Tak konečně přidávám 8. kapitolku. Trvalo mi to, já vím, ale nějak mi to nešlo. Další dílek bude nejdříve v pondělí, přes víkend nejsem doma. Doufám, že si tuto kapitolku užijte... další už by mohla být akčnější...
17.11.2009 (17:30) • Nytte • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1702×
L´étoile filante – 8. kapitola – Spousta novinek
Volal mi Sebastian a určitě nevolá, jak se mám. Něco se muselo stát nebo něco ohrožuje mou rodinu… Rychle jsem letěla k telefonu a nedočkavě a zároveň se strachem ho zvedla. „Sebastiane?“ víc jsem ani nemusela říkat, skočil mi do řeči.
„Ahoj Isabello, jak se máš?“
Cože? On se ptá, jak se mám? „Mám se dobře. Co se děje? Proč voláš? Stalo se něco? Hrozí nějaké nebezpečí?“ Vyvalila jsem na něj spoustu otázek.
„Co by se mělo dít? Jen ti volám, chci se na něco zeptat. Víš, za dva týdny jsou Vánoce a já se chtěl zeptat, co máš v plánu. Přijedeš do sídla?“
Panebože Vánoce! Netušila jsem, že jsou už tak blízko. Podívala jsem se ven a opravdu… sníh a všude bílo. Nepřemýšlela jsem nad tím, ale doufám, že je budu moct strávit se svou rodinou. „Vánoce budu asi trávit ve Forks Sebe. Ještě to není jisté, ale ráda bych…“
„Hm, tak ať se ti líbí,“ opověděl mi smutným hlasem. Já pitomá, vůbec mi to nedošlo. Všichni tráví svátky se svou rodinou a jediný Seb je sám v sídle. To musí být smutné. Podívala jsem se na Esme a potom na ostatní. Svým upířím sluchem slyšeli celý rozhovor. Esme na mě s úsměvem kývla, stejně jako zbytek rodiny.
„Sebe a nechceš přijet k nám? Můžeme slavit Vánoce společně.“
Ani se nesnažil být zdvořilý a dělat drahoty s tím jak otravuje a podobně: „Super! Přijedu! Můžu přijet co nejdřív? Viď že můžu. Zítra jsem u vás. Těším se!“ a prásknul mi s telefonem. Seděla jsem jako opařená a nechápavě koukala. Takového ho neznám.
Esme se na mě opět usmála: „Neboj Is, budou to krásné Vánoce. A teď mě tak napadá, co kdybychom pozvali i rodinu z Denali? Bude nás víc a bude zábava. Alice by mohla uspořádat skvělé vánoční oslavy.“
Alice na nás mrkla: „Viděla jsem to a přípravy jsou už v plném produ.“
Rodina z Denali? Nikdy jsem o nich neslyšela: „Esme a kdo jsou ti denalijští? Lidé nebo také upíři? A kolik jich je?“
„Jsou to upíři. Eleazar a Carmen jsou rodiče Mii. Všichni mají nějaký dar, ale to ti poví oni sami. Jsou velmi milí, neboj se jich. Nebudou žádné problémy a svátky strávíme v kruhu přátel. Teď mě tak napadá – Sebastian má také rád lidské jídlo?“ Na to jsem jí jen přikývla. Copak se jí asi v té upíří hlavince zrodilo za plán.
„Perfektní, upeču cukroví a štědrovečerní večeře nebudou alespoň jeden rok zvířata!“ Esme byla nadšená, stejně jako já. Letošní Vánoce budou milionkrát lepší než mé lidské předešlé. Před třemi lety se mi ztratili rodiče. Jeli na dovolenou do Kanady, do Národního parku Banff. Už se nevrátili. Jeden den je viděla prodavačka suvenýrů u vstupu do parku a když se nevrátili domů do týdne, jak předpokládali, vyhlásilo se po nich pátrání. Nikdo je nenašel. Ani žádnou stopu po nich. Jsou to už tři roky a já se stále snažím se s tím vyrovnat. Vánoce bez nich byly vždy těžké. Do 18 let jsem je trávila v dětském domově. Letos to konečně bude jiné…
…
Druhý den nám přede dveřmi zaklepal Seb. Jeho darem je teleportace, takže jsem pro něj nemusela ani na letiště. V rukou měl tři obrovské kufry, které vypadaly, že prasknou.
„Proboha Sebe, co v těch kufrech táhneš? Mrtvoly?“ A začala jsem se smát jako pominutá. To samozřejmě přilákalo Emma, který se ke mně velmi rád přidal. My dva jsme se stali veselou kopou této rodiny.
Seb se na mě vyčítavě podíval: „To jsou přeci dárky Isabello. Nepřijedu nikdy na návštěvu s prázdnou.“
Vykulila jsem oči. Ouha, dárky. Asi bych měla vyrazit na nákupy. „Dobrý nápad Is, vyrážíme za hodinu!“ ozvalo se z horního patra. Nojo, Alice. Určitě bude chtít obměnit šatník. Sousta věcí se z utopení nevzpamatovala.
Mezitím k nám došla i Esme, už měla pro Seba připravený pokoj pro hosty: „Dobrý den, jsem Esme. Vítejte u nás,“ řekla mu s vlídným úsměvem. Zbytek rodiny jí napodobil, ale samozřejmě Emm by výjimka: „Ty bláho, chlape to jsou svaly. Kolik ti dělá obvod bicáků? Myslím, že jsem konečně našel rovnocenného soupeře. Dáme páku chlape? O co?“ No jo, to je prostě Emmett. Pořád by se s každým rval a přetahoval. Na mě to zkoušel taky, ale tomu se ani nedalo říct páka. Jednoduše jsem ho nechala vyhrát, aby měl radost.
…
Za hodinku byla celá rodina připravená na nákupy. Ano, byli připraveni v autech, ale psychicky to nesly velmi špatně. Vidina toho, že je celý den bude Alice navlékat do všeho možného, je moc nelákala. Emmett se Sebem se vsadili, kdo Alici zvládne z nákupů utéct. Bohužel to Emm moc nedomyslel… zapomněl, že Seb se umí přemisťovat a sázku tedy prohrál. Alice ho chytila ještě než stačil vyjít z obchodního centra. A předmět sázky? Poražený bude celý večer a následující den v dámském oblečení. Alice tedy měla další úkol, a to koupit dámské oblečení v Emmettově velikosti. Ten, jakoby toho neměl dost, se vsadil s Jazzem, že Alice nic nesežene. Samozřejmě, kdo zná Alici, tak o ní nepochyboval. Je pravda, že Emm s námi nežil moc dlouho, ale tohle mu dojít také mohlo. Opět prohrál. Dvě sázky během pár minut… je to vůbec normální? No alespoň s ním není nuda. Tu já nesnáším. A pokaždé mě nějakou kravinkou překvapí. Překvapení mám ráda…
A o co se vsadili tentokrát? Emmett bude chodit na lekce baletu půl roku. Takže budu mít doma baleťáka. Snad kvůli tomu nezmění orientaci… to bych pak Jazze asi zabila a sebe taky.
Alice Emmovi koupila dokonce několik druhů oblečení, takže bude mít na výběr.
…
Když jsme přijeli z nákupů, šel se Emmett zavřít do svého pokoje. Myslela jsem, že trucuje a tak jsem ho nechala být. Samozřejmě Emm vzal své prohry s grácií a tak byl zpět v obýváku během pěti minut. A co měl na sobě? Žlutou minisukni, žluté boty na obrovském podpatku a zelené tílko, pod kterým se mu rýsovala podprsenka push-up. Divím se, že se v těch podpatcích nezabil, ale je to ovšem upír… přežil!
Emmett na mě svůdně mrknul, no alespoň on si myslel, že svůdně: „Nemám na sobě kalhotky hvězdi, Alice mi je zapomněla koupit.“
V tu ránu jsem šla do kolen… smíchy samozřejmě a stejně tak i zbytek rodiny se Sebem. Během toho jsem zaslechla několik kroků na verandě a poté zaklepání. Esme šla s jistotou otevřít, takže musela vědět, o koho se jedná. Emm se mezitím schoval, aby překvapil svým famózním vstupem i návštěvu. Ukázalo se, že jsou to upíři z Denali a začalo se s představováním. Všichni opravdu vypadali mile. Ale když jsem se podívala na Seba a Miu, cítila jsem jiskření mezi nimi. Asi tady máme nový pár. Bohužel toto vzplanutí lásky přerušil Emmett. Sešel elegantně ze schodů: „Dobrý večer, jmenuji se Emmett. Chodím tady s hvězdičkou,“ a šibalsky se na mě usmál. Věděl, že slovem chodím, mě vytočí do běla…
Autor: Nytte (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek L´étoile filante - 8. kapitola - Spousta novinek:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!