Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L´étoile filante - 3.kapitola - Pravda

10.11.2009 (16:15) • Nytte • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1620×

L´étoile filante – 3. kapitola - Pravda

Dnes je první den školy a já samozřejmě zaspala. Rychle jsem naskočila do svého autíčka a ujížděla ke škole. Musím Sebastiana pochválit, pořídil mi prvotřídní auto, Mazdu BT-50. Miluji velká auta stejně jako jízdu v terénu. A tenhle typ je přesně to, co jsem potřebovala. Když jsem přijela na parkoviště u školy, začala jsem hledat Rose. Pomalu jsem zmatkovala, nikde nebyla a mě se nechtělo první den jít samotné. Už teď na mě ostatní koukali, že by mě nejraději snědli. V tu chvíli Rose vystoupila z vedlejšího auta, Volva. Hm, to není zrovna můj typ, ale alespoň to také není nějaká skořápka.

„Ahoj Rosalie!“ zamávala jsem na ní. No páni, ten kluk vedle ní je fakt kus, ale to mě nemusí zajímat. Co to? Nějak divně se na mě podíval… a znovu. Co se to děje? Rozhodla jsem se spustit svou vlastnost čtení myšlenek…

Co je to za holku? Jakto, že se zná s mojí Rosi? Čtení myšlenek mi u ní funguje nějak zvláštně. Musím zjistit, co je zač. Je nějaká divná.

Co si to dovoluje? Jak divná? No dovol, proč bych podle tebe měla být divná? Poslala jsem mu pomocí myšlenek. HA málem dostal infarkt, i když to u upíra není možné.

Edwardovo myšlenky se daly do pohybu… Cože? Ona mě slyšela? No počkat, vždyť já si to jen myslel… neříkal jsem to nahlas. No moment… ale ona taky ne. Nehýbala rty, díval jsem se na ní. Hm, zkusím to… Ahoj, co jsi zač?

Bylo to opravdu vtipné. Už jsem to nevydržela a musela jsem se smát nahlas. Rose se na mě koukala jak na blázna. Asi to takhle dál nepůjde, prozradila jsem se. Dnes večer jim řeknu pravdu. No Isabello, to si to dlouho nevydržela. Asi bych mu měla odpovědět… Ahoj, vysvětlím vám to dnes večer u mě doma. Rose ví, kde bydlím.

S tím jsem se otočila a odešla za Rose, která mě provedla po škole. Bylo to opravdu bludiště, úplně něco jiného, než na co jsem byla zvyklá v Evropě. Během dne jsem poznala i ostatní členy rodiny, Alici a Jaspera. Oba vypadali opravdu moc mile a vypadá to, že je Alice blázen do nakupování, což mě velmi potěšilo. Škola utekla celkem rychle, neměla jsem moc hodin, takže jsem jela domů, vše připravit na večer.

Úderem osmé hodiny se ozval zvonek. Á rodinka je tady. Než jsem jim otevřela, ještě jsem se skoukla v zrcadle. Doufám, že se jim budu líbit, musím udělat dobrý dojem. Přeci jen jsou to upíři, tak by to mohlo dopadnout dobře a pochopí mě. Přinejhorším na ně budu nenápadně dohlížet z dálky.

„Ahoj všichni, pojďte dál a posaďte se. Myslím si, že toho máme na vysvětlování hodně.“

Všichni se posadili v obývacím pokoji a vyčkávali. Nějak mi neseděl počet osob. Kdo chybí?

„Kde je Emmet?“ Ostatní vyprskly smíchy, ale zároveň na mě udiveně koukali. Jako první se vzchopil Carlise: „Emmet je náš kocour, jak o něm víš?“

Teď jsem zase udiveně koukala já: „Kocour? Asi jsem dostala špatné informace.“ Mé zamumlání samozřejmě nikomu neušlo, takže jsem si vysloužila další zmatené pohledy.

„OK, nebudu vás napínat. Jmenuji se Isabella Swan. Původně jsem z Ameriky, ale teď jsem nějakou dobu žila ve Španělsku. Patřím ke skupině L´étoile filante, o které jste určitě nikdy neslyšeli. Jedná se o velmi tajnou a důležitou skupinu, ke které patří přesně jeden tisíc členů. Já jsem se ke skupině přidala jako poslední. Naším úkolem a posláním věčnosti je ochrana velice důležitých osob, které hrají důležitou roli v budoucnosti světa. Osoby jsou vybírány velmi pečlivě a trvá to několik let. Vy jste byli vybráni jako celá rodina a ne jedinec. Přiřadili vás ke mně a já vás ode dneška chráním. Teď vám řeknu něco o sobě. Jsem starlette a jsem nesmrtelná. Žiji věčně a nic a nikdo mě nemůže žádným způsobem zabít. Zůstalo mi ovšem několik vlastností z lidského života, jako je spánek, chuť jídlu a podobně. Starlette jsem pouze dva měsíce, ale jsem dokonale vycvičená k vaší ochraně, takže nemusíte mít strach. Doufám, že vzhledem k vašemu upířímu stavu, to vše pochopíte a teď vám dám prostor na otázky.“ Uff, je to za mnou. Úlevně jsem se posadila do svého oblíbeného křesla a čekala.

Najednou mě zahrnul příval otázek. Bohužel nejsem tak dokonalá, abych na všechny odpovídala současně. „Prosím vás, pěkně jeden po druhém, nestíhám…“

Všichni se podívali na Carlisla, takže mi bylo jasné, kdo začne. Jasně, hlava rodiny.

„Isabello, v životě jsem o vaší skupině neslyšel. Nemyslím si, že bychom potřebovali takovou ochranu, ale je mi ctí, že jsme jako rodina byli vybráni. Mohu se zeptat, jakým stylem své svěřence chráníte? Co všechno umíš?“ Jeho otázku jsem předpokládala. „Carlisle, mohu ti tak říkat? Každá starlette má schopnosti. Někdo víc, někdo míň. Náš vůdce Sebastian má schopností deset, já jich mám hned po něm nejvíc. Zatím je to sedm, ale pomalu přicházím na osmou. Jste v dobrých rukou…“

Jako další se slova ujal Jasper: „Jaké jsou to schopnosti?“ Další očekávaná otázka, pousmála jsem se. „Nebylo by zajímavé, kdyby jste na ně přišli sami? Alespoň trošku snahy.“ Usmál se na mě.

Alice se na mě chvilku dívala a pak začala zářit jako sluníčko. „Miluješ nákupy stejně jako já! Viděla jsem to! No to je bezvadné!“ Jako jediná neměla důležité otázky. Myslím, že si jí oblíbím. Jak je vidět, má hodně často dobrou náladu. Třeba bychom mohli zítra vyrazit na nákupy do Seattlu. „ANO!“ opět Alice. Ale teď mi něco vrtalo hlavou… jak to Alice mohla vidět? „Alice, co máš za schopnost?“

„Vidím budoucnost… a na ty zítřejší nákupy se moc těším, pojede i Rose.“ Tak to vše vysvětluje.

Další v pořadní seděl Edward, který na mě zkoumavě koukal: „Snažím se přijít na tvé schopnosti. Vím, že jsi mi četla myšlenky a i na ně v myšlenkách odpovídala. A mé čtení zase něco od tebe blokovalo, že by jsi měla i štít?“ Hmmm, uznávám, pálí mu to celkem rychle. No aby ne, když je upír. „Ano, máš pravdu Ede, mohu ti tak říkat, že jo. Na ten štít teprve přicházím, ale postupně se lepším…“

Rosalie se na mě podívala s úsměvem: „Můžeme ti říkat nějak jinak než Isabello? Je to moc dlouhé. Co takhle Bello nebo Is?“ Nikdy mě nenapadlo si své jméno zkrátit. Líbilo se mi tak, jak je, ale Is nezní špatně… „Ok, říkejte mi tedy Is. Teď, jestli mě na chvilku omluvíte, potřebuji si zavolat a ověřit pár informací.“

Musím si zavolat Sebovi, jak je možné, že si spletl kocoura s osobou. I když jsem na něj zvědavá. Komunikovat se zvířaty mě strašně baví a jsem zvědavá, co mi řekne o rodince Cullenů. Vytočila jsem číslo a čekala. Dneska mu to nějak trvá…“Ahoj Isabello.“

„Ahoj Sebe, prosím tě, jak jsi přišel na to, že ke Cullenovým patří nějaký Emmet? Emmeta mají, ale je to kocour.“ Uslyšela jsem v telefonu smích: „Tak to je opravdu náhoda. Omlouvám se, ale došlo k nedorozumění. Emmet do rodiny patřit bude, ne ten kocour, ale upír a až za nějakou dobu. Neboj, poznáš ho. Sice se tím změní hodně věcí, ale rodinu to posílí. A jak si vedeš?“

„Jak si vedu? Nějak jsem se hned první den prořekla, nebo spíš by se dalo říct promyslela a musela jsem s pravdou ven. Teď to vstřebávají, ale asi to bude v klídku.“ Ach jo, že jsem to nevydržela alespoň týden. Takhle vypadám před Sebastianem hloupě, že ani tajemství neudržím… „To nevadí Isabello. Hlavně, že od tebe neutekli s křikem“ řekl mi se smíchem. „Ha ha ha Sebe, ty máš dneska nějakou dobrou náladu. No nic, já jdu za nimi. Chci o nich zjistit co nejvíc… Měj se hezky. Pa.“

Přemýšlela jsem nad tím, co mi řekl. Takže v rodině budeme mít dalšího člena. Ale kdy? Budu si to muset ohlídat. Vrátila jsem se za ostatními do obývacího pokoje, pořád seděli na svých místech a o něčem potichu diskutovali. „Tak co, jak jste to vstřebali?“ pousmála jsem se na ně. Odpověděla mi Esme: „Víš Is, říkala jsem si, jestli by si nechtěla bydlet v našem domě. Je velký a je v něm spousta místa…“ To mě překvapilo, ale nechtělo se mi k nim zatím stěhovat. Líbí se mi můj srub a jejich ochranu zvládnu i odtud. „Děkuji Esme, je to od tebe moc milé, ale raději bych zůstala tady.“ Ostatní se mezitím zvedli, že půjdou domů a to mi něco připomnělo. „Jen tak mimochodem. Kdyby jste mě potřebovali, stačí na mě myslet a křičet na mě v myšlenkách. Budu vás slyšet z jakéhokoli místa na světě a vy mě také. Jsme teď propojeni.“ S tím jsem se s nimi rozloučila a šla na kutě. Před usnutím jsem neustále přemýšlela nad novým členem… kdy a kde ho potkáme?

4. kapitola

SHRNUTÍ

Autor: Nytte (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L´étoile filante - 3.kapitola - Pravda: