Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krása není vše - Prolog

09.08.2011 (15:45) • nicolecullenhale • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 2482×

Emmett

Prázdniny skončily, musí se do školy. Ne, že by mi to vadilo, já se přímo těším. Těším se, jak malý kluk na Vánoce. O prázdninách jsem vymetal kluby, prostě jsem si užíval, a teď opět můžu nastoupit do školy, kde mě budou všichni uctívat jak boha. Každá holka po mně prahne. Když mě vidí, tečou jim sliny. Ach, jak se mi to líbí a ještě když si vezmu, jak budu moct urážet tu Haleovou, ach to bude den.

„Emmette, nech si těch svých hrozných myšlenek, jestli opět rozbrečíš dceru ředitele, je jen tvůj problém. Sice je hnusná, má kulatý brejle, hrozně se oblíká, ale nemusíš ji tak trápit, ne?“ Ano, Edward je hrozně upjatý.
„Já to slyšel a už jdeme, jinak dorazíme pozdě.“

Alice mi pochválila moje oblečení, které se skládalo z upnutého černého trika a černých kalhot. Nastoupil jsem do svého jeepu a mohl vyrazit.

Už z dálky všechny slečny poznaly, že se jedná o mě, jak jsem vystoupil, všechny se ke mně přihrnuly, jak já miloval pozornost. Zahlédl jsem v dálce, jak nějaká krásná blondýnka pospíchá do školy, rychle jsem prošel davem a šel k ní, zakopla, podal jsem jí učení. Koukla na mě a darovala mi jeden z těch nejkrásnějších úsměvů a opět zmizela mezi davem.

Vrátil jsem se k davu mých fanynek. V pozadí jsem slyšel smích Edwarda, naštěstí do něj Bella rýpla, jinak bych ho uškrtil. Á naše ošklivka vyšla. Ona je dcera ředitele, ale něco na ní je zvláštní a tím nemyslím něco s krásou, teda jestli nějakou má, ale jakoby věděla, co jsem zač. Ale to je blbost. Všechny holky se jí smály. Oblíká se, jak kdyby vyšla z popelnice, a ty brejle, rovnátka a ještě to její hnědý chmýří, který vypadá tak nepřirozeně.

„Zabloudila jsi, ošklivko?“ Všichni se jí začali smát. Přišla ke mně a vrazila mi facku. Vážně to bolelo.
„Cullene, jestli si myslíš, že mě budeš opět urážet, tak jsi na omylu, sice nejsem nejkrásnější…“
„To vážně nejsi.“ Opět se všichni začali smát a já byl mezi nimi. Byla k popukání.
„Jasně nejsem krásná, ale aspoň neslintám nad tou holkou, která tu byla před chvílí. Byla pěkná, že? Blond vlasy, velký dekolt, byla k sežrání, ale na ni nemáš.“
„Uvidíme, ošklivko.“

Zazněl zvonek a všichni jsme šli do tříd, já jako první měl tělocvik, tam jsme měli nějakou přednášku od našeho ředitele. Nudil jsem se, tak jsem si to zpestřil s učitelkou tělocviku. Už jsem se oblíkal, když tam přišla ta ošklivka, žduchnul jsem do ní, měla by se skácet na zem, jak pytel hrušek, a ona nic. Sakra, co je zač? Je už divná tím, že o mě neprojevuje sebemenší zájem. O mě! O krasavce. Sakra, to mi nějak nejde k sobě.

„Paní učitelko, můj otec chce vědět, kde jste, a jak vidím, máte zajímavý program. Víte, že za tohle vás může vyhodit a ještě s tímhle…“ Ohrnula nos a koukla na mě.
„Prosím, neříkej mu to, už víckrát se to nestane a vyřiď mu, že hned budu u něj.“

Poté, co ošklivka odešla, jsem se musel vyprovodit z kabinetu. Jak jsem dorazil na biologii, tak mě učitel seřval a za trest mě posadil k Haleové, která celou dobu dávala pozor. Chtěl jsem se pobavit. Položil jsem jí ruku na stehno. Hned se na mě otočila.

„Nehmatej na mě! Nejsem jedna z těch tvých kachen, které si myslí, že jsi bůh.“ Hned moji ruku dala pryč, ale vždy jsem si myslel, že je tlustá, což vypadalo, když na sobě měla tunu oblečení, ale její stehno bylo i přes to oblečení docela úzký.

„Jsi upjatá ošklivka.“ Věnoval jsem jí jeden z mých nejkrásnějších úsměvů.
„Víš, jak se vůbec jmenuji? A nechtěj mě naštvat, jsem dcera ředitele.“
„Vážně?“ Pořád jsem se usmíval.
„Proč se pořád tak tlemíš? Já ti na to neskočím…“ Znovu koukala do těch divných učebnic.

Tak dobře za tuhle hodinu jsem se dost pobavil, tak bych mohl zajít za tím ředitelem. Hned první den a opět mě pozval, asi se mu líbím. Po hodině jsem se tam vydal. Otevřel jsem dveře, když tam byla ta krásná blondýna, zrovna si zapnula krátké šaty. Pohodila si blond kadeří a objala ředitele. Hned jsem se na ni usmál. Když kolem mě prošla, málem jsem omdlíval rozkoší. Měl jsem jasno! Chci vědět, kdo to je!

Prosím koho tato povídka trošku zaujme tak zanechte komentář, ať vím jestli mám pokračovat.

Autor: nicolecullenhale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krása není vše - Prolog: