Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kříženec - 13. kapitola - Bitva v přítmí pokoje

05.05.2012 (14:00) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2855×

13. kapitola

Bitva v přítmí pokoje

Pohled Belly:

... ale zničehonic jsem na nich byla namáčknutá a Edward mě tvrdě líbal.

Jeho šílenému tempu jsem téměř nestíhala. Ale čím déle jsme se líbali, tím se polibek stával něžnějším. Nakonec polibek ukončil, ale ještě mi vtiskl pár krátkých polibků.

Opřeli jsme si o sebe čela a oba zhluboka oddechovali.

„Ani nevíš, jak dlouho jsem tohle chtěl udělat,“ zašeptal pořád ještě udýchaně. Krátce jsem se zasmála.

„Vsadím se, že jo,“ odpověděla jsem pobaveně a krátce jej políbila. Ale Edward se zamračil a rukou jemně přejel přes bok.

Okamžitě jsem uskočila. Zmateně se na mě díval, ale jeho obličej se začal vyjasňovat.

„Jsi lechtivá?“ zeptal se a tvářil se velmi škodolibě.

„Ani to nezkoušej!“ zavrčela jsem nahlas. Ale on se pořád přibližoval.

„Cullene!“ zakřičela jsem přesně ve chvíli, kdy na mě skočil.

Dopadli jsme na postel. Teda... Já na ni dopadla a Edward na mě.

Okamžitě mi chytil ruce nad hlavou a nalehl na mě. Nechápu, jak jsme se dostali do téhle polohy, ale vypadalo to velmi zajímavě. Edward natáhnutý mezi mými stehny...

„Omluv se mi!“ zavrčel mi hravě do ucha. Nosem ji jezdil po krku a sem tam naznačoval kousnutí.

„Ne.“ Chtěla jsem to říct rázně, ale vyšel z toho vzdech.

„Budu tě mučit,“ pohrozil temně a podíval se mi do očí. Odrážely se v nich hravé plamínky.

„To mám mít strach?“ zašklebila jsem se. Podíval se na mě takovým tím pohledem, který říkal, že mě varoval.

Začal mě líbat na krku, pomalu se posouval do výstřihu. Zatímco mé ruce mu jezdily po zádech, ty jeho mě hladily po stehnech, po bocích. Ani jsem se nenadála a mé tričko bylo pryč. No... Edward na tom nebyl o nic lépe, protože to jeho sice pořád bylo na něm, ale drželo jen z boží vůle.

Avšak zničehonic... „Aaaa!“

Pohled Nathana:

Znuděně jsem se díval s Emmettem a Jasperem na zápas. Carlisle si četl knihu a děvčata probírala nákupy. Normálně mi chyběla nějaká akce. A to přitom není zase tak dlouho, co Bellu napadli nomádi. Sotva pár hodin.

Najednou se však ze shora ozvalo zavrčení. Všichni jsme se zmateně podívali nahoru, ale po chvíli se vrátili k původní činnosti.

„Cullene!“ slyšel jsem Bellin křik. Už jsem se pomalu zvedal, když mě zastavila Alice.

„Máš strach o Bellu? Řekla bych, že bys ho měl mít spíš o Edwarda,“ uchechtla se.

Najednou se v obýváku objevil Chris se Spikem.

„Kde je Bella?“ ptal se zmateně. Vtom se mu zablýsklo v očích.

„A kde je Edward?“ Než ale stihl někdo odpovědět, ozval se Bellin křik. To už jsem nevydržel a rychle pospíchal nahoru. Okamžitě jsem rozrazil dveře do Bellina pokoje. A ztuhl na místě.

Pohled Edwarda:

„Aaaa!“ Začala se pode mnou svíjet, ale já ji nepřestával lechtat. Docela mě to i bavilo. Chudák, pomyslel jsem si a přestal. Ale pak jsem si vzpomněl, jak byla drzá, a chtěl pokračovat. Jenže to by nám do pokoje nesměl vtrhnout Nathan s celou rodinou za zády.

S Bellou jsme okamžitě ztuhli, stejně jako zbytek rodiny. Nebyli jsme zrovna v lichotivé póze. Já s potrhaným, podotýkám značně potrhaným, tričkem. A Bella dokonce bez trička.

Celá tahle situace trvala asi jen pár vteřin, kterou nakonec vyřešil Chris s Emmettem. Podívali se na sebe a začali se hrozně smát. A k nim se postupně přidali i ostatní. Jen Nathan nevypadal zrovna pobaveně. Jeho pohled neustále kmital mezi mým obličejem a obličejem Belly. Zato v jeho výrazu se snad vystřídaly všechny emoce. Bohužel však pro nás se v něm usadila zuřivost.

Než jsem se však stihl pohnout nebo mu alespoň přečíst myšlenky, Bella už ho držela přišpendleného k zemi.

„Uklidni se!“ zavrčela na něj. Ostatní je jen pozorovali, stejně jako já. Nechtěli jsme jim do toho zasahovat. Jenže Nathan byl jako utržený ze řetězu. Neustále vrčel a dokonce cvakal zuby.

„Nathe!“ zaprosila už mírněji Bell. Jenže nic. Jako by ji ani neslyšel.

„Copak ty nechceš, abych byla šťastná?“ řekla plačtivě. No jo, slzy. Ty zabírají na každýho chlapa, pomyslel si Emmett. A měl pravdu. Nathan se začal pomalu uklidňovat, až se na jeho tváři objevil provinilý výraz.

„Už mě můžeš pustit,“ řekl již klidně. Bella od něj odstoupila a otočila se k němu zády.

„Bell?“ zašeptal opatrně a položil jí ruku na rameno. Jenže Bella se mu vysmekla.

„Byla bych ráda, kdybyste mě nechali o samotě,“ zašeptala, ale přesto ji všichni slyšeli. Nathan sklopil hlavu a odešel, stejně jako zbytek rodiny. Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám taky odejít, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat. Chci s ní řešit její problémy a chci, aby věděla, že není sama.

Když se na mě otočila, čekal jsem, že mě okamžitě vyhodí, ale zase mě překvapila. Místo toho si sedla ke mně na postel a zabořila mi hlavu do hrudi. S povzdechem jsem kolem ní obmotal své paže a hlavu zabořil do jejích vlasů.

Nevím, jak dlouho jsme tam tak seděli. Možná minuty, možná hodiny. Ale čím více jsem vdechoval její vůni, tím více jsem ji chtěl. A nemám na mysli její krev...

Po další velmi krátké chvíli jsem to už nevydržel a zvedl jí hlavu. Dívala se na mě tak něžným pohledem, až jsem to nevydržel a okamžitě ukořistil její rty. Nutno dodat, že se nijak nebránila.

Lačně jsem objížděl jazykem spodní ret, a když jsem narazil na její pootevřená ústa, neváhal jsem a zajel mezi ně.

Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale po chvíli mi to přestalo stačit. Chtěl jsem ji ochutnat. Přesunul jsem své polibky na její krk. Začal jsem si mapovat cestičku přes krk, klíční kost až k jejím ňadrům, stále uvězněným v podprsence.

Odpoutal jsem se od jejího těla a zadíval se jí do očí. „Zastav mě, jestli chceš. Zastav mě hned, protože pak už se nedokážu zastavit,“ vydechl jsem hlasem podbarveným touhou. Bella se na mě podívala očima plnýma touhy.

„Nechci tě zastavit.“ A s tím si mě přitáhla zpět k polibku. Více už mě pobízet nemusela.

Pohled Nathana:

Všichni jsme seděli v obýváku.

„Co je?“ zavrčel jsem, když jsem si uvědomil, jak na se mě opatrně dívají.

„Nechápu, co tak vyšiluješ,“ zavrtěl hlavou Chris.

Zmateně jsem se na něj podíval. „Tys o tom věděl?“ Poukázal jsem na ty dva nahoře.

„Jenom slepý by si nevšiml, jak na ni Edward civěl už od chvíle, kdy se tady objevila,“ zasmála se Alice. Uraženě jsem našpulil pusu.

„Já si toho nevšiml,“ dodal jsem uraženě. Chris už mi chtěl odpovědět, když se ozvala z Bellina pokoje rána. Už jsem chtěl vstát, když mě zastavil hlas Alice.

„Jestli nechceš dostat infarkt, tak tam nechoď.“

„Proč?“ zeptal jsem se nechápavě. Ale jejich výrazy mluvily za vše.

„Aha,“ vydechl jsem rozpačitě. Pak mi něco opožděně došlo.

„Ty vidíš Bellu?“

Alice přikývla. „Mám takovou teorii. Myslím, že když je Bella rozrušená, tak její štít povolí. Ale je to vždycky jenom na chvíli.“

Dál už jsem se tím nezabýval a zadíval se na televizi, přitom jsem se snažil vypudit myšlenky na to, co se děje nahoře.

Asi kolem deváté večer se oba objevili na schodech. Chris se jenom zaculil, stejně tak jako ostatní.

„Nezajdeme na lov?“ zeptala se nadšeně Bella.

„Ty chceš jít na lov?“ zeptal jsem se zmateně. Na co potřebuje krev?

„Jsem z části upír, takže potřebuji krev,“ zamračila se na mě. Ale jinak mi nevěnovala pozornost. Smutně jsem si povzdechl a Edward se jenom omluvně pousmál.

Ostatní se tedy přesunuli ven a rozběhli se. Jen Bella se zastavila před domem.

„Nathane! Zdržuješ!“ zakřičela hravě a vyplázla na mě jazyk. Přes okno jsem na ni zavrčel a rychle se rozběhl. Bella se jen zasmála a začala přede mnou utíkat.

Konečně je to dokonalé, pomyslel jsem si a běžel vstříc šťastným zítřkům.

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kříženec - 13. kapitola - Bitva v přítmí pokoje: