Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 1. kapitola

13.11.2010 (20:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5360×

„Tak už konečně přestaň! Sakra!“ řvala z plných plic Bella na svého nevlastního bratra, který vytrvale poskakoval na její posteli a neustále ječel. Chvilku pozorovala, jak se jeho tělo nadnáší a dopadá ve stále stejném rytmu. Ještě že se vyzul, napadlo ji, protože jestli ne, byla by nucena mu ublížit o něco víc, než měla momentálně v úmyslu. A bylo jí naprosto jasné, že si to pak od jeho matky sežere, vždycky dala za pravdu jemu, ať se jednalo skoro o cokoliv.

Bella ji a toho malého skrčka nesnášela, jak to jen šlo. Je o osm let starší a ten zmetek ji ještě ani jednou neposlechl. Vztek v ní kypěl, chtěl se dostat ven, ale prozatím ho ovládala a držela pevně pod pokličkou. V prstech cítila jen zvláštní nepříjemné mravenčí a to jí na klidu zrovna dvakrát nepřidávalo. Pozorujíc to malé poskakující zvíře se zapřísáhla, že ona žádné děti nikdy mít nechce a doufala, že opravdu ani nebude.

Její oči neustále opisovaly trajektorii skoků, ale hlavou nepohnula. Čekala a odhadovala své možnosti. Chtěla na něj skočit a donutit ho tak, aby si přestal z její postele dělat soukromou trampolínu, ale odpor jí nedovolil se k té ječící věci vůbec přiblížit. Tak tam jen tak postávala a dodávala si odvahu. Rukama si bezradně zakryla uši, ale ani to jí nepomohlo oprostit se od těch nechutně kvílivých zvuků. Navíc nesnesitelné mravenčení, které se zprvu ozývalo pouze v prstech, se začalo šířit už i do dlaní. Zaklela.

V jednom momentě to přišlo a ona vystartovala, skočila na něj a oba spadli na postel. Ječet ale nepřestal. A tak mu dala facku. Nebyla to nijak silná rána, jen se ozvalo menší mlasknutí, ale Alex v jekotu ještě zesílil, a tím přivolal matku.

„Co tady sakra vyvádíte? Bello?! Okamžitě slez z tvého bratra!“ křičela Laura. A Alex v momentě nahodil tvář mučedníka, kterého právě podrobili mučení.

„Já se ho jen snažila…“

„Co ses snažila? Mlátit ho? Kolikrát jsem ti říkala, abys ho nebila! Kolikrát? Vypadá to, že ti to do toho tvého miniaturního mozečku asi nikdy nedorazilo, co? Trápit mladšího bratra, to je tak jediný, na co tu jsi odborník, že? Až přijde tvůj otec, tak si o tom budeme muset promluvit!“ ječela na ni z plných plic macecha.

„Ale,“ snažila se Bella obhájit, jenže byla tak vytočená, že nic dalšího a hlavně rozumného, kromě urážek, jí na jazyk nešlo.

„Žádný ale mě nezajímá! Alexi, pojď pěkně se mnou, zlatíčko,“ chytla za ruku svého povedeného synka a vypochodovala z pokoje. Ten malej ďábel se ještě stihl otočil a potěšeně se na Bell usmát. Vždycky mu vyšlo naprosto všechno, co si usmyslel.

Bella chvilku postávala vedle postele s hlavou svěšenou, aby nebylo poznat, jak strašně naštvaná a ponížená se cítí. Neměla sice násilnou povahu, ale kdyby mohla, oba by dostali co proto. Zvedla unaveně hlavu a podívala se po té spoušti, kterou napáchal Alex. To už dneska nestihnu znovu uklidit. Ten šváb to udělal jenom proto, že před chvíli douklízela. A když si pak odskočila, využil toho a poházel jí v pokoji všechno možné i nemožné, a aby svoje dílo završil, začal poskakovat na čistě převlečené posteli a ječet.

Třískla dveřmi a zamknula je. Matka ze spodu ještě něco křikla, ale neměla absolutně páru co, a navíc jí to bylo úplně jedno. Upravila alespoň postel. Sedla si k nočnímu stolku, na kterém měla telefon a zavolala kamarádce Kate. Nechtěla ji otravovat, ale momentálně potřebovala její podporu. Byla to jediná kamarádka, kterou měla. A které taky skoro ve všem důvěřovala. Nedokázala pochopit proč a co, ale něco jí ke Kate táhlo, přesto byla neskonale šťastná za to pouto, které mezi nimi bylo. Poprvé se poznaly ve škole. Bella tenkrát rozhodně nečekala, že by se s ní někdo jako Kate dal třeba jen do řeči, ale nebylo tomu tak. A tak právě díky Kate se skamarádily. Pak spolu začaly sedět i na hodinách. Jediný očistec však byl čas oběda, protože pokud Bella nechtěla jíst sama, musela přestát přítomnost dvou sester Kate, které jí dávaly, jak se patří najevo, že není vítaná.

Chvilku to vyzvánělo. „Prosím, Kate.“

„Kate?“ zamumlala do přístroje, protože se jí najednou stáhlo hrdlo.

„Copak zlato, co se ti stalo?“ zajímala se Kate. „Jako vždycky…“

Kate měla v momentě jasno. Většina problému, které Bella doma měla, pramenila právě ze soužití s jejím nevlastním bratrem Alexem a jeho matkou Laurou. Věděla, co se u nich doma odehrává, protože párkrát už s nimi měla co dočinění. A i když nebyla člověk, tak to co se dělo v jejich domě, bylo náročné i na upíra. Už mockrát měla chuť použít svou moc na toho malého hada, ale raději tyhle myšlenky rychle zaháněla. Bella byla zatím jediná lidská bytost, se kterou se kdy po proměně skamarádila, ačkoli doma byli všichni proti, ale ona měla své důvody, takže jejich protestům nevěnovala příliš pozornosti. Navíc už byla rozhodnutá, jakmile to u Bell doma bude k nesnesení, nabídne jí spolu-bydlení. A později možná i víc, i když si nebyla tak zcela jistá, jestli by se Bell chtěla stát upírem. Ale snad ano, nechtěla ji už znovu ztratit.

„Hele, my tady máme na návštěvě příbuzné a večer se chystáme do klubu. Tak co kdybych pro tebe za patnáct minut přijela? A… mohla bys jet s námi?“ zaprosila Kate. Bell se na tváři na malou chvilku objevil úsměv, ale hned na to si vzpomněla na její rodinu. Na sestry, které ji nesnáší a rodiče, kteří jsou tak odměření, jak je to jen v rámci slušnosti možné. Úsměv jí v momentě pohasl.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Kate. Pokud jsou ti tvoji příbuzní stejní jako tvoje sestry, tak to bych vážně asi nepřežila. A navíc by mě naši stejně nepustili,“ povzdechla si Bella, „jen jsem tě chtěla slyšet a vylít si srdce. Však mě znáš,“ dodala a oči se jí začaly podezřele lesknout.

Kate to samozřejmě okamžitě vycítila. „Ale neblbni! Tak… uteč třeba oknem,“ na tváři jí pohrával šibalský úsměv, „a já se sestřenkou pro tebe za patnáct minut přijedeme. Nemusíš mít strach, Alice je super holka a rozhodně není jako moje sestry.“ Bella chvíli mlčela a přemýšlela, jestli je to dobrý nápad, ale otec se má stejně vrátit až zítra večer, tak co by nešla. Pokud ta Alice bude alespoň z části taková jako Kate, tak nemusí mít strach. A Laura se po ní snad shánět nebude. Nebo alespoň ne ze začátku. Nejtěžší však bude dostat se nepozorovaně z domu, ale to už snad nějak udělá.

„Nevím, nebudu otravovat? Nechci být na obtíž,“ dodala už o poznání uvolněněji.

„Takže za moment jsme u vás. Budu tě s Alicí čekat pod tím velkým stromem kousek od domu. Pokus se tam být přesně. Jo a… Alice už se nemůže dočkat, až si nás obleče a namaluje, takže si sebou nic brát nemusíš!“ v rychlosti vyhrkla a zavěsila.  Bella si povzdechla, ale nálada se jí o poznání vylepšila. Natáhla se vyčerpaně na postel a dovolila si ještě chvilku přemýšlet nad tím, jak by to všechno bylo fajn, kdyby bydlela sama.

*

Alice výskala a poskakovala okolo Kate. Byla šťastná, Bellu viděla ve vizi, která jí přišla ihned po telefonátu. S Kate si moc rozuměla a byla spokojená, že si ve škole našla kamarádku a dokázala se tak perfektně začlenit. Ne jako její sourozenci, kteří by jí nedovolili skamarádit se s kýmkoliv lidským. Stejně neznala nikoho, kdo by za to stál. Bella za to ale zřejmě stála.

Kate se snažila před Edwardem chránit svoje myšlenky ohledně Bell, nechtěla, aby se kdokoliv dozvěděl pravdu, proč je pro ni Bella tak důležitá. A nikdo opravdu neměl ani ponětí, což je šíleně dožíralo. Tanya se dokonce pokusila Edwarda přemluvit, aby Kate prohrabal hlavu a on to samozřejmě udělal, ale nic nenašel. Prohlížel si portrét té lidské dívky, ale na nic rozumného nepřišel. Byla naprosto obyčejná a fádní. Raději vypnul a vypadl z její hlavy.

„Alice tak jdeš?“ zeptala se Kate.

„Jasně,“ odpověděla nadšeně. Společně doběhly do obýváku, aby ostatní, kteří půjdou do klubu, předtím poslaly na lov. Tanya na ně jen znechuceně pohlédla, když jim bylo oznámeno, že s nimi pojede i Bella. Nesnášela jen samotnou její přítomnost.

„Klídek, bavit se s ní nemusíš, ale už by ses konečně mohla naučit chovat slušně!“ Poslední slova Kate skoro vrčela. Tanya se pohrdlivě zvedla a vytáhla sebou i Edwarda, který byl někde mimo, aby si ho odvedla do svého pokoje. Měla v plánu věnovat se bohulibější činnosti a ne lovu, stejně byla s Edwardem dnes ráno. A nejen na lovu. Kate se nasupeně otočila a spolu s Alicí, která se ještě před chvílí muckala s Jasperem, si to zamířila do garáže.

Za chvilku už stavěly tam, kde měly s Bell domluveno. Alice vyskočila z auta, aby se s Bellou konečně mohla seznámit. Nemohla se toho okamžiku dočkat, protože to bude první člověk, se kterým se bude moct skamarádit. Od Kate už samozřejmě dostala instrukce, aby byla velice opatrná. Lidé jsou přece jen v podstatě velmi křehcí. Objaly se a Kate je představila.

„Bell, tohle je Alice, moje sestřenice. Alice, tohle je Isabella, moje nejlepší kamarádka.“ Bellu dodatek o nejlepší kamarádce zahřál na duši.

„Moc mě těší, Bello. Ale teď už bychom měly raději vypadnout, nechci, aby na nás tvoje matka přišla!“ podívala se na Kate a poklepala si na hlavu. Dřív nebo později na to stejně přijde, ale lepší by bylo, až když budou pryč. Naskládaly se do auta a Kate se rozjela. Alice neustále vesele brebentila, jak se obléknou, a jak se těší, až jí představí svou rodinu. Bella nad tím, že by měla poznat Alicinu rodinu, potichu polkla a udělalo se jí nevolno, tak raději zaplula hlouběji do sedačky a nechala Alici, ať si dál vykládá.

Když stavěly před domem, Bella se zhluboka nadechla. Pořád ještě si nebyla úplně jistá, jestli udělala dobře, že se nechala od Kate přemluvit, aby si s nimi vyrazila. Přece jen to byla víceméně rodinná akce. Jak se tak blížily ke vstupním dveřím, začal se jí nechutně svírat žaludek a srdce sprintovalo, jako by se chtělo dostat ven. Byla šíleně nervózní. Naštěstí ale v hale nikdo nebyl, a tak Alice chytla Bellu za ruku a táhla ji do pokoje ke Kate. Když procházely jednou z chodeb, Bella zaslechla z jednoho pokoje dost podivné hlasité zvuky. Když si uvědomila, co se za dveřmi odehrává, okamžitě zrudla. Tak tady mají fakt veselo! Alice s Kate si jen tiše odfrkly. Tanya a Edward rozhodně na lov nešli. Alice nechápala, co na ní její bratr vidí, byla to jen prostoduchá blondýna a Kate zase naopak nevěděla, proč se s ním Tanya tak zahazuje, když jí má jen na to jedno, a pak dělá jako by byla vzduch. Přestaly to řešit a raději Bellu strčily do pokoje a mohlo se začít.

Po dvou hodinách byla děvčata připravena. Bella se na sebe ještě podívala do zrcadla a nemohla uvěřit, co s ní Alice dokázala udělat. Slušelo jí to, a to oblečení bylo prostě parádní, teda až na tu sukni. Ta byla podle jejího vkusu až příliš krátká.

„Vyrazíme dřív a chytneme místo?“ zeptala se Kate.

„Jsem pro,“ přitakala Bell.

„Oki, ale jedině, když s námi pojede i Jasper, jo?“ dodala Alice.

„Fajn!“ zaznělo dvojhlasně. A pak se všechny naráz rozesmály.

Jasper už je čekal u auta. Zvedl ruku na pozdrav „Jasper, těší mě,“ promluvil jako první, ale stále si držel patřičný odstup. „Bella,“ nevině se usmála.

*

V jednom okně vykoukla mužská silueta a prohlížela si tu lidskou dívku, když vzadu za jeho zády zašustily pokrývky. „Miláčku, co tam pozoruješ?“ zeptala se celkem roztrpčeně Tanya. Ona ještě neskončila.

Miláčku? Zavrčel v duchu. „Nic,“ odpověděl docela hrubě, „jdu k sobě do pokoje…“ odmlčel se, „… sám!“ Na nic nečekal a vypálil k sobě. Tanya si povzdechla, ale nemohla nic nenamítat. Ty jeho změny nálad jí už začínaly lézt krkem. Moc dobře si byla vědoma faktu, že Edward není, a asi nikdy její nebude. Stejně v to ale bude pořád doufat. Přece není jediný muž, který by ji odmítl.

*

Dole pod okny zatím všichni naskákali do auta. A Jasper vyrazil kupředu tak neuvěřitelnou rychlostí, až se Bella zabořila hluboko do kožených sedaček. Byla vyděšená celou cestu a modlila se, aby je někde nevysekal. Naštěstí se tak ale nestalo a u klubu byli za necelých dvacet minut.  Kate s Bellou se vydaly ke klubu a líbající se dvojici nechaly stát u auta. Vyhazovač je už znal, takže neměly žádné problémy dostat se dovnitř. Kývly mu na pozdrav, Kate mu podala peníze a s úsměvem se vydala dovnitř. Vyhlédla si dva kulaté stolky. Zatím tady moc rušno nebylo, ale pár lidí už se svíjelo na parketě. V momentě se k nim připojila i Alice s Jasperem.

„Co si dáte k pití, dámy?“

„Mojito pro Bellu a pro mě vodu,“ řekla rychle Kate. Alice si dala po jejím vzoru taky vodu.

„To tady budu za jediného pijana já?“ zeptala se s předstíranou nakvašeností Bella.

„Dobře, tak já si dám Sex on the beach,“ zašveholila Kate a mrkla na Jaspera. „Spokojená?“ s úsměvem se obrátila na Bellu.

„Jasně, jak jen můžu být,“ opětovala jí úsměv, „jen ten název fakt nesnáším!“ dodala s humorem v hlase.

*

O dvě hodiny později se zábava začala konečně rozjíždět. Od vchodu se valilo čím dál tím víc lidí a parket už byl taky doslova nacpaný k prasknutí. Jen Kate nespokojeně podupávala nohou o špinavou podlahu a nemohla pochopit, kde se ostatní tak zdrželi. Už měla plné zuby mužských nájezdů na její a Bellinu osobu. Kdyby ti dotyční alespoň stáli za to. A některých navíc bylo dost těžké se zbavit.

„Za minutku se vrátím,“ zvedala se Kate.

„Kam jdeš?“ optala se trochu zaskočeně Bella.

„Jen si skočím na čerstvý vzduch a zatelefonovat. Hned jsem zpátky.“ Prodrala se mumrajem lidí a vyklouzla ven.

Bella se cítila celá nesvá, nejen že teď seděla sama, ale navíc se stala snadnou kořistí. Posteskla si. Chtěla nějak zabít čas, a tak zapřemýšlela nad nějakým plánem přes prázdniny. Mohla by dělat skoro všechno, jen o tom přesvědčit tátu. Usmála se. Vzpomněla si na babičku v Londýně. Jak dlouho už ji neviděla? Hodně dlouho, už to bude tak rok. A jak moc jí chybí. Mohla by tam jet alespoň na měsíc. Z úvah jí vytrhla vracející se Kate.

Bella si všimla, že je nějaká napjatá. „Copak?“ zeptala se ze zvědavosti.

„Ostatní už jsou na cestě, ale tvoje nevlastní matka volala, že prý si zmizela, tak jestli nejsi u nás,“ vypáčila ze sebe smutně Kate.

„Do prdele! Ale já to tak nějak tušila,“ ujistila ji nešťastně Bella.

„Ale...“ začala Kate, „... naši řekli, že jsi u nás, a že se učíme. Že prý jsi byla nějaká smutná, a tak jsem ti nabídla, že tady přespíš a ráno tě dovezu!“ dořekla s naprosto nadšeným úsměvem.

„Super, ale určitě to bude mít nějaké ale, ne?“ odvětila skepticky Bella.

„No, tvoje macecha byla dost nasraná, ale nepřijede pro tebe. Prý si to s tebou vyřídí ráno.“

„Aj, aj. Jako bych na to už nebyla zvyklá… počkat, a to budu spát u vás? Když máte plný barák? Jen to ne!“

„Neboj, pojedeme do toho bytu, co mi naši koupili k osmnáctinám, vzpomínáš? Paráda ne?“ Kate byla štěstím bez sebe, má omluvu a nebude se muset věnovat návštěvě. Ten byt si prvně koupila proto, aby se měla kde věnovat svým občasným partnerům, které si domů přivést nemohla. A občas si ho taky půjčovala Irina nebo Tanya. „Navíc, pokud se ti tady bude někdo líbit, tak byt je dost velký!“ vylítlo z ní naprosto spontánně. Chtěla, aby si Bella užívala co možná nejvíc, předtím, než jí nabídne proměnu.

„Ehm, jak dlouho jsme kamarádky?“ zeptala se zamyšleně Bella.

„Mno, už to jsou aspoň tři roky. A?“ pověděla naoko nechápavě Kate, ačkoli věděla, kam tím Bella míří.

„Však víš, jak se na sex koukám!“ dodala mírně pobouřeně, i když v duchu zapřemýšlela nad tím, že se jí ten nápad skutečně začíná líbit. Jednou o to ostatně stejně bude muset přijít. Ale zatím nenašla nikoho, komu by chtěla věnovat svou nevinnost, takže se jí čím dál víc zamlouvala možnost, přijít o to s někým, na kom jí nebude záležet.

„No jo zlatíčko, ale vždycky můžeš změnit názor, ne?“ mrkla na ni Kate a netušila, jak blízko pravdy je.  Bella se jen zmohla na zvednutí obočí. Odpovědět na to ale nechtěla, protože nerada lhala. Teda jenom Kate.

„Oukej, ale nabídka platí.“

„Dobře, tak já si skočím k baru pro nějaké pití. Chceš taky něco?“ optala se.

„Ne, díky. Hlavně přijď brzy, za chvíli tu budou,“ dodala Kate nadšeně.

„Fajn,“ hlesla bez špetky zájmu Bella a vydala se vstříc záchraně.

Vyhoupla se na jednu volnou barovou stoličku, vedle jakéhosi chlapa kolem třiceti a čekala, až barman obslouží ty před ní. Nehty klapala do desky stolu, vedle misky s buráky a cítila na sobě oplzlé pohledy od svého souseda. Po chvíli koukání do blba, se chtěla přece jen přesvědčit, jestli už se ostatní dostavili a v rychlosti se otočila. A kolem stolečků s Kate už opravdu seděly její sestry. Tanya byla namáčknutá na klukovi, který vypadal opravdu nádherně. Belle málem spadla brada, ale prozatím si zachovala alespoň trochu normální výraz. Měl rozcuchané bronzové vlasy, byl vysoký a vypadal štíhle, ale z košile s vyhrnutými rukávy vykukovaly dvě celkem svalnaté ruce. A ač nerada, bezděčně nad jeho krásou polkla a pohledem se raději přesunula k dalšímu stolku, kde seděl Jasper s Alicí a dalšími dvěma sourozenci. Ta blondýna, napadlo Bellu, je ta nejkrásnější holka jakou kdy viděla. Hezčí než Tanya, a to už je co říct. A ta masa svalů, která tu blondýnu objímala. Proboha, pomyslela si smutně. To má celý večer sedět mezi lidmi, kteří vypadají jako manekýni? Cítila se jako největší kus hadru.

„Ach jo,“ zamumlala naprosto tichounce a jen pro sebe.

„Už jsem tu,“ zakřičel na ni barman, aby přehlušil randál, který se linul z reproduktorů. Ještě než se stačila otočit, aby mu řekla svou objednávku, Kate odvrátila oči od Irini a podívala se na Bellu zrovna v momentě, kdy se na ni podíval i on. Usmála se na Kate a dělala, že nevidí, jak ji ten kluk s bronzovými vlasy pozoruje.

Radši se rychle obrátila na barmana „Mojito,“ usmála se. „Moment,“ vyhrkla náhle, aby ho ještě stihla zastavit, když už se otáčel, „ještě si dám vodku.“

Barman se na ni sladce usmál. Oplatila mu úsměv a prohlížela si jeho tvář. Na chvilku úplně zapomněla, jak hnusně se momentálně cítí. Mohlo mu být tak kolem pětadvaceti, ale moc mu to slušelo. Okamžitě pomyslela na slova Kate „…pokud se ti tady bude někdo líbit, tak byt je dost velký“. Třeba by z toho dneska mohlo opravdu něco být. Začala v ní klíčit touha a srdce se rozběhlo o něco rychleji. Že by se vykašlala na všechny předešlé zásady a pokusila se ho sbalit, no a pak se uvidí? Přece jen byl opravdu pěkný. A tak, když jí připravoval drinky, nepokrytě pozorovala jeho tělo. Měl tmavé delší vlasy a postavu? No prostě paráda. Nemohl se rovnat rodině Kate nebo Alicině, ale jinak byl opravdu krásný. Odtrhla hlavu od jeho pozadí, protože dokončil její objednávku a vydal se zpátky k ní. Prsy si přejela po krku a prohrábla si dlouhé kaštanové vlasy.

„Tady to je,“ podával jí jednu větší a jednu menší sklenici, přitom si ji pozorně prohlížel.

„Jinak já jsem Fabio,“ natáhl se k ní.

„Bella,“ odpověděla mile a stiskla nabízenou ruku.

„Těší mě, Bello. Mimochodem krásné jméno. Není to náhodou Isabella?“ Zakývala na souhlas. „To je italsky, ne? Možná jako Fabio. Alespoň máme něco společného,“ dodal sladce. Taky se na něj usmála a sahala do kabelky pro peníze.

„To je na mě,“ řekl rychle Fabio a potěšeně se usmál, když viděl, že zabrala.

„Ne, to je na mě,“ ozval se krásně podrážděný hlas hned za Bellou, která se chystala barmanovi poděkovat, ale přes červeň, která se jí hrnula do tváří, chvíli otálela. Trhla sebou. Fabio odtrhl pohled od jejího poprsí a podíval se po narušiteli.

„Hej, kámo, řek jsem, že je to na mě!“ vyprskl na nově příchozího.

„Ne! Za svou holku si to zaplatím sám!“ procedil skrz zuby ten neznámí. Bellu poznámka o tom, že je něčí holka vytočila i přesto, že dotyčný měl neuvěřitelně nádherný hlas, ale momentálně dost hrubě narušoval její plány s barmanem. Nasupeně se otočila, odhodlaná ať je to kdo je to, ho pořádně sjet, ale hned co ho spatřila, se jí veškerá slova zadrhla v krku. Byl to ten kluk s bronzovými vlasy. Chvilku jí to v hlavě všechno šrotovalo, proč řekl, že je jeho holka? Chtěla se na něj zlobit, ale jeho obličej byl tak nádherný, a takhle zblízka ještě víc, že to momentálně nešlo. Když se ale přece jen trochu uklidnila, vztek se znovu přihlásil ke slovu, protože tohle byl Tanyin kluk a ne její, i když by si z celého srdce přála, aby to co před chvíli řekl, byla pravda. Moc dobře ale věděla, že on by ji nikdy nemohl chtít. Byl pro ni moc dokonalý a k Tanye se opravdu hodil, ať už vzhledově, tak povahou. Taky to byl pořádný snob.

Edward se na ni zatím ani nekoukl a jen propaloval barmana pohledem, než mu hodil peníze na pult. „Drobný si nech!“ dodal výhružně.

„Co si to dovoluješ!?“ křikla na něj Bella, když už byl Fabio z doslechu.

Přestal vraždit pohledem barmana a podíval se na ni. Bella se pod jeho nepřátelsky propalujícím pohledem zachvěla, a její srdce jako na povel začalo sprintovat. V koutcích úst mu zacukalo v náznaku úsměvu a Bellino splašené srdce tentokrát vynechalo a rozběhlo se snad ještě rychleji.

„Kate mě posílá,“ řekl jako by nic. Znovu ucítil tu úžasnou vůni, která byla i v chodbě, když odcházel od Tanyi. Teď, když stál před tou, která byla zcela jistě jejím zdrojem, si ji mohl alespoň pořádně prohlédnout. Najednou se mu zdála stále víc zajímavá. „Všimla si, že si zaujala barmana a věř mi, podle toho co mi o něm řekla, bys s ním nechtěla nic mít,“ říkal to takovým stylem, až Belle naskočila husí kůže.

Nechtěla ho dál poslouchat, tak raději seskočila ze stoličky a upravila si sukni. Teda to co mělo být sukně, a když jí to Alice nutila, vehementně tvrdila, že je to sukně. Podívala se na Edwarda, ale ten se na ni pořád díval tím svým intenzivním a vše spalujícím pohledem. Ale nepřátelství v něm už naštěstí nebylo. Raději se natáhla po vodce a na jeden lok ji do sebe hodila. Na kuráž! Doufala, že tím otupí mysl, bude jí líp a nebude se cítit tolik méněcenná. Musela zapomenout na noční dobrodružství s Fabiem, ale jestli to byl opravdu parchant, tak tím líp. Bože! Co to chtěla udělat? Vyspat se s někým neznámým? Cizím? Takovou blbost! Pobouřeně odložila prázdnou skleničku a natáhla se po té plné. Znovu nechtěně zabrousila pohledem k Edwardovi. Ten na ni koukal pořád stejně, a teď navíc ještě střelil pohledem k pultu po prázdné skleničce, pak k té plné, kterou držela v ruce, a pak zvedl jedno obočí a podíval se jí znovu do očí.

Správně se dovtípila na co myslí.

„Neboj, tuhle si vezmu sebou,“ ušklíbla se na něj a dodala, „můžeme už konečně jít?“ Jen pokynul rukou, ať jde napřed, tak ho poslechla. Jakmile došli až ke stolu, Kate k nim hned vyskočila. „Bello, jen tě nechám chvilku samotnou a hned padneš na jednoho, z těch pár opravdových kreténů, kteří tady jsou!“ spustila Kate a hlas měla prosycený opravdovými obavami.

„Ale prosím tě, dokážu se o sebe postarat!“ vrhla se s vervou do obhajování Bella popohnaná alkoholem, který jí už pomalu koloval v krvi z první várky Mojita a vodky. Tanya si odfrkla a Bella se na ni podívala pohledem, „chcípni, mrcho!“

„Hele nehádej se se mnou, ještěže pro tebe Edward došel,“ dodala už o poznání klidněji Kate.

„Ještěže!“ usekla sarkasticky Bella a otočila se k němu „Díky, Edwarde!“ dodala ještě pořád s náznakem sarkasmu v hlase.

On ji jen sjel pohledem od hlavy až k patě, připadala mu roztomilá takhle navztekaná. „Nemáš zač.“

Kate se otočila k sestrám a známým. „Takže tohle je Bella,“ řekla, „a tohle je Rosalie a Emmett.“

Bella se na ně usmála, takže teď konečně ví, jak se jmenuje ta hora svalů. Emmett jí věnoval úsměv a zamával na pozdrav a nebylo pochyb, že na rozdíl od Rosalie je fajn. Ona se jen kysele zašklebila, ale Bella dělala, že to nevidí a Rosalii zasklila. Na tohle byla zvyklá od Tanyi a Irini.

„Jaspera a Alici už znáš,“ oba se na ni usmáli a ona zpátky na ně. „A pak je tu jen Edward, ale s tím už ses asi stihla seznámit.“

Tanya si tentokrát odfrkla tak hlasitě, že to snad muselo být slyšet až u baru. „A moje sestry už znáš dávno,“ dořekla pohrdavě Kate a věnovala jim kyselý úsměv stejně jako Bella, která si ještě přisadila popohnaná falešnou kuráží, kterou nabyla díky alkoholu.

„Myslím, že tady nejsme ve stájích, tak laskavě přestaň frkat jako nějaká herka!“ zapíchla se pohledem do Tanyi a založila si ruce v bok. Podívala se na Kate, na kterou mrkla hned potom, co se Emmett přestal chechtat, když ho Rosalie rádoby jemně šťouchla do žeber. Obě se zasmály. Edward se mezitím přesunul zpátky na místo vedle Tanyi a udělal dobře, protože ta jen potichu hrdelně zavrčela. Chtěla po Belle vystartovat, ale on ji včas chytil a držel na místě, aby náhodou neudělala nějakou blbost.

„Pusť mě na ni!“ šeptla směrem ke svému vězniteli, ale pomalu se už uklidňovala. Byla zvyklá na to, že se jí tahle nicka občas slovně postavila, a kdyby nebylo Kate, byla by už pod drnem. Takhle si aspoň užije Edwardova objetí. Zákeřně se usmála.

Bella se podívala po Kate stylem, „ta je ale mimo, co?“ nebo „má všech pět pohromadě?“.

Když už se situace začala trochu uklidňovat, Kate se posadila k Irině a nechala vedle sebe místo ještě pro Bellu.

„Dík,“ pípla a sedla si vedle Kate. Chvilku bylo ticho, než se Bella odhodlala promluvit.

„Hele, co vlastně udělal ten barman?  Dlouho jsem tu nebyla a on je tady nový…“ zeptala se Bella zvědavě, protože nedokázala pochopit, co by tak milý a pěkný kluk mohl udělat.

„Z poslední práce ho vyhodily, protože se sázel s kolegou o to, s kolika se za tu nebo onu noc vyspí. No a jak to bývá, přišlo se na to a klientela mu opadla. Navíc prý jednu znásilnil, protože prostě nechtěla. Nic na něj neměli, ale stejně ho vyhodili. No a teď pracuje tady,“ dokončila Kate.

„Tak to asi bude pořádnej grázl,“ pousmála se smutně Bella, „škoda“.

„Souhlasím, k zahození by nebyl,“ zašveholila Kate.

Bella usrkla z pití a pohledem se zatoulala k baru zrovna ve chvíli, kdy se na ni koukal i Fabio. Zachvěla se, když si představila, čeho všeho je tenhle člověk schopný. Najednou naštvaně kouknul kousek od ní. Následovala trajektorii jeho pohledu, ale hned toho litovala, protože se její oči střetly s těma medovýma. Edward si ji prohlížel.

Všiml si už před notnou chvílí, že ten zatracený barman se ještě nevzdal. A proč by taky, když se na něj místo té, kterou představil jako svoji přítelkyni, mačká Tanya. V myšlenkách spřádal plány, jak se k Belle znovu dostat a rozhodl se počkat, až si znovu přijde pro drink. Edward mrkl na Bellu, která se na něj zrovinka otáčela a on se musel pousmát nad tím, jak jí srdce škobrtlo a znovu se bláznivě splašilo. Udělalo mu to nesmírnou radost. Ostatní, kteří se doposud bavili, se otočili po Belle. Ta v momentě zrudla a pohledem se zapíchla zpátky k baru, aby jí nebylo vidět do obličeje. Cítila horkost ve tvářích, jako by jí je někdo zapálil. Sakra, zaklela v duchu.

2. kapitola

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 1. kapitola: