Princezna narazila na vlky a Cullenovi. Jak celá situace dopadne? A co s tím vším mám společného Carlisle?
22.08.2012 (08:00) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1910×
Přišpendlil mě k zemi velký hromotluk a držel mě pod krkem, stačil jeden pohyb a utrhl by mi hlavu, když se ozvalo naléhavé: „Emmette, pusť ji!“
Otočila jsem se za hlasem, který zastavil Emmetta v půlce pohybu. Stál tam vysoký blonďák, s něžnými rysy ve tváři, ale měl obezřetný pohled. Chvilku jsem se na upíra dívala a prohrabovala jsem se starými vzpomínkami. Znala jsem ho, ale nebyla jsem si jistá odkud. Až mi na mysli vytanula vzpomínka ještě z mého lidského života.
„Strýčku, opravdu musíš odejít?“ plakala jsem. Milovala jsem tohohle upíra více než vlastního otce. Byl na mě vždy milý a pečoval o mě a já si nedokázala představit život bez něj.
„Princezno, neplač, prosím. Slibuji, že se někdy znovu setkáme, ale nyní musím opravdu odejít. Život zde na hradě není pro mě. Příčí se mi zabíjet lidi a nechci se stát netvorem bez duše. Nikdy na tebe nezapomenu. A jestli se má nejhorší domněnka vyplní, budeme mít na sebe až moc času,“ mluvil něžně. Z jeho hlasu zněly obavy, ale taky strach. Je možné, aby měl ze mě strach? Je mi teprve deset. A co ta jeho poslední slova? Kam tím jen mířil? Než jsem stačila položit jakoukoliv další otázku, políbil mě na čelo a zmizel.
Mohl by to být on? Tehdy měl delší vlasy a jeho oči nebyly tak zlaté, ale má stejný něžný a starostlivý pohled. A ty rysy v jeho tváří, stejné jako strýček…
„Budeš tak laskav a pustíš mě?“ pronesla jsem ironicky na Emmetta. Chvilku váhal, ale když ten blonďák přikývnul, tak hned ze mě slezl, ale neustále mě ostražitě pozoroval. Když jsem se vydala k blonďákovi, postavila se před něj malá hnědovláska a zavrčela na mě.
„Esme, to je v pořádku, ustup,“ poprosil ji ten upír. Ona ho hned poslechla, ale postavila se vedle něj a pevně mu stiskla ruku. Stála jsem těsně před ním, lidským tempem jsem k němu natáhla ruku a položila jsem mu ji na tvář. Pod mým dotekem ztuhl a já nevěděla proč. Strýček by takhle nikdy nereagoval.
„Jste to vy, že?“ položila jsem jednoduchou otázku, ale on na mě koukal, jako bych spadla z Marsu. Naštvaně jsem zavrčela, ale to jsem neměla dělat. Ocitla jsem se na nejbližším stromě a pod krkem mě držel Emmett a upír, který měl rozcuchané blonďaté vlasy. Jednou jsem se s ním střetla, když byl ještě mladý upír. Tehdy utekl s Peterem a Charlotte. A já je nechala milostivě jít, zatím co jsem zabila Mariu a její novorozené. V podstatě jsem mu prokázala laskavost, ale záleží na tom, jaký pohled má na tu situaci on.
„Ty!“ zavrčel najednou.
„Ráda tě vidím, Jaspere“ pronesla jsem úplně v klidu, čímž jsem si vysloužila pevnější stisk na mém krku, až se ozvalo popraskání. Zasyčela jsem najednou a už jsem je chtěla odhodit svou mocí, když ke mně přistoupil ten blonďatý upír a donutil je, aby mě opět pustili. Chvilku se na mě díval a pak mě pevně objal. Upíři šokované vydechli a z řad vlků se neslo děsivé vrčení. Bylo mi jasné, že nikdy nechápe, co se to zrovna stalo.
„Je to už několik tisíciletí, princezno,“ pronesl obřadně, stejně jak se to patřilo v době, když jsme se viděli naposledy.
„Máš pravdu, strýčku. Ale tehdy jsem byla pouhý člověk, budoucí princezna a představ si, kdo je ze mě nyní,“ začínala jsem se chlubit, ale pak jsem se zastavila. Nechci, aby věděl o mé temné minulosti, byla mou součástí, nehodlala jsem se měnit, ale jsou činy, kterých někdy lituji.
„Když jsem tě tenkrát opouštěl, byla jsi čistá nevinná dívenka, která měla celý život před sebou. Doufal jsem, přál jsem si… Aby se z tebe nestal upír, ale už tehdy jsem věděl, že Aro s tebe neudělal princeznu jen tak bezdůvodně. Za několik let jsem pak slyšel, že Volttera má úžasnou princeznu, která dělá světu upírů dobré jméno, ale za pár století později…“ strýček se na chvilku odmlčel. Pevně sevřel víčka a až je znovu otevřel, jeho pohled byl chladný. „Slyšel jsem, jak po světě chodí anděl s duší démona. Nikdo se jí neodkáže postavit. Je mocná, je krásná, je krvežíznivá. Sama dokázala zabít armádu novorozených. Je Arovým klenotem, je černá jak sama temnota… A mně hned došlo, že se jedná o tebe. Proto jsem se nikdy nevrátil. Chtěl jsem si vzpomínky na tebe uchovat tak čisté, jako jsi byla dříve.“
Udělala jsem krok dozadu a nevěřícně jsem na něj dívala. Dokonce i on se mě bojí. Jediný člověk, kterého ještě teď dokážu milovat, se mě bojí. Jsem opravdu takový démon jak si o mě všichni myslí? Ano jsem, ale nikdo nezná můj příběh. Já sama jsem to neměla nikdy lehké a to co je ze mě nyní, za to může jedině Volttera! A já se jednou pomstím…
Napětí se tady dalo krájet. Všichni se koukali jen na nás a skoro ani nedýchali. Někteří měli v očích šok, jiní strach a někteří, zejména vlci, nenávist.
„Carlisle?“ oslovila strýčka krásná blondýna, ale s mojí krásou se nedokázala rovnat.
„Promiňte. Tohle je princezna z Volterry, Arova dcera a nejmocnější upírka ze všech,“ představil mě. Podle zvyků jsem se uklonila, ale v půlce pohybu jsem se zastavila, já už se nikdy před nikým neskloním.
„A proč ti říká tahle krvelačná upírka strýčku?“ vyjel na něj Jasper.
„Protože jsem její kmotr. Naposledy jsem ji viděl, když byla ještě člověk a ve Volteře byla teprve pár dní. Ale od té doby se toho hodně změnilo,“ upřesnil strýček. Podíval se na jednoho z vlků a pokývl na něj. Vlk švihl ocasem a najednou byla celá smečka pryč, jen v dálce jsem slyšela dusot jejich tlap.
„Co tady vlastně děláš?“ zeptal se narovinu.
„Odešla jsem z Volterry, toulala jsem se po světě a pak jsem se nějak dostala sem. Mohla bych tady chvilku zůstat?“ Nasadila jsem psí pohled a doufala jsem, že svolí. Nechtěla jsem na ně používat svou moc, přála jsem si začít od začátku.
„Ne!“ zavrčeli všichni unisono, kromě Esme a Carlislea.
„Můžeš tu zůstat týden, pak se uvidí co s tebou. Ale nesmíš zde lovit lidi! Kousneš či zabiješ jen jednoho člověka, zemřeš!“ Carlisle zněl hrozivě, ale neodradil mě. Zvířecí strava mi sice přišla dosti nechutná a pod mou úroveň, ale nakonec jsem slíbila, že tuhle podmínku dodržím.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Krásnější než anděl, horší než ďábel 3. kapitola:
Ahoj moc se mi tahle povídka líbí
Strašně se těším na další kapitolu
Tohle je vážně super povídka!Narazila jsem na ni až dnes,ale jsem za to ráda.Doufám,že se Bella udrží!Moc se těším na další kapitolu,snad bude co nejdřív!!
Super kapitolka! Těším se na další...doufám, že bude co nevidět! :)
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na:
* čárky;
* Volttery -> Voltera;
* ve Voltteře -> ve Volteře;
* překlepy;
Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!