Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kříženec - 6. kapitola - 1. den ve škole

14.04.2010 (13:45) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3601×

6. kapitola

První den ve škole

Pohled Nathana:

Dneska je 31. srpna. Pamatuji si, že ještě před dvěma týdny jsem nechtěl nastoupit do školy, protože bych se celý den neviděl s Bellou. Ale po tom, co Carlisle navrhl, že by Bella a Chris měli taky chodit do školy, jsem se tam přímo těšil. Ještě teď si pamatuji, jak jsme se pohádaly. Belle se totiž do školy moc nechtělo. A teď to nebylo jinak... Zase jsme se hádali kvůli škole.

„Nikam nejdu!” dupla si. Chris, který sledoval naše divadlo společně se zbytkem rodiny, se rozesmál.

„Bello... Nebuď jako malá. Do té školy bys měla chodit, už jenom kvůli utajení,” mluvil jsem na ni shovívavým hlasem, téměř jako na dítě. Ale Bella jenom zakroutila trucovitě hlavou.

„Ne!” našpulila pusu. Všiml jsem si, jak sebou Edward trhl.

„Nehodlám o tom s tebou diskutovat! Prostě do té školy nastoupíme všichni a ty nebudeš výjimka!” řekl jsem už naštvaně. Tahle hádka neměla cenu.

„Ale já tam nechci!” řekla a natruc si zase dupla.

„Tak a dost!” přerušil mě Chris. Bella se na něj zamračila a zřejmě chtěla něco odseknout, ale on jí to nedovolil.

„Přestaň se chovat jako dítě! Už mě z tebe bolí hlava,” řekl naštvaně. Bella se na něj podívala nevěřícně.

„Ty mi budeš říkat, že se chovám jako dítě?” pronesla nevěřícně. Chris se jenom přikrčil, protože očekával křik, ale Bellu rychle předběhl Edward.

„Bells, podívej se na to z našeho pohledu. Kdybychom letos nenastoupily, lidé by měli podezření. Chodili bychom do města nakupovat a přitom nechodili do školy. A navíc... tebe a Chrise už viděli ve městě, takže by to bylo podezřelé, kdybyste tu bydlely a nechodily do školy nebo do práce,” řekl rychle Edward. Bella se na něj zamračila a vypadalo to, že ztratila argumenty, proč nejít do školy.

Ještě chvíli špulila pusu, přičemž Edward zatínal z neznámého důvodu pěsti.

„Hmm... Fajn,” řekla nakonec a odešla ven.

„Zachránil jsi mi život,” řekl vděčně Chris Edwardovi. Ten se na něj zmateně podíval.

„Vy jste ještě Izz neviděly pořádně zuřit,” řekl na vysvětlenou.

„Už jsme ji zažili, jak zuří,” řekl jsem a přitom zavzpomínal, jak na mě křičela ten první den.

„Věřte mi... Nezažily jste ji naštvanou, protože kdyby ano, tak bych se s vámi tady nebavil,” řekl s úšklebkem.

„Nevěřím, že by byla Bella schopná nás zabít,” řekl rozhodně Edward. Co to s ním sakra je?! Nikdy se nikoho nezastával.

Chris po něm šlehl pohledem. „Tak to se pleteš!”

„Myslím si, že by to už stačilo, ne?!” zeptala se Bella, která se stála ve dveřích.

„Jak dlouho tam stojíš?” zeptal se Chris zamračeně. Bella se na něj naštvaně podívala.

„Dost dlouho na to, abych slyšela dost. A myslím si, že jsi je vyděsil už dost. Takže toho okamžitě nech!” řekla Bella s jasným rozkazem v hlase.

„Měli by vědět na čem jsou!” nenechal se odbít Chris.

„Dost! A to je rozkaz!” křikla vytočeně Bella. Chris naštvaně vtáhl vzduch do plic, ale zvedl se odešel, přičemž nezapomněl třísknout dveřmi.

„A netřískej těmi dveřmi!” zařvala na něj Bella zase.

Všichni jsme stáli v šoku a sledovali Bellu, jak se její naštvaný výraz změnil na kajícný.

„Omlouvám se,” šeptla.

„Ty za to přece-” chtěl jsem říct, že za to opravdu nemůže, ale Jasper mě přerušil.

„Opravdu by jsi byla schopná nás zabít?” zeptal se mírně zamračeně. Bella se na něj podívala a povzdechla si.

„Ne nadarmo jsem Arův nejlepší ochránce,” řekla potichu. Ale Jasper se zamračil.

„To není odpověď.”

„Ne není... Ano byla jsem schopna vás zabít v den, kdy jsem přijela,” řekla stále potichu, jako by snad nechtěla, abychom ji slyšely.

„Ale teď už nejsi, že?!” zeptala se mírně vystrašeně Esme. Bella se pousmála.

„Jste pro mě teď rodina... Neříkám, že bych to nedokázala, ale já bych to nemohla udělat,” řekla a zase se pousmála.

Esme se na ni, i přes to co řekla, dojatě usmála. Chápal jsem proč dojatě. Bella totiž řekla, že jsme její rodina. Kolikrát jsem tohle chtěl slyšet. Kolikrát jsem se modlil, abychom byli zase rodina.

„Takže jsi pro nás hrozba?!” zavrčel Jasper a tím zkazil tuhle chvíli. Bella se na něj zamračila.

„Ty jsi mě asi neposlouchal, že?!” řekla naštvaně.

„Nedovolím nikomu ohrožovat mojí rodinu!” zavrčel a vrhl se na ni. Chtěl jsem zasáhnout a viděl jsem dokonce Edwarda, jak se nachystal k útoku. Ale než jsme se vůbec pohnuli, Bella držela Jaspera přimáčknutého k zemi. Všichni jsme čekali, co se bude dít.

„Nechci ti ublížit,” zasyčela mu do ucha. Ale Jasper to okomentoval pouze zavrčením a stále se pokoušel vysmeknout z jejího sevření.

„Vzdej to kámo... Proti ní nemáš šanci,” řekl Chris ledabyle. Ani jsem ho neslyšel se vrátit.

„Uklidni se Jaspere!” zavrčela Bella.

„Jazzy,” zašeptala potichu Alice. Ale spíše to znělo jako pokárání.

Jasper se jako na povel uklidnil.

„Už jsi v pohodě?” zeptala se obezřetně Bella.

„Ano,” řekl potichu. Bella jej opatrně pustila a poodstoupila.

Alice přistoupila k Jasperovi a káravě se na něj podívala.

„Ona by nám neublížila... Viděla jsem to,” řekla klidně. Bella nechápavě zvedla obočí a už chtěla namítnout, že ji vidět nemohla, ale Alice ji předběhla.

„Viděla jsem Tě, když jsi odkryla ten štít,” řekla a usmála se.

„Fajn... Takže to bychom měli a školu jsme už taky vyřešili,” řekl nadšeně Carlisle, aby zabránil další hádce. Ale Bella už otvírala pusu.

„Myslím, že jsme se shodli, že bude v rámci bezpečí nejlepší, když nastoupíme všichni, že?!” podíval se na Bellu Edward. Ta se na něj chvíli mračila, ale potom lhostejně pokrčila rameny.

„Je mi to jedno... Kolem vás se nebudou motat,” řekla klidně.

„Jak to myslíš?” zeptal jsem se zvědavě.

„Bella má takový krásný dar,” uchychtl se Chris.

„Krásný dar?” zeptal se Carlisle.

„Uvidíte zítra,” dodala tajemně Bella.

...

Pohled Belly:

„BUDÍČEK!!!” zakřičel mi někdo do ucha. Leknutím jsem až spadla z postele. Podívala se nahoru a uviděla Chrise, jak se může smíchy potrhat.

„Přijde ti to k smíchu?” zeptala jsem se naštvaně. Ale s ním to ani nehnulo a smál se dál. Jak chceš, řekla jsem si v duchu.

Pomalu jsem vstala a usmála se na něj. Chris se na mě zamračil a zřejmě nechápal co chci dělat.

„Mohl by jsi mi otevřít to okno? Já tam nedosáhnu a skákat se mi nechce,” zeptala jsem se mile. Chris se sice zamračil, ale potom, co jsem se usmála, mi vyhověl.

Když už se nakláněl z okna, jednoduše jsem do něj strčila. Věděla jsem, že se mu nic nestane, ale protože pršelo, tak spadne do bahna. A taky, že ano, protože přímo pod mým oknem byla obrovská kaluž plná vody a bláta. Chris dopadl, bohužel pro něj, přímo doprostřed.

To už ale byli všichni venku a smáli se. Tedy všichni kromě Chrise. Ten jenom naštvaně prskal.

„Jo a Chrisi, svleč se venku,” usmála jsem se. Chris na mě vyvalil oči a asi nebyl jediný.

„Nechci, aby byl špinavý koberec,” vysvětlila jsem. To u ostatních vyvolalo další salvu smíchu.

„Však počkej!” řekl výhružně Chris.

„To máš za ten budíček,” zašklebila jsem se.

...

Už jsem se chtěla oblékat, když mi do pokoje vtrhla Alice.

„Na tohle si oblečeš,” řekla a už chtěla odejít.

„Tak na to zapomeň,” zavrčela jsem, když jsem si všimla, co mi to vlastně dala.

„Tohle si oblečeš, Bello,” řekla s úsměvem, ale já jsem se na oplátku zamračila.

„Neobleču!” řekla jsem naštvaně.

„Ale oblečeš!” řekla taky naštvaně Alice.

„Ne a tečka!” zavrčela jsem. Vzala jsem její věci a vyhodila je oknem. Alice jen zalapala po dechu.

„Hele Al... Já Tě mám ráda, ale jestli mi budeš mluvit do toho, co si vezmu na sebe, přestaneme být kamarádky... Jasný?!” navrhla jsem. Alice se mračila jako tisíc čertů.

„Fajn!” odfrkla naštvaně a třískla dveřmi.

Jen jsem protočila oči a oblékla se. Vzala jsem si svoje oblíbené krvavě-rudé tričko a černé upnuté džíny. Boty jsem si vzala černé lakované na podpatku. 

Oči jsem si zvýraznila černými linkami. Vlasy jsem si jen jemně rozčepýřila a šla jsem.

Když jsem se sešla po schodech, ozvalo se zahvízdání.

„Téda, Bello... Já nemít Rose, tak-” začal Emmet, ale ani to nestihl doříct a už mu jedna přistála. Rose se otočila na podpatku naštvaně odešla.

„Ale vždyť jsem nic neřekl,” hájil se a běžel za ní.

„Ale Emmet má pravdu... Vážně ti to sluší,” řekl Nathan.

„A to ani nemám oblečení od Alice,” řekla jsem pyšně a všichni, kromě jmenované se zasmáli.

„Už je nejvyšší čas,” řekl Edward a mi jako na povel nastoupili do aut.

Já jsem jela s Chrisem, Edward jel s Alice, Jasperem a Nathanem. A nakonec jel Emmet s Rosalií.

...

Když jsme přijeli na parkoviště, téměř všichni se na nás otočili.

„A to ještě nejsi venku,” řekl s úsměvem Chris. Jemu pozornost nevadí, na rozdíl ode mě.

A měl pravdu. Hned, jak jsme vystoupila, jakoby se zastavil čas. Všichni kluci na mě koukali, jako na obrázek. A holky se na mě dívaly obdivně.

„Ty už jsi spustila ten dar?” zeptal se se smíchem Chris. Jen jsem se zazubila, načež se ozvalo hned několikrát zalapání po dechu.

Cullenovi taky na mě koukali, ale se zdviženým obočím.

„Mám dar... Můžu kohokoliv přitáhnout k sobě. Dokážu to dokonce i se zvířaty,” řekla jsem rozpačitě.

„Co si myslí?” zeptal se Chris Edwarda.

„Skoro všichni myslí na to, že jsi anděl, který spadl z nebe,” řekl se zavrčením. „Kluci myslí na to, jaká asi jsi v posteli, když jsi tak nádherná. A holky přemýšlejí o změně orientace,” řekl s ještě větším zavrčením. Co máš sakra za problém?! Poslala jsem mu myšlenku. Edward na mě vykulil oči, ale neodpověděl.

Raději jsem toho nechala a s Chrisem se vydala do kanceláře.

Pohled Edwarda:

Měl jsem co dělat, abych se na ni nevrhnul. Hlavně, když naštvaně špulila ty svoje sladké rtíky nebo, když si dnes ráno vzala to to sexy oblečení.

To se ovšem dalo vydržet, ale když jsem uslyšel ty myšlenky, to bylo peklo. Nebyl nikdo, kdo by na Bellu nemyslel. A ona s tím svým darem to ještě zhoršuje.

Co máš sakra za problém?! Uslyšel jsem ve své hlavě ten nejkrásnější hlas na světě, potom co jsem zavrčel. Vykulil jsem na ni oči a nebyl schopen odpovědět.

Bella se proto otočila a s Chrisem odešla do kanceláře. Podle toho, co jsem věděl, neměla mít dnes se mnou žádné hodiny.

Smutně jsem si povzdechl, protože jsem se na její společnost těšil. Loudavě jsem šel do školy a snažil se nevnímat myšlenky ostatních.

...

Celý den se neskutečně vlekl a já se už strašně těšil, až uvidím svou bohyni. Moment?! Svou??? Ona přece není moje... bohužel. Pomyslel jsem si zklamaně.

Vešel jsem do jídelny a šel rovnou ke své rodině. Všichni už tam seděli až na Bellu.

„Kde máš sestru?” zeptal jsem se Nathana, protože s ním měla hodinu.

„Bella se ještě zdržela ve třídě,” řekl lhostejně. Celý oběd jsme téměř promlčeli a já jsem pořád přemýšlel, proč se Bella tak zdržela, že nešla ani na oběd.

„Sejdeme se u auta,” řekl jsem, když jsem spěchal na hodinu. Měl jsem biologii, takže jsem se nudil.

Celou hodinu jsem jen seděl a prohledával mysl ostatních. Hledal jsem Bellu, ale nikde jsem ji nenašel. Už mi to začínalo dělat starosti, když zazvonilo.

Rychle jsem i sbalil věci a pospíchal za ostatními. Jasper a Alice už stáli u auta, když jsem tam došel.

Zrovna jsem se chtěl zeptat, jestli neviděli Bellu, když přiběhl Chris.

„Bella zmizela!”

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kříženec - 6. kapitola - 1. den ve škole: