Tak je tady 11. kapitolka s názvem Ztracená láska. Je z více pohledů a snad se vám bude líbit. MOC prosím o komentáře, děkuji.
23.11.2009 (21:30) • Nytte • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2417×
L´étoile filante – 11. Kapitola – Ztracená láska
Pozn.: Kurzívou jsou psány rozhovory v myšlenkách.
Pohled Sebastiana:
Přemístil jsem se s Isabellou do Florencie, odtud už musí cestu najít sama. Bylo by moc nebezpečné, kdybych ji odvedl až do Voltery. Někdo by si toho mohl všimnout.
„Isabellko, hodně štěstí a kontaktuj nás. Buď opatrná a kdyby hrozilo nějaké nebezpečí, tak dej vědět...“ hned potom jsem se přemístil zpět do Forks. Nechtěl jsem moc otálet s tím, až seznámím rodinu se vzniklou situací. I tak to pro ně bude dost velká rána, a čím později, tím hůře. Nechtěl jsem Emmettovi kazit dojem ze svatebního dne, ale měl by vědět, kde má novomanželku.
Isabell se opravdu lepí smůla na paty, jen co je pravda. Nechápu to. Nešikovná smolařka... strašná kombinace.
„Prosím vás všechny, co jste tady, můžete za mnou do obývacího pokoje? I ty Emmette, týká se to Is.“ V tu chvíli, co jsem to dořekl, byl barák plný lidí.
„Jak jen bych začal. Vyskytnul se problém. Volturiovi se dozvěděli o tom, že vás Is ochraňuje a rozhodli se ji zničit. Pravděpodobně neví, že to není možné. Jste pro ně hrozba. Jiná tak velká upíří rodina jako vy, není. Jedinou možností, jak vás ochránit, bylo, že se Is sama v Itálii vzdá. Teď jsem ji tam přemístil a je na cestě do Voltery. Je samozřejmé, že si ji tam nějakou dobu nechají. Ale od vlastního zdroje vím, že ji v budoucnu propustí a bude opět s vámi,“ podíval jsem se na okolo stojící rodinu. Nikdo ani nedutal, všichni byli v šoku. Ed a Al to věděli, takže jen smutně přihlíželi. Jako první se probral Emmett.
„Jedu pro ní,“ a už byl na cestě ze dveří. Naštěstí byl Edward rychlejší a zadržel ho. Musel jsem mu to vysvětlit.
„Emmette, to nemůžeš. Zabili by tě. A jakmile by tě zabili, Isabella by se stala nepříčetnou a kdoví, co by to zapříčinilo. Jejím posláním je vás chránit a to udělala. Nesmíš to teď zničit. Nesmíš zničit její oběť. Vaším ochráncem jsem se stal automaticky já. Pojedete se mnou do našeho sídla ve Španělsku. Jedině tam vás mohu bez problémů chránit a navíc, tam je má práce.“
„Ale hvězdička nás nenajde až jí pustí. Bude nás hledat tady. Nikam nejdu. A když si pro nás přijdou, budu bojovat,“ ozval se Emmett. V tom ale neměl pravdu.
„Emmette to není pravda. Pampaneira je první místo, kam po svém propuštění půjde. Je to zákon. Musí se nejdříve hlásit u svého velitele a to jsem já. Takže se neboj, najde nás.“ Zdálo se, že jsem ho přesvědčil. Edward na mě kývnul. Emmettovy myšlenky byly v pořádku a žádná známka po útěku.
„Sbalte si prosím věci, které budete potřebovat. Nemusíte oblečení, pojedeme na nákupy do Granady nebo Malagy. Občas si Alice můžeš zaletět do Barcelony nebo Madridu. Vyrážíme do hodiny.“
Rodina se pomalu odešla balit. Vzpomněl jsem si ještě na jednu věc, kterou jsem chtěl udělat a vyhledal jsem Miu.
„Mio, lásko, prosím tě pojeď s námi. Buď sama nebo klidně s rodiči. Stýskalo by se mi po tobě. Miluji tě!“
Podívala se na mě svým krásným úsměvem: „Samozřejmě Sebastiane, že s tebou pojedu. A rodiče určitě také, nechtěli by mě pustit samotnou. Kdyby ses mě nezeptal, tak bych se ti stejně nenápadně přibalila do kufru.“
Byl jsem šťastný, že se mnou chce zůstat. Po tisíci letech jsem konečně potkal svou zpřízněnou duši a nehodlal jsem se jí nijak vzdát. A za to vše vděčím Isabelle. Nebýt jí a jejího pozvání na Vánoce, nepoznal bych Miu. Jak na tom teď asi Isabell je?
Pohled Is:
Pořád jsem přemýšlela nad tím, jak vzal Emmett mou nepřítomnost. Chtěl si pro mě jet? Chtěl mě zachránit? Určitě ano, moc mě miluje, tím jsem si jistá. Emmett je osoba, která neumí lhát ani nic skrývat. Doufám, že ho Sebastian včas zadržel... Nevím, co by se stalo, kdyby se najednou objevil ve Volteře. Buď by ho zabili nebo mučili a to jsem nemohla dovolit. Po dobrém by to určitě nešlo, protože Emmett je bojovník a pral by se.
Už jsem z dálky viděla Volteru. Vypadala opravdu nebezpečně a nepřátelsky. Staré italské městečko na kopci, kterému dominoval starý hrad. Z venku vypadal oprýskaně a neudržovaně, ale znám upíry a každý z nich si potrpí na luxus. Vnitřek je určitě dobře zrekonstruovaný a nádherně zařízený. Snad mě nezavřou do nějaké kobky. To by mi asi čas utíkal pomalu.
Najednou jsem byla před branami do hradu. Co teď? Zaklepat? Teda Isabello, ty jsi ale pitomá. Klepat na starou dřevěnou bránu, která je asi metr silná? To by ani upír neslyšel. Hledala jsem nějaký zvonek nebo něco... Další pitomost! Zvonek na hradě? Isabello sama sebe překvapuješ nesmyslnými nápady.
„Halóóó,“ zkusila jsem to po staru a najednou se ozval rachot v obrovském starověkém zámku. Hmmm, to byl dobrý nápad, příště už budu jen volat. Během chvilky se objevil nějaký upír s jasně červenýma očima.
„Nazdar, jsem Isabella Swanová, jdu k tvým pánům.“ Nechala jsem si své dívčí příjmení. Kdyby věděli, že jsem Emmettova manželka, tak by to byla komplikace. Takhle si musí myslet, že mají šanci mě přesvědčit, abych se přidala na jejich stranu.
Upír mě odvedl na recepci, kde si mě vyzvedl další upír. Felix se jmenoval a byla to hora svalů jako můj Emmettek. Vypadal sympaticky, snad mi tady bude pomáhat a nezpřeráží mi všechny kosti v těle.
V tu chvíli jsem v hlavě uslyšela hlas svého manžela: Hvězdi, slyšíš mě? Prosím, řekni, že jo, že se mi to povedlo. Přijdu si pro tebe! Bojím se o tebe!
Panebože, nevybral si zrovna tu pravou chvíli, už jsme byli skoro v sále. Emmettku, lásko, ozvu se ti později. Jsem v pořádku a zůstaň se Sebastianem. Slib mi to! Ozvu se ti potom sama, teď to není bezpečné. Miluji tě a promiň.
Slibuji! Miluji tě!
...
Když jsme vešli do sálu, dostala jsem malinko šok. Čekala jsem modernu, cokoliv, ale ne tohle. Ano, byla zde znát rekonstrukce, ale taková, která by nenarušovala historii tohoto místa. I vybavení zůstalo dobové. Vypadalo to úžasně a dýchalo to stářím. Pomalu jsem si celou místnost prohlédla, když můj zrak spočinul na místě pro královskou rodinu. Stály zde tři trůny a na nich seděli tři upíři, z kterých šel strach. Ani jeden z nich se netvářil moc přívětivě. Spíš se tvářili jako vrazi. Tomu jsem se musela pousmát, u mě se jim vražda nepovede.
Bohužel mi nedošlo, že svým úsměvem vyvolám takovou reakci. Ani jsem se nenadála a najednou jsem letěla napříč celým sálem až jsem po nějaké době dopadla zpět na zem. Která potvora si dovolila se mnou hazet co? Naštvaným pohledem jsem sjela všechny přítomné a zastavila jsem se na jedné zrzce, která se na mě škodolibě usmívala.
Tady bude ještě zábava, pomyslela jsem si...
Pohled Emmetta:
Když nám Sebastian vysvětlil, co se stalo, byl jsem ve vteřině rozhodnutý. Pojedu si pro ní. Pro mou hvězdičku. Přece mi jí nemůžou vzít.
Ale ten zmetek Edward mě zastavil. To jsem mohl čekat, že se mi šťourá v hlavě šmírák jeden. Věnoval jsem mu alespoň pěkně naštvaný pohled.
Potom ještě výmysl se stěhováním. Nejdřív se mi to nelíbilo, ale asi měl ten chlápek Seb pravdu. Jestli je Španělsko první místo, kam musí moje hvězdinka jít, tak tam jdu. Tím pádem to za ní budu mít i blíž do Itálie, kdyby mě potřebovala. Budu připravený. S tímto rozhodnutím jsem šel do našeho pokoje pobalit nějaké věci. Hlavně nesmím zapomenout na Lili, naše koťátko. To by mě hvězdi asi urvala ruku, kdybych jí tady nechal samotnou.
Vlastně jsem nic jiného sbalit nemusel. Zatím jsme si s hvězdinkou nevytvořili žádné památky, vzpomínky nebo prostě něco na tento dům. Stýskat se mi bude, je to místo naší svatby, ale žili jsme zde krátce narozdíl od Cullenů. Zbývající čas jsem využil k přemýšlení. Jednou mi hvězdi říkala, že když jí budu potřebovat, mám na ní moc myslet a mluvit myšlenkami. No co, za zkoušku to stojí. Asi po deseti minutách jsem slyšel odpověď. Slyšel jsem svojí stříbrovlásku. Mou novomanželku.
Emmettku, lásko, ozvu se ti později. Jsem v pořádku a zůstaň se Sebastianem. Slib mi to! Ozvu se ti potom sama, teď to není bezpečné. Miluji tě a promiň.
Ajaj, asi jsem nevychytal správnou dobu. Ale slíbila, že se sama ozve a já budu čekat. Čekat na mou ztracenou lásku...
Autor: Nytte (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek L´étoile filante - 11. kapitola - Ztracená láska:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!