nej povídka měsíce února!" Vážně jsem nečekala, že by se mohla dostat na některou příčku z těch deseti míst... Jenomže nejenže se tam dostala, ale navíc obsadila 7. místo, za což Vám šíleně moc děkuju!! Vážím si vaší podpory, komentářů a hlasů! Prostě všechno, čím dáváte najevo, že se tahle povídka líbí a máte o ni zájem! Děkuji!!!!!! A snad Vás další kapitolka nezklame.

_____________________________________________________________________________

„Asi už půjdu…“ vylezlo z ní poněkud trhaně.

„Momentík,“ prohodil vzrušeně Edward, ačkoli jeho tváři dominoval přidrzlý úsměv. Zavřel oči a pokoušel se uklidnit. A třebaže to byl neskutečně složitý úkol, zhostil se ho jako pravý muž… popřemýšlel nad fotbalem, a v okamžiku obdržel i kýžený efekt. Kalhoty se zase uvolnily a z Edwarda vylezl jeden úlevný výdech. „Tak, můžeme,“ chytil Bellu okolo pasu a zamířil si to ke dveřím, a i když se mu pokoušela vysmeknout, nenechal ji. Vyšlapali pár schůdků, než se Edward zastavil a donutil tak Bellu, aby se otočila.

„Vyřiť Alici a Kate, že na ně počkám v autě,“ pohladil svého anděla po tváři a opět se mu tělem prohnala toužebná vlna. Urychleně spustil ruku a chystal se k odchodu, když mu Bella položila ruce na tváře a vtiskla mu ještě jednu rychlou rozlučkovou pusu.

„Bello!“ ozvalo se z domu.

Zakřičela na ni Laura. Nelíbilo se jí, že se poflakovala tak dlouhý čas venku s tím klukem. Tušila, že Eduard, nebo jak se vlastně jmenoval, je jistě z nějaké bohaté a vážené rodiny, už podle toho „nóbl“ starého jména a značkového oblečení. Navíc oslňoval až neuvěřitelnou krásou a vybraným chování, že prostě nedokázala míň, než sprostě závidět. Vlastně ani nechápala jeho pohnutky… Proč by si začínal něco s někým tak obyčejným, jako byla její nevlastní dcera. Vždyť je tak fádní, přemítala naprosto zamyšleně. Někdo jako je on by měl mít po svém boku nějakou výstavní modelku, a ne to ničím nezajímavé, hnědovlasé děvče.

„Tak kde jsi?“ znovu na ni zavolala a z hlasu jí zazněla netrpělivost.

„Už letím,“ křikla na tu potvoru, která si tak obratně hrála na její novou matku, třebaže Bellin pohled byl neustále sešněrovaný s tím Edwardovým. Ruce teď měla klidně položené na jeho ramenou, a ačkoli by už asi měla jít, nedokázala odolat a vztáhla jednu svoji drobnou dlaň, kterou velmi něžně přitiskla k jeho chladnější tváři. Pokaždé nemohla jinak, než žasnout nad jemností a hebkostí té jeho tak bledé a smyslné pokožky. Lehkým pohybem mu svým palcem přejela po rtech, které momentálně toužila jen donekonečna líbat, ale už nebyl čas… tušila totiž, jak by se situace mohla vyvinout. A tak nakonec ruku rychle stáhla a nechala odevzdaně klesnout podél těla. Ztrápeně si povzdechla a v dalším okamžiku zmizela v otevřených dveřích.

Edward stál naprosto přimražený a odolával velice silnému nutkání to jeho něžné trápení popadnout a unést někam pryč. Ani ne tak proto, aby se mohli věnovat sexuální naléhavosti jejich těl… i když, jakmile na to jen pomyslel, opět se jím prohnala žádostivost, jenomže taky bažil po tom, aby si mohl tohohle andílka schoulit do náruče a zahrnovat tolika něžnostmi, kolik by jich byla schopná unést. A nakonec ji nechat usnout v jeho bezpečném náručí. Jednoduše už nedokázal krotit své snové představy a tak moc toužil po tom, aby se jednou staly realitou. Neustálé doteky bez těch složitých schovávaček před okolím.

Měl nehoráznou chuť odvést ji do jejich vlastního světa, který by pro ně s neskrývaným potěšením okamžitě zařídil a kde by neexistovaly problémy typu Laura, nebo Tanya. Ale Bella mu jasně řekla, že s ním prozatím nikam utéct nehodlá. Všechny tyhle jeho plány a nápady na něj útočily s tak bolavou naléhavostí, která se mu svíravě obtáčela okolo jeho mrtvého srdce, a na kterou nebyl až tak úplně zvyklý. Bože, jak jen hezký to byl pocit. Rozplýval se blahem.

Nechtěl odejít, jenže myšlenky té staré potvory, které mu rezonovaly v hlavě s přímo nechutnou razancí, se tak jednoduše vypudit nedaly. Na patě se otočil a šouravým krokem se vydal ke stále ještě otevřenému autu. Zabouchl kufr, posadil se na místo řidiče a konečky prstů začal opatrně do volantu vyťukávat neznámou melodii. Ale z jeho povznesených myšlenek na jeho lásku ho vytrhla Alice.

„Edwarde, tak je to na dnešek domluveno,“ povzdechla si. „Že mi to ale dalo práce, ta ženská je opravdu šílená… zatraceně, dalo mi zabrat, než jsem ji přemluvila. Naštěstí to Gucci usmlouval, ale nebýt tohohle mého malého italského kamaráda, asi by se mi to nepovedlo,“ naštvaně si odfrkla.

„Nechce, abychom s Bellou spolu chodili. Prý je pro mě obyčejná,“ vytočeně prskl Edward. A Kate se mezitím pohodlně usadila na zadní sedadlo, aby mohla nerušeně naslouchat rozhovoru mezi těmi dvěma vepředu. Nemohla jinak, než si spokojeně vzdychnout, teď už tak nějak tušila, že to její povedený a dříve záletnický bratránek s Bell myslí skutečně vážně. Potěšeně si opřela hlavu a nechala se unášet tichounkou písničkou, která vycházela z autorádia. A Alice, tak ta tiše jak pěna svírala telefon a nedočkavě pozorovala jeho displej.

*

Bella urychleně vydupala těch pár schodů do svého pokoje. Po eskapádě s tím proradným Alexem už nikdy nezapomene zamknout a chránit si tak svoje drahocenné soukromí. A že teď měla novinek, které stály za pořádnou obezřetnost. Její dočasně zkažená nálada byla zase povznesena z faktu, že už i Kate konečně všechno ví a tak nemusí svojí kamarádce neustále sprostě lhát. Doslova se jí ulevilo, ale to jen do doby, než přede dveřmi svého pokoje narazila na tu hordu tašek, z nichž skoro na každé byl gigantickým písmen vyveden i název obchodu. Pohled se jí v okamžiku zabodl na tu, která svými rozměry předstihla ty ostatní. Vuitton? Tam jsem ani nebyla… zapřemýšlela horlivě. Opatrně dovnitř nakoukla, snad jako by na ni odtamtud měla vyskočit nějaká osminohá, chlupatá příšerka…

Nic na ni ale naštěstí nezaútočilo, leda tak vztek. Ohromný koncentrovaný hněv. Sáhla do kapsy a vylovila mobil. Nedalo jí moc práce, než našla číslo toho neskutečně otravného elfa, a než to vůbec stihlo zazvonit, Alice už to brala.

„Ano, Bello?“ optala se mile.

„Alice!“ procedila vytočeně skrz zatnutou čelist stále doutnající Bella.

„Aha, našla jsi ten dárek, co?“ usoudila zklamaně.

„Cestovní taška? Od Vuittona? Jo! Právě jsem ji našla… Jenomže co tady jako dělá?“ zuřila.

„Ale prosím tě Bell, přestaň vyšilovat. Vždyť dneska takovou tašku má snad každý druhý. Původně jsem ti chtěla koupit úplně jinou značku, ale tu bys mě jistě donutila vrátit, takže jsem nakonec sáhla po téhle,“ cvrlikala nadšeně Alice. „Tak se přestaň zlobit a na dnešek ji hned použij!“

Belle se ten její vcelku rozkazovačný tón ani za mák nelíbil.

„To víš, že ji vezmu sebou,“ švitořila tentokrát ona, „ale leda tak proto, abych ti ji vrátila!“ druhou část věty zahřměla a popřemýšlela, že možná spíš než vrátila, měla říct: „Omlátila o hlavu!“

„Nelíbí se ti snad?“ zeptala se starostlivě Alice.

„Cože? Ne… ne, je hezká, ale já ji prostě nechci! Rozumíš?“ vysvětlovala jí naléhavě. „Vždyť se ani pořádně neznáme a ty mi tu kupuješ tak drahé věci? To nejde, nedovolila bych ti to, ani kdybychom se spolu kamarádili odmala!“ v hlase jí začínala zaznívat i zoufalost.

„Jo, možná…“ dodala uraženě Alice, „…ale teď chodíš s mým bratrem, tak si zvykej!“ hrkla rozhodně do telefonu a schytala jedno zuřivé zavrčení od Edwarda.

„V žádném případě! Edward…“ a Bella chtěla pokračovat, ale v telefonu se najednou ozval ten, kterého právě jmenovala.

*

„Bello, klidně ji vyhoď, jestli se ti nelíbí,“ mluvil naléhavě a přesto něžně, až se z toho Belle sevřelo u srdce. „Nemusíš mít strach, nedám tě,“ střelil pohledem po jeho naštvané sestře, která momentálně seděla s rukama zkříženýma na hrudi, něco si naštvaně mumlala a sledovala ubíhající krajinu.

„Uvidíme se později, lásko,“ zamumlal zamilovaně a Kate se na tohle jeho chování tiše zachichotala. Ještě nikdy ve svém dlouhém životě neviděla Edwarda takového. Tak oddaného jediné osobě. A musela uznat, že to byl naprosto úžasný obrázek, i když si za svoje myšlenky vysloužila zamračený pohled přes zpětné zrcátko.

„Můžu?“ natáhla se po přístroji a Edward jí ho bez jakéhokoliv náznaku odporu dal.

„Bell?“

„Kate,“ vydechla spokojeně.

„Prosím tě, nech si tu cestovní tašku, Alice to myslela dobře. Mě dělá to samé a je nemožné, aby se ještě někdy změnila. Nechtěla tě naštvat, jen jí dělá radost nakupovat a obdarovávat ty, na kterých jí skutečně záleží, víš?“

A jakmile Kate uslyšela z druhé strany aparátu trpné odevzdané vzdychnutí, věděla, že má vyhráno. I Alici vystřelila hlava směrem k zadnímu sedadlu a na tváři se jí opět rozzářil úsměv.

„Jo a vem si ty nové šaty,“ nadhodila ještě a zasmála se na svoji spokojenou sestřenku. Za to Edward se momentálně netvářil šťastně ani malinko.

„Fajn,“ další rezignace z Belliny strany.

„Tak se běž připravit! Stavíme se pro tebe za hodinu a půl, zlato.“

Edward si neodpustil zlostné zamručení. Nechtěl, aby kdokoliv jiný, než on sám, nazýval jeho andílka, zlato… třebaže tohle byla jeho sestřenka. A Alice s Kate se mu jen soucitně zasmály.

*

Bella už neměla času nazbyt, protože ty dvě se pro ni měly zastavit už za hodinku. A ona dostala za úkol sbalit si věci na jednu noc a den… Laura sice tvrdošíjně odmítala Aliciny návrhy, a dokonce nechtěla věřit ani tomu, že mužská část rodiny vyráží do hor. Ale ta prťavá diktátorka do toho zapojila i rádoby rodiče a tak nakonec Bellina nevlastní matka souhlasila. Tedy samozřejmě až poté, co jí ta střapatá černovláska podala ten úplateček, který nazvala: „Dárek pro maminku…“

Laura, soudě podle toho skeptického pohledu, který Bell věnovala, jistě nevěřila, že jí ho koupila právě ona. Když se na ni ale roztomile, třebaže křečovitě zazubila právě její nevlastní dcera, dostalo ji to do rozpaků. Nečekala to. Navíc něco tak drahého… Ony se přece jednoznačně nesnášely. Nakonec však změkla a dovolila Belle dneska přespat u její kamarádky. Měla to být dámská pyžamová párty…

Čapla všechny ty tašky, a třebaže jich nebylo moc, byly teda pořádně napěchované. Odemknula a všechno to hodila vedle postele. První, po čem šáhla, bylo její nové zavazadélko, které v mžiku zbavila všech lístečků a výztuží v podobě pomačkaného papíru. Pokusila se ten odpad zmačkat co nejvíce, ale stejně toho bylo tolik, že to mohla strčit jedině do té stejné firemní igelitky její nové tašky.

Natáhla se po další, ve které se ukrývalo spodní prádlo. Tak přece jen to ta potvora koupila! Zabrblala si pod vousy a vysypala její obsah na peřinu. Naštěstí ale Alice vzala jen ty dva komplety, co si zkoušela, vlastně ona měla možnost ozkoušet jen jeden, než jí ta střapatá potvora vletěla do kabinky. Alespoň tušila, že ten krajkový jí bude. Poskládala si je a natáhla se po předposlední. Nakoukla dovnitř a málem ji trefilo. Byly tam šaty, zatraceně krátké šaty! To snad ne! Naštěstí to ale nebyly ty poloprůhledné.

Jenže tady výčet nových kousků rozhodně nekončil… Bylo tu ještě pískové sáčko s krátkými rukávy, růžové nic s tím nejhorším možným výstřihem a ona věděla, že třebaže jí opravdu slušelo a nahoře se dalo zavázat, mezi lidi v něm stejně nebude moct vyjít. Výčet ukončily riflové kraťasy s jakýmsi modrým tričkem, které si ale nezkoušela, vlastně je ani nikdy neviděla… Zatracená Alice! V té poslední tašce se ukrývaly boty na podpatku (zde a zde), které jako náhodou ladily k těm krátkým šatům. Bylo jí naprosto jasné, co na ni ty dvě potvory spunktovaly…

Bella v mžiku naházela do svojí, zbrusu nové cestovní tašky nějaké to oblečení. Pyžamo, spodní prádlo a pak i něco na druhý den. Nemohla si pomoct a ještě jednou většinu toho nového znovu rychle prošla a nad vším si pokrucovala nespokojeně hlavou. Ne snad proto, že by se jí ty exkluzivní kousky nelíbily, to ne, ale na beton musely stát majlant. Každopádně se tím nezalamovala dlouho a přihodila tam ještě ty nové šaty, boty a nějaké ty hygienické potřeby, bez kterých by se nemohla obejít. Právě dopínala tašku, když se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř bez vyzvání vstoupila Laura.

Bella po ní jen hodila překvapeným pohledem, netušila, co tady tak může chtít.

„Bello,“ zamračila se, „určitě to bude dámský večírek?“ Laura totiž měla docela strach pouštět ji někam samotnou, pokud to Belle předem nepovolil otec. Ona nebyla její biologická matka, takže kdyby se jí skutečně cokoli stalo, všechno padne na její hlavu.

„Jasně. A bude tam jak máma Kate, tak i ta Alicina. Rose, Irina a Tanya,“ vyjmenovala bez mrknutí oka, i když to poslední jméno nechtěla takhle hezky vyslovit, to ani náhodou. Jak tu blond potvoru nesnášela, vlastně to bylo vzájemné. Ve škole ji tahle osoba neustále provokovala a urážela, ale na druhou stranu, se jí to Bella pokaždé pokoušela vrátit. Jenomže Tanya někdy opravdu vypadala jak nějaký šílenec, tedy většinou, když si dovolila poplivat jí o něco víc…

„Tak to je dobře,“ oddechla si Laura a hodila po Belle zkoumavým pohledem. „Můžu se na něco zeptat?“ vyhrkla hned na to. Bella sebou jen bezradně cukla, otázce se asi vyhnout nemohla...

„Na co?“ přimhouřila podezřívavě oči.

„Ty s tím Edmundem chodíš?“ optala se zdráhavě, třebaže to bylo naprosto hranné.

„Jmenuje se Edward,“ střelila do placu mírně podrážděně, „a ne, nechodíme spolu.“ Neměla chuť, ale ani špetku důvěry k téhle osobě, tak nač jí cokoliv prozrazovat. Kdyby místo toho strkaní nosu do cizích věcí, raději zastávala svůj mateřský post lépe, Bella by asi nic nenamítala. Jenže bohužel s jistotou věděla, že jí tahle ženská nic dobrého nepřeje. Nikdy!

„Aha,“ prohodila s jemným uspokojením, které Bell neuniklo a potvrdilo tak bohužel veškeré její domněnky. Dalo se to čekat, ani její otec ji snad nikdy neměl rád dostatečně. Občas se jí zdálo, že Kate snad byla jediná, která ji měla opravdu ráda. Byla pro ni jako skutečná sestra, kterou nikdy neměla. A teď to vypadalo, že možná i Edward k ní něco cítí, ale nechtěla si prozatím malovat růžovoučkou budoucnost vedle někoho, jako byl on. Pan dokonalý, se spoustou peněz… Ani si nebyla tak úplně jistá, jestli někdo takový je schopný skutečné lásky. Mohl by mít kteroukoliv, ale on prozatím volil jen a jen ji.

„Hezká taška,“ zhodnotila ještě Laura mezi dveřmi.

„Dárek od Alice,“ pochlubila se, než ta falešná osoba konečně opustila jediné útočiště, které pod touhle střechou měla.

Nechala tašku taškou, zamkla pokoj, načež okamžitě odpochodovala do koupelny a vysvlékla se. Potřebovala si dát jednu rychlou sprchu předtím, než půjde. Pokud to bude jako minule, a že měla takové neblahé tušení, že ano, tak nebude mít čas se ani nadechnout. Když si ji naposledy vzala Alice do parády, navlékla na ni všechno, co si usmyslela. Namalovala ji, jak chtěla a nakonec by jí snad i diktovala, co má a nemá dělat. Tyhle myšlenky na tu černovlasou potvoru jí pokaždé zvýšily tep. Otočila kohoutkem a nechala chvíli téct teplou, dokud skutečně nebude vytékat dostatečně ohřátá. Stočila si vlasy do drdolu a jednoduše upevnila. Jukla do zrcadla na ten různobarevný flek na svém spánku, na kterém to momentálně vyhrávala fialová a zkusila ho opatrně zmáčknout. Jenomže to pořád dost bolelo. No… bylo to prozatím čerstvé. A tak raději nechala toho okukování, vlezla do sprchy a za dvacet minut odpočinku pod tím horkým přívalem, už si to zase štrádovala zpátky do pokoje. Oblékla se, upravila a pak už jí nezbývalo nic jiného, než počkat na Kate a Alici, dokud se tu konečně neobjeví. A naštěstí nemusela čekat dlouho, i když Alex vedle v pokoji byl zase po dlouhé době v klidu…

*

Edward odvezl jeho setru se sestřenkou domů a pomohl jim odnést tašky. Bylo mu malinko úzko z představy, že tady možná narazí na Tanyu a kdesi uvnitř doufal, že si jeho slova vzala k srdci a skutečně se nebude o nic pokoušet. Jenže jak ji znal, mohl očekávat úplně všechno. Odnesl děvčatům nákup až do jejich pokojů jako pravý gentleman a chystal se v rychlosti a tichosti zmizet, protože prozatím se tu ta blond pijavice neobjevila. Jenomže co opravdu nečekal, bylo, když ji uviděl stát u svého auta. Nechápal, jak si mohla takhle výborně krýt myšlenky… A ta krátká minisukně a výstřih pomalu až na břicho, mluvil za své!

„Edwarde?“ promluvila smyslným hlasem a olízla si rty.

„Co je?“ štěkl po ní nabroušeně a pokoušel se nevyzvracet ranní lov. Trošku mu hrklo, ale doufal, že jako upír mu nějaké dávení opravdu nehrozí. Vlastně se mu to ještě nikdy nestalo a ani neslyšel o žádném upírovi, který by se kdy pozvracel.

„Tak jak to vypadá?“ ptala se nadějně a částečně zvědavě. A jemu bylo zcela jasné, co má na mysli a žaludek mu znovu vyslal nespokojený signál tím, že nebezpečně poskočil.

„Naposledy ti to nestačilo? Nerozumělas mi snad, nevysvětlil jsem to dost jasně?“ opovržlivě, přesto obezřetně ji sledoval, když se k němu začala přibližovat.

„Ale no tak, Edwarde! Přece musíš cítit, že my dva jsme naprosto ideální pár,“ vysvětlovala sladkým hláskem a neustále se krok za krokem přibližovala. „Copak mě chceš znovu odmítnout?“ štěbetala, div jí z pusy nekapal med.

„Tanyo,“ zocelil sebe i svůj neposlušný žaludek, „vypadáš jak šlapka!“ vyhrkl první urážku, jaká mu momentálně vlezla na jazyk. Jenže to nezabralo…

„A to se ti snad nelíbí? Vždycky se ti na mě líbilo to nejkratší možné oblečení,“ vítězně se usmívala.

„No, ale to už je hodně dávno a… minulost,“ pokoušel se krotit vztek, ale vůbec mu nepomáhal ten chtivý pohled, který mu tak blondýna posílala. Dokonce si myslela, jak není sexy! Tušil, že tahle to asi jen tak nevzdá, jenomže v to hloupě doufal.

Povzdechl si a chtěl jí něco říct, když se přesunula až úplně k němu. Byla šíleně rychlá a navíc moc blízko, až to bylo nepříjemné. Kdyby se kdokoliv mužského pohlaví přiblížil takhle k jeho Belle, asi by ho v záchvatu žárlivosti rozsápal, takže si teď smutně uvědomil, jak by se asi cítila ona, kdyby mohla vidět, co se tady děje. Jenomže než si vůbec stačil všechno poskládat, najednou ucítil rty na těch svých.

Oči se mu rozšířily panikou a odporem, když si uvědomil, co si ta zmije dovolila. Ucouvl, vztekle chňapl její paže a mrštil s ní do dálky. A Tanya by se vzduchem možná dostala hodně daleko, kdyby svůj let nezastavila o první strom, který přišel do cesty jejímu tělu. V další sekundě se zvedla a hrdelně zavrčela, jenže nebyla sama, protože i Edward vztekle vrčel a probodával ji tím nejvražednějším pohledem, kterého byl v téhle šílené situaci schopný. Tanya se k němu rozběhla a chtěla se na něj vrhnout, jenže ne z lásky… Naštěstí ale svému bratrovi pomohl pohotový Emmett, který jí omotal svoje pracky okolo pasu a držel ty její sápající se, z dosahu Edova obličeje.

„Ještě jednou to zkus a urvu ti hlavu! Už na mě nikdy nesahej! Chápeš? Nebo ti to musím říct aspoň dvakrát, než ti to do toho tvého blond mozku doleze?“ vrčel a vztekal se Edward.

„Ne! Nikdy! Budeš jenom můj, Edwarde! Až tu slepici, kvůli které děláš všechno tohle divadlo, najdu, nezbude z ní ani ten prokletý popel! To ti slibuju!“ mrskala se, kroutila a syčela jedovatá slova přímo do jeho tváře. „Ty budeš jenom můj!“ pomateně se usmála.

Edwardovým tělem projelo zděšení, když si uvědomil, s kým se to kdysi tahal, ale copak to mohl tušit? No… možná jo, když četl v její hlavě. Jenomže tenkrát ho tak ty její majetnické myšlenky nebraly, protože mu na ničem a hlavně na nikom nezáleželo. Takže mu to naopak přišlo vcelku roztomilé. Ale teď? Ne. Byl zděšený a otřesený z toho, co se tady právě odehrálo a nechtěl ani přemýšlet nad tím, co by ta šílená upírka udělala jeho Belle. Povzdechl si a zadoufal, že se o tomhle polibku jeho anděl nedozví. Vlastně to ani pusa nebyla, spíš takové znásilnění z Tanyiny strany…

„Nikdy nebudu tvůj! Už nikdy,“ odhodlaně se podíval do jejích potemnělých očí, které prozrazovaly přímo zběsilé odhodlání. Bože, jak byl hloupý, že si s ní vůbec kdy začínal…

„To se ještě uvidí,“ pochechtávala se.

Edward jen nevěřícně potřepal hlavou, nasedl do auta a odjel do svojí chaty. Doufal, že Emmett tu mrchu alespoň na chvíli zdrží… spíš podrží, aby se hned nepustila za ním. Aby měla čas pořádně vychladnout.

*

Alice s Kate hned po Edwardově hádce s Tanyiou a jeho následném zmizení, vyrazily pro Bellu. V autě panovo ticho a dusno. Alice pozorovala svoji smutnou sestřenku a ani v tomhle případě nemusela být Edward, aby si dokázala představit, co ji tak rozladilo a vyděsilo. Jo, i ji ta švihnutá upírka děsila. Povzdechla si a pohladila Kate po rameni.

„To bude v pořádku,“ snažila se ji uklidnit, „postaráme se o to, aby byla v bezpečí!“

„O tom nepochybuju, Al,“ zhodnotila sarkasticky. „Víš, moje sestra je občas pořádně vynalézavá,“ smutně vyfoukla obsah plic a znovu se nadechla. „Možná bylo lepší, kdybyste Bell nikdy nepoznali a ona tak zůstala v bezpečí…“

„To neříkej!“ vyhrkla trochu ostřejším tónem, než chtěla, protože to byla tak děsivá představa, že by její bratr zůstal pořád stejný… zamrzlý… krutý a chladný. Jenomže když potkal Bellu, dalo se všechno do pohybu. Tedy vlastně se kupředu pohnul právě on. „Takhle to je rozhodně lepší…“ pomumlávala si.

„No, nevím,“ zhodnotila odevzdaně Kate a věnovala se už jen řízení. Když později zaparkovala u Bellina domu, beze slova vyskočila a šla zazvonit. Nemusela ani čekat moc dlouho, protože ten zběsilý dupot ze schodů by slyšel i normální člověk…

*

Bella se trochu zakabonila, když si všimla, že tu místo Edwarda stojí její nejlepší kamarádka. Ale hned na to se urychleně usmála, přece jen měla Kate moc ráda. Jedna věc tu však byla zvláštní a to, jak se její přítelkyně tvářila. Jako by se stalo něco vážného.

„Děje se něco, Kate?“ zeptala se zmateně. Doufala, že to nemá souvislost s Edwardem.

„Ale nic,“ křečovitě se zasmála a raději se koukla kamsi za ni, jen aby se jí nemusela koukat do očí.

„Nelži,“ shrnula chladně Bella. Přece si dneska slíbily, že si budou říkat všechno a Kate už to chtěla porušit? Ale než stačily něco dalšího říct, objevila se vedle Kate rozesmátá Alice.

„Nic se nestalo, Bell, jen Edward se dost šíleně pohádal s Tanyou,“ mrkla do nebe a zakroutila nechápavě hlavou, jakoby právě neřekla nic zvláštního.

„Cože? Co… se stalo?“ chvěl se jí hlas. Neměla nejmenší představu, co se mezi tou mrchou a jejím novým přítelem mohlo odehrát. A zvědavostí chtěla Alici popadnout za ramena a třást s ní do té doby, než by jí konečně nevysypala všechny důležité detaily.

„Pojď, povím ti to cestou v autě,“ rozkázala Alice, která si všimla přibližující se Laury.

„Fajn,“ věnovala jí jeden děkovný pohled a pak se otočila na svoji nevlastní matku, aby jí oznámila, že teda odjíždí s Kate a Alicí.

Jakmile všechny naskákaly do auta a Kate se pomalu rozjela směrem k jejich domu, Bella se okamžitě v očekávání obrátila na Alici, která hnedka na to spustila a neskončila, dokud nebyly už jen kousek od domu. Jakmile se ale Bella dozvěděla, jak energicky se ta bestie drápala po jejím Edwardovi, málem z toho dostala záchvat vzteku… ale udržela se. Nechtěla takhle okatě žárlit, navíc ji odmítl, ne? Takže se vlastně nic nestalo…

„Nic se nestalo, že ne?“ vyslovila svoje obavy nahlas a podívala se podezřívavě po Alici. Ale odpovědi se dočkala od Kate, která zpomalila, aby je náhodou neslyšela její bláznivá sestra. Navíc teď nebyl ten správný čas to rozebírat, protože až se Bella dozví, že ho Tanya políbila…

„Ne. A později ti to řeknu všechno, slibuju,“ uzavřela tenhle nebezpečný rozhovor.

„Proč ne teď?“ pokusila se znovu otevřít tohle téma, ačkoli tušila, že se to asi stejně nepovede.

„Protože teď na to není vhodná doba. Až budeme někde sami,“ vyhrkla Kate a zadoufala, že to Bella konečně pochopí, ale nestalo se tak.

„A to jako teď nejsme? Je tu jen Alice…“ Bella na okamžik zaváhala, jestli je to tak tajné, že se to nesmí dozvědět ani Edwardova sestra.

„Věř mi,“ mrkla na ni pohledem, který si schovávala pro vážné případy. Mělo to nádech přísného utajení a tak se Bella jen nespokojeně ošila, ale kývla jí na souhlas. V mysli jí vířilo tolik otázek, až měla pocit, že se jí každou chvílí musí rozskočit hlava. Vypadalo to, že před ní něco tají a ona prozatím neměla představu, co by to mohlo být. Že by jí nakonec Edward zahnul? No, to asi ne, když Alice říkala, že odjel naprosto rozzuřený…

Vzteklý, opakovala si dokolečka úplně spokojená. Ale jestli po Tanye opravdu netouží, nebo to jen předstírá, tak to jaksi nedokázala posoudit.

*

„Sakra, Alice! Už to bude? Začíná mě z toho věčného sezení bolet zadek,“ postěžovala si Bella, která už přes patnáct minut sloužila jako plátno, na které se Alice pokoušela namalovat umělecké dílo.

„Už to bude a nestěžuj si pořád… a nevrť se,“ na oko se rozzlobil ten malý generál. Bella si jen tichounce vzdychla a nechala ji ještě dalších deset minut, aby ten obrázek dokončila. Kate hned poté, co si připravila vlasy a namalovala se, začala upravovat vlasy Belle.

„Tak! To je nádhera,“ pochvalovala si spokojeně Alice a Kate jen souhlasně přikyvovala.

„Můžu se mrknout?“

„Jo, jen co se oblečeš… na, tady máš šaty a boty,“ podávala jí ty, které dneska společně koupily. „Wow, budeš vážně kus!“ výskla spokojeně k oběma.

„Fajn, ale asi by ses už taky měla jít připravit, ne?“ strkala ji Kate ven z pokoje.

„Jo, jo, už letím,“ a v okamžiku skutečně zmizela.

Bella se rychle převlékla, ale přišla si najednou až příliš nahá. Ty šaty byly moc krátké… jak nahoře, tak dole. Stačilo by, aby se předklonila a všichni by měli možnost vidět její ctěné pozadí. O podprsence nemluvě, tu neměla kam schovat, takže si ji nakonec ani nevzala. A když si Kate všimla jejího kritického pohledu, kterým si jezdila po těle, vyštrachala ve skříni hnědou bundičku a hodila ji po ní.

„Díky,“ potěšeně se usmála na svoji chápavou kamarádku Bella.

„No, Alice asi bude protestovat, ale nic lepšího, co by se k tomu hodilo, stejně nemám,“ vysvětlila polohlasně, aby to mohla slyšet i její střapatá sestřenka.

„Čert vzal Alici,“ zavtipkovala Bella, načež se obě šíleně rozesmály. Najednou jim ale do pokoje vletěla přímo nad-světelnou rychlostí právě ona a tvářila se naprosto načučeně.

„Já vám dám, čert vzal Alici!“ rozzlobeně si je měřila. Pak ale její výraz změkl a srdečně se usmála. Sjela pohledem oblečenou a červenající se Bellu, která už na sobě měla i tu bundu, mimochodem zapnutou až ke krku.

„Teda, je to jak pěst na oko, ale taky nemám nic, co by k tomu ladilo líp… takže si ji nech, ale… mohla bys ji alespoň rozepnout.“

„To určitě!“ zanadávala Bella.

„Ale no tak… sluší ti to!“ usmívala se spokojeně Alice.

„Díky,“ oplatila jí zvednuté koutky a mrkla na nástěnné hodiny. „Tak v kolik vyrážíme?“

„Hned!“ vyhrkla celá natěšená Alice. „Jasper už na nás čeká v autě.“

A právě se chystaly vyrazit, když jim cestu zastoupila rozzlobená Tanya. Ruce měla výhružně v bok a mračila se hlavně na svoji sestru.

„To mě jako sebou nevezmete?“ postěžovala si. Bella by jí nejraději okamžitě plivla do toho jejího perfektního rypáčku, ale až tak odvážná nebyla. Jediné, co si dovolila, byl ten nejopovržlivější pohled, kterého kdy byla schopná.

„Co na mě tak čumíš?“ zaječela vytočená Tanya, když si všimla, jakým stylem se na ni ta lidská nicka kouká.

„Nech toho!“ sjela ji stejným způsobem její sestra a Alice si jen povzdechla. Nelíbilo se jí ani trošičku, kam tohle směřovalo.

„Tak se obleč a pak za námi přijeď. Budeme na stejném místě, co minule,“ navrhovala nespokojeně Kate. Nechtěla tam tuhle bláznivku ani za nic. Navíc tam později měl přijet i Edward…

„A bude tam i Edward?“ zajiskřilo Tanye v očích. Pořád se nevzdávala naděje, že si to ten hloupý upír rozmyslí a pokud ne, alespoň možná bude mít tu čest poznat tu, která jí ho tak šikovně odvedla… A že si to odskáče!

Bella se napjala jako gumička připravená k výstřelu, když ta mrcha promluvila a ptala se na jejího Edwarda, a než si to vlastně uvědomila, zlostně zavrčela. A v tu chvíli se k ní ale stočily tři páry karamelových očí.

12. kapitola X 14. kapitola

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 13. kapitola: