Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krása není vše - 6. kapitola

04.01.2012 (07:30) • nicolecullenhale • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1674×

Emmett

Může se hajzl jako já zamilovat? Může se monstrum zamilovat? Nikdy jsem si nemyslel, že zrovna já si budu klást tyhle otázky, ale opak je pravdou. Opravdu si kladu tyhle nesmyslné otázky a může za to jen jedna dívka. Obyčejná, ošklivá, drzá, ale je to ona, která se mě dotkla a já ucítil tu… lásku? Ne, nemůže to být láska. Nemůže. Já se do ní nemohl zamilovat. Vždyť ona je ošklivka a já.. Emmett Cullen! To nejde. Je to jen výplod mé fantazie. Vždy jsem byl dítě s velkými sny. Kdo jiný by kvůli holce šel do lesa a nechal se potrhat, a pak si myslel, že upír je bůh?! Já! Prudce jsem zastavil před domem. Teď nesmím myslet na nic. Nevýhoda toho, mít doma čtenáře myšlenek. Sakra, Alice. Ona to musela vidět. Malý hlásek mi našeptával, že to třeba neviděla. Můj plán byl jasný - rychle do pokoje. Sotva jsem strčil nos do dveří, Alice ke mně běžela a objímala a něco mumlala.
„Jaspere, nemůžeš to ze mě sundat?“ řekl jsem a koukl jsem na toho malého skřeta.
„Emme, ty žiješ!“ Objímala mě pořád silně. Na to, jak je malá, má docela páru. Pustila mě a sedla si na gauč. Co se děje? Esmé měla výraz, jako by někdo zemřel.

„Víš, já tě nevidím,“ vyjekla na mě.
„Tak si pořiď brejle!“ Koukl jsem na ni, ale jediný, co se mi dostalo jako odpověď, bylo Jazzovo zavrčení.
„Ne, zmizel jsi z mých vizí. Nechápu to.“ Esmé si ke mně sedla a pohladila mě.
„Alespoň už mám klid.“ Zasmál jsem se.
„Ty ses zamiloval. Do koho?“ Prásknul to na mě Jazz. Já věděl, že jsem na něco zapomněl. Čtenář myšlenek, vědma a empatik. Jak jsem mohl zapomenout na empatika.
„Ty ses zamiloval,“ zablekotala vesele Esmé. Zprudka jsem vstal.
„Já se nezamiloval, jasný?! To já neznám! Jediný vztah, co mám, je já a sex!“ zařval jsem na ně.
„Emmette, neříkej před mou dcerou sex!“ zavrčela na mě Bella.
„Zase ses koukala na Oprah?“ zavrčel jsem nazpět.
„Takže by ses musel zamilovat do vlčice nebo poloupírky.“ Bella a Edward na mě střelili pohled.
„Promiňte, nejsem zoofil a ani pedofil,“ odfrkl jsem si a šel jsem nahoru. Všichni projednávali, proč mě ten malý skřet nevidí! Dobře jí tak. Nemá každýmu lízt do budoucnosti. Naštvaně jsem si sedl na postel. Potřebuji něco rozbít. Chytl jsem stolek a praštil s ním o zeď. Úleva. Dál za ním letěl druhý, pak skříň, postel. Esmé vlítla do pokoje se všemi ostatními.
„Emmette!“ vydechla zděšeně.
„Mám pro tebe práci!“ Naštvaně jsem zavrčel a zmizel. Běžel jsem tam, kde se mi vše vždy vyjasní. Doběhl jsem na mou louku a posadil se na zem. Byla to krása, všude kytky. Romantik tělem i duší. Ne, to vážně já nejsem. Nejhorší bylo, že ona mi nešla z hlavy. Její tvář. Ale nebyla to ošklivka, ale krásná blondýna. Proč se mi jeví blondýna, když jsem tu elektřinu cítil u ošklivky? Proč? Položil jsem se na zem a sledoval tu krásnou oblohu. Někdo sem jde. Tichý, ladný kroky. Z křoví se vynořila bohyně. Krásná blondýna, sestra ošklivky. Jejich obličej je stejný, a i vůně. Je omamující, je jiná než u člověka. Překvapeně na mě koukla.
„Já… nevěděla jsem, že tu jsi…,“ koktala ze sebe.
„Mně nevadí, když za mnou přijde krásná žena jako ty.“ Usmál jsem se na ni. Jen protočila oči. Otočila se a šla.

„Musela si jít dlouho, aby ses sem dostala.“ Zarazila se a otočila se na mě.
„Jo, to jo. Ty taky.“ Tohle nebyl pravý úsměv. Nebyl od srdce. Nebudeme si nic nalhávat, já ji tu balím.
„Kousek odtud bydlím. Pokoj. Postel.“ Mrkl jsem na ni. Zachichotala se.
„Promiň, ale neznáš mé jméno a už mě zveš k sobě do postele.“
„Rozumíme si.“ Vstal jsem a šel za ní. Do nosu mě uhodila ta známá vůně. Vůně ošklivky. Jak to, že mají tolik stejnou vůni? Identickou. A jejich rysy byly jako dvojčata, jedná krásná, až to bere dech a druhá ošklivá, až to bere dech. A já se zamiloval do… do koho? Ten dotyk byl u ošklivky, ale kdykoliv pomyslím na lásku, objeví se tahle bohyně. Jsem snad už blázen! Ne jen debil, který se zamiloval, ale já nedovolím, aby mi láska zarazila život. Podruhé už ne.
„Ne, nerozumíme. Já neskáču s muži do postele, a hlavně ne s tebou.“ Zasmála se.
„Tebe by chtěl každý,“ podotkl jsem a koukl na ni.
„No, právě. Uděláme dohodu. Až zjistíš mé jméno, půjdu s tebou na rande.“
„Nepodceňuj mě, krásko.“
„Ty zas mě. Svalovče.“ Zasmála se.
„Brzo se uvidíme. Jen tak - nechceš mi říct tvé jméno?“ Zasmála se a zakroutila hlavou. Usmál jsem se na ni a šel cestou, kudy šla ona, aby nepojala podezření. Když už mě nemohla vidět nebo slyšet, rozeběhl jsem se.

Rosalie
Byl roztomilý. Co to plácám? On nemůže být roztomilý. Prostě ne! Stála jsem na louce a rozhlížela se. Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Na jednu stranu jsem byla zamilovaná, ale do nesprávného člověka, prakticky vzato - do upíra. Mě v tomhle těle krásky obdivoval, ale v těle ošklivky nesnášel. Vždy to bolelo, ale teď si nejsem jistá, jestli bych to vydržela. Jestli bych vydržela jeho urážky. Já ho nemůžu milovat. Není ten správný. Ale jde to, když ho každou chvíli vidím před sebou? Jak se na mě směje… Odpověď je lehká - nejde. Bude se tak smát, když budu ošklivá? Ne, nebude. On chce mé tělo a ne mě. Ne mou duši. On chce fyzickou lásku. Koukla jsem kolem sebe, už je dost pozdě. Nasadila jsem poloupíří tempo a dostala se k autu. Táta bude zuřit, že jsem vzala auto. Sotva jsem přijela před dům, tak táta byl u dveří a neměl zrovna milující výraz. Asi mu budu muset sehnat nějakou ženskou.
„Zklamala jsi mě!“ Koukl na mě tím mučednickým výrazem. Hodila jsem mu klíčky.

„Proč se tak trápíš?“

Teď bude řeč o tom, že se mám vzdát mého převleku. Zavřeli jsme dveře, aby husa odnaproti neslyšela.

„Opravdu sis to nerozmyslela? Poslední ročník bys měla strávit dobře a ne ve výsměchu. Víš, že si o tobě nemyslím, že jsi ošklivá. Jen jsi krásnější jako blondýna. Je to tvůj dar.“
„Tati, vím, že jako ošklivka jsem velmi, ale velmi ošklivá, ale mně to nevadí, alespoň to není tak, že mi každý učitel dává výjimku. Už mi to říkáš podruhé za týden. Možná se změním, možná ne.“ Usmála jsem se a šla nahoru. Zítřek bude těžkej.

Tak doufám, že se vám to líbilo. Četla jsem, že Emmett je hajzl. Nepopírám to. Napsala jsem to, aby to tak vyznělo, ale i on se může změnit. Nebojte, brzy to začne být velmi zajímavé. Tak snad do té doby vydržíte. Byla tu malá věta o Emmettově minulosti. Kdo poznal, poznal, kdo ne, počká si na příště. A hlavně děkuji WhiteTie za korekci. Bez ní by tu nebyla žádná kapitola. Kdyby vám to nevadilo, tak bych si ráda poslechla nějakou kritiku, abych věděla, co mám zlepšit. Vaše Nicole

Autor: nicolecullenhale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krása není vše - 6. kapitola: