Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L´étoile filante - 6. kapitola - Dny s Emmetem

13.11.2009 (17:15) • Nytte • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1526×

L´étoile filante – 6. kapitola – Dny s Emmetem

Nasedla jsem společně s Emmetem na slona. Jmenoval se Jumbo, trefné jméno. Seděla jsem před Emmem a užívala si jízdu. Jeli jsme jen my dva plus slon a nikde nikdo nebyl. Dokonalé soukromí. Kochala jsem se pohledem z takové výšky a nenápadně jsem „fetovala“ Emmetovu vůni. Tak krásně voněl. Byla jsem o něj opřená zády a s každým sloním krokem jsme se o sebe otírali. Byla to krásná romantická chvilka a já jí samozřejmě musela pokazit. Když jsme podjížděli větve stromů, odhodila jsem jednu z nich, aby mě nepraštila. Emmet to neviděl, nevím jak je to možné, a větev ho švíkla přímo do očí. Chvilku zmateně koukal a pak se strašně nahlas rozeřval. To jsem také nepochopila, jeho to přeci nemá bolet ne? „Emmete, proboha, co je ti? Tebe to přece nemá bolet. Strašně moc se omlouvám. Jsi v pořádku?“

Zatímco jsem se ho vyptávala, pomalu jsem se otáčela, až jsem k němu seděla čelem. Hladila jsem ho po vlasech a snažila se ho uklidnit. Jako na povel přestal řvát a podíval se na mě s jiskrou v očích. Ten jeho pohled, co mi to dělá? Zamotala se mi z toho hlava a s velkou ránou jsem žuchla ze slona na zem přímo na zadek. V tu chvíli seděl vyděšený u mě: „Hvězdičko, co to vyvádíš? Je ti něco?“ Má o mě starost, to je tak krásné. Usmála jsem se na něj, jako že je vše v pořádku. Pomalu se ke mně začal přibližovat a nakonec se jeho rty dotkly mých. Můj první polibek. Užívala jsem si to na sto procent a nechtěla jsem, aby to přestalo. Mým tělem projíždělo tisíce mravenečků. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale vyrušil nás Jumbo. Plácnul každého z nás po hlavě svým chobotem. Asi se začínal nudit. Když jsem se podívala na Emmeta, už měl na tváři zase svůj úsměv: „Teda hvězdičko, líbáš jako bohyně. Skvěle se k sobě hodíme ne? Já Bůh, ty bohyně… Nedáme to do kupy?“ Cože? Do kupy? Takhle mě požádat o vztah? Se zbláznil ne? Já chci romantiku! Koukala jsem na něj a metala blesky: „Do kupy?“ křičela jsem, „To ti přijde romantické, mě takhle požádat o vztah? Tak to ses přepočítal chlapečku. Ne že bych nebyla pro srandu jako ty, mám velký smysl pro humor. Ale co se týče lásky a vztahu a podobných věcí, měl by si o mě něco vědět. Jsem velmi romantická duše, tak si to zapamatuj. Neříkám ti ne, ale ani ano. Pokus se o to znovu někdy jindy, ale už pořádně.“ Tak a dostala jsem to ze sebe. Snad to pochopí.

Napadlo mě nenápadně nakouknout do jeho myšlenek. O mých schopnostech neví nic, tak si je nebude hlídat. ,Hmmm hvězdička chce romantiku. Tak jí bude mít. Jen co bych vymyslel... Už to mám! Koupím jí vlastního slona.´ V tu chvíli ve mně zatrnulo. To snad nemyslí vážně. Kde bych ho asi v Americe schovala co? ,Ne slona ne. Ještě by si ta romantická dušinka mohla vymyslet, abych po něm uklízel. Mě ani nehne. Slon to nebude, chce to něco menšího. Když tak na ní koukám… hlavně nenápadně Emme, aby tě neprokoukla… hvězdička má trochu kočičí oči. Koupím jí kotě. To je ono. Malinký, nenáročný, roztomilý a hlavně romantický…´

Prý nenápadně, to je prča. Kdyby věděl, že jsem to všechno slyšela. I tu jeho romantickou dušinku, ušklíbla jsem se v duchu… Ale nakonec jsem s jeho výběrem spokojená. Koťátko bych měla ráda, ale ne hlavně něco jako je pan lord Emmík u Rosalie doma.

„Tak co Emmete, půjdeme pomalu zpátky? Začínám mít hlad“

„Ale jistě hvězdičko,“ pronesl a hodil si mě do náručí a spolu se mnou vyskočil na Jumba.

…

V podobném duchu probíhaly i ostatní dny v Thajsku. Projížďky na slonech, noční koupání v moři, líbání na pláži… Víc jsem nepovolila. O vztah mě slušným způsobem ještě nepožádal, tak na víc nemá nárok. Těch pár dnů jsem byla šťastná, jako nikdy v životě. S Emmetem si člověk užije spoustu legrace a  když se k tomu přidá moje nešikovnost, tak je o co stát. Nikdy na tyto chvíle nezapomenu. Zvlášť na jednu. Poslední den před odletem do Ameriky jsme strávili opět na pláži. Zrovna nádherně svítil měsíc i hvězdy. Rozhodla jsem se překvapit Emmeta tím, že mu ukážu mé pravé já. Tedy stříbrné vlasy a oči. Změnila jsem podobu a podívala se na něj. Nebyl schopný slova, jen na mě koukal. Vlasy mi osvětloval Měsíc a v očích mi blikalo tisíc hvězd. Věděla jsem, že je na mě v tu chvíli krásná podívaná a byla jsem na sebe pyšná. Emmet vypadal nádherně a já si vedle něj v lidské podobě připadala jako nicka. Byla jsem tak obyčejná… Ale teď jsem ho naprosto uchvátila. Až za chvíli z něj vypadlo: „Ty jsi opravdu hvězdička.“ Hmm čekala jsem něco lepšího, ale vypadalo to, že se mu líbím. „Hvězdičko, proč schováváš své krásné vlasy a oči? Vypadáš tak nádherně…“ Srdce mi poskočilo radostí, opravdu se mu líbím.

„Víš Emmete, nepřišla bych ti jako člověku divná?“ pousmála jsem se na něj.

„Ne, nádherná,“ vydechnul. Srdce mi opět poskočilo a on se na mě usmál. Samozřejmě, že to slyšel a to vedlo k tomu, že jsem zrudla jako rajče.

Tato noc opět pokračovala polibky. Tuto noc, jsem zjistila, že ho opravdu miluji. Tato noc byla nejkrásnější v mém životě. Tuto noc nechci nikdy zapomenout….

…

Druhý den jsme odletěli do Ameriky. Čím blíže jsme byli k Forks, tím jsem byla nervóznější. Jak ho přijmou? Je vegetarián jako oni, ale co když se jim nebude líbit? Co když z něj budou mít strach? Je přeci tak veliký a svalnatý… Asi po dvou hodinách jsem si řekla, že je to jedno. Když se jim nebude líbit, já se ho i tak nevzdám. Stejně bude bydlet u mě ve srubu a oni ho vidět nemusí. Se svým plánem jsem byla spokojená.

Na Emmetovi bylo vidět, že si takové starosti nedělá. Těšil se na celou rodinu, dokonce i na Emmíka.  Cestou z letiště si v autě zpíval jednu a tu samou písničku pořád dokola. Ještěže mě nemůže bolet hlava. I když jeho hluboký hlas byl nádherný a já ho ráda poslouchala. Mohl by si rozumět s Edem. Ten hraje na klavír a Emmet rád zpívá. S Jasperem by ho zase mohl spojit smysl pro humor. Jak jsem za tu chvíli zjistila, tak Jazz má také srandičky v oblibě. Pro Alici bude zase výzva sehnat na Emma oblečení v jeho velikosti. Esme a Carlisle ho přijmou určitě, tím jsem si jistá. A Rose? Rose nevím. Rodina je pro ní vše a netuším, jak bude reagovat, když k nim přivedu chlapa / upíra velkého jak horu. V tomto případě horu svalů.

Páni, jak mě se na něm ty svaly líbí. Jak se mu při pohybu mění… Nevšimla jsem si, že na něj koukám s otevřenou pusou, ale Emmetovi to neušlo: „Copak hvězdičko? Líbi?“ A začal se zase smát tak nahlas, že v nejbližším okolí stromům spadlo listí. No jo, Emmet. Co na srdci, to na jazyku. Ale mám tuto jeho vlastnost ráda, je taková spontánní… Když už jsme u vlastností: „Emmete máš nějakou schopnost?“

„Jo, mám dvě. Jsem neuvěřitelně silný a ovládám vodu.“

„Páni, ta voda je super. S tou si užijeme spoustu legrace. Co kdybychom udělali Alici z šatny jezírko?“ Nápad se mu moc líbil, ale já zapomněla na Al. Samozřejmě to viděla a mě se v hlavě ozvaly její myšlenky. ,Opovaž se Isabello Swan-Cullenová! Opovaž se! Ještě jsi nepoznala pravou Alici Cullenovou, pokud jde o její šatnu a oblečení!´ Wau, ta se teda rozparádila. ,Promiň Al.´poslala jsem jí zpátky. Teď jsem si ale něco uvědomila. Jak mě to pojmenovala? Swan-Cullenová? Páni, dali mi své příjmení. Strašně mě to dojalo…

„Copak se děje hvězdičko? Proč pláčeš?“ Sakriš, Emmet si všimnul.

„Nic Emmetku, nic se neděje, jen jsem si na něco vzpomněla.“

…

Po dalších pěti hodinách jsme už projížděli Forks. Za minutku jsme byli před domem. Než jsme vylezli z auta, rodina vyšla před dům. Tak teď to přijde, pomyslela jsem si.

„Ahoj rodinko, tak jsem se vrátila a vedu nového člena vaší rodiny. Podle Sebastiana se k vám měl přidat, ale já ho našla dřív.“ Rozhodla jsem se začít s představováním. „Emmete, dovol abych ti představila rodinu Cullenových – Carlisle, Esme, Alice, Jasper, Edward a Rosalie. Ou pardon, ještě Emmík.“

Emmet mě chytil za ruku: „Čaues lidi… no lidi… znovu… čaues upíři, těší mě. Doufám, že když už mě sem hvězdička táhla takovou dálku, tak že je s váma sranda. Hele Edíku nedáš si páku?“

Všichni vyjeveně koukali, tedy kromě mě, protože já Emmeta už znala a jeho povahu jsem milovala. Ostatně jako jeho, i když on to ještě neví. Jako první se k životu probrala Rosalie: „On ti říká hvězdičko? Vy jste jako spolu? Spolu jako spolu, jako já a Ed a Al a Jazz?“ Ta než to vykoktala, pousmála jsem se v duchu. Ale v tu samou chvíli se začal řechtat Ed. „Co je?“ Nevydržela jsem to. „Ale nic, jen Emmet myslel na vaše společně prožité chvíle dušinko!“ Tak to už jsem chápala jen já a Emmet, ostatní byli jaksi mimo. V Esme se mezitím probrala pravá hostitelka a šla Emmetovi připravit pokoj. Spokojeně jsem se dívala, jak se s Emmem ostatní seznamují a těšilo mě to. Vypadá to, že zapadne. Stejně jako zapadnul do mého srdce…

7. kapitola

SHRNUTÍ

Autor: Nytte (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L´étoile filante - 6. kapitola - Dny s Emmetem: