13.10.2010 (08:30) • repajunior • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 619×

Kvůli tobě 3. kapitola

(pohled lékařky)

Šla jsem do práce, i když jsem měla mít dovolenou, protože jsem svou práci milovala nade vše. Sotva jsem přišla, oznámili mi, že mám nového pacienta. Vždy jsem napjatá, kdo to je a teď jsem byla napjatější než kdy jindy. Na chodbě stály 3 postavy. Měly bílou pleť a byly nádherní všichni hlavně ten krásný mladík, co ho ty ženy držely kolem pasu. Byl svalnatý, hodně vysoký. Zajímalo mě, jakého pacienta budu mít na starost. Šla jsem k těm krásným tvářím a představila jsem se.

„Dobrý den, přeji vám pěkný den. Vítejte, v nemocnici svaté Jane. Mé jméno je Clare Love. Jsem ošetřovatelka a myslím, že někdo z Vás bude za malou chvíli můj osobní pacient. Kdo z vás je můj pacient?“ zeptala jsem se mile. Ta menší žena ke mně přistoupila a ukázala bílým prstem na mladíka, který se mi velmi líbil. Koukala bych na něj celou dobu, ale ty ženy mě vyrušily.

„Slečno Loveová, prosím vás kde má můj bratr pokoj?“ zeptala se opět ta drobná žena.

„Vašeho bratra tam osobně dovedu,“ řekla jsem mile.

„Potřebuji znát jméno pacienta prosím, sdělte mi ho,“ řekla jsem druhé ženě.

„Emmett Cullen,“ řekla. Zapsala jsem jméno, a vyrazila jsem s pacientem na pokoj.

„Ahoj Emmette, já jsem Clare a potřebuji znát tvůj příběh, abych ti mohla pomoct,“ řekla jsem vlídně. Mlčky koukal z okna a neodpovídal tak jsem ho nechala o samotě. Večer když jsem měla noční směnu, tak jsem obcházela nemocnicí.

„Proč? Proč? Co jsem ti udělal, ty mrcho? Slyšíš, řekni proč? Já už nechci žít! Nenávidím tě Rosalie. Nenávidím tě.“ Tohle bylo napsané na papíře a bylo to vyhozené v odpadkovém koši na konci nemocnice. Dělala jsem, že jsem si toho nevšimla a šla dál. Mohla jsem jít do jeho pokoje a promluvit s ním, ale dobře jsem věděla, že potřebuje být sám a ne aby za ním někdo lezl.

(pohled Emmetta)

Nenáviděl jsem Rosalii. Koukal jsem otupěle z okna a myslel jsem, co asi Rosalie dělá. Pořád jsem ji miloval, ale i nenáviděl. Slyšel jsem zaťukání a do mého pokoje přišla doktorka Clare. Sedla si na okraj postel a začala kecat nějaký nesmysly.

„Emmette nevím jistě, co se ti stalo, ale ráda bych se to od tebe osobně dozvěděla. Mě můžeš ve všem plně důvěřovat. Vím, že mi věřit asi nebudeš, protože tohle říká každý psychiatr, ale aspoň tomu zkus trochu věřit ano? Klidně mi tykej. Dělá mi starosti, že jsi od svého příchodu nepromluvil ani slovo a chtěla bych, aby se to brzy zlepšilo. Netuším, co se ti stalo, ale určitě to nebude nic příjemného, když jsi tady, nemám pravdu? Zkrátka jestli začneš mluvit, budu tě brát občas sem na hřiště ven, kde můžeš hrát třeba fotbal nebo něco jiného. Kdykoli se na mě můžeš obrátit. Jsem ráda, že mi tě přidělili. Budu se snažit ti co nejvíce pomoct, ale musíš spolupracovat nebo budeme stále na začátku a nepokročíme. Nech si to projít hlavou a snad začneš mluvit,“ řekla a vydechla a potom tam se mnou seděla ještě asi 5 minut a odešla. Chtěla mi pomoct, to bylo milé, ale mě se pomoct nedá. Jak se mám vyléčit z toho když jí fakt hrozně moc neodvolatelně miluju? Jak se z toho mám sakra vzpamatovat? Těm se to říká, ty neví, co to jsem problémy s láskou. Ta doktorka mě zase krmí kecama, kterýma oblbne každého blázna, ale já nejsem blázen, takže ať si děvenka nechá zajít chuť.

Za oknem byli blázni se svými ošetřovateli a byli určitě pod vlivem prášků, protože se tvářili nanejvýš spokojeně. To se jim fakt divím. To si asi myslí, že jsou někde na slunné pláži v Itálii. Taky bych tam mohl být, kdybych začal mluvit, co bych strašně rád, ale vždycky si ten můj malej mozek řekne, že je to fakt zbytečný a ať padam mlčet. Podíval jsem se na vesele barevné lavičky a na jedné z nich seděla moje doktorka Clare. Tvářila se smutně, protože tam byla sama. Tak teď jsem si fakt připadal jako snob. Taky jsem zalitoval, když jsem viděl, že všichni blázni mají návštěvy, ale já jsem nikoho z mých přátel nebo rodiny neviděl. Jedině v této situaci poznáte lidi, kteří s vámi budou stát v dobrém i ve zlém. Naposledy jsem se podíval na svoji a doktorku a potom jsem prudce zavřel okno a zatáhl jsem žaluzie.

.                                                 4. kapitola

Autor: repajunior, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kvůli tobě 3. kapitola: