Ahoj, tak další kapitolka je na světě. Prosím o komentíky. Čím jich bude víc, tím rychleji budou přibývat i nové díly. Dnešní díl nese název Svatba. Bude to šťastná událost? Čtěte a uvidíte...
22.11.2009 (08:00) • Nytte • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2043×
L´étoile filante – 10. Kapitola – Svatba
Pozn.: Myšlenkové rozhovory psané kurzívou.
Nastal den „D“. Den mé svatby s Emmettkem. Nevěřila jsem, že tento den někdy nastane. Nevěřila jsem, že se někdy tak bláznivě zamiluji a ještě k tomu do kluka/upíra s obrovským smyslem pro humor.
Dnes jsem se moc nevyspala. Alice s Rosalie a Miou mě vzbudily už ve 4 hodiny ráno, aby mě stihly připravit, protože obřad se měl konat už v 10 hodin dopoledne. Chtěla jsem svatbu brzy, abychom mohli slavit co nejdéle. Tento den si chci co nejvíce užít a to na plno!
Nejdříve jsem skočila do vany, umyla si vlasy a pořádně se natřela kokosovým pleťovým mlékem. Tu vůni miluji a Emmett také. Věděla jsem, že touto maličkostí ho potěším.
Potom se na me vrhla Rosalie a začala mi upravovat vlasy. Co z toho nakonec vzniklo? Nádherný svatební účes. Jelikož budou na svatbě jen upíři a starlette, změnila jsem si znovu vzhled na svůj vlastní. Rose mi ze stríbrných vlasů udělala nádherný drdol do kterého mi vpletla perličky a připevnila závoj. Alice mě mezitím líčila a Esme připravovala šaty. Tak moc jsem se těšila až se uvidím v zrcadle. Ale hlavně až mě uvidí Emmett, copak na mě bude říkat. Doufám, že se mu budu líbit. Jako hlavního fotografa jsme určili Jazze, protože má smysl pro cit a krásu. Ed šel Emmettovi za svědka a oddávat nás bude Eleazar. Na mého otce si zahraje Carlisle, který se jím poté taky stane, a odvede mě k oltáři. Přijde mi to jako správná věc. Svého otce zde mít nemohu a Carlisla ho za něj považuji už nějakou tu dobu. A pro něj je to prý také čest.
...
Bylo půl desáté a já byla připravená. Už jsem jen čekala na tu správnou chvíli. V pokoji jsem byla sama, tak jsem klid využila ke snění a přemýšlení. Snila jsem o svém budoucím životě s Emmettem a přemýšlela nad tím, zda bychom spolu mohli mít děti. Já jsem si nějaké lidské vlastnosti ponechala, ale Emm je dokonalý a úplný upír. Přála bych si jeho děti, alespoň jedno, pokud to bude možné. Vždy jsem po dětech toužila a vím, že bych byla skvělá maminka. Emmettkovi jsem se s toutou touhou nesvěřila, ponechám vše náhodě. Buď z nás budou rodiče nebo ne... necháme to osudu.
Představovala jsem si, jaké by naše děťátko bylo. Přála bych si holčičku. Po mě by měla stříbrné oči a po Emmovi tmavé kudrnaté vlásky a smysl pro humor. Nebo spíše bych měla říct smysl otravovat ostatní legráckami. V tomto jsme s Emmíkem stejní... oba dva nedáme na srandu dopustit, ale svému okolí tím jen znepříjemňujeme život.
...
„Is, připrav se, už to začne. Jsi nervózní?“ přišel pro mě Edward s Alicí.
„Ani ne Ede, spíš se nemohu dočkat,“ pousmála jsem se na něj.
Jenže v tu chvíli mi začal zvonit mobil. Volala mi Julianna, která se stará o rodinu v Itálii.
„Ahoj Jul, copak potřebuješ? Chceš mi blahopřát a vyčítat si, že jsi mi nepřijela na svatbu?“ smála jsem se do telefonu.
„Isabello, teď mě moc dobře poslouchej. Něco se děje tady v Itálii. Nějak se o tobě dozvěděla královská rodina upírů, která žije tady ve Volteře. Netuším jak, ale vědí o tobě a chtějí tě zničit. Ví, že chráníš hned po nich největší rodinu upírů, které pro ně znamenají nebezpečí. Zavolej prosím Emily, aby ti řekla co máš dělat!“ Jull zněla opravdu vystrašeně, i když věděla, že zničit mě nemohou. Oni to v tomto případě pravděpodobně netušili. Ale mohou mě zajmout a já bych pro svou rodinu udělala cokoliv, abych je uchránila. Tudíž bych královské rodině nejspíš musela sloužit.
Rychle jsem vytočila číslo Emily a čekala, až mi to zvedne.
„Ahoj Em, prosím tě, už víš co se kolem mě zase děje? Já ty katastrofy prostě přitahuju. Co vidíš, co mám dělat?“ řekla jsem jí rychlostí blesku. Emily totiž viděla budoucnost. Ale ne jako Alice. Emily viděla, co se opravdu stane, konečnou verzi situace. Byla jsem strašně napnutá co mi řekne. Prosím, ať nemusím opustit Emmetta v náš svatební den.
„Isabello, už to všechno vím, Před chvílí jsem se koukala na budoucnost všech osob tvé rodiny. Budou v bezpečí, ale ne jen tak. Musíš se Volturiům sama vzdát a přihlásit. Je to ta jediná možnost, jak tvou rodinu zachránit a ty víš, že to musíš udělat. Vím, že se máš za chvilku vdávat, ale nevzdávej naději. Bude stačit, když se vydáš na cestu dnes v noci. Nikomu nic neříkej, nenechali by tě odejít nebo by šli s tebou. Ale to by byla jejich jasná smrt. Jediný, kdo to může vědět je Alice s Edwardem, stejně tento rozhovor slyší a Alice by to viděla. Vezmi si svou lásku, jak bylo v plánu a na nějakou dobu se s ním nenápadně rozluč. Používej svou schopnost komunikace přes myšlenky a budeme spolu ve spojení. Budu tě kontaktovat, jak se věci budou vyvíjet. Ale prosím tě, Emmetta kontaktuj maximálně jednou do měsíce. Budou ho hlídat. Přeji hodně štěstí.“
Panebože, potvrdil se mi ten nejhorší scénář. Budu muset opustit Emmettka i rodinu a sloužit těm krvelačným upírům. Proč zase já? Proč nemohu být šťastná? Podívala jsem se na Eda a Al. Oba vypadali nešťastně a Al by plakala, kdyby mohla. Ed mě objal a pošeptal mi: „Vrátíš se! Slibuji! Buď tě po nějaké době pustí oni nebo si pro tebe přijdeme. Neboj, Emmettovi to vysvětlíme a postaráme se, aby tě nešel hledat hned.“
Bylo to od něj strašně hezké. Zrovna v tuto chvíli jsem potřebovala slyšel tato slova. Slova, že Emmettek bude v pořádku a někdo se o něj postará. Na mě mi nezáleželo, mě se nic stát nemůže. Emmettek je pro mě s rodinou tou nejdůležitější na světě. Udělám pro ně cokoliv.
Alice mě objala: „Mám tě strašně moc ráda Is! Budu se dívat do budoucnosti a hlídat, kdy tě pustí. Občas nám dej vědět, že jsi v pořádku.“
Ed se na mě podíval s opět vyrovnaným pohledem: „Je čas se vdát Is.“
...
Měl pravdu. Šla jsem s nimi před dům, naše svatba se konala na nádherně upravené zahradě. O to se postarala Esme. Moje nová maminka Esme. Bože, jak mi bude chybět a jak mi bude chybět její výtečné jídlo. Měla bych dát vědět Sebovi, co se děje. Nechtěla jsem upoutat pozornost, tak jsem k tomu využila svou schopnost a vše mu sdělila pomocí myšlenek. Podíval se na mě velmi lítostivým pohledem a i my v myšlenkách odpověděl: Pomohu ti Isabello. Přemístím tě dnes brzy ráno do Itálie. Bude to nejrychlejší a nenápadné. Nikdo nás nebude moct pronásledovat. Pak se sem vrátím a ochráním Cullenovi.
Byla jsem mu za tuto nabídku vděčná, alespoň se o ně nebudu muset bát.
...
Začala hrát hudba a přišel si pro mě Carlisle. Naštěstí jsem se do té doby stačila vzchopit a nemyslela jsem na budoucnost. Myslela jsem pouze na to, že dnes si vezmu mou lásku a byla jsem šťastná. Však on na mě počká. Ani nemá jinou možnost, protože jiná ženská by to s takovým vtipálkem moc dlouho nevydržela a on to naštěstí ví.
Šli jsme pomalu uličkou a já se dívala jen před sebe. Emmett vypadal opět jako Bůh. Byl překrásný. A tento krasavec si bere mě. Vykouzlila jsem na tváři ten nejhezčí úsměv, jaký jsem uměla. Chtěla jsem, aby to byl náš nejkrásnější den a nechtěla jsem ho ničím kazit.
Carlisle mě Emmettovi slavnostně předal a šel se posadit na místo vedle Esme. Hned poté začal pronášet řeč Eleazar. Trošku jsme to poupravili a tak pronášel: „Isabello Swanová, bereš si za manžela zde přítomného Emmetta Svalouše Cullena. Budeš mu dobrou manželkou ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě až na věčnost?“
Tady byl ten okamžik. Okamžik, který mi mění můj život. Můž život k lepšímu.
„Ano, beru,“ odpověděla jsem. Teď byla řada na Emmettovi.
„Emmette Cullene, bereš si za manželku zde přítomnou Isabellu Hvězdičku Swanovou. Budeš jí dobrým manželem ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě až na věčnost?“
„Ano, beru,“ vykřikl Emmett. Bylo na něm vidět, že je nadšený představou, že patřím jen a jen jemu.
...
Oslava byla nádherná. Esme navařila a upekla hromadu jídla, protože jsme pozvali i strávníky... tedy nějaká starlette. Přijeli jen ti, jejichž rodiny byli v Americe a tak je mohli na dva dny opustit. Ale i tak jich bylo téměř sto.
Esme upekla třípatrový dort. Vypadal opravdu nádherně a všichni si na něm pochutnali. Byla legrace, když jsme ho s Emmettem nakrajovali. On chtěl začít z vrchu a já ze zdola. Nakonec jsem ustoupila, když mi pohrozil, že mě s tou čokoládou umaže.
Slavilo se opravdu do večera. Tančila jsem skoro se všemi a myslím si, že jsem si, že jsem si ušoupala podpatky. S Emmettem jsme se už dopředu rozhodli, že svatební noc strávíme doma. Nikam se nám nechtělo a i svatební cestu jsme odložili na neurčito. Jsem ráda, že jsme se takto domluvili. Jako kdybych měla předtuchu, že si stejně líbánky neužiju.
Kolem půlnoci jsme s Emmettem odešli do našeho pokoje. Ostatní ještě zůstali venku na zahradě a oslavovali. Alice nám připravila pokoj. Všude plápovaly svíčky ve svícnech a bylo to nádherné. Věděla, jaká jsem romantická duše a snažila se vše připravit perfektně. Samozřejmě se jí to povedlo.
...
(detailně svatební noc popisovat nebudu, tohle téma mi moc nejde, tak snad prominete a uděláte si vlastní představu)
...
První milování s Emmettem bylo nádherné. Vůbec jsem netušila, jaké by to mohlo být. Naprosto to překonalo všechny mé představy. Když jsme odpočívali, uvědomila jsem si, že už je čas. Ostatní stále slavili a já byla se Sebastianem dohodnutá, že v 5 hodin ráno mě přemístí do Itálie a hned se vrátí zase do Forks. Potom všem vysvětlí, co se stalo. Teď se jen nenápadně roloučit s Emmettem. Rve mi to srdce...
„Emmettku, já na chvíli zajdu za ostatními a poděkuji jim za nádhernou svatbu, ano?“
Podíval se na mě trošku lítostivě, když věděl, že mu zmizím z postele: „Mám jít s tebou hvězdičko?“
„Ne, to je v pořádku. Budu za chvilku zpátky, tak na mě pěkně čekej v pelíšku jo? A nezapomeň, že tě strašně moc miluji!“
„Také tě moc miluji hvězdinko,“ a dal mi sladký polibek.
Ano, to je rozloučení, jaké jsem potřebovala. Převlékla jsem se do normálního oblečení a šla obejít ostatní. Loučení s Esme bylo strašné, jako kdybych se loučila s vlastní maminkou. Ed a Alice mě jen objali, věděli, co přijde. Šla jsem pomalu na druhou stranu zahrady, kde na mě čekal Sebastian. Chytil mě za ruku a šli jsme na to. Přemisťovala jsem se poprvé a netušila, co očekávat... A nemusela jsem očekávat nic, protože se vlastně nic nedělo. Byla jsem ve Forks a najednou jsem byla ve Florencii. Ani jsem nestačila mrknout.
Sebastian se na mě podíval: „Isabellko, hodně štěstí a kontaktuj nás. Buď opatrná a kdyby hrozilo nějaké nebezpečí, tak dej vědět...“ a zmizel.
Zůstala jsem sama ve Florencii. Naštěstí italsky jsem uměla. Teď se musím co nejrychleji dostat do Voltery.
Panebože, jak mi už teď rodina chybí...
Autor: Nytte (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek L´étoile filante - 10. kapitola - Svatba:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!