Další dílek je na světě, snad se Vám bude líbit. Děkuji za nápady u předešlé kapitolky a opět prosím o komentíky...
11.11.2009 (19:15) • Nytte • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1724×
L´étoile filante – 4. Kapitola – Emmet, Emmík, Emmet
Ráno jsem se probudila velice brzy, neustále jsem musela přemýšlet nad Emmetem. No vlastně nad Emmetem a Emmetem, lépe řečeno – kocourem a novým členem. Budu si to muset nějak rozlišovat nebo se z toho za chvilku zblázním. OK, takže copak se nám hodí pro kocourka... Emmík! Jo, to je parádní! Sice malinko jako pro holku, ale co se dá dělat. A Emmet zůstává Emmetem. No to jsem to pěkně zamotala. Během noci jsem se rozhodla, že se Emmeta pokusím vyhledat sama a už jsem dokonce přišla na to jak... zavolám další kamarádce Gabriele. Gabriela má sice jediný dar, ale zato velmi užitečný. Najde jakoukoliv osobu, i upíra, na kterou jen pomyslí. Budu jí muset co nejdříve zavolat. Jsem na Emmeta opravdu zvědavá.
Další věc je, že chci navštívit dnes Culleny. Chci si trošku pokecat s Emmíkem a zjistit věci, které o rodince jako neškodný pozorovatel zjistil. Hmmm nemám na nikoho telefon, ale nevadí, pošlu jim myšlenku... ale komu. Carlisle bude určitě v nemocnici, i když je sobota, takže to padne na Esme. Přeci jen je jednou z hlav rodiny. Ok, jdeme na to: ,Esme? Slyšíš mě? Nelekej se, to jsem já Is. Pokud to funguje, tak jen si pomysli odpověď, a já to uslyším...´ Fajn, tak to jsem na ní zvědavá... snad to klapne.
,Ahoj Is, stalo se něco?´ Ajeje, takže jsem jí vyděsila. ,Nene nic se neděje, neboj. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli bych se mohla stavit teď ráno na návštěvu.´ Esme nezklamala a samozřejmě slíbila, že mi ukuchtí něco dobrého k obědu. Kdo to kdy viděl, aby upír vařil. No ale když jí to baví...
Během pár minut jsem stála před jejich domem. „No páni...“ uteklo mi. To není dům, to je hotový zázrak. Věděla jsem, že Esme dělá architektku, ale že je až tak dobrá, to jsem netušila. Domu naprosto chyběly stěny. Tvořily je obrovská okna, která z venku nebyla průhledná... originální. Kam se hrabe můj srub. Zatímco jsem se kochala pohledem na tuto krásu, přišla mě rodinka uvítat v čele s Emmíkem. Neodolala jsem a rovnou si s ním začala povídat, tak moc mi chybělo povídání se zvířaty. Jen mi nedošlo, že ostatním to zní trošku jinak. Když s nimi mluvím, přijde mi to jako normální lidská řeč. Ale ostatní slyší něco jiného. Vydávám ty samé zvuky jako dané zvíře. V tomhle případě tedy mňoukám a vrním... jo kočičinu, jak této komunikaci s oblibou říkám, mám opravdu ráda. „Ahoj Emmíku, můžu ti tak říkat, že jo. Moc ráda tě poznávám. Chtěla jsem tě poprosit, jestli bychom si někdy nemohli promluvit o tvé a teď i mé rodině. Potřebuji o nich vědět vše. Jistě už víš kdo jsem...“
Chvíli na mě líně koukal než se uráčil mi odpovědět: „S prominutím mladá dámo, ale já jsem vyšlechtěný papírový perský kocour. Něco jako ve Vaší společnosti šlechtic v Anglii a VY mi tady říkáte Emmíku? Z mého noblesního jména vytvoříte takovou směšnou zdrobnělinu? To bych si tedy vyprošoval...“
Hmmm tak teď mě naštval. Ještě nikdo mi nikdy neodmítl. Vždycky jsem každému říkala, jak se mi zachtělo. Pan šlechtic to trošku přepísknul... Asi mu nařídíme dietku a utneme čaje o páté. To se mu pak Emmík líbit bude. Spokojeně jsem se svému nápadu pousmála. „Vaše milosti, omlouvám se, ale asi si ze mě děláte prdel, že?“ koukala jsem na něj jak andílek a pokračovala jsem. „Hele číčo, neštvi mě. Prostě budeš Emmík a hotovo. Za nějakou dobu se k nám přidá další upír s tvým jménem a pochybuji, že na něj by se Emmík hodil. Takže se s tím laskavě smiř a nedělej mi problémy. Doufám, že si to vezmeš k srdci a budou z nás kamarádi. Přeci jen jsem tady jediná, s kým si můžeš pokecat.“ Tak a je to, snad si sklidní své kočičí hormony. Zatím se jen urazil a vznešeně odkráčel pryč. Však ono ho to za chvíli přejde.
Všimla jsem si, že se na mě ostatní divně koukají. Aha, o této vlastnosti ještě neví. No teď už jo. Jako první se vzpamatoval Jasper: „Další tvou schopností je komunikace se zvířaty, že jo?“ Vypadalo to, že je úplně nadšený z toho, že na mou další schopnost přišel on.
„Bod pro tebe Jazzi. Jen se snaž dál a přijdeš i na ty ostatní.“ Alici na čele naběhl Mariánský příkop, jak moc se snažila, aby také na něco přišla sama. Mumlala si pro sebe souhrn toho, co o mě už ví: „Takže je štít, čte myšlenky, mluví myšlenkama, mluví se zvířatama... to jsou čtyři vlastnosti. Čtyři ještě zbývají... Co to jen může být...“ Chtěla jsem jí od toho nějak odvést, tak mi nezbývalo nic jiného než: „Alice vyrazíme na nákupy? Ať jsme zpět do oběda. Rose jedeš taky?“ Alici se rozsvítili její zlaté oči a honem naskočila do svého auta.. „No tak Is, Rose, kde jste? Jedeme, máme toho před sebou hodně“ a ťukala si na hlavu. Nedalo mi to a musela jsem se zeptat: „Jak moc je Alice velký maniak do nakupování?“
Všichni se začali smát, samozřejmě až na Alici. Ed mi odpověděl. „Ten největší, jakého si jen můžeš představit...“ Z nastartovaného auta jsem jen zaslechla: „Děkuju bráško, to je pro mě pocta.“
Nasedli jsme s Rose do auta a jeli do Port Angeles. Cestou jsme si povídaly, snažila jsem se o nich co nejvíce zjistit. „Rose, jak dlouho jste s Edem? A jste spolu šťastní?“
„S Edwardem jsme spolu 50 let. Byla jsem pro něj přeměněna. Ne schválně samozřejmě. Carlisle mě zachránil. Jelikož ten měl svou Esme, tak nějak se čekalo, že já se dám dohromady s Edwardem. A tak se taky stalo. Měli jsme se rádi, byli jsme z podobné doby, prostě jsme si rozumněli. Zamilovanost přišla o něco později. Jsem za Edwarda vděčná, je to mé slunce věčnosti. Doufám, že on to tak také cítí.“ Páni, taková krása. Z jejich vztahu opravdu vyzařuje něco magického. Kéž bych také někoho takového potkala. „Alice a ty a Jazz?“
Teď se vyprávění ujala ona: „My jsme se potkali ještě dřív než jsme se přidali ke Cullenům. Byli jsme přeměněni ve stejnou dobu a na stejném místě a už jsme spolu zůstali. Co si pamatuji, přeskočila mezi námi jiskra ještě když jsme byli lidé. Přeměnou se cit jen prohloubil a nedalo se s tím nic dělat. Jeli jsme s Jasperem ve stejném vlaku v Evropě. Z Prahy do Milána. Bohužel cestou vlak vykolejil a nastala pohroma. S námi ve vagonu jela jedna upírka, jmenuje se Georgina Rossi, doteď se s ní stýkáme. Přeměnila nás oba dva, když jsme umírali. Je to dávná známá Carlisla, takže po přeměně nám vysvětlila pravidla a řekla i o jiném způsobu stravování, než je lovení lidí. Také nám vyprávěla o Carlislovi. Asi měsíc po přeměně a zvířecí stravě jsme se rozhodli vydat do Ameriky a najít Cullenovy. Podařilo se nám to díky mému daru opravdu velmi brzy. Jazze miluji, je takový citlivý. Prostě k sobě pasujeme. Bez něj by má věčnost neměla cenu...“
Měla jsem slzy na krajíčku. Ano, pláč mi z lidských vlastností také zůstal a nelituji toho. Je dobré si občas poplakat. „To je tak krásné.“ Povzdechla jsem si. Jsem strašná romantická dušička a jejich vyprávění mě opravdu dostalo. Z rozjímání mě vyrušila opět Alice: „Jsme tady, jde se na nákupy!“
V obchodech jsme nestrávili dopoledne, jak bylo původně v plánu, ale rovnou celý den až do zavírací doby. Nemohly jsme Alici dostat do auta, které bylo narvané oblečením. Hlady jsem padala, lidově řečeno, na hubu a sotva pletla nohama. Už abychom byly v tom jejich skleněném paláci, nemůžu se dočkat slíbené večeře od Esme.
Na konec jsem se jí ani nedočkala, protože jsem spala jak dřevo. Uložili mě do pokoje pro hosty a nechali pořádně prospat. Ráno jsem se probudila rozhodnutá, že zavolám Gabi a najdu Emmeta. To je můj úkol pro dnešní den...
Autor: Nytte (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek L´étoile filante - 4. kapitola - Emmet, Emmík, Emmet:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!