Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kříženec - 11. kapitola - Denaliovi

02.05.2012 (15:00) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2502×

11. kapitola 

Denaliovi

Pohled Belly:

Ten Chris mě už vážně štve! Plete se do věcí, do kterých mu opravdu nic není. A ještě si vymýšlí takové blbosti. A co když má Chris pravdu?! Co když se ti Edward opravdu líbí?! Ne! To je blbost! Je to upír. Je to jeden z těch arogantních frajírků jako je například Vladimír. A už jenom kvůli tomu se mi nelíbí. Ale je pravda, že překrásně hraje na piano. A ten jeho pokřivený úsměv a to tělo... Sakra, Bello! Na co to myslíš?!

„Bello?” vyrušil mě právě včas hlas Esmé. „Děje se něco?”

„Ne… Mělo by?” odpověděla jsem jí s úsměvem.

„Jenom mi připadáš taková hodně zamyšlená. Od doby, co jsme nastoupili do letadla, jsi ještě nepromluvila ani slovo.” Esmé mi hodně připomíná mojí mámu. Sice si už na ni moc nepamatuji, ale určitě byla taky taková.

„Opravdu se nic neděje. Jenom tak přemýšlím.”

„Vsadím se, že vím, na co myslíš, že?” zeptal se jízlivě Chris.

„Sklapni!” uzemnila jsem ho, ale odpovědí mi bylo jenom zasmání, zatímco Cullenovi nestačili zírat.

„Ale, Izz-”

„Řekla jsem sklapni, Christophere!” Teď už mě vážně vytáčel. Raději jsem si dala sluchátka na uši a zbytek cesty se snažila prospat.

Pohled Carlislea:

Jsem rád, že je rodina zase kompletní, i když si někteří členové nerozumí. Hlavně nechápu Edwarda. Celou dobu měl o Bellu strach a teď, když je Bella v pořádku, tak ji mezi námi najednou nechce.

No každopádně mám teď o záhadu postaráno. Bella je ideální objekt k bádání. Musím zjistit mnohem víc o stvořeních, jako je ona. Co všechno dokáže? A kam dosahuje její moc a schopnosti?

Najednou mi v hlavě blikl nápad. Denaliovi. Tedy spíš Eleazar by nám s Bellou mohl pomoci.

„To je dobrý nápad, Carlisle,” zašvitořila Alice a nahnula se přes sedadlo. „Budeme mít návštěvu,” zakřičela přes letadlo. No… Ještě, že letíme soukromým.

Najednou jsme se všichni podívali na Bellu, ale ta jen poklidně oddechovala na sedadle a nepřítomně hladila Spika po hlavě.

Pohled Alice:

„Nic nevidím,” mrmlala jsem si pod nos a snažila se zachytit alespoň kousek Belliny budoucnosti. Ale ač jsem se snažila sebevíc, nic jsem neviděla.

„Al... Miláčku?” snažil se mě rozptýlit Jasper. A pak to přišlo.

Viděla jsem Bellu, jak stojí uprostřed nějaké louky. Vypadalo to, jako by na někoho čekala. Vtom se podívala někam vedle sebe a usmála se. Na louku přiběhl Edward a popadl ji do náruče. Několikrát se s ní zatočil a vypadalo to, jako by ji chtěl políbit. Vtom se scéna změnila. Bella stála zase na té samé louce, ale tentokrát se neusmívala, nýbrž byla přikrčená k útoku a vrčela. Proti ní stály nějaké tři postavy.

„Och!” zalapala jsem po dechu.

„Co to bylo?” probral se první z šoku Edward, který celou vizi sledoval skrz mé myšlenky.

„To netuším,” zašeptala jsem a podívala se směrem, kde spala Bella. Jenže ona už byla vzhůru a velice naléhavě něco šeptala Chrisovi. Zmiňovaný se zvedl a přešel ke mně.

„Co přesně jsi viděla?” zeptal se naléhavě.

„Bellu. Byla na louce a proti ní stály-”

„Ne! Myslím tu první část,” přerušil mě a zvláštně se u toho usmíval. Podívala jsem se směrem, kde seděla Bella, ale ta se naopak vůbec neusmívala.

„Bella byla na louce. Pak za ní přiběhl Edward a zatočil se s ní v náručí a vypadalo to, jako by ji chtěl políbit,” řekla jsem a opatrně se podívala na Bellu. Jestli se předtím mračila, tak teď vypadala, že každou chvíli exploduje.

„Jo!” vykřikl Chris. „Sázka?” podíval se sebejistě na Bellu.

„Poznala jsi ty postavy?” zeptala se mě místo odpovědi.

„Ne... Ale vypadalo to na nomády. Ale nevím to jistě. Neviděla jsem je moc dobře.”

Bella vstala a šla na druhý konec letadla telefonovat.

Podívala jsem se na ostatní a většina z nic vypadala zmateně. Jen Chris vypadal spokojeně a Edward vypadal spokojeně i nespokojeně zároveň.

„Proč vidím, že pozítří někdo přijede?” objevila se vedle mě z ničeho nic Bella.

„Ehm... No, přijedou naši přátelé z Denali,” vysvětlil opatrně Carlisle.

„A nenapadlo vás se zeptat? Taky s tím nemusím souhlasit,” mračila se na otce, ale pak se vztekle podívala směrem k Edwardovi a zavrčela.

„Pokud vím, tak ten dům je můj,” vložil se do toho Nathan. Všichni jsme se na něj zhrozeně podívali. Tak kvůli ní jsme přijeli do Volterry a on řekne tohle.

Bella nás však překvapila. Pomalu se narovnala a usmála se. Otočila se a velmi pomalou kočičí chůzí se vydala zpět, ke svému sedadlu. Opatrně si sedla, dala nohu přes nohu, odněkud vytáhla krabičku cigaret a zapálila si, načež se všichni zamračili.

„Máš pravdu,” promluvila pomalu. Zase si potáhla. „V tom případě... Hmm... Jak bych to jenom řekla...” Opět si potáhla z cigarety a podívala se přímo na Edwarda. Rukou si zajela do vlasů a podívala se zpátky na Nathana.

„V tom případě to znamená, že bydlím v tvém domě. Což znamená, že tam žiji pouze dočasně a to znamená, že jsem pouze host. Takže nevidím jediný důvod, proč bych se kvůli vašemu utajení měla omezovat.” Chris se na ni zamračil.

„Řekl bych, že tuhle debatu jsme již vedli!“ zavrčel na ni.

„To je sice pěkné, ale okolnosti se změnily,“ usmála se a chtěla pokračovat, ale přerušil ji Edward.

„Do školy musíš chodit. Už jsme se na tom dohodli.“

„Ale já s tím nesouhlasila,“ odporovala mu zamračeně.

„Chováš se jak malý rozmazlený spratek! Jen co se ti něco nelíbí, tak buď se hned hádáš, nebo utíkáš do Volterry.“ Všichni, kromě Chrise, jsme pohledem kmitali z Belly na Edwarda a zpátky. Chris se jenom podivně culil.

„Já se chovám jako rozmazlený spratek?! Podívej se na sebe! Co jsi zažil, hm? Ty máš na rozdíl ode mě dokonalý život, tak laskavě po mně neřvi!“

„Já-“ Edward se už chystal odpovědět, když mu do toho skočil Nathan.

„Dobře, Bello. Je to i tvůj dům. Spokojená?“ podíval se na ni.

Bella se jenom vítězně usmála. „V tom případě si nepřeji, aby v mém domě byla ubytovaná nějaká sebranka pijavic z Denali.“ Nathan zasténal. Zato Chris dostal výbuch smíchu.

„Rozhodně musí přijet,“ zachechtal se. „Hrozně by mě zajímalo, co tě tak rozčiluje. Normálně by ti to bylo jedno. Co jsi viděla, že už tě to teď rozčílilo?“ pořád se uculoval.

Bella se však na něj jenom zamračila, ale neodpověděla.

Chvíli jsem kmitala pohledem z ní na Edwarda, který seděl poněkud sklesle ve svém sedadle, když mi to došlo.

„No ty vole!“ vyšlo ze mě. Edward Bellu miluje a ona jeho taky, jen si to nechce připustit. Zmiňovaní se na mě podívali. Edward nadějně, ale Bella naštvaně.

„To se pleteš!“ zasyčela a dál už mi nevěnovala pozornost.

…

Pohled Nathana:

Od doby, co jsme vystoupili z letadla, jsme Bellu neviděli. A to jsme doma už dva dny.

„Za chvíli jsou tu Denaliovi,“ zakřičela Alice z kuchyně. S povzdechem jsem se zvedl a odešel do obýváku.

A opravdu, za chvíli už před domem zastavovala dvě auta. Z nich vystoupilo pět osob.

„Eleazare!“ vítal jej Carlisle srdečně. „Nathe, dovol, abych ti představil Eleazara a jeho nádhernou ženu Carmen.“ Kývl jsem na ně, ale nijak zvlášť jsem přátelsky působit nechtěl.

„A tohle jsou Tanya, Irina a Kate.“ Opět jsem kývl.

„Eleazare, a tohle je Nathan a Chris.“ Eleazar se zmateně podíval na Chrise.

„Nejsi trošku daleko od Volterry?“ poznamenal zamračeně.

„Mám k tomu jisté důvody,“ usmál se a podíval se někam za něj.

Podíval jsem se tím směrem a uviděl Bellu, jak přichází se Spikem po boku. Ten jakmile jej viděl, okamžitě se naježil a začal vrčet. Koutkem oka jsem si všiml, jak se Tanya vyděšeně podívala na Eleazara.

„Ahoj, Eleazare,“ pozdravila nebezpečným hlasem. „Tanyo... Jaké překvapení.“ V jejím hlase bylo jasně znát, že to žádné překvapení není.

„Vy se znáte?“ zeptal se zmateně Carlisle.

„Řekněme, že jsem se už viděly, viď, Tanyo?“ Zmiňovaná však zbledla, pokud to bylo ještě možné, a nenápadně se přesunula za Eleazara.

„Co tady děláš?“ zeptala se jedna z nich podrážděně. Myslím, že to byla Irina.

„Bydlím,“ odpověděla jednoduše. „Nathan je můj bratr,“ pokynula rukou ke mně. Všiml jsem si, že se Irina na mě zvláštně podívala, ale vtom ji Bella držela pod krkem.

Eleazar jí chtěl jít zřejmě na pomoc, ale cestu mu zastoupil vrčící Spike. Ostatní ale jenom stáli a s obavami na tu scénu hleděli.

„Myslela jsem, že ses z našeho posledního setkání ponaučila,“ zavrčela jí do obličeje. „Nebo už si nepamatuješ, jak dopadla Tanya?!“ Pak ji pustila a o krok ustoupila. „Měla sis uvědomit, že je tady pár upírů s talenty.“ A bez dalších slov se otočila a odešla do domu.

„Ehm,“ přerušil nepříjemné ticho Carlisle. „Co kdybychom šli dovnitř?bBella vám určitě neublíží,“ dodal, když viděl, jak váhají.

„Tím bych si nebyla až tak jistá,“ zašeptala Tanya, ale nakonec jsem všichni šli dovnitř.

Esmé je s úsměvem dovedla do obýváku, ale všichni se zarazili, když uviděli, že na gauči sedí Bella a Chris.

„Ale no tak! Vždyť je to naše Bella. Co vám udělala tak hrozného, že se tak tváříte. Ona jenom vypadá tak děsivě,“ zasmál se Emmett.

„Tak to nevím, jestli nemyslíš někoho jiného,“ zavrčel Eleazar. Bella se jenom uculila.

„Copak? Vám se nelíbila moje pohostinnost?“ zeptala se nevinně. Vzápětí se však podívala nebezpečně na Tanyu a na tváři se jí objevil výsměšný úsměv, když viděla, jaký z ní má strach.

„Bello!“ zavrčel jsem. Odtrhla pohled od Tanyi a podívala se na mě. „Říkala jsem ti, že nemají jezdit. No ale mně je to jedno.“

„Co kdybychom se posadili?“ přerušila tuhle trapnou situaci Esmé. Denaliovi se posadili co nejdál od Belly a neustále ji po očku sledovali.

V místnosti bylo podivné dusno. Bylo mi jasné, že za to může Bella. Ale proč se jí tak bojí, to jsem nechápal.

„Ehm... Carlisle? Chtěl jsi se mnou něco probrat?“ zeptal se po několika minutách ticha Eleazar.

„No, vlastně jsem s tebou chtěl probrat Bellu, ale jak jsem si všiml, tak mi asi moc nepomůžeš, že?“ Bylo vidět, že Eleazar váhá, ale jakmile se na něj Bella podívala, něco se v něm zlomilo.

„Myslím, že bychom měli jet domů,“ zvedl se a ostatní s ním.

„Počkejte,“ zastavil jsem je. „Bello, omluv se jim za to, co jsi jim udělala.“ Zmiňovaná zvedla hlavu a nevěřícně se na mě podívala.

„Cos to řekl?“ zašeptala.

„Omluv se jim. Přece kvůli tvojí minulosti nenecháme odjet naše hosty.“ Ještě více na mě vykulila oči a vyhoupla se na nohy. Chris stál hned vedle ní a velice nervózně těkal pohledem mezi námi. Koutkem oka jsem si všiml, že Denaliovi nás pozorovali s obavami.

„Cože jsi to řekl?!“ Teď už rozhodně nešeptala. „Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat.“

„Bello! Nech toho. Co ti to udělá?“ Byl jsem na ni naštvaný. Eleazar nám mohl pomoci při odhalení jejich schopností.

„Nathe, nech toho,“ zašeptal velmi nervózně Chris.

A vtom jsem si Bellu pořádně prohlédl. Měla ztuhlý postoj, spíš to vypadalo, jako by se chystala po mně vystartovat. Ale to nebylo až tak divné. Divné byly její oči. Měnily barvu. Z čokoládově hnědé se měnily na krvavě rudou.

„Bello!“ zakřičel Chris. Ale už bylo pozdě, protože Bella hlasitě vrčela a chystala se skočit.

Naštěstí Chris rychle zareagoval. Odhodil sebe a Bellu skrz prosklenou stěnou ven na zahradu. Všichni jsme tu scénu pozorovali se strachem. Bella byla zřejmě tak moc rozrušená, že si neuvědomovala, že bojuje s Chrisem.

Chris sice bojoval dobře, ale už od začátku bylo jasně vidět, že má Bella navrch.

Když už ležel na zemi a Bella se nad ním skláněla a už to vypadalo, že mu zasadí poslední ránu, se z ničeho nic vzpamatovala.

Vyděšením se jí rozšířily oči a ruku stáhla. Chris okamžitě vstal a obezřetně ji pozoroval. Potom se Bella podívala přímo na mě. Její oči jako by mi říkaly, že je tohle moje chyba.

Najednou se otočila a odcházela do domu.

„Bello,“ zašeptala tentokrát Esmé. Bylo na ní vidět, že má o ni strach.

„Nebudu se omlouvat za něco, čeho nelituji a co bych bez váhání udělala znova,“ zavrčela a odešla.

Denaliovi zalapali po dechu a chystali se odejít.

„Ne! Nikam nepůjdete! Jste mými hosty. Řekl bych, že tohle je dost velký dům a Bella tady stejně často nepobývá,“ pokynul jsem rukou dovnitř a tím jim prakticky nedal na výběr.

Sice s váháním, ale nakonec odešli zpět do domu.

Nakonec to nebylo až tak špatné. Ale nejspíš to bylo tím, že Bella s Chrisem byli v pokojích, takže se Denaliovi celkem uklidnili. Ovšem všiml jsem si, že se Tanya nějak moc lepí na Edwarda, který z toho nevypadal zrovna nadšeně.

Když kolem desáté ukázala Esmé našim hostům pokoje, sešla se celá rodina v obýváku.

„Co jim Bella udělala?“ zeptal se Carlisle Edwarda. Ten seděl podivně zamlklý.

„Mučila Tanyu,“ odpověděl pouze.

„Jak jako mučila?“ zeptal se nevrle Emmett.

„Tak, jak to říkám,“ zavrčel Edward a bylo vidět, že se o tom nechce bavit.

„Jak-“ Už už se nadechoval, ale přerušil jej jiný hlas.

„Zasloužila si to,“ pronesla klidně Bella, která stála ve dveřích a nenuceně se o ně opírala. Zpoza rohu vyšel Chris a sedl si do křesla.

„Co udělala?“ zeptal jsem se potichu.

Bella se na mě chvíli dívala a zřejmě zvažovala, jestli mi to má říct nebo ne. Zřejmě vyhrálo, že ne, protože odvrátila hlavu.

„Musíte pochopit,“ začal Chris a všechny pohledy se přesunuly na něj. „Naší povinností je chránit naše vládce. Přede všemi. A někdy i před nimi samými.“

„No ale pořád nechápu, co s tím má společného Tanya,“ zeptal jsem se nechápavě.

Bella si povzdechla a šla si sednout. Jediné volné místo bylo vedle Edwarda na gauči a tak i přes to, že se u toho mračila, si sedla vedle něj.

„Byla jsem zrovna usměrňovat nějaké novorozené v Jižní Americe. Nebyla jsem tam dlouho, ale když jsem se vrátila, málem jsem to ve Volteře nepoznala. Všude pobíhali upíři. Nejdřív jsem si myslela, že se chystá nějaká slavnost, ale bylo mi řečeno, že nová paní chce udělat jisté změny. Nechápala jsem, jaká nová paní. Vždyť jsem byla pryč jen týden, tak jaká nová paní?!“ nadechla se a na okamžik se jí v očích objevil vztek. Všiml jsem si, jak Edwardova ruka, položená vedle té Belliny, sebou cukla.

„Okamžitě jsem se vydala do hlavního sálu a koho jsem tam neviděla?! Samotní vládcové Volterry se klaněli Tanyi. Málem jsem se začala smát, ale něco mi na té scéně nepřišlo směšné. Jejich oči byly tak prázdné.“ Bella vypadala, že je duchem mimo. Pak se najednou na mě podívala a trochu výsměšně se usmála.

„Opravdu výhodný dar. Stačilo, aby se někomu podívala do očí, a on udělal přesně to, co ona chtěla. Skoro jako Jane, ale ta způsobuje bolest. No to je vlastně jedno. Její schopnost jsem jí vzala. Ale jen díky tomu, že se Eleazar zná s Arem, byla ušetřena. Pod podmínkou, že se ani jeden z nich už nikdy neukáže ve Volteře.“ Zakončila svoje vyprávění a pohodlně se opřela do sedačky. Zato my všichni jsme na ni koukali s otevřenou pusou.

„Na tohle nemyslela,“ zašeptal Edward a podíval se na ni. Chvíli na sebe jen koukali, pak ale Bella zatřepala hlavou.

„Vymazala jsem jim to z paměti.“

„Ne, ona si pamatuje, jak jsi ji mučila, ale na to, že ovládala bratry, ne,“ odporoval a zase se na ni díval. Tentokrát Bella uhnula pohledem.

„No, protože tohle jsem jí nevymazala. Musí mít nějaký důvod se mě bát. Její podvědomí by ji varovalo a ona si mohla třeba vzpomenout, a to nemůžu dopustit.“

„Proč ne? Stejně už tu schopnost nemá, ne?“ zeptal jsem se netrpělivě.

„Musela bych ji zabít. To byla další z podmínek. A řekla bych, že je lepší, aby měla vymazanou paměť, než aby byla mrtvá, ne?“

„Tím chceš říct, že je nechceš zabít?“ zeptal se podivným tónem Carlisle. Bella se na něj zamračila.

„Kdybych je chtěla zabít, tak už jsou mrtvý. Věř mi.“ Takže moje sestřička nebude tak zlá holka, na jakou si hraje. Pořád je v jádru dobrá, pomyslel jsem si.

„Aby ses nemýlil,“ poznamenala trpce a chystala se odejít.

„Počkej!“ chytl ji Edward za ruku. „Co mělo znamenat to venku s Irinou?“

Bella kmitala pohledem z jeho tváře na jejich spojené ruce, než se mu se zamračeným pohledem vytrhla. „Vždyť čteš myšlenky, tak to musíš vědět.“

„Zapomněla jsi, že jsi tady ty,“ poznamenal s kapkou smutku.

„No... Když jsem řekla, že Nathan je můj bratr, napadlo ji, že by se mi na něm mohla pomstít.“ Všichni zalapali po dechu.

„Takže, když mě omluvíte, ráda bych si šla lehnout.“ Ale sotva stihla udělat dva kroky, už ji zastavoval Chris.

„Někdo z nás by měl jít s tebou. Jenom pro jistotu. Co kdybys náhodou potkala někoho z Denaliových. Nechceme přece, abys jí přivodila infarkt.“ Usmál se na ni. Zato Bella se začínala mračit čím dál více.

„Christophere!“ zavrčela. Ty jejich rozhovory nechápu.

„Myslím, že by s tebou měl jít Edward,“ culil se a nevšímal si jejího pohledu.

„Bello, Chris má pravdu,“ přidala se do toho Alice. „Navíc... Nevidím Edwardovu budoucnost, takže s tebou stejně půjde. Přece by ses proti mně nechtěla sázet,“ poklepala si na spánek.

Bella se na chvíli podívala do prázdna a pak se začala divně mračit. „Můžeš se mnou jít ty!“ ukázala na Chrise.

„Musím si něco zařídit,“ vydal ze sebe a už utíkal pryč. Ostatní se taky zvedali k odchodu. Takže jsme tam zůstali jen já, Edward a Bella.

„Fajn! Tak jdeme,“ zavrčela a odcházela do svého pokoje.

Pohled Edwarda:

Zastavili jsme se před dveřmi do pokoje. Nathan si šel taky lehnou, takže jsme zůstali sami dva.

„Dovnitř se mnou nejdeš!“ zavrčela a chtěla zavřít dveře, ale já byl rychlejší.

„To víš! A ty utečeš oknem,“ zamračil jsem se na ni.

„Myslíš si snad, že bych šla vyvraždit naše hosty?“

„Jistota je jistota,“ pronesl jsem a rychle vlezl dovnitř. Přitom to byla pouze záminka, abych mohl zůstat s ní. Věřil jsem jí, že by jim neublížila. Ale to ona nemusela vědět.

Měla krásný pokoj. Byl sladěn do červené a bílé. Vévodila mu obrovská manželská postel. Musel jsem od ní odvrátit hlavu, než mě mohly napadnout věci, které bych na ní mohl s její majitelkou dělat.

„Prohlídka dokončena?“ zeptala se Bella, která vyšla z koupelny. Zřejmě mi ta prohlídka zabrala déle, než jsem si uvědomoval.

Jen jsem přikývl a posadil se do křesla, zatímco Bella si lehla do postele.

Chvíli jsme se na sebe dívali, ale Bella potom zavřela oči a za chvíli už bylo slyšet její pravidelné oddechování.

Sledoval jsem ji a byl si jist. Byl jsem si stoprocentně jistý, že ji miluji. Už jsem jenom doufal, že měla Alice v letadle pravdu a Bella mě taky miluje.

Celou noc jsem sledoval svou spící princeznu a odešel jsem až s prvními paprsky slunce.

Pohled Chrise:

Štve mě! Štve mě! A pořád mě štve! Já už nevím, co mám udělat, aby si konečně uvědomila, že Edwarda miluje. Já už fakt nevím.

Seděl jsem v obýváku a pozoroval Bellu, která se velice bavila mými myšlenkami. Moc dobře věděla, že není možnost, jak bych ji přiměl, aby to řekla.

Vtom se zvedla a odešla. A místo ní přišla Tanya. Zřejmě Bella nechtěla kazit náladu, jaká tady panovala.

Tanya si okamžitě sedla k Edwardovi a začala mu něco vykládat. A vtom to přišlo.

„Jo!“ zakřičel jsem radostně. Všichni se na mě podívali nechápavě, jen Edward se tvářil nedůvěřivě. Musíme donutit Bellu, aby žárlila.

„Jsem nejlepší! Že mě to nenapadlo hned?!“ Měl jsem takovou radost, že jsem si nevšiml, kdy přišla Bella.

„Co tě nenapadlo?“ ptala se skoro bez zájmu. Neví to! Neví to!

„Co nevím?“ podíval jsem se na ni a v duchu si začal přeříkávat desatero božích přikázání. Podíval jsem se na Edwarda a i na něm bylo vidět, že se na něco velice soustředí.

Zato Bella vypadala velmi zmateně. Pohledem kmitala mezi mnou a Edwardem a nic nechápala. Nakonec pokrčila rameny a sedla si k televizi. Emmett se díval zase na nějaký zápas, ale Bella mu to přepnula.

„Hej!“ zaprotestoval a chtěl jí vzít ovladač, ale Bella se nedala.

„Dej pokoj! Vždyť na nic jiného nekoukáš,“ zavrčela, ale ovladač mu stejně nedala. A pořád přepínala a přepínala.

„No konečně! Že bys to nechala...“ škádlil ji Emmett.

„Sklapni!“ uzemnila ho. Až teď jsem si všiml, na co tak kouká.

Poslední obětí byla 19-tiletá Jessica Mallorová. Zda-li se jedná o sériového vraha, nám policie potvrdila. Avšak zda už má nějakého podezřelého, nám odmítla sdělit. Jediné, co zatím víme, je, že si vrah vybírá ženy mezi 18 a 22 rokem. Všechny byly velmi světlé pleti a s krátkými hnědými vlasy. A všechny ženy byly zavražděny neobvykle krutým způsobem.

„A sakra!“ uniklo mi a podíval jsem se na Bellu. Zuřila a bylo vidět, že se pomalu, ale jistě přestává ovládat. Podívala se z okna a párkrát se zhluboka nadechla. Pak vstala a odešla před dům. Vytáhla telefon a někomu volala.

„Co se stalo?“ zeptal se potichu Carlisle.

„Déjà vu,“ zamumlal jsem nepřítomně a dál sledoval Bell.

„Co má Bella společného s těmi vraždami?“ zeptal se tentokrát Eleazar. Podíval jsem se na něj, ale pak se znova podíval na Bellu, která se rozčilovala do telefonu a u toho rozmachovala rukama.

„Ty vraždy jsou kvůli ní. Jednou Bella potkala na jedné ze svým misí upíra. Zamiloval se do ní na první pohled, ale ona do něj ne. Pořád za ní běhal jako pejsek, až nakonec ztratila trpělivost,“ odmlčel jsem se.

„Co se potom stalo?“ zeptal se zase Carlisle.

„Rozzuřilo ho to,“ ozvala se ode dveří Bella. „Byl naprosto nepříčetný. Vyhrožoval mi, že bude zabíjet tak dlouho, dokud nevyvraždí celou zemi. Idiot,“ zašklebila se a sedla si mi na klín.

„Ehm... Vracím ti mobil,“ zašeptala a nasypala mi do ruku šedý prášek. Vyděšeně jsem se na ni podíval, ale ona jen sklesle seděla.

„Není to tvoje chyba,“ pohladil jsem ji po paži. „Nemůžeš za to, že je to psychopat.“

Bella si povzdechla. „Měla jsem ho zabít. Měla jsem to předpokládat,“ najednou vyskočila na nohy. „Ne! Nemohla jsem to předpokládat! Byl zavřený ve Volteře. Jak mohl utéct?!“ Byla rozčílená. „Oni ani nevěděli, že utekl. Chápeš to?!“ podívala se na mě, ale najednou se podívala směrem ven.

„Zůstaň tady a dohlédni na to, aby nikdo z nich neopustil dům,“ zašeptala a odcházela ven.

„Ne! To neudělám!“ zavrčel jsem a chytl ji za paži.

„Je to rozkaz!“ podívala se mi do očí a já cítil, jak do každé buňky mého těla proniká její rozkaz. Už jsem s tím nemohl nic udělat, a tak ji nechal být. Odešla.

Pohled Belly:

Rychle jsem utíkala na louku. Přesně na tu louku, kterou Alice viděla ve své vizi.

Nebyla jsem dlouho sama. Jakmile jsem ho ucítila, nakrčila jsem se do bojovné pozice. Nepřišel sám, to se dalo čekat.

Hlasitě jsem zavrčela, když tři postavy vstoupily na louku.

„Ahoj, Bello,“ usmál se muž uprostřed.

„Jamesi!“

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kříženec - 11. kapitola - Denaliovi: